Možná si ještě někdo pamatuje na ankety, které se věnovaly redaktorům FOBIE, jejich vkusu a názorům. Tentokrát to bude o něčem trochu jiném, o recenzích. Ty tvoří hlavní náplň tohoto webzinu a tak snad bude někoho zajímat, jak recenze vznikají, jak kdo přistupuje k poslechu nahrávek, na jakých aparátech desky, cédéčka, kazety a empétrojky točíme, v jakém rozpoložení nejraději píšeme...
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Dáváš přednost stručným recenzím, nebo naopak preferuješ košatější vyjádření? Nemyslím teď jen co se týká Tvého psaní, ale i kolegů, nejen z tohoto webzinu.
Mikael: Při psaní nad tímhle nepřemýšlím. Prostě se snažím, abych tam měl vše podstatné (z mého pohledu) a na délku nekoukám. Někdy je recenze kratší, někdy delší, jak to vyjde. To samé bych řekl i o recenzích, které čtu, délka pro mě není rozhodující.
Opat: Nemám oblíbený typ recenzí, je pro mě důležité, aby recenze nějak citelně popisovala hlavně hudební složku, atmosféru, produkci alba… takové ty „klasické“ věci. Jsem rád, když z recenze poznám, zda mne nahrávka může či nemůže bavit. Nejsem fanouškem recenzí, ve kterých je více poezie než věcných faktů, ve kterých se zachází někam do pohádkových a povídkových sfér a na jejich konci zjistím, že vůbec netuším, jak daná deska zní. A samozřejmě recenze, kde každé druhé slovo je odborné a cizí, aby vypadala zatraceně intelektuálně, to taky není můj šálek. Nevadí mi stručná, jednoduchá recenze, když se z ní dozvím vše podstatné.
Johan: Těžko zobecnit. Tak i tak. U některých žánrů/kapel mi stačí stručná a jasná recenze, jinde jsem rád, když je to napsané podrobněji, ale nejdůležitější je, aby recenze měla nějakou úroveň. K čemu je sáhodlouhý blábol plný hrubic a s příšernou stylistikou? K ničemu. K čemu je recenze na pět řádků, která jen cituje promo materiály? K hovnu.
Peťan: Mám raději obsáhlejší recky, kde se dočtu o pocitech autora a podstatné info o desce a kapele nebo nějakou zajímavost. Ale chápu, že existují kapely o kterých toho jednoduše mnoho napsat nejde (smích).
4horsemen: Něco se píše hůře, něco líp a klidně se rozepíšu (hlavně, když je o čem psát). A tak je to i se čtením recenzí. Je to různě, redaktor od redaktora, každý má jiný styl psaní. Některé webziny ani nečtu nebo jen tak prolítnu a kouknu pod recenzi na hodnocení. A je to také dané fontem písma a třeba podkladem stránky.
Coornelus: Poslední dobou mě baví spíš ty kratší. Popsat dílo do pár řádku, to je asi to, co považuju za největší kumšt. Ale v podstatě je mi to jedno. Když je ale recenze delší než na jeden list A4, tak to mi už přijde moc, čest výjimkám.
Asphyx: Jak kdy. Někdo umí říci pár slovy mnoho, někdo píše krásné dlouhé a příjemně se čtoucí věty. Je to spíš o tom, že mám své oblíbené autory a u nich už po té dlouhé době, co se o muziku zajímám, vím, co a jak tím chtějí říct. Mimo Fobiazine čtu z českých webů o muzice jen pár a ještě jen občas. Většina našich webzinů je stejně jinak zaměřená než muzika, o které se snažím psát.
Mafek: V poslední době recenze nijak zvlášť nesleduju ani záměrně nevyhledávám. Ale když na to přijde, přednost dám vždy spíše barvitějším recenzím. Tím nechci říct, že krátká a stručná recenze nemá svou váhu. Kolikrát to pro informaci bohatě postačí…
Kubánec: Nemám na to vyhraněný názor, každému co jeho jest. Sám mám rád obojí, někdy mě osloví stránkový elaborát, někdy deset přesně mířených slov!!!
Luma: Někdy není moc, o čem by se dalo psát a vzniknou z toho krátké, ale věcné recenze. Zatímco jindy se prostě člověk neubrání pokusu popsat podrobně všechno, co během poslechu slyšel a zažil a to pak z toho vyleze recka, kterou když zpětně pročítám, tak si říkám „to jsem zvědavý, kdo tohle bude číst“.
Navíc žijeme v rychlém světě, proto je tady bodové hodnocení a stejně tak proto dávám většinou přednost stručnějším recenzím. Na druhou stranu, když mám čas, rád si zpětně přečtu mnoho recenzí, které jsem dříve jen tak narychlo proletěl.
Míra: Pokud vím, že recenzent to píše od srdce a umí psát, pak si klidně přečtu i deset stran recenze a zase naopak. Pokud se však někdo snaží až skoro vědátorky pitvat danou nahrávku, pak pošlu takovou recenzi k ledu. Pro mě osobně je také důležitý faktor, že recenze by někdy měla i dobře pobavit. Moc se mi líbí recenze kolegy Asphyxe a Peťana, kde jsou přesně tyto aspekty, které jsem popsal.
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Dáváš přednost stručným recenzím, nebo naopak preferuješ košatější vyjádření? Nemyslím teď jen co se týká Tvého psaní, ale i kolegů, nejen z tohoto webzinu.
Mikael: Při psaní nad tímhle nepřemýšlím. Prostě se snažím, abych tam měl vše podstatné (z mého pohledu) a na délku nekoukám. Někdy je recenze kratší, někdy delší, jak to vyjde. To samé bych řekl i o recenzích, které čtu, délka pro mě není rozhodující.
Opat: Nemám oblíbený typ recenzí, je pro mě důležité, aby recenze nějak citelně popisovala hlavně hudební složku, atmosféru, produkci alba… takové ty „klasické“ věci. Jsem rád, když z recenze poznám, zda mne nahrávka může či nemůže bavit. Nejsem fanouškem recenzí, ve kterých je více poezie než věcných faktů, ve kterých se zachází někam do pohádkových a povídkových sfér a na jejich konci zjistím, že vůbec netuším, jak daná deska zní. A samozřejmě recenze, kde každé druhé slovo je odborné a cizí, aby vypadala zatraceně intelektuálně, to taky není můj šálek. Nevadí mi stručná, jednoduchá recenze, když se z ní dozvím vše podstatné.
Johan: Těžko zobecnit. Tak i tak. U některých žánrů/kapel mi stačí stručná a jasná recenze, jinde jsem rád, když je to napsané podrobněji, ale nejdůležitější je, aby recenze měla nějakou úroveň. K čemu je sáhodlouhý blábol plný hrubic a s příšernou stylistikou? K ničemu. K čemu je recenze na pět řádků, která jen cituje promo materiály? K hovnu.
Peťan: Mám raději obsáhlejší recky, kde se dočtu o pocitech autora a podstatné info o desce a kapele nebo nějakou zajímavost. Ale chápu, že existují kapely o kterých toho jednoduše mnoho napsat nejde (smích).
4horsemen: Něco se píše hůře, něco líp a klidně se rozepíšu (hlavně, když je o čem psát). A tak je to i se čtením recenzí. Je to různě, redaktor od redaktora, každý má jiný styl psaní. Některé webziny ani nečtu nebo jen tak prolítnu a kouknu pod recenzi na hodnocení. A je to také dané fontem písma a třeba podkladem stránky.
Coornelus: Poslední dobou mě baví spíš ty kratší. Popsat dílo do pár řádku, to je asi to, co považuju za největší kumšt. Ale v podstatě je mi to jedno. Když je ale recenze delší než na jeden list A4, tak to mi už přijde moc, čest výjimkám.
Asphyx: Jak kdy. Někdo umí říci pár slovy mnoho, někdo píše krásné dlouhé a příjemně se čtoucí věty. Je to spíš o tom, že mám své oblíbené autory a u nich už po té dlouhé době, co se o muziku zajímám, vím, co a jak tím chtějí říct. Mimo Fobiazine čtu z českých webů o muzice jen pár a ještě jen občas. Většina našich webzinů je stejně jinak zaměřená než muzika, o které se snažím psát.
Mafek: V poslední době recenze nijak zvlášť nesleduju ani záměrně nevyhledávám. Ale když na to přijde, přednost dám vždy spíše barvitějším recenzím. Tím nechci říct, že krátká a stručná recenze nemá svou váhu. Kolikrát to pro informaci bohatě postačí…
Kubánec: Nemám na to vyhraněný názor, každému co jeho jest. Sám mám rád obojí, někdy mě osloví stránkový elaborát, někdy deset přesně mířených slov!!!
Luma: Někdy není moc, o čem by se dalo psát a vzniknou z toho krátké, ale věcné recenze. Zatímco jindy se prostě člověk neubrání pokusu popsat podrobně všechno, co během poslechu slyšel a zažil a to pak z toho vyleze recka, kterou když zpětně pročítám, tak si říkám „to jsem zvědavý, kdo tohle bude číst“.
Navíc žijeme v rychlém světě, proto je tady bodové hodnocení a stejně tak proto dávám většinou přednost stručnějším recenzím. Na druhou stranu, když mám čas, rád si zpětně přečtu mnoho recenzí, které jsem dříve jen tak narychlo proletěl.
Míra: Pokud vím, že recenzent to píše od srdce a umí psát, pak si klidně přečtu i deset stran recenze a zase naopak. Pokud se však někdo snaží až skoro vědátorky pitvat danou nahrávku, pak pošlu takovou recenzi k ledu. Pro mě osobně je také důležitý faktor, že recenze by někdy měla i dobře pobavit. Moc se mi líbí recenze kolegy Asphyxe a Peťana, kde jsou přesně tyto aspekty, které jsem popsal.
