Hodina smutku a dlouhého umírání. Depresivní stav podobný stínům usínajícího lesa. V pološeru jsou vidět jen oči šelem právě vyrážejících na lov. Zvuky pomalu utichají a ke slovu přicházejí čím dál tím černější myšlenky. Noc je blízko a mezi korunami stromů začíná probleskovat třpyt měsíce. Pro někoho možná romantika, pro jiné přichází strach. Schválně to zkuste. Vezměte si sluchátka na uši, nalaďte si do nich německé death/doomaře OWL a sami ucítíte tu tíhu celého usínajícího lesa. Počasí tomu teď při začínající zimě velmi přeje. Jen se musíte naladit na tu správnou notu. Songy jsou to dlouhé, roztahané a kolikrát se čeká na nějaký riff i několik minut. Je to celé spíše o pocitech, které ve vás vyvolají za sebou naskládané zvuky, různé šelesty apod. Mnohdy jen jejich muziku zapnu a po několika momentech vypínám. Většinou na ni ani nemám moc náladu. Není mi příliš vlastní smutek, soužení a nerad se dobrovolně pouštím na území, kde je smrt rozvážná a trvá jí její práce moc dlouho. Jenže pak přijdou ty chmurné chvíle, které o každého z nás někdy pokouší a to jsou pak OWL těmi nejlepšími společníky.
OWL se dali dohromady v roce 2010 a mají na kontě ještě jedno album se stejnojmenným názvem z roku 2011. Jedná se o dvojici muzikantů, kteří si vždy pozvou na desku několik hostů. Vše je tak o trošku pestřejší a tak pláč beznaděje o něco lépe vyzní. Ono se vlastně ani moc nejedná o death metal, ten je zastoupen jen občas, zvláště, když OWL chtějí vyjádřit gradaci a větší tlak. Jinak se jedná spíše o navození nálady. Všechny skladby si jen tak jakoby v povzdálí plynou a snaží ve vás vyvolat obrazy jako vystřižené z nějakého filmu o středověku, moru, utrpení a smrti. Někdy, když jsem velmi dobře naladěn, venku svítí slunce a všechno se daří, mě lezou OWL vyloženě na nervy. Když ale pak někdy jedu takhle v pondělí do práce a kolem mě se jen míhají stíny obličejů, které jsou na tom podobně jako já, to mi pak připadají tyhle smutně vystavěné hradby z kytar jako velice vhodná kulisa. Dopomáhá tomu i to, že z pěti skladeb jsou dvě instrumentální a tak vás „neruší“ ani zpěv. Ten je také jednou z věcí, které mi na albu vadí. Pokud se totiž zpívá, přijde mi to pokaždé stejné. Neškodila by větší variabilita. Ono to asi tak má být, ale mně to příliš nevyhovuje.
Dalším nešvarem, kterým podle mě jednotlivé skladby trpí, je přílišná délka. Chápu, že už z principu doom metalu je nutné pomalu a v poklidu vše dokola opakovat, aby byla nálada navozena, ale tentokrát mi to přijde až příliš. Všechno to sice zní velice „příjemně“ někde na procházce zalesněnou podzimní krajinou, ale doma v pokoji na mě vždycky lezl splín a musel jsem desku vypínat. Pokud tedy máte pro podobné záležitosti slabost, ukliďte si z celého bytu veškeré ostré předměty a labilním jedincům nedoporučuji podávat s alkoholem. Ten smutek je totiž někdy až moc nakažlivý a podle mnoha posledních průzkumů trpí spousta lidí depresemi. Vidíte, zrovna bych pro vás měl krásný příklad. Při psaní této recenze bylo venku nejdřív sychravo, smutno a smog se vznášel nad městem. Můj pokoj byl skoro pokryt námrazou, jak jsem větral a OWL se mi rozléhali do smutku pokoje. Jenže pak vysvitlo slunce a kouzlo bylo pryč. Pominulo.
Zvuk je krásně čitelný a obal s fotkou korun stromů se také k přehrávané muzice vkusně hodí. Myslím, že mnohým z vás přijdou OWL v nadcházejícím období k duhu. Nastávají přesně ty chvíle, kdy si budete moci jejich muziku plně vychutnat. Osobně mám s „You are the Moon, I am the Night“ někdy docela problém. Celkově mě tato deska příliš nebaví, i když nezaujatě musím její kvality uznat. Nerad zůstávám sám, nerad smutním a vyloženě mi nesedí ty dlouho se táhnoucí preludia. Nebudu se k albu pravděpodobně vracet příliš často. Možná snad jen někdy, když na mě vleze taková ta zvláštní nálada, při které nevíte, proč je vám vlastně smutno. OWL dělají hudbu pro upřené dlouhé pohledy do dálky, pro osamělé toulky krajinou, pro večery ve studených místnostech. Tam jejich muzika vynikne. Nesmí se ale dostat na světlo boží, do poledních paprsků slunce, to pak nefunguje vůbec. Album určené pro posluchače s „negativním“ postojem. Soundtrack k usínající přírodě. Přeji příjemné smutnění.
Seznam skladeb:
- You are the Moon, I am the Night
- Clouds of the Mourning Spring
- Sombre Cortile
- Memories of Dead Dreams
- Levitating into Elysium
Čas: 01:00:32
Sestava:
- Christian Kolf – kytara, zpěv, varhany
- Patrick Schroeder – bicí
https://www.facebook.com/owlzg
http://www.zeitgeistermusic.com/
