DEATHRITE – Into Extinction

Umřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly (tolik klasik Karel Jaromír Erben). Jen jsem jako školák netušil, že zůstaly v Německu a jmenují se DEATHRITE, kde se daly na death metal (smích). Jenže, jak je všeobecně známo, cesty undergroundu jsou nevyzpytatelné. Kapela se dala dohromady v Drážďanech a hned od svého vzniku v roce 2010 se rozhodla hrát nekompromisní směs deathu, thrashe, punku, crustu a hard core. K tomu všemu přidala pořádnou porci nefalšovaného švédského běsnění a vy si tak můžete vychutnat nejednu romantickou melodii. Zajímavé byly okolnosti poslechu celé desky. Jelikož „Into Extinction“ vyšlo pouze na vinylu, musel jsem docházet na přehrávání ke svému kamarádovi (samozřejmě doplněno domácími seancemi s MP3). Tady vidíte, co jsou naši redaktoři pro své čtenáře schopni všechno absolvovat (smích). Deska je jen taková ta klasická, černá. Obal pěkně provedený, ale že bych si kvůli tomu musel pořizovat gramofon, to zase ne (smích). Osobně mi tento trend nevydávání CD poměrně vadí, ale to je problém kapely, přijde o spoustu posluchačů. Pořád je a snad i bude CD standard.

Zvuk z vinylu byl sice krásně špinavý, mým uším to dělalo dobře, ale k nelibosti kamaráda jsem si několikrát posteskl nad tím, že jsem každou chvíli musel vstávat a obsluhovat gramofon (smích). Co se týče muziky samotné, není to rozhodně nic, co by nějak výrazně rozhodilo současnou undergroundovou scénu. I když musím uznat, že má „Into Extinction“ určitě něco do sebe. Trošku mi vadilo, že do jinak skvěle zahraného švédského death metalu občas pronikaly punkové a hard corové úryvky. Oba tyto styly nemám moc v lásce, tak jsem měl vždy chuť posouvat jehlu na desce o kousek dál, což mi kamarád následně zakázal (smích). Tak mi některé songy splývaly v jeden celek, kdy jsem nebyl schopen rozeznat, co za skladbu vlastně hraje. Naopak pochválit musím zpěváka Tonyho, to není hlas, to je zahnívající kanál, přátelé! Kdybychom pak měli hudbu DEATHRITE přirovnat k nějakým slavnějším spolkům, napadají mě TORMENTED, NOMINON, možná snad i čeští MARCH OF THE HORDES. Nejsilnější a nejjistější mi kapela přijde v momentech, kdy nechá vyniknout pomalou kytaru, která se nad vším jen rozmáchle rozléhá. V těchto chvílích jim vše zobu z ruky a byl bych ochoten si snad pořídit i ten gramofon (smích).

DEATHRITE, jako pohrobci starých kapel působících převážně na švédském území někdy okolo devadesátých let, určitě dovedou složit písně, které musí hlavně na živých vystoupeních trhat omítku ze zdi. Jsou to přesně ty rytmy, které vás nenechají v klidu a pokud máte jen trošku pochopení pro takovéto špinavé smečky, mohli byste být osloveni. Je to jako když na vás dýchne smradlavou tlamou nějaká hladová šelma. Máte touhu vzít, co je zrovna po ruce a hodit to do zdi. Zvednout se a utíkat, řehtat se u toho a mlátit hlavou až někde o zem. Když si představím, že bych navštívil nějaký klub v jejich rodných Drážďanech, trošku se skamarádil s démonem alkoholem, myslím, že již při druhém songu bych byl na vrcholu blaha. Jiná věc je poslech v klidu domova. Tam pravděpodobně nevynikne tolik ta zběsilost a energie živých vystoupení a kolikrát jsem si říkal, co vlastně na té nahrávce tak vidím? Čím mě vlastně uhranula? Nakonec jsem to vzdal. Beru to jako axiom. Je to prostě tak! Nic s tím neudělám a nehodlám to moc rozebírat. Možná mě opětovně láká ta energie, ten odpor proti všemu, kousek rebelie v dnešním tolik svázaném světě, nevím.

Sedím, přemýšlím a říkám si, jak vlastně takovéto desky hodnotit? Má vůbec cenu dávat nějaké body? Vždyť v dnešní době nadprodukce muziky to osloví stejně jen pár okolojdoucích a nadšenců. Ale přesto, v muzice DEATHRITE je pro mě něco magicky přitažlivého, co mě doslova přinutilo sepsat výše sepsaných pár řádek (a opakovaně „otravovat“ kamaráda). Berte to tentokrát jako takový můj malý příspěvek k podpoře kapely. Myslím, že si to zaslouží. Máme totiž před sebou pořádný náklad drsné, mladicky nespoutané hudby, která by neměla zůstat zapomenuta. A je rozhodně dobré vědět, že u našich západních sousedů to v undergroundu žije jako nikdy předtím. Výhodou také budiž krátká vzdálenost a tak se možná dočkáme nějakého pořádného koncertu u nás v Čechách. Pokud se bude odehrávat někde poblíž, budu určitě jeden z prvních u vstupu do klubu. Nějak podvědomě totiž cítím v kostech, že to musí být naživo totální inferno. Snad se mi někdy poštěstí a nahrávka vyjde i na cd. Skvělá deska, u které mi kazí radost jen pár momentů (někomu z vás ale zase budou ty punkové a hard corové vsuvky určitě dělat dobře).
         

Seznam skladeb:

1. Forsaken Tombs
2. Breathing Doom
3. Kingdom
4. Born Under A Guillotine
5. Vicious Throne
6. Into Extinction
7. Revenge & Reperations
8. Failure Of Existence
9. Plagues
10. Deathbed
11. Infernal Void
12. The Golden Age

Čas: 31:17

Sestava:

• Martin – basa
• Andy – kytara
• Tony – zpěv
• Beff – bicí

https://de-de.facebook.com/deathrite666
http://deathrite666.blogspot.cz/
http://www.perkoro.com/home.php