Vstáváme v 8 ráno, na devátou jdeme na snídani. Po snídani jsme si naplánovali procházku Plzní a návštěvu obchodu s hudebními nosiči Music records.cz. Plzeň má jedno z nejkrásnějších náměstí u nás. Pořád je na co koukat. V Dominikánské ulici za náměstím vstupujeme do obchodu Music records a já jdu ihned do kolen. Tisíce CD, ale hlavně obrovský regál se stovkami (možná tisícovkou) vinylů, z toho minimálně půlka je čistě metal. Ruce se mi začínají chvět, na čele se objevuje pot a já musím důkladně prohledávat, co že se tu skrývá za skvosty. Je toho opravdu mnoho, ale peněz v kapse málo. A tak si nakonec kupuju první LP APHA TIGER a „The Call“ od španělských MegaThrasherů ANGELUS APATRIDA. Mařenka se mě rozhodla učinit ještě více šťastným, než jsem byl doposud, a kupuje do rodinné sbírky dvoudiskovou edici na zlatých vinylech „Hammerheart“ od BATHORY. Velká spokojenost z parádního nákupu a teď už musíme zpátky do penzionu. Ve dvanáct musíme vrátit klíče. Stíhám ještě osvěžující sprchu a jdeme na oběd. Mařenka si dává pořádnou hovězí flákotu a já pizzu. S žaludky narvanými k prasknutí sedáme do auta a přejíždíme na stejné místo, kde jsme parkovali i včera a dáváme si trávicí siestu. Ve dvě vstáváme a míříme do centra dění. Necítím se zrovna odpočatý, ale snad to zvládneme. (KubaAjz)
V pátek jsem místo do Plzně vyrazil s kamarády do Českých Budějovic, v sobotu jsem s díky využil nabídku Rámuse a spolu s AVENGER vyrazil na Plzeň. A protože AVENGER měli hrát jako druzí, vyjeli jsme ještě před polednem a stihli i vystoupení první kapely, kterou byli žatečtí HELLOCAUSTOR produkující staroškolský thrash metal. Už na první kapelu dorazilo několik desítek fanoušků, kteří byli svědky solidně zahraného thrash metalu, který možná trochu připomíná starou tvorbu KRYPTOR. Klasické riffy, typické pózy, vokál by mohl být zajímavější, ale celkově solidní práce. (Johan)
I v sobotu jsme se dostavili hned na úvodní kapelu programu, kterou byli žatečtí thrash metalisté HELLOCAUSTOR. Ti jsou známi tím, že to při každém svém koncertu rozjedou tak, jak by u thrashe mělo být zvykem. Hudba ovlivněná legendami žánru, jako SODOM či SLAYER, přišla takhle „po ránu“ vhod. Perfektní zvuk, řezavé riffy a ani nevadilo, že tentokrát HELLOCAUSTOR hrají bez basáka. Dali do toho všechno, zpěvák Diktator se nezapomněl totálně zlít pivem a thrashová atmosféra osmdesátých let byla cítit. (Opat)
AVENGER do Plzně také nepřijeli kompletní. Bez bubeníka jsou po odchodu Čerta již nějakou dobu, tentokrát chyběl i tympánista Jarda. I tak se prostě asi nemůže stát, aby mne AVENGER jakkoliv zklamali. Pokud mají dobré ozvučení, tak je jejich vystoupení vždy parádním zážitkem. Mám velmi v oblibě zvuk kytar, ostrý, jasně srozumitelný. AVENGER do svého půlhodinového setlistu zařadili fláky jako „Duševní chirurgie“, „Dark Metal“, „Před bouří“ nebo „Radost z beznaděje“ a já si show parádně užil v „první lajně“. (Opat)
První kapelou, kterou dnes vidíme, jsou jihočeští Bohemian Dark Metalisté AVENGER. Kdyby existovala nějaké spravedlnost, hráli by dnes v hlavním čase a jejich set by byl dvojnásobně delší než půl hodiny. Tihle pánové si to rozhodně zaslouží. Pro mě určitě jedna z top 5 CZ kapel! Kvůli náhlému odchodu bubeníka dnes hrají s bicími party ze záznamu, ale živelnému koncertu to nikterak neubírá. Jejich vystoupení jsem si doslova vychutnal. Už se moc těším, až jejich poslední album konečně uzří světlo světa ve vinylové podobě. (KubaAjz)
AVENGER jsou momentálně bez bubeníka, tak Honza naklepal bicí a na koncertech je pouští z playbacku. Pracovní povinnosti nedovolily účast ani tympánistovi Jardovi, takže to AVENGER rozbalili jen ve třech. Během přidělené půlhodiny stihli pět řádně temných songů, do setlistu se k mé radosti vrátily letité „Kořeny zla“, z novinky došlo na dlouhé kompozice „Duševní chirurgie“ a „Dark metal“ a i bez živé obsluhy bicích nástrojů to byla parádní jízda. (Johan)
Jihočeské AVENGER jsem zastihla asi ve tři čtvrtě vystoupení. Přechod ze slunečného dne do tmavé nory byl dost náročný. (úsměv) Z toho, co jsem měla možnost slyšet, jsem usoudila, že to kapele i bez bubeníka a tympánisty náramně šlape. Moc pěkně vystřihli skladbu „Radost z beznaděje“. (Veronika)
Následuje zdravice a pokec s mistrem Johanem, který se mi snaží rozmluvit moje členství ve fan klubu Láďi Křížka (smích). Nepovedlo se (smích). Rakušané SAKRILEG nastupují kvůli pozdnímu příjezdu s 10 minutovým zpožděním. Na kejtru hraje dívka, což je pro mě vždy osvěžujícím elementem. Sem tam se vloudila nějaká ta chybka, ale v celku šlo o příjemnou poslechovou záležitost. Mrazivý black metal, jak má být. (KubaAjz)
Na další „dvě kapely od S“, jak jsme jim začali familiérně přezdívat, jsem se hodně těšila. Jako první nastoupili rakouští SAKRILEG. Tahle banda nefunguje nikterak dlouho, cca 3 roky, a na kontě má zatím jednu desku z loňského roku. Ale co předvedli na Phantoms, to mě tedy vážně uzemnilo. Atmosferický black metal přesně podle mého gusta, pořádně nazvučené bicí, roštěnka s kytarou, no co víc si přát... (úsměv) Škoda jen, že se kapela zpozdila, a tak musela svůj set zkrátit. Zpěvák však slíbil, že příště přijedou včas. Já jen doufám, že to příště bude co nejdřív. Pro mě největší překvapení letošních PoP a největší nadšení. Teď už si jen rvu vlasy, že jsem si, já blbá, nekoupila desku... (úsměv) (Veronika)
SAKRILEG stihli jen čtyři songy, a hned ten první se mi nelíbil. Na vyznění se ale podepsal zvuk, nebylo moc času něco extra zkoušet, od následující skladby mě ale mladá kapela celkem překvapila a dvě další skladby se mi naopak líbily. Mohl za to hlavně šikovný basák, jehož pestrá hra do melodického black metalu vnášela zajímavé momenty, často mi přišlo, že právě basa hraje hlavní linku. Zajímavý byl pohled na kytaristku, která byla do muziky tak ponořená, že to vypadlo, jako kdyby ani nebyla duchem přítomná. Překvapivě slušná práce, byť závěrečná kompozice mi už tak interesantní nepřišla. (Johan)
Následovalo duo rakouských seskupení – SAKRILEG a SELBSTENTLEIBUNG. První jmenované jsem jen tak letmo poslechl před festivalem a vynechat jsem tuto black metalovou formaci určitě nechtěl. Do Plzně bohužel dorazila se zpožděním, tudíž stihla pouze několik málo skladeb, ale rozhodně na mne SAKRILEG udělali dojem. Škoda, že to bylo opravdu tak krátké, snad bude brzy nějaká příležitost vychutnat si plnohodnotný set. (Opat)
SELBSTENTLEIBUNG (proboha, kdo to má vyslovit?) se vyznačují depresivněji laděným černým kovem. Tito sebevražedníci mne studiově příliš nezaujali, alespoň tedy jejich druhé album „kategorie: tot“ z roku 2012. To, co se mnou ale tito maníci z Vídně provedli naživo, to jsem vážně neočekával. Od počátku až do konce jsem byl naprosto unešen touto atmosférickou seancí, vystoupení prostě nechybělo vůbec nic. Přechody do pomalejších pasáží a následné gradace do black metalového pekla spojeného s maniakálním řevem Tötunga, zvuk jako křišťál, prostě naprosto dokonalé. Suverénně největší překvapení festivalu, po SELBSTENTLEIBUNG mělo hrát dalších šest kapel a já si stejně říkal, zda toto někdo překoná. Skvělé!!! (Opat)
SELBSTENTLEIBUNG, návštěvníky přezdívaní jako „kapela s nevyslovitelným názvem“, případně „ty S-něco“, zaujali hned na začátku zlé pózy, aby bylo jasno, s kým máme tu čest. Hrozilo se už od prvních tónů, a to jak na pódiu, tak v publiku. Koncert měl zajímavý vývoj. Začali svižným blackem s punkovými bicími, až se postupně propracovali k táhlým, doomem zavánějícím melodiím. Já osobně jsem tedy ocenila spíš tu první etapu. A co se mi líbilo – kromě zpěváka si k dalším dvěma mikrofonům často stoupli také ostatní členové kapely, chvílemi tedy vytvořili trojhlas, což přidávalo na atmosféře. (Veronika)
Zůstáváme u rakouských sousedů a na řadu přichází SELBSTENTLEIBUNG. Zapamatovatelnější jméno si pánové nemohli vybrat... V čele tohoto černého orchestru stojí nepřehlédnutelný vokalista Tötung, který vypadá jako by se mu právě nějakým záhadným způsobem podařilo vyhrabat ze zakopané rakve. Temnota, mráz a mrtvolný chlad z kapely přímo čiší. Jsem naprosto pohlcen dějem jejich depresivních skladeb. Ze všech black metal bandů na Phantoms of Pilsen se mi právě SELBSTENTLEIBUNG líbili nejvíc. Tohle je ta pravá hudba, co se hodí do dlouhých zimních večerů, kdy venkovní teplota klesá pod mínus dvacet a všechny cesty k civilizaci jsou zapadány sněhem. Koupil bych si vinyl, ale nikde jsem ho neviděl prodávat, tak nic. Zdravice a pokec s Coornelusem. Svačina a odpočinek v autě. (KubaAjz)
Na ALECHMYST jsem byl celkem zvědavý, ale hlukový teror, který se do sálu linul, znemožnil jakoukoliv orientaci v předkládané muzice. Chvíli jsem se snažil do tvorby kapely dostat, ale přišlo mi to marné. Z desky by mě to možná bavilo, živě to nešlo... (Johan)
Okultní death metalisté ALCHEMYST dorazili z Německa s přáním zlého dne. Trochu se naplnily mé obavy, jestli se dokážu tak rychle přepnout z depky do tohoto rituálu, zpočátku jsem se do toho prostě nemohl nějak ponořit. K tomu přispíval i dost přeřvaný zvuk, po nějakou polovinu setu ALCHEMYST jsem sotva rozeznával jeden riff od druhého. V druhé půlce už se mi to dařilo lépe, některé pasáže mne pořádně drtily, ale stále to nebylo ono. Bylo zajímavé po koncertu sledovat reakce, kdy jedni odcházeli naprosto nadšeni a druzí naopak zklamáni, hlavně kvůli té chvílemi až neposlouchatelné zvukové kouli. (Opat)
TULSADOOM hráli na Phantoms i loni, to jsem je ale propásla. Tentokrát jsem – poučena nadšenými výkřiky těch, kdo prve nechyběli – do sebe kopla panáka a vyrazila do davu. A musím říct, že se mi rakouští barbaři přesně strefili do nálady. Pánové ve stylových kožešinkách rozhýbali dav a pařil kdo měl ruce nohy. Neříkám, že to je hudebně kdovíjaká symfonie, ale rozhodně to mělo energii a mně tahle stylová změna vyloženě sedla. (Veronika)
Už předem mi bylo jasné, že v době, kdy budou hrát TULSADOOM, půjdu na večeři. (úsměv) A tak se i stalo, božkovský gulášek za slušnou cenu zahnal hlad, pivko žízeň, ale i tak jsem kousek setu vymóděných Rakušanů zhlédl. Můj názor se ale nezměnil... nad všeobecným nadšením jsem zakroutil hlavou a vrátil se tam, kde nebylo juchání Rakušanů a jejich fanoušků slyšet. (Johan)
Vracíme se na TULSADOOM. Konečně se na tvářích ortodoxních evil black metalistů objevují úsměvy od ucha k uchu. Na podiu se chystá doslova metalový cirkus. Muzikanti navlečeni do přiléhavých elasťáků, které nenechávaly představivosti přílišný prostor. Na sobě různé ovčí kůže a dobové válečné chrániče. Tohle vystoupení bude hlavně o zábavě a nadhledu. Očekávání je splněné do puntíku. Publikum se směje, baví a tančí. Skladby s názvy jako „Barbarian bitchfuck“ (kterou ocenily hlavně dívky) nebo „Barbarin beer attack“ (kterou zas ocenila hlavně mužská část publika). (KubaAjz)
INFERNO už jsou naprostou stálicí na české black metalové scéně. Není pochyb o tom, že v současnosti je to jedna z nejvyhledávanějších kapel na našem metalovém poli. Tuto pozici si vydobyli nejprve předchozím albem „Black Devotion“, album „Omniabsence Filled by His Greatness“ je ukazuje zase v naprosto jiném světle. Ovlivněni francouzskou a švédskou scénou vydali velmi zajímavý počin, který není jen a pouze kopírkou, ale má svoji vlastní auru zla. Náladu nové desky dokázali přenést i na pódium, doplněné o klasické rekvizity. Adramelech znovu kázal, nástrojová sekce odehrála vše naprosto profesionálně, jednalo se o standardní vystoupení INFERNO – tudíž skvělé. (Opat)
Severomoravští INFERNO se pohybují na scéně již nějaký ten pátek. Když jsem viděla, jak se na pódium nosí stylové svícny, začala jsem se těšit. (úsměv) Atmosféru se jim podařilo vytvořit dostatečně okultní, čtyři postavy v kápích, světlo svíček... A také hudebně se koncert vydařil. V sále bylo narváno a přítomní vyjadřovali velké nadšení, zejména když se po poslední skladbě dožadovali přídavku. Mimochodem, poslední skladba mi připomněla kredlovskou „Funeral in Carpathia“, jen bez kláves a tvrdší. Spokojenost. (Veronika)
Z čisté zvědavosti koukneme na první dva songy kontroverzních INFERNO, ale statický bezhlavý řimbuch nás nikterak nezaujal, a tak jdeme radši nabrat síly odpočinkem v autě. Na nějakou chvilku se daří usnout... (KubaAjz)
Pod hlavičkou TURNING GOLEM se představily dvě formy umění, hudební zastupovali v Česku velmi populární VULTURE INDUSTRIES, divadelní pak HAPPY GORILLA DANCE COMPANY. Spojení obou uměleckých disciplín ve mě před vystoupením zaselo sémě pochybností, obával jsem se, že vizuální složka bude mít nad tou hudební vrch a já „díky“ své kvalitní angličtině budu tápat. Ale všechny obavy vzaly brzy za své, VULTURE INDUSTRIES víceméně odehráli normální koncert s tím, že je na pódiu (i pod ním) doplnili herci. Celé to bylo neskutečně působivé, dva herečtí protagonisté se většinou pohybovali na pódiu, přičemž slečna se víceméně potácela v jakýchsi záchvatech ne nepodobných padoucnici, muž pak většinou rozbíjel připravené cihly a doplňoval tak bicí nástroje. Třetí z herců v igelitovém overalu a se svítilnou v ruce nahodile procházel po pódiu i mezi lidmi na place, kam se ostatně vydal celý průvod tvořený zbylými herci i částí kapely. Ta hrála hodinu a ještě to bylo přihlížejícím málo... Dech beroucí vystoupení, skutečná avantgarda na poli tvrdé muziky. Naprosto skvělé výkony všech protagonistů, nad nimiž pochopitelně vyčníval nepřehlédnutelný zpěvák Bjornar Nielsen, často teatrálnější než samotní herci. Celé vystoupení navíc doplňovala videoprojekce, hlavně mrkající oči na zádech do půl těla svlečených kytaristů byly hodně působivé. Není divu, po skončení setu následoval nekonečný aplaus, kapela se jako v divadle vracela na scénu (přišlo mi to až dojemné) a nakonec neodolala a přidala jednu skladbu... Zajímalo by mě, s jakou odezvou se tento projekt setkal na dalších dvou štacích, celá tahle paráda totiž zazní jen třikrát (a dost), kromě Plzně ještě v rodišti VULTURE INDUSTRIES Bergenu a v Transylvánii. Pro mě nejlepší kapela celého festu a jedno z nejlepších vystoupení, jaké jsem letos viděl. (Johan)
Na AURA NOIR jsem se z celého letošního line-upu těšil asi nejvíce. Poslední dobou jsem se hodně zaposlouchal do poslední desky „Out to Die“ (2012) a živého provedení jsem se nemohl dočkat. Těšil jsem se také, až na pódiu uvidím takové ikony norského metalu, jako jsou Apollyon, Blasphemer a Aggressor (jinak také Czral). Bohužel, Blasphemer se nakonec s AURA NOIR nedostavil, Norové tedy vystoupili jako trio a ani absence jednoho z mnou nejuznávanějších black metalových kytaristů je nezastavila. Dočkal jsem se přesně toho, co jsem si tolik přál – neurvalé black/thrashové sypanice, která válcuje vše živé i mrtvé. Chvíli jsem sice vydržel někde ve vzdálenějších řadách, většinu setu jsem však musel nutně propařit úplně vepředu. AURA NOIR mne naprosto strhli, za celou dobu jsem se k nějakému většímu moshpitu nepřimotal, tentokrát už to ale nešlo. Nechyběly skladby jako „Abbadon“, „Conqueror“, „Hades Rise“ nebo famózní „Deep Tracts of Hell“ a já byl utržený ze řetězu jako po nějaké obšťastňující pilulce. Energie se ze stage valila a nezbývá, než doufat, že i AURA NOIR pocítili energii z nadšeného publika. (Opat)
V půl jedenácté jsme zpět, narychtovaní pod podiem, připraveni si naplno užít dnešní vrchol, norský thrash-black AURA NOIR. Dav pod podiem skanduje jména dvou hlavních postav „Aggressora“ a „Apollyona“. Jejich poslední LP „Out to die“ jsem v poslední době na gramci smažil hodně často. A koncert jsem propařil od začátku do konce. Co riff, to pocta legendám žánru VENOM a starým BATHORY. Uf, tohle rozhodně stálo za to. Venku potkávám Johana, který mi hned vpaluje, že se to nedalo poslouchat. Chci ho zvednout a hodit do řeky, ale je to přece jen můj nadřízený, a tak si to rychle rozmýšlím (smích). /Pozn. Johan: Takhle jsem to neřekl... Řekl jsem, že jsem čekal víc, že mě to nebavilo a tak jsem prostě ze sálu odešel, vrátil se, protože mi to nedalo, a zase odešel. S AURA NOIR jsme se prostě nesešli na jedné vlně, v autě cestou domů jsem pak poslouchal Honzu Kapáka, jak to bylo skvělé, a Rámuse, jak ho to nebavilo./ Kopneme do vrtule, do kazeťáku hážu „Děvky“ od KABÁTU a za dvě hodiny jsme doma. Musím pochválit organizaci, zvuk i skvělý výběr kapel. Takhle si představuji kvalitní festival, který dokáže obstát v evropském měřítku! (KubaAjz)
A dostáváme se k naprostému závěru festivalu, je čas udělat změnu a zabít se. MAKE A CHANGE… KILL YOURSELF do Plzně dorazili z dánské Kodaně a pořadatelé udělali naprosto famózní krok. Přesně tato depresivní smečka byla naprosto ideální jakožto epilog celé akce. MAKE A CHANGE…, vyznačující se skladbami zřídkakdy se stopáží pod deset minut, vydali loni výtečnou desku „Fri“ a má očekávání byla veliká. A byla splněna. Tomu, abych se dokázal naprosto ponořit do melancholie Dánů, napomohlo asi i nějaké to množství piva Herold. Každopádně, MAKE A CHANGE… KILL YOURSELF totálně pohltili většinu přihlížejících, a to tak, že byli nakonec nuceni svůj koncert o jednu dlouhou skladbu prodloužit. Vystoupení bylo ohromně emotivní, deprimující, což dokazoval i věrný fanoušek v první řadě, který se rozhodl svoji oddanost kapele znázornit řezáním se skleněným střepem do ruky a věšením se na svůj vlastní provaz. Naprosto úchvatné kompozice, plné melodií, zoufalého vokálu leadera Ynleborgaze a absolutní depky, kterou na mne čtveřice dokázala přenést. Z Božkova jsem odcházel naprosto vyřízený, zároveň však obohacený o tolik dojmů. (Opat)
Pánům pořadatelům a celé Phantoms‘ Crew děkuji za geniální akci, jaká v Plzni nemá obdoby, děkuji za nové zážitky a zároveň gratuluji k největší návštěvnosti v historii. Perfektní line-up, perfektní organizace… no prostě se uvidíme na Phantoms of Pilsen vol. 8! (Opat)
Fotky budou ještě doplněny...
Fotky: Kabrio
Mařenčina galerie
Opatova videa
V pátek jsem místo do Plzně vyrazil s kamarády do Českých Budějovic, v sobotu jsem s díky využil nabídku Rámuse a spolu s AVENGER vyrazil na Plzeň. A protože AVENGER měli hrát jako druzí, vyjeli jsme ještě před polednem a stihli i vystoupení první kapely, kterou byli žatečtí HELLOCAUSTOR produkující staroškolský thrash metal. Už na první kapelu dorazilo několik desítek fanoušků, kteří byli svědky solidně zahraného thrash metalu, který možná trochu připomíná starou tvorbu KRYPTOR. Klasické riffy, typické pózy, vokál by mohl být zajímavější, ale celkově solidní práce. (Johan)
I v sobotu jsme se dostavili hned na úvodní kapelu programu, kterou byli žatečtí thrash metalisté HELLOCAUSTOR. Ti jsou známi tím, že to při každém svém koncertu rozjedou tak, jak by u thrashe mělo být zvykem. Hudba ovlivněná legendami žánru, jako SODOM či SLAYER, přišla takhle „po ránu“ vhod. Perfektní zvuk, řezavé riffy a ani nevadilo, že tentokrát HELLOCAUSTOR hrají bez basáka. Dali do toho všechno, zpěvák Diktator se nezapomněl totálně zlít pivem a thrashová atmosféra osmdesátých let byla cítit. (Opat)
AVENGER do Plzně také nepřijeli kompletní. Bez bubeníka jsou po odchodu Čerta již nějakou dobu, tentokrát chyběl i tympánista Jarda. I tak se prostě asi nemůže stát, aby mne AVENGER jakkoliv zklamali. Pokud mají dobré ozvučení, tak je jejich vystoupení vždy parádním zážitkem. Mám velmi v oblibě zvuk kytar, ostrý, jasně srozumitelný. AVENGER do svého půlhodinového setlistu zařadili fláky jako „Duševní chirurgie“, „Dark Metal“, „Před bouří“ nebo „Radost z beznaděje“ a já si show parádně užil v „první lajně“. (Opat)
První kapelou, kterou dnes vidíme, jsou jihočeští Bohemian Dark Metalisté AVENGER. Kdyby existovala nějaké spravedlnost, hráli by dnes v hlavním čase a jejich set by byl dvojnásobně delší než půl hodiny. Tihle pánové si to rozhodně zaslouží. Pro mě určitě jedna z top 5 CZ kapel! Kvůli náhlému odchodu bubeníka dnes hrají s bicími party ze záznamu, ale živelnému koncertu to nikterak neubírá. Jejich vystoupení jsem si doslova vychutnal. Už se moc těším, až jejich poslední album konečně uzří světlo světa ve vinylové podobě. (KubaAjz)
AVENGER jsou momentálně bez bubeníka, tak Honza naklepal bicí a na koncertech je pouští z playbacku. Pracovní povinnosti nedovolily účast ani tympánistovi Jardovi, takže to AVENGER rozbalili jen ve třech. Během přidělené půlhodiny stihli pět řádně temných songů, do setlistu se k mé radosti vrátily letité „Kořeny zla“, z novinky došlo na dlouhé kompozice „Duševní chirurgie“ a „Dark metal“ a i bez živé obsluhy bicích nástrojů to byla parádní jízda. (Johan)
Jihočeské AVENGER jsem zastihla asi ve tři čtvrtě vystoupení. Přechod ze slunečného dne do tmavé nory byl dost náročný. (úsměv) Z toho, co jsem měla možnost slyšet, jsem usoudila, že to kapele i bez bubeníka a tympánisty náramně šlape. Moc pěkně vystřihli skladbu „Radost z beznaděje“. (Veronika)
Následuje zdravice a pokec s mistrem Johanem, který se mi snaží rozmluvit moje členství ve fan klubu Láďi Křížka (smích). Nepovedlo se (smích). Rakušané SAKRILEG nastupují kvůli pozdnímu příjezdu s 10 minutovým zpožděním. Na kejtru hraje dívka, což je pro mě vždy osvěžujícím elementem. Sem tam se vloudila nějaká ta chybka, ale v celku šlo o příjemnou poslechovou záležitost. Mrazivý black metal, jak má být. (KubaAjz)
Na další „dvě kapely od S“, jak jsme jim začali familiérně přezdívat, jsem se hodně těšila. Jako první nastoupili rakouští SAKRILEG. Tahle banda nefunguje nikterak dlouho, cca 3 roky, a na kontě má zatím jednu desku z loňského roku. Ale co předvedli na Phantoms, to mě tedy vážně uzemnilo. Atmosferický black metal přesně podle mého gusta, pořádně nazvučené bicí, roštěnka s kytarou, no co víc si přát... (úsměv) Škoda jen, že se kapela zpozdila, a tak musela svůj set zkrátit. Zpěvák však slíbil, že příště přijedou včas. Já jen doufám, že to příště bude co nejdřív. Pro mě největší překvapení letošních PoP a největší nadšení. Teď už si jen rvu vlasy, že jsem si, já blbá, nekoupila desku... (úsměv) (Veronika)
SAKRILEG stihli jen čtyři songy, a hned ten první se mi nelíbil. Na vyznění se ale podepsal zvuk, nebylo moc času něco extra zkoušet, od následující skladby mě ale mladá kapela celkem překvapila a dvě další skladby se mi naopak líbily. Mohl za to hlavně šikovný basák, jehož pestrá hra do melodického black metalu vnášela zajímavé momenty, často mi přišlo, že právě basa hraje hlavní linku. Zajímavý byl pohled na kytaristku, která byla do muziky tak ponořená, že to vypadlo, jako kdyby ani nebyla duchem přítomná. Překvapivě slušná práce, byť závěrečná kompozice mi už tak interesantní nepřišla. (Johan)
Následovalo duo rakouských seskupení – SAKRILEG a SELBSTENTLEIBUNG. První jmenované jsem jen tak letmo poslechl před festivalem a vynechat jsem tuto black metalovou formaci určitě nechtěl. Do Plzně bohužel dorazila se zpožděním, tudíž stihla pouze několik málo skladeb, ale rozhodně na mne SAKRILEG udělali dojem. Škoda, že to bylo opravdu tak krátké, snad bude brzy nějaká příležitost vychutnat si plnohodnotný set. (Opat)
SELBSTENTLEIBUNG (proboha, kdo to má vyslovit?) se vyznačují depresivněji laděným černým kovem. Tito sebevražedníci mne studiově příliš nezaujali, alespoň tedy jejich druhé album „kategorie: tot“ z roku 2012. To, co se mnou ale tito maníci z Vídně provedli naživo, to jsem vážně neočekával. Od počátku až do konce jsem byl naprosto unešen touto atmosférickou seancí, vystoupení prostě nechybělo vůbec nic. Přechody do pomalejších pasáží a následné gradace do black metalového pekla spojeného s maniakálním řevem Tötunga, zvuk jako křišťál, prostě naprosto dokonalé. Suverénně největší překvapení festivalu, po SELBSTENTLEIBUNG mělo hrát dalších šest kapel a já si stejně říkal, zda toto někdo překoná. Skvělé!!! (Opat)
SELBSTENTLEIBUNG, návštěvníky přezdívaní jako „kapela s nevyslovitelným názvem“, případně „ty S-něco“, zaujali hned na začátku zlé pózy, aby bylo jasno, s kým máme tu čest. Hrozilo se už od prvních tónů, a to jak na pódiu, tak v publiku. Koncert měl zajímavý vývoj. Začali svižným blackem s punkovými bicími, až se postupně propracovali k táhlým, doomem zavánějícím melodiím. Já osobně jsem tedy ocenila spíš tu první etapu. A co se mi líbilo – kromě zpěváka si k dalším dvěma mikrofonům často stoupli také ostatní členové kapely, chvílemi tedy vytvořili trojhlas, což přidávalo na atmosféře. (Veronika)
Zůstáváme u rakouských sousedů a na řadu přichází SELBSTENTLEIBUNG. Zapamatovatelnější jméno si pánové nemohli vybrat... V čele tohoto černého orchestru stojí nepřehlédnutelný vokalista Tötung, který vypadá jako by se mu právě nějakým záhadným způsobem podařilo vyhrabat ze zakopané rakve. Temnota, mráz a mrtvolný chlad z kapely přímo čiší. Jsem naprosto pohlcen dějem jejich depresivních skladeb. Ze všech black metal bandů na Phantoms of Pilsen se mi právě SELBSTENTLEIBUNG líbili nejvíc. Tohle je ta pravá hudba, co se hodí do dlouhých zimních večerů, kdy venkovní teplota klesá pod mínus dvacet a všechny cesty k civilizaci jsou zapadány sněhem. Koupil bych si vinyl, ale nikde jsem ho neviděl prodávat, tak nic. Zdravice a pokec s Coornelusem. Svačina a odpočinek v autě. (KubaAjz)
Na ALECHMYST jsem byl celkem zvědavý, ale hlukový teror, který se do sálu linul, znemožnil jakoukoliv orientaci v předkládané muzice. Chvíli jsem se snažil do tvorby kapely dostat, ale přišlo mi to marné. Z desky by mě to možná bavilo, živě to nešlo... (Johan)
Okultní death metalisté ALCHEMYST dorazili z Německa s přáním zlého dne. Trochu se naplnily mé obavy, jestli se dokážu tak rychle přepnout z depky do tohoto rituálu, zpočátku jsem se do toho prostě nemohl nějak ponořit. K tomu přispíval i dost přeřvaný zvuk, po nějakou polovinu setu ALCHEMYST jsem sotva rozeznával jeden riff od druhého. V druhé půlce už se mi to dařilo lépe, některé pasáže mne pořádně drtily, ale stále to nebylo ono. Bylo zajímavé po koncertu sledovat reakce, kdy jedni odcházeli naprosto nadšeni a druzí naopak zklamáni, hlavně kvůli té chvílemi až neposlouchatelné zvukové kouli. (Opat)
TULSADOOM hráli na Phantoms i loni, to jsem je ale propásla. Tentokrát jsem – poučena nadšenými výkřiky těch, kdo prve nechyběli – do sebe kopla panáka a vyrazila do davu. A musím říct, že se mi rakouští barbaři přesně strefili do nálady. Pánové ve stylových kožešinkách rozhýbali dav a pařil kdo měl ruce nohy. Neříkám, že to je hudebně kdovíjaká symfonie, ale rozhodně to mělo energii a mně tahle stylová změna vyloženě sedla. (Veronika)
Už předem mi bylo jasné, že v době, kdy budou hrát TULSADOOM, půjdu na večeři. (úsměv) A tak se i stalo, božkovský gulášek za slušnou cenu zahnal hlad, pivko žízeň, ale i tak jsem kousek setu vymóděných Rakušanů zhlédl. Můj názor se ale nezměnil... nad všeobecným nadšením jsem zakroutil hlavou a vrátil se tam, kde nebylo juchání Rakušanů a jejich fanoušků slyšet. (Johan)
Vracíme se na TULSADOOM. Konečně se na tvářích ortodoxních evil black metalistů objevují úsměvy od ucha k uchu. Na podiu se chystá doslova metalový cirkus. Muzikanti navlečeni do přiléhavých elasťáků, které nenechávaly představivosti přílišný prostor. Na sobě různé ovčí kůže a dobové válečné chrániče. Tohle vystoupení bude hlavně o zábavě a nadhledu. Očekávání je splněné do puntíku. Publikum se směje, baví a tančí. Skladby s názvy jako „Barbarian bitchfuck“ (kterou ocenily hlavně dívky) nebo „Barbarin beer attack“ (kterou zas ocenila hlavně mužská část publika). (KubaAjz)
INFERNO už jsou naprostou stálicí na české black metalové scéně. Není pochyb o tom, že v současnosti je to jedna z nejvyhledávanějších kapel na našem metalovém poli. Tuto pozici si vydobyli nejprve předchozím albem „Black Devotion“, album „Omniabsence Filled by His Greatness“ je ukazuje zase v naprosto jiném světle. Ovlivněni francouzskou a švédskou scénou vydali velmi zajímavý počin, který není jen a pouze kopírkou, ale má svoji vlastní auru zla. Náladu nové desky dokázali přenést i na pódium, doplněné o klasické rekvizity. Adramelech znovu kázal, nástrojová sekce odehrála vše naprosto profesionálně, jednalo se o standardní vystoupení INFERNO – tudíž skvělé. (Opat)
Severomoravští INFERNO se pohybují na scéně již nějaký ten pátek. Když jsem viděla, jak se na pódium nosí stylové svícny, začala jsem se těšit. (úsměv) Atmosféru se jim podařilo vytvořit dostatečně okultní, čtyři postavy v kápích, světlo svíček... A také hudebně se koncert vydařil. V sále bylo narváno a přítomní vyjadřovali velké nadšení, zejména když se po poslední skladbě dožadovali přídavku. Mimochodem, poslední skladba mi připomněla kredlovskou „Funeral in Carpathia“, jen bez kláves a tvrdší. Spokojenost. (Veronika)
Z čisté zvědavosti koukneme na první dva songy kontroverzních INFERNO, ale statický bezhlavý řimbuch nás nikterak nezaujal, a tak jdeme radši nabrat síly odpočinkem v autě. Na nějakou chvilku se daří usnout... (KubaAjz)
Pod hlavičkou TURNING GOLEM se představily dvě formy umění, hudební zastupovali v Česku velmi populární VULTURE INDUSTRIES, divadelní pak HAPPY GORILLA DANCE COMPANY. Spojení obou uměleckých disciplín ve mě před vystoupením zaselo sémě pochybností, obával jsem se, že vizuální složka bude mít nad tou hudební vrch a já „díky“ své kvalitní angličtině budu tápat. Ale všechny obavy vzaly brzy za své, VULTURE INDUSTRIES víceméně odehráli normální koncert s tím, že je na pódiu (i pod ním) doplnili herci. Celé to bylo neskutečně působivé, dva herečtí protagonisté se většinou pohybovali na pódiu, přičemž slečna se víceméně potácela v jakýchsi záchvatech ne nepodobných padoucnici, muž pak většinou rozbíjel připravené cihly a doplňoval tak bicí nástroje. Třetí z herců v igelitovém overalu a se svítilnou v ruce nahodile procházel po pódiu i mezi lidmi na place, kam se ostatně vydal celý průvod tvořený zbylými herci i částí kapely. Ta hrála hodinu a ještě to bylo přihlížejícím málo... Dech beroucí vystoupení, skutečná avantgarda na poli tvrdé muziky. Naprosto skvělé výkony všech protagonistů, nad nimiž pochopitelně vyčníval nepřehlédnutelný zpěvák Bjornar Nielsen, často teatrálnější než samotní herci. Celé vystoupení navíc doplňovala videoprojekce, hlavně mrkající oči na zádech do půl těla svlečených kytaristů byly hodně působivé. Není divu, po skončení setu následoval nekonečný aplaus, kapela se jako v divadle vracela na scénu (přišlo mi to až dojemné) a nakonec neodolala a přidala jednu skladbu... Zajímalo by mě, s jakou odezvou se tento projekt setkal na dalších dvou štacích, celá tahle paráda totiž zazní jen třikrát (a dost), kromě Plzně ještě v rodišti VULTURE INDUSTRIES Bergenu a v Transylvánii. Pro mě nejlepší kapela celého festu a jedno z nejlepších vystoupení, jaké jsem letos viděl. (Johan)
Na AURA NOIR jsem se z celého letošního line-upu těšil asi nejvíce. Poslední dobou jsem se hodně zaposlouchal do poslední desky „Out to Die“ (2012) a živého provedení jsem se nemohl dočkat. Těšil jsem se také, až na pódiu uvidím takové ikony norského metalu, jako jsou Apollyon, Blasphemer a Aggressor (jinak také Czral). Bohužel, Blasphemer se nakonec s AURA NOIR nedostavil, Norové tedy vystoupili jako trio a ani absence jednoho z mnou nejuznávanějších black metalových kytaristů je nezastavila. Dočkal jsem se přesně toho, co jsem si tolik přál – neurvalé black/thrashové sypanice, která válcuje vše živé i mrtvé. Chvíli jsem sice vydržel někde ve vzdálenějších řadách, většinu setu jsem však musel nutně propařit úplně vepředu. AURA NOIR mne naprosto strhli, za celou dobu jsem se k nějakému většímu moshpitu nepřimotal, tentokrát už to ale nešlo. Nechyběly skladby jako „Abbadon“, „Conqueror“, „Hades Rise“ nebo famózní „Deep Tracts of Hell“ a já byl utržený ze řetězu jako po nějaké obšťastňující pilulce. Energie se ze stage valila a nezbývá, než doufat, že i AURA NOIR pocítili energii z nadšeného publika. (Opat)
V půl jedenácté jsme zpět, narychtovaní pod podiem, připraveni si naplno užít dnešní vrchol, norský thrash-black AURA NOIR. Dav pod podiem skanduje jména dvou hlavních postav „Aggressora“ a „Apollyona“. Jejich poslední LP „Out to die“ jsem v poslední době na gramci smažil hodně často. A koncert jsem propařil od začátku do konce. Co riff, to pocta legendám žánru VENOM a starým BATHORY. Uf, tohle rozhodně stálo za to. Venku potkávám Johana, který mi hned vpaluje, že se to nedalo poslouchat. Chci ho zvednout a hodit do řeky, ale je to přece jen můj nadřízený, a tak si to rychle rozmýšlím (smích). /Pozn. Johan: Takhle jsem to neřekl... Řekl jsem, že jsem čekal víc, že mě to nebavilo a tak jsem prostě ze sálu odešel, vrátil se, protože mi to nedalo, a zase odešel. S AURA NOIR jsme se prostě nesešli na jedné vlně, v autě cestou domů jsem pak poslouchal Honzu Kapáka, jak to bylo skvělé, a Rámuse, jak ho to nebavilo./ Kopneme do vrtule, do kazeťáku hážu „Děvky“ od KABÁTU a za dvě hodiny jsme doma. Musím pochválit organizaci, zvuk i skvělý výběr kapel. Takhle si představuji kvalitní festival, který dokáže obstát v evropském měřítku! (KubaAjz)
A dostáváme se k naprostému závěru festivalu, je čas udělat změnu a zabít se. MAKE A CHANGE… KILL YOURSELF do Plzně dorazili z dánské Kodaně a pořadatelé udělali naprosto famózní krok. Přesně tato depresivní smečka byla naprosto ideální jakožto epilog celé akce. MAKE A CHANGE…, vyznačující se skladbami zřídkakdy se stopáží pod deset minut, vydali loni výtečnou desku „Fri“ a má očekávání byla veliká. A byla splněna. Tomu, abych se dokázal naprosto ponořit do melancholie Dánů, napomohlo asi i nějaké to množství piva Herold. Každopádně, MAKE A CHANGE… KILL YOURSELF totálně pohltili většinu přihlížejících, a to tak, že byli nakonec nuceni svůj koncert o jednu dlouhou skladbu prodloužit. Vystoupení bylo ohromně emotivní, deprimující, což dokazoval i věrný fanoušek v první řadě, který se rozhodl svoji oddanost kapele znázornit řezáním se skleněným střepem do ruky a věšením se na svůj vlastní provaz. Naprosto úchvatné kompozice, plné melodií, zoufalého vokálu leadera Ynleborgaze a absolutní depky, kterou na mne čtveřice dokázala přenést. Z Božkova jsem odcházel naprosto vyřízený, zároveň však obohacený o tolik dojmů. (Opat)
Pánům pořadatelům a celé Phantoms‘ Crew děkuji za geniální akci, jaká v Plzni nemá obdoby, děkuji za nové zážitky a zároveň gratuluji k největší návštěvnosti v historii. Perfektní line-up, perfektní organizace… no prostě se uvidíme na Phantoms of Pilsen vol. 8! (Opat)
Fotky budou ještě doplněny...
Fotky: Kabrio
Mařenčina galerie
Opatova videa
