Temnota začíná pomalu, ale jistě vítězit nad denním světlem. Mezi domy je možné spatřit čím dál častěji ploužící se přízraky, které se pohybují pomalu a s podivným úsměvem na tváři. Jak si vlastně představujete duchy? Opravdu myslíte, že to jsou ty éterické, roztomile se smějící postavy z hollywoodských hororů? Realita ale bývá jiná. Je obohacena o další smyslové vjemy. Doma u televize necítíte ten chlad, který si sebou přinášejí ze záhrobí. Dokonce ani neslyšíte ty roztodivné skřeky, připomínající zvuky nesoucí se z hlubin oceánů. Marně se pokoušíte rozplést ten smutek doom deathové muziky, které se spíše než na poslech u vás v pokoji hodí na nějaké staré pohřebiště. ONIROPHAGUS jsou jedněmi z těch, kteří se snaží pomocí svých táhnoucích se melodií vyvolat obrazy našich předků a v textech s nimi rozvláčně promlouvat. Jedná se přesně o ten starý druh muziky, která je schopna plnit čekárny lékařů. Ti si mnou ruce a jen ve velkém předepisují antidepresiva. Zvedněte svůj zrak, rozhlédněte se z okna. Cítíte, jak příroda ohlašuje příchod zimy?
V dálce zakrákal havran. Oznamuje chlad, mlhy, smuteční déšť a doom/death metal. ONIROPHAGUS pocházejí ze Španělska a na smutečním poli se pohybují od roku 2011. „Prehuman“ je jejich prvním albem a tak se s undergroundem teprve seznamují. Kapela je personálně spřízněna s old school death/blackery DECAPITATED CHRIST, od kterých si vzala cit pro temnotu. Hned na začátek by bylo dobré zmínit, že podobně znějících a zaměřených kapel je v současnosti velká spousta. Není snad den, kdy by mi nepřišla do emailové schránky žádost o recenzi. Většinou si poslechnu těch pár poslaných ukázek a požádám o promo CD. Čím mě ONIROPHAGUS zaujali od ostatních? Možná je to tím, že do svého starodávného doom metalu vkládají neméně zpuchřelý death. Více bych to ale viděl na to, že přichází podzim a zrovna jejich kytarové stěny mě dovedly naladit na tu správnou „dušičkovou“ náladu. Přitom se nejedná o nic, co by mě jinak nadzvedávalo ze židle. Většinou bývám k podobně laděným kapelám trošku skeptický. Přeci jen, nerad smutním. Jenže, i já se potřebuji občas zastavit a urovnat si vše ve své postarší hlavě.
Když by se mě někdo zeptal, ke komu bych ONIROPHAGUS přirovnal, tak mě napadají starší PARADISE LOST, možná chvílemi i MY DYING BRIDE. To vše ale zabalené ve špinavějším balíku. Zvukově i produkčně je vše v absolutním pořádku. Možná bych zkusil příště víc pracovat s kytarovým soundem, pokud bych neměl totiž k hudbě i obal apod., je velká pravděpodobnost, že bych si kapelu spletl s tisíci dalšími. Také mi chybí více chladu a mrazu, který je u dobrého doom metalu nutností. „Prehuman“ je sice zajímavá, dobře se poslouchající nahrávka, ale chybí ji něco, co by ji odlišovalo od toho množství ostatních, každý den vycházejících CD. Naopak, velmi se mi líbí barva a způsob práce s vokály. Nebýt jich, asi by kolem mě celá deska jen v tichosti prošuměla. Dovedu si sice představit, že pokud by ONIROPHAGUS pocházeli kupříkladu od nás z města, byl bych jejich velkým fanouškem. Bohužel, jejich rodná Barcelona je příliš daleko a tak se dívám na „Prehuman“ bez pohledu patriota. Chybí mi na desce větší kus „umírání“. On tam ten smutek je a je hodně procítěný, ale nepovedlo se přenést ho příliš „uvěřitelně“.
Prvotina těchto přátel žehu se povedla tak na půl. Nechybí jí všechny důležité prvky, které má správný doom/death metal obsahovat. Líbí se mi dokonce i tradiční pojetí, s jakým se do své práce ONIROPHAGUS pustili, ale to je dnes málo. Klasické postupy byly odehrány, ale smutek nenastal. Připadám si totiž spíš, jako bych sledoval v televizi pohřeb nějaké celebrity, u které mi je sice líto, že odešla, ale jinak jsem k ní nic necítil. Mezi mnou a ONIROPHAGUS jednoduše nedošlo k žádnému „přenosu“ emocí. Musím sice ocenit snahu, s jakou pánové k hudbě přistupují a dokonce i pochválit těch pár zajímavějších pasáží, ale jinak nic. Pořád se sice jedná v rámci žánru o dobrou, v některých momentech dokonce „pěknou“ nahrávku, ale to je trestuhodně málo. Už teď vím, že po několika měsících si budu z jejich CD pravděpodobně pamatovat jen ten krásný obal. Jinak si troufám tvrdit, že na to nejdůležitější, muziku, si asi nevzpomenu. Je to škoda, jinak totiž cítím v kapele vcelku velký potenciál a chuť na „umírání“. Uslyšíme příště. Zatím beru letošní počin spíše jako takovou kondolenci, která nás má pozvat na smuteční obřad. Je jen na vás, zda pozvání přijemete.
Seznam skladeb:
- Baikal
- Discordia
- Feverish
- Aeger
- Nocebo
- Nyarlathotep
- Ceremonial Swamp
Čas: 48:22
Sestava:
- Khrorum – basa
- Uretra – bicí
- Moregod – kytara
- Ghorth – kytara
- Paingrinder – zpěv
https://www.facebook.com/Onirophagus
http://www.reverbnation.com/onirophagus
http://www.xtreemmusic.com/
http://www.mdd-shop.de/
