PUSTINA

MIND ENEMIES – The Darkest Way MCD 2013, vlastní náklad

Není Caruso jako Caruso. Zatímco toho prvního, Enrica, proslavily opery, resp. jeho hlas, resp. jeho show (Caruso show vysílala před lety jedna z tuzemských TV stanic – úsměv), ten druhý, Giuseppe, je multiinstrumentalista a zároveň předák skupiny MIND ENEMIES. Původně spíše projekt jednoho muže se později rozrostl, ale záhy zase zeštíhlel, na aktuální nahrávce čítající pouhé čtyři kusy se podílela jen dvojice Giuseppe Caruso – Michele Montanaro.

Vcelku působivý obal obsahuje i historii souboru a přiznám se, že když jsem se dočetl, že MIND ENEMIES staví na odkazu takových kapel, jako jsou METALLICA, DREAM THEATER, PINK FLOYD, NIRVANA, SOUNDGARDEN, PANTERA, SLAYER, BLACK SABBATH a LED ZEPPELIN, trochu mě polilo horko. Jak sakra chtějí tohle všechno smíchat dohromady, aniž by to působilo jako čufty s mákem, sulc a blumy na jednom talíři? První poslech mi dal velice rychle odpověď, výše uvedená slova jsou jen snůškou propagandistických řečí, které mají navnadit úplně všechny rockové a metalové posluchače. Kromě mě tedy... Když totiž Giuseppe Caruso otevře ústa a začne zpívat, začínám se ošívat. Jeho zpěv se mi vůbec nelíbí a v mých uších devalvuje nahrávku na úroveň kapely, která minulý týden v hospodě uvěřila jednomu štamgastovi, že je zpěvák, a bez zkoušení s ním včera nahrála čtyřskladbové demo.

Mám při poslechu „The Darkest Way“ podobné pocity jako při poslechu nedávno recenzovaného alba ASGARD; muzika by mi nevadila, ale kvůli zpěvu mám obrovský problém těch třiadvacet minut poslouchat. Když si dá Giuseppe pauzu, jsou instrumentální pasáže docela zajímavé, muzika se vcelku nenásilně přelévá od grunge přes rock až po metal, místy dokonce zazní i ten thrash amerického střihu – v tomto směru docela dobře funguje hned úvodní „Son of Silence“, resp. její druhá polovina, v níž se nezpívá. Titulní kompozice pak odkazuje na NIRVANU, takže se střídají střídmé pomalejší pasáže s lehce ostřejšími výjezdy, oba pánové ukazují, že instrumentálně jsou na výši, ale po hezké pasáži se vrací zpěv a je zle... Mohl bych takhle pokračovat i u zbývajících dvou songů, ale opakoval bych se.

Je to vlastně docela škoda, kdyby album nazpíval někdo jiný, s chutí bych se k poslechu někdy vrátil, nápady jsou místy zajímavé, muzika nenudí, každou chvíli něčím překvapí, ale jak se ozve zpěv, přestávám hudbu vnímat...

Takže to shrnu: muzika slušných 6 bodů, zpěv body 2, průměr vychází 4.

Seznam skladeb:
  1. Son of Silence
  2. The Darkest Way
  3. Another Life
  4. Oblivion

Čas: 22:55

Sestava:
  • Giuseppe Caruso – kytara, baskytara, zpěv
  • Michele Montanaro – bicí

https://www.facebook.com/pages/Mind-Enemies/228821583804979



Zveřejněno: 06. 12. 2013
Přečteno:
2784 x
Hodnocení autora:
4 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář