Rozzuření psi, právě vypuštění z klece, již dlouho neměli žádné maso. Není se čemu divit, poslední kus dostali v roce 2010, kdy se pak předvedli se vcelku slušným albem „Where Demons Dwell“. Říká se sice, že staří psi nekoušou (kapela hraje od roku 1993), ale není to tak docela pravda. Schválně to někdy zkuste. Věřím tomu, že právě dnes, kdy se spousta prašivinou pokrytých smeček probouzí znovu k činnosti, je více než vhodné mít se před podobnými šelmami na pozornosti. Sice již nemají takové reflexy, jako jejich mladší kolegové, ale zase mají spoustu zkušeností a určitě i v dnešní době uhranuté mládím, mají co říct. ABOMINANT jsou jednou z dnes již polozapomenutých legend z amerického státu Kentucky. Celou svou dlouhou historii se snažili hrát melodiemi opředený death metal, do kterého velice často pronikaly i vlivy ostatních metalových směrů. Nikdy se sice nestali natolik slavnými, aby bourali světová pódia, ale své místo na slunci si vždycky našli. Vždycky stáli spíše stranou a jeli si po své linii.
Jejich brutalita byla vždy protkána black (thrash i melodic death) metalem a pro obrácený kříž se nechodilo také nikdy příliš daleko. Hraje se tady zase jednou pěkně po staru. Prostředky k tomu používané jsou prohnilé jako death metal sám. Nápady jsou mnohdy neotřelé, ale je i cítit, proč vlastně kapela nikdy nedosáhla většího věhlasu. Občas se totiž mezi jednotlivé drtící melodie vkrádá „obyčejnost“. Některé motivy jste už určitě slyšeli snad tisíckrát a hlavně když se kapela zhlédne v melodičtějších chvílích, nejsem zrovna nadšen. Naopak v momentech, kdy zaslechnu lehkou inspiraci GRAVE, GOREFEST i třeba MORBID ANGEL, říkám si, že to tam jednoduše je. Jenže těchto protnutí je tam na mě až příliš málo. Letošní album se spíše zhlédlo v melodičtějším death metalu, který je bohužel podáván poměrně jednotvárně. ABOMINANT jakoby se i po těch všech letech hraní a pohybu v undergroundu pořád hledali. Celá deska mi přijde poměrně roztříštěná, chaotická a zpočátku jsem vůbec nevěděl, kam ji zařadit. Nedostavoval se ten pocit, při kterém si s chutí podupáváte do rytmu a hltáte každé zpěvákovo slovo.
Jsem sice moc rád, že je na ABOMINANT opět spolehnutí, ale to je dnes trestuhodně málo. Myslím, že jejich skalní fanoušci budou spokojeni, na koncertech budou nové songy snad zabírat, ale pro mě bude „Onward to Annihilation“ jednou z tisíce desek, které jsou sice skvěle zahrané, nechybí jim občas ani dobré nápady, jen se jim nedostává ten pověstný náboj, který by vás smetl z povrchu zemského. Vše se jen tak přehrává, jde kolem mě a i když se snažím sebevíc, žádná společná chemie se nekoná. Přitom vlastně není vůbec nic špatně. Naopak, na albu najdete vše důležité pro to, aby vás bavilo. Jen to nemá žádný drive, sílu, energii apod. Starým psům možná jen vypadaly zuby a tak jen štěkají a koušou na prázdno. Občas sice naženou ještě strach, ale jinak budí spíše soucit. Od huby jim lítá pěna a škrtí se na krátkém řetězu. Nevadí mi ani tak, že se používají staré postupy, jen jsou použity jaksi fádně. Chybí mi jakékoliv jiskření, nadšení, strach, temnota a podobné záležitosti, které mívám na death metalu tolik rád.
Co si tedy s letošním albem ABOMINANT počít? Možná si pár vyznavačů starých časů sahajících až někam k VENOM (ano, i ti tam jsou občas slyšet) promne spokojeně ruce. Jinak ale myslím, že si příliš nových posluchačů tahle americká smečka nezíská. Pro mladé to bude příliš staré a pro prošedivělé vyznavače smrtícího kovu zase příliš „měkké“. Největším problémem je ale to, že vlastně nikdo pořádně neví, kam kapelu zařadit. Není to totiž v podstatě žádná známá „škatulka“ (v songu „Hold your Ground“ se dokonce heavy metalově ječí). Na první dojem tak z desky vyvěrá jen chaos a zmatek a v dnešní době, kdy se vše poslouchá na prvních pár přehrání a pak případně maže, nemá dneska ABOMINANT příliš co nabídnout. Špatné je, že to samé se děje i po delších, soustředěných společných seancích. Říkám to nerad, ale tihle řezníci z Kentucky se ani po desátém albu své kariéry nedokázali vymanit ze šedého průměru. Přihazuji jeden bod navíc. Za zásluhy a za statečnost. Jo, a mimochodem, ten cover od HYPOCRISY (song „Left to Rot“) je také nic moc.
Seznam skladeb:
- We are Coming
- Conquerors of Dust
- Left to Rot
- Battlescarred
- Onward to Annihilation
- Hold your Ground
- Beside the Dying Flame
- Legions of Hell
Čas: 42:50
Sestava:
- Jim Higgins – bicí
- Mike May – basa
- Timmie Ball – kytara
- Mike Barnes – zpěv
http://www.myspace.com/abominant
http://www.last.fm/music/Abominant
http://www.deathgasm.net/
