Očekával jsem peklo. Těšil jsem se na smršť blackového šílenství. Nakonec jsem zůstal jen stát rozpačitě někde v předsálí podzemního království. Přitom vše mluvilo pro to, že budu nadšen. Všude se o nové desce DEATH TYRANT psalo skoro v superlativech, kritici se rozplývali a fanoušci byli nadšeni. U mě se bohužel žádná společná chemie nedostavila. Nemohu sice říci, že bych byl nějak vyloženě zklamán, ale očekával jsem o hodně víc. Kapela, která je složená ze zkušených muzikantů takových smeček, jako jsou LORD BELIAL, NECROPHOBIC, DISSECTION a NOX AUREA, má přece všechny předpoklady pro to, aby složila album, které vás přišpendlí ke zdi, ne? Odpovědí vám tentokrát nebude z mé strany jednoznačné ano. Jedná se o velice příjemný, posluchačsky vstřícný, skoro až „sériově vyráběný“ melodický black metal, který má bezesporu hodně šancí zaujmout. Osobně bych se snad kapelou a jejich počinem ani příliš nezabýval, nebýt právě těch „nádherných“ melodií. Ty mě k albu přivedly a dovedou mě vždy alespoň na nějaký čas k desce připoutat.
Jinak mi přijde, že DEATH TYRANT zůstali stát někde na rozcestí. Jakoby se nemohli rozhodnout, zda se z vlivu předchůdců LORD BELIAL a DISSECTION vymanit nebo ne. Vůbec mi nevadí, že se sází spíše na tradičnější pojetí melodického black (a vlastně i death) metalu. Jen si ale říkám, že tam, kde to má mrazit, tak to jen příjemně chladí, tam kde se má chřestit rezavými řetězy, jsou použity plastové náhražky ze supermarketu a když už jsem konečně v očekávání, že mě někdo nabodne na vidle, tak jsem jen lehce polechtán. Samozřejmě, jinak jsou dodržena všechna pravidla „dobrého klasického švédského black metalu“. Jen jsem měl asi příliš velká očekávání. Nedá se sice říci, že bych byl vyloženě zklamaný, na to jsou DEATH TYRANT až příliš zkušení a moc dobře vědí, jak napsat líbivý song, ale místo toho, abych si při prvním poslechu sedl nadšeně s otevřenou pusou, tak se jen tak potutelně usmívám. Deska mi sice dělá dobře, ale hodí se spíše k nenáročnému letnímu odpoledni na letní terásce s mnoha žejdlíky vychlazeného piva než k nějakému bezbožnému rouhání.
Možná bych také ocenil lepší práci s vokály. Ty mi přijdou vyloženě tuctové a v některých momentech si říkám, jak by tam sedlo nějaké pořádné inferno (jednoduše to neřeže). Jenže on se ale objeví skoro až dýchavičný hlas, který místo toho, aby předvedl pořádné ZLO, tak zní jako by spíš chtěl vyprávět pohádky dětem ve školce. Nevadí mi, když se kapela rozhodne hrát melodičtěji a více pracovat s možnostmi, které celá paleta black metalu (a deathu aj.) nabízí. Jen jsem pravděpodobně naivně předpokládal, že uslyším zvířata utržená ze řetězu a ne krotké přežrané šelmy, které sice umí velice skvostně hrát, ale již dávno zapomněly, co to je pořádný lov. Chybí mi více dynamických, nářezových chvilek, u kterých bych si od těch (sice skvělých, ale dlouhých) melodií na chvilku odpočinul v náruči nenávisti. Ta přece vždycky byla (a snad ještě občas je), poznávacím znamením blackových kapel. A nic na tom nemění ani nezbytné nábojnicové pásy, ani „zlostné“ pohledy na fotografiích. Prostě a jednoduše. Příliš to všechno DEATH TYRANT nevěřím.
Možná to teď vypadá, že jsem „Opus De Tyranis“ vždy po přehrání odkládal s nechutí. Není to pravda, ale je fakt, že moje očekávání nebyla tentokrát zcela naplněna. Album je sice plné zajímavých a vstřícných melodií, které jsou zárukou toho, že nudit se určitě nebudete, ale to mi přijde málo. Nechci kapelu nějak obviňovat z nějakého kalkulu, ale i celková produkce mi přijde až příliš (a zbytečně) uhlazená. Nahrávka si se vší pravděpodobností najde široké publikum, možná i dojde k nějakému tomu „zbožštění“. U mě ale dlouhodobě určitě neobstojí. Možná až se staví na pokec někdy večer pár mých blackových kamarádů, otevřeme nějaké to pivko, rozvalíme se v blahosklonné náladě, tak pak určitě „Opus De Tyranis“ přijde k chuti. A to není v dnešní nadprodukci muziky zase tolik málo. Deska určitě stojí za pozornost a myslím, že své místo na slunci si najde. Jen je škoda, že to slunce není černé a místo mrazivé energie jen obyčejně hřeje. Jsem zvědavý, s čím přijde kapela příště. Snad budou pořádně naštvaní. Severská deska plná krásných melodií, které místo toho aby mrazily, tak jen příjemně chladí.
Seznam skladeb:
- The Awakening of Sleeping Gods
- Pandemonium
- Ixion – The Fallen Kings of the Laphits
- Baphomet
- The End
- Impending Day of Wrath
- Tenebrae
- A Greater Alliance
- Wrath and Disgust
Čas: 44:53
Sestava:
- Anders „Bloodlord“ Backelin – basa
- Joakim Antonsson – bicí
- Dennis Antonsson – kytara
- Thomas „Dark“ Backelin – kytara, zpěv
- Daniel „Nargraor Agartha“ Bornstrand – zpěv
http://death-tyrant.se/
http://www.myspace.com/death-tyrant.se
http://www.reverbnation.com/deathtyrant
http://www.non-serviam-records.com/
