Temná zákoutí vaší fantazie začínají opět vyplouvat na povrch. Myšlenky na smrt jsou v lidské mysli zakódovány již po tisíciletí. Je to jako strach z ohně. Úzkost z neznámého. Snění o věcech, které se nevyslovují nahlas. Přenesme se tentokrát do země divoké přírody, kde je vše o hodně blíže k posledním věcem člověka, než v přelidněném městě. Finsko. Tady je čas se nad doruda zabarvenými hladinami jezer zamyslet a nechat muziku jen tak plynout. SOLOTHUS jsou nováčky na metalové scéně. Vznikli v roce 2007 a kromě jediného dema (2011 – „Ritual of the Horned Skull“) nemají mimo právě recenzovanou desku žádnou jinou nahrávku. Shlédli se ve starém, špinavě znějícím doom/death metalu a vše nahráli a uzpůsobili tak, abyste si mohli v klidu sednout a vychutnat mrazivé melodie severu. Pojďme se tedy vydat na dalekou cestu doprovázenou táhlými tóny, hlubokým murmurem a neklidnými bicími. Odhoďme tentokrát veškeré předsudky a zaměřme se na samou podstatu tvrdé pomalé muziky.
Lidské utrpení může mít nespočetné množství podob. A tak mají SOLOTHUS o čem zpívat a hrát. Když si k tomu přidáte ještě špetku temné fantazie a něco málo okultismu, máte před sebou sice mladou, ale zároveň zkušeně hrající kapelu, která dovede mile překvapit i lehce rozdrásat vaše právě k prasknutí napnuté nervy. Hraje se dlouze, „zadumaně“ a hluboko. Tóny jakoby vytažené odněkud z nekonečných močálů. Kytary se kroutí jako ty stovky utonulých v bahně zapomnění. Pochválit musím zpracování vokálů, za kterými stojí Dario a Sami. Naopak trošku monotónní jsou bicí. Vím, že tak to asi má u tohoto stylu být, ale občasná větší pestrost by tentokrát určitě nebyla na škodu. Ona je ta vláčnost určitě žádaná, jen je to na mě někdy až příliš roztahané. Jako bych byl pak náhle vytržen z jinak příjemně „strašidelného“ snění. To ale můžou být jen moje chvilkové „výpadky“. Každopádně kapela sice dodržuje všechna důležitá nepsaná pravidla stylu, jen by to občas chtělo trošku víc neotřelejších nápadů. Přeci jen, kolikrát mívám pocit, že jsem zde použité postupy už někde slyšel.
Výhrady bych měl i ke zvuku, ten je sice správně zastřený a špinavý, ale v některých momentech se slévá v jednu velice špatně identifikovatelnou kouli. Někdy se také vše táhne až příliš „lepkavě“. Mám pak chuť kapelu trošku popostrčit. SOLOTHUS nedokážou úplně utáhnout všech šest songů rozprostřených do necelé tři čtvrtě hodiny. Vím, že v doom metalu je určité monotónní opakování motivů žádané, ale kolikrát jsem se přistihl, že si nepamatuji, co se to vlastně hrálo před chvílí. Možná si SOLOTHUS vzali příliš velké sousto, které zatím jen rozpačitě přežvykují, než aby vše ukousli nabroušenými tesáky najednou. Přes to má celá nahrávka určité uhrančivé kouzlo, jako celek se poslouchá vcelku dobře. Jen by vše chtělo ještě náležitě doladit. Co si ale budeme povídat, třeba se těmto temným finským doom/deathařům podaří prorazit a jednou bude „Summoned from the Void“ žádaným sběratelským artiklem. To ukáže čas. Zatím je sice vše v rámci hrané škatulky v pořádku, jen mi chybí něco navíc, co by mě přišpendlilo na zeď. Mám tak zatím z nahrávky poněkud smíšené pocity.
Na jednu stranu oceňuji snahu zůstat v co nejhlubším undergroundu, s ničím se nemazat a hrát si po svém, ale za sebe bych ocenil více „nosných“ nápadů, lepší zvuk a některé dokola opakující se riffy bych zkrátil tak na polovinu. Nechci být zbytečně netrpělivý, ale pokud by SOLOTHUS příště přidali o pár deka více death metalu, byl bych spokojenější. Osobně musím mít pro takovou muziku náladu. Možná, že fanouškům a doomově zaměřeným posluchačům bude deska vyhovovat více než mně. Jedná se tedy o cd, které je určené převážně všem nihilistům v řadách doom a death metalu. Ti si mohou klidně jeden bod přihodit navíc. Já zatím zůstávám více při zemi a jsem moc zvědavý, s čím přijde kapela příště. Doufám, že to bude opět pořádný mráz převlečený za kytary a budu se ještě víc bát. Zatím jsem měl strach jen někdy. SOLOTHUS jsou na velmi dobré a mě příjemné cestě. Jen zatím zůstali u pootevřených dveří staré kobky. Na to, aby byli vpuštěni dovnitř, si ještě asi chvilku počkají. Deska plná nekonečného soužení lidské mysli. Příběh o smrti a samotě.
Seznam skladeb:
- Frostbane Overtorture
- Hordes of the North
- Plaguewing
- Magus of Doom
- Summoned from the Void
- Upon Shattered Lands
Čas: 43:22
Sestava:
- Veli – Matti Karjalainen – kytara
- Kari Kankaanpaa – zpěv
- Dario Vujosevic – basa, zpěv
- Juha Karjalainen – bicí
- Sami Iivonen – kytara, zpěv
http://solothus.bandcamp.com/
http://solothus.com/
https://www.facebook.com/Solothus
http://www.reverbnation.com/solothus
http://www.memento-mori.es/
