Když návrat, tak ve velkém stylu! Něco podobného si asi řekl jediný původní člen PROTECTOR Martin Missy, obklopil se novou sestavou a vzkřísil z prachu a popela legendu, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let ovládla gramofony tisícům thrasherů po celém světě. PROTECTOR je legenda, kult a pojem německého thrash metalu. Nikdy se kapela nestala tak profláklou jako KREATOR nebo SODOM, nikdy se neupsala obřímu labelu a nikdy nenahrála špatnou desku. PROTECTOR vždy zůstali věrni dřevnímu a jedinečnému thrash metalu v té nejsyrovější podobě. Také závan old school death metalu se prohnal každou nahrávkou a když jsem poprvé slyšel „Golema“, byl jsem v koncích. Společně s ASSASSIN a DEATHROW jsou pro mě PROTECTOR jedničky pomyslné druhé německé thrashové vlny. Před dvěma roky jsem viděl PROTECTOR naživo v Německu a káknul jsem si do trenek (úsměv). Když se objevilo info o nové desce, těšil jsem se na „Reanimated Homunculus“ jako malý capart.
Je tomu na rok přesně dvacet let, co PROTECTOR vydali své poslední velké album „The Heritage“ a jak už to u podobných reunionů bývá, nějaké obavy z toho, že novinka bude průser, se objevily. Jenže jako by Martin a spol. řekli: „když nám nevěříš, tak to neposlouchej“. Já jsem čekal dobré album, protože jsem se přesvědčil, jak kapela valí naživo. A tu pouze lehkou obavu PROTECTOR rozmetali okamžitě v prvním válu „Sons of Kain“. Žádné intro a rovnou sypačka jako za starých časů! A ten zvuk! Pro toho, kdo má rád vyumělkovaný a uhlazený sound tahle deska rozhodně není a nikdy nebude. Řezající kytara přesně stejně, jako na prvotinách kapely. To snad není možný. Cirkulárka se zařezává do sluchovodů a chytlavým riffem piluje do cíle. Melodický začátek „Deranged Nymphomania“ nahání mrazení v zádech a za pár okamžiků už ze sebe Martin chrlí text o nymfomanii. Prázdniny v pekle (vál „Holiday in Hell) by Protectorům záviděl i sám Mirek Dušín. Takovou jízdu totiž nezažil ani ve Stínadlech při honbě za hlavolamem! Titulní skladba „Reanimated Homunculus“ svým vycházkovým tempem trochu zklidní celou desku. Ten plíživý chrapot a heavy metalový riff je tak zatraceně nakažlivý, že si ho člověk vesele pobrukuje i ráno cestou do rachoty. Krátká vyhrávka je jen předzvěstí náklepu „Birth of a Nation“. Tuptupa bicí, v polovině skladby dlouhé kytarové sólo. Pomalá pasáž a honem do circle pitu!
Druhou polovinu desky „Reanimated Homunculus“ zahajuje vysokorychlostní vypalovačka „Lycopolis“. V pozadí vyjí vlci a refrén „We are strong, we stand as one – Lycopolis“ mám okamžitě vrytý v paměti. Sedmý válec „Road Rage“ jasně dokazuje, že se PROTECTOR jednoduše utrhli ze řetězu a hodlají zmasakrovat vše, co jim přijde do cesty. Valivá pasáž se sólem pak umožňuje k poslednímu nádechu před smrtí. „Antiman“ - válcovat jde nejen rychlostí, ale i thrashingem ve středním tempu. Nad jednoduchým riffem vládne chorobný a strach nahánějící vokál. Nejdelší skladba na albu (jediná přes pět minut) postupně vygraduje v nelítostný boj o holý život ve spárech ničivých bicích a agresivního sóla. PROTECTOR jsou nenasytní a vystřihují další pecku pojmenovanou „The End“. Jak to tak poslouchám, mám stále větší chuť hrozit a třepat palicí po pokoji (úsměv). Na řadě je poslední, minutu a půl trvající „Calle Brutal“. Sypačka od začátku do konce a já vůbec nevím, jestli jsem tohle peklo přežil!
Zdánlivě jednoduchý, pro někoho možná primitivní, ale po všech čertech odzbrojující thrash metal. Autentický zvuk, staroškolský thrash a nakažlivý vokál. PROTECTOR jednoduše nahráli desku, za kterou si stojí. Nevymýšleli nic nového, žádnou vychytávku ani nic navíc. Nahráli naprosto poctivé album a nejde jim ho nevěřit. Jako by žádná dvacetiletá pauza neexistovala. „Reanimated Homunculus“ je další klasikou v diskografii kapely i celého německého thrash metalu. I když, dnes už kapela sídlí ve švédském Stockholmu. Regulérní návrat do osmdesátých let, propad časem, džísky, nášivky, nábojáky, adidasky, satan, sex, pivo, paroháč a všechny dobrý věci, který k tomu patří (úsměv). A hlavně vlna nadšení a zápalu pro hudbu. Co by to bylo za old school kdyby deska nevyšla na vinylu? Klasicky černý asfalt a pak tmavě modrý. Tento návrat má smysl a PROTECTOR jsou zpět v plné polní! STAY THRASH!
Seznam skladeb:
Je tomu na rok přesně dvacet let, co PROTECTOR vydali své poslední velké album „The Heritage“ a jak už to u podobných reunionů bývá, nějaké obavy z toho, že novinka bude průser, se objevily. Jenže jako by Martin a spol. řekli: „když nám nevěříš, tak to neposlouchej“. Já jsem čekal dobré album, protože jsem se přesvědčil, jak kapela valí naživo. A tu pouze lehkou obavu PROTECTOR rozmetali okamžitě v prvním válu „Sons of Kain“. Žádné intro a rovnou sypačka jako za starých časů! A ten zvuk! Pro toho, kdo má rád vyumělkovaný a uhlazený sound tahle deska rozhodně není a nikdy nebude. Řezající kytara přesně stejně, jako na prvotinách kapely. To snad není možný. Cirkulárka se zařezává do sluchovodů a chytlavým riffem piluje do cíle. Melodický začátek „Deranged Nymphomania“ nahání mrazení v zádech a za pár okamžiků už ze sebe Martin chrlí text o nymfomanii. Prázdniny v pekle (vál „Holiday in Hell) by Protectorům záviděl i sám Mirek Dušín. Takovou jízdu totiž nezažil ani ve Stínadlech při honbě za hlavolamem! Titulní skladba „Reanimated Homunculus“ svým vycházkovým tempem trochu zklidní celou desku. Ten plíživý chrapot a heavy metalový riff je tak zatraceně nakažlivý, že si ho člověk vesele pobrukuje i ráno cestou do rachoty. Krátká vyhrávka je jen předzvěstí náklepu „Birth of a Nation“. Tuptupa bicí, v polovině skladby dlouhé kytarové sólo. Pomalá pasáž a honem do circle pitu!
Druhou polovinu desky „Reanimated Homunculus“ zahajuje vysokorychlostní vypalovačka „Lycopolis“. V pozadí vyjí vlci a refrén „We are strong, we stand as one – Lycopolis“ mám okamžitě vrytý v paměti. Sedmý válec „Road Rage“ jasně dokazuje, že se PROTECTOR jednoduše utrhli ze řetězu a hodlají zmasakrovat vše, co jim přijde do cesty. Valivá pasáž se sólem pak umožňuje k poslednímu nádechu před smrtí. „Antiman“ - válcovat jde nejen rychlostí, ale i thrashingem ve středním tempu. Nad jednoduchým riffem vládne chorobný a strach nahánějící vokál. Nejdelší skladba na albu (jediná přes pět minut) postupně vygraduje v nelítostný boj o holý život ve spárech ničivých bicích a agresivního sóla. PROTECTOR jsou nenasytní a vystřihují další pecku pojmenovanou „The End“. Jak to tak poslouchám, mám stále větší chuť hrozit a třepat palicí po pokoji (úsměv). Na řadě je poslední, minutu a půl trvající „Calle Brutal“. Sypačka od začátku do konce a já vůbec nevím, jestli jsem tohle peklo přežil!
Zdánlivě jednoduchý, pro někoho možná primitivní, ale po všech čertech odzbrojující thrash metal. Autentický zvuk, staroškolský thrash a nakažlivý vokál. PROTECTOR jednoduše nahráli desku, za kterou si stojí. Nevymýšleli nic nového, žádnou vychytávku ani nic navíc. Nahráli naprosto poctivé album a nejde jim ho nevěřit. Jako by žádná dvacetiletá pauza neexistovala. „Reanimated Homunculus“ je další klasikou v diskografii kapely i celého německého thrash metalu. I když, dnes už kapela sídlí ve švédském Stockholmu. Regulérní návrat do osmdesátých let, propad časem, džísky, nášivky, nábojáky, adidasky, satan, sex, pivo, paroháč a všechny dobrý věci, který k tomu patří (úsměv). A hlavně vlna nadšení a zápalu pro hudbu. Co by to bylo za old school kdyby deska nevyšla na vinylu? Klasicky černý asfalt a pak tmavě modrý. Tento návrat má smysl a PROTECTOR jsou zpět v plné polní! STAY THRASH!
Seznam skladeb:
- Sons of Kain
- Deranged Nymphomania
- Holiday in Hell
- Reanimated Homunculus
- Birth of a Nation
- Lycopolis
- Road Rage
- Antiman
- The End
- Calle Brutal
Čas: 37:35
Sestava:
- Martin Missy - zpěv, texty
- Michael Carlsson - kytara
- Carl-Gustav Karlsson - bicí
- Mathias Johansson - baskytara
