Mike Hrubovcak útočí. Jeho atak načítá druhé dějství a děje se tak po dlouhých sedmi letech od vydání debutu, který vyšel, světe div se, u českého labelu Epidemie Records. AZURE EMOTE nebo-li projekt výše zmíněného umělce, který je znám především z death metalových band MONSTROSITY nebo VILE, má z death metalem také leccos společného, ale to samé jde tvrdit asi o dalších x hudebních žánrech, které vrchní principál do drážek tohoto CD, za pomoci velkého množství hostů, zhmotnil.
„The Gravity Of Impermanence“ by šlo z fleku označit jako avantgardní metal. Je to všeho směs plná zvratů, nečekaných odboček, zdánlivě slepých uliček, které, až je to někdy k neuvěření, svůj východ ve finále vždy najdou. Všechno metal není zrovna vznešený název pro hudební styl, ale Hrubovcak je jak, v dobrém smyslu, netříděná popelnice. Bere všechno. Death metal určitě tvoří základ, je to i díky použitému murmuru samotného autora hudby. Úvodní skladba „Epoch of De-evolution“ naplno ještě neukazuje žánrový rozptyl AZURE EMOTE, ale už i v ní se děje spousta věcí, a je cítit, že pod povrchem tiká něco jako časovaná bomba – to ta použitá elektronika. S každou další skladbou se objevují momenty, které to death metalové klima spolehlivě narušují. Následující „Carpe Diem“ je přesně tím příkladem. Skladba obsahuje symfonickou složku, nad ní se vznáší vysoký ženský vokál, a nechybí ani líbivé doom metalové pasáže plné houslí a klavíru. Takhle by šlo ale popisovat skladbu za skladbou a stejně by použitá slova nevystihla přesně to, co se na CD neustále odehrává. Jedním z vrcholů alba je pak osmá „The Living Spiral“, v které je s citem zakomponovaný saxofon, který si vzal na starosti Bruce Lamont známý z dalšího těžce uchopitelného spolku YAKUZA.
AZURE EMOTE patří do podobné skupiny kapel jako jsou UNEXPECT a dokonce jsem si i v souvislosti s nimi vzpomněl na tuzemské DEMIMONDE, kteří shodou okolností svého „Mutanta“ vydali také u Epidemie. Myslím, že bohatě postačí výčet těchto dvou jmenovaných kapel, aby bylo každému jasné, co od alba očekávat. Ten, kdo má rád nečekané zvraty, užívá si vícero hudebních stylů, rád hledá nepoznané, si musí „The Gravity Of Impermanence“ zákonitě oblíbit.
Zpočátku jsem měl problém s tím že mi deska přišla jako jedno z dalších přehnaně ambiciózních děl, které působí dojmem jak kočička s pejskem pekli dort. Ale chyba lávky. Při důkladném ponoření se do desky mi nezbývá, než uznat Hrubovcakovi kompoziční schopnosti a musím pochválit nepřeberné množství povedených nápadů. Naskládat na sebe hromadu stylů a udělat z nich guláš umí každý, jen málokdo ale nabízí cestu ven, zde překládaná cesta má předem daný cíl.
Mám pouhé dva body, které bych vytkl. Za prvé se mi moc nezamlouvá titulní obrázek, taktéž dílo Hrubovcakovo, ta barva vody mě vyloženě dráždí. Za druhé bych kvůli lepší stravitelnosti a většímu spádu CD o nějaké tři skladby zkrátil, přece jen poslouchat v plném soustředění takto náročné album šedesát minut, je dost velký nápor.
Seznam skladeb:
„The Gravity Of Impermanence“ by šlo z fleku označit jako avantgardní metal. Je to všeho směs plná zvratů, nečekaných odboček, zdánlivě slepých uliček, které, až je to někdy k neuvěření, svůj východ ve finále vždy najdou. Všechno metal není zrovna vznešený název pro hudební styl, ale Hrubovcak je jak, v dobrém smyslu, netříděná popelnice. Bere všechno. Death metal určitě tvoří základ, je to i díky použitému murmuru samotného autora hudby. Úvodní skladba „Epoch of De-evolution“ naplno ještě neukazuje žánrový rozptyl AZURE EMOTE, ale už i v ní se děje spousta věcí, a je cítit, že pod povrchem tiká něco jako časovaná bomba – to ta použitá elektronika. S každou další skladbou se objevují momenty, které to death metalové klima spolehlivě narušují. Následující „Carpe Diem“ je přesně tím příkladem. Skladba obsahuje symfonickou složku, nad ní se vznáší vysoký ženský vokál, a nechybí ani líbivé doom metalové pasáže plné houslí a klavíru. Takhle by šlo ale popisovat skladbu za skladbou a stejně by použitá slova nevystihla přesně to, co se na CD neustále odehrává. Jedním z vrcholů alba je pak osmá „The Living Spiral“, v které je s citem zakomponovaný saxofon, který si vzal na starosti Bruce Lamont známý z dalšího těžce uchopitelného spolku YAKUZA.
AZURE EMOTE patří do podobné skupiny kapel jako jsou UNEXPECT a dokonce jsem si i v souvislosti s nimi vzpomněl na tuzemské DEMIMONDE, kteří shodou okolností svého „Mutanta“ vydali také u Epidemie. Myslím, že bohatě postačí výčet těchto dvou jmenovaných kapel, aby bylo každému jasné, co od alba očekávat. Ten, kdo má rád nečekané zvraty, užívá si vícero hudebních stylů, rád hledá nepoznané, si musí „The Gravity Of Impermanence“ zákonitě oblíbit.
Zpočátku jsem měl problém s tím že mi deska přišla jako jedno z dalších přehnaně ambiciózních děl, které působí dojmem jak kočička s pejskem pekli dort. Ale chyba lávky. Při důkladném ponoření se do desky mi nezbývá, než uznat Hrubovcakovi kompoziční schopnosti a musím pochválit nepřeberné množství povedených nápadů. Naskládat na sebe hromadu stylů a udělat z nich guláš umí každý, jen málokdo ale nabízí cestu ven, zde překládaná cesta má předem daný cíl.
Mám pouhé dva body, které bych vytkl. Za prvé se mi moc nezamlouvá titulní obrázek, taktéž dílo Hrubovcakovo, ta barva vody mě vyloženě dráždí. Za druhé bych kvůli lepší stravitelnosti a většímu spádu CD o nějaké tři skladby zkrátil, přece jen poslouchat v plném soustředění takto náročné album šedesát minut, je dost velký nápor.
Seznam skladeb:
- Epoch Of De-Evolution
- Carpe Diem
- Marching Forth
- Sunrise Slaughter
- Conduit Of Atrophy
- Veils Of Looming Despair
- Dissent
- The Living Spiral
- Obsessive Time Directive
- Patholysis
- Destroyer Of Suffering
- Annunaki Illuminati
- The Color Of Blood
- Puppet Deities
Čas: 60:37
