Industriálně naladěný pozdrav z daleké Austrálie k nám dorazil až letos. EP s krásným názvem „Psychoacustic Trauma“ spatřilo světlo světa již v roce 2009. Je plné různých ambientních zvuků, industriálního nářezu a black metalu velmi podobného ANAAL NATHRAKH. Vše samozřejmě za obrovské podpory různých samplů, ruchů, šumů a podobných záležitostí. Zajímavá je jedna věc. Bývám k podobně zabarveným nahrávkám velice skeptický, vadí mi většinou ten umělý a nelidský šum počítačů, ale zde to mám přesně naopak. Pokud se za to bere pomocí kláves spojených s PC, jsem vcelku spokojen. Jakmile ale pánové začnou blackově lomozit, ocitáme se v království nudy a šedivého průměru. Zkuste si představit, že jste uvízli v šachtě výtahu. A ze všech stran na vás útočí různé strojové zvuky, které mají ve vás vyvolat co největší pocit klaustrofobie. Tak přesně taková je muzika odehrávající se na „Psychoacustic Trauma“.
Je to samozřejmě jen taková malá ochutnávka, která má navnadit posluchače na případnou dlouhohrající desku a pravděpodobně i pro získání nějakého toho labelu. Nevím, osobně bych jim peníze na cdčko nedal, ale v dnešní době je podobně laděná hudba vnímána více než pozitivně. Jenže i když se oprostím od osobního prožitku, který zažívám při poslechu „Psychoacustic Trauma“, pořád nalézám jen obyčejný death/black, který je podporován zvuky ne nepodobnými soundtrackům hrávaným k béčkovým sci-fi filmům. Není tady nic, co by mi dělalo vyloženě špatně, ale také nenalézám pražádnou radost z toho, že mi hraje cd v přehrávači. Nejhorší ale není to, že se zde předkládá muzika mých „neoblíbených“ kapel, ale spíše to, že veškerá hudba je velice nepůvodní, obyčejná a nezáživná. Nechci říct, že by mi byl poslech vyloženě nepříjemný, ale necítím z desky žádné emoce, nic, co by mě dokázalo alespoň trošku nadzvednout ze židle (dokonce snad ani popostrčit).
Pokud jsem nenašel nic moc záživného po stránce hudební, zvuk desky musím pochválit. Tady si dali tito mechaničtí Australané hodně záležet. Vše je náležitě strojové, chladné a „nelidské“. Malou kritiku si ale neodpustím k obalu. Chápu, že kapela pravděpodobně neměla příliš peněz na grafika, ale dneska se s jakýmkoliv programem na tvorbu fotek a obrázků naučí každé malé dítě. Nevadí mi vypálené CD, ale ta vlnovka s fotkou jakési chodby v pozadí mi přijde vyloženě „odfláknutá“. Ale je to vizitka kapely a pravděpodobně si za ní stojí. Jinak se v dálce vznáší nějaký vetřelec z vesmíru, okolo plují dávno opuštěné kosmické lodě a do toho jen vzdáleně šumí hudba AST VOLDUR. Je poměrně těžké pro mě dál pokračovat, protože i když jsem se snažil sebevíc, nic jiného než vzpomínky na staré filmy ve mně „Psychoacustic Trauma“ neprobudilo.
Nevím moc, jakým směrem chce kapela v budoucnu pokračovat, ale pokud se bude i nadále pohybovat jen v obyčejném průměru, moc šancí do budoucna jim nedávám. Je samozřejmě možné, že to vidím ze špatné strany, ale tolik předvídatelných motivů a momentů jsem již dlouho nikde neslyšel. Přesto musím jakousi snahu a odvedenou práci (i když velmi nepůvodní) ocenit. Dávám tentokrát body spíše za účast než za hudební zážitek. Čekal jsem pořádně naštvanou mimozemskou bestii, ze které se sesypu strachy a místo toho ke mně přilétla jen roztomilá nahrávka s poměrně nezajímavým podtextem. Uvidíme příště, ale zatím se mnou „Psychoacustic Trauma“ nedělá zhola nic.
Seznam skladeb:
- Phaze Correction
- Mercurial
- Step to Your Death with a Smile
- In Ashes
- Laudanum
Čas: 20:00
Sestava:
- Hoskuld – bicí
- Azrehan – kytara, basa, varhany
- Njal – zpěv
