V listopadu Brno zažilo hned několik vydařených metalových svátků (Samael, Törr, Asgard, Dark Gamballe, etc.) a další Metal Swamp se mezi nimi rozhodně nemínil ztratit. Na dvacátý listopad se podařilo zorganizovat po čertech speciální akci, která nás tentokrát měla hlavně bavit a která do Svatoboje přilákala snad celé grunge metalové Brno.
Už před sedmou byl sál solidně zaplněný, a když brněnská MORČATA zahajovala svůj set, stáli jsme hlava na hlavě. Tuhle pozoruhodnou kapelku tvoří trojice vykutálených chlapíků-muzikantů: Zettor má na starosti lead vokály, Bubemot zase basu a kytaru hobluje kocour Mikeš. Znáte domažlickou bandu Zvlášný škola? Jestli jo, tak Morčata se jim muzikou i vzhledem hodně přibližují. Hospodský rock?n roll čepající nekonečnou inspiraci z příhod známých postav místní rockové pivnice Black Diamond se hned ujal a nadšené publikum se dalo do zpěvu Zettorových fekálních sexistických odrhovaček. Kdo tyhle recesisty znáte, víte, že muzika není původní a kapela s chutí znásilňuje jeden známý hit za druhým. Morčata toho za hodinu stihly projet (ojet) hodně: Paťa na Aličce jel (Čert na koze jel), Karel sral (Karneval), Ožralá jsi jak ta kráva (Jasná zpráva), od Törr se hrálo něco o teplým Dušanovi, Vlado Müller to odnesl svým ?Po schodoch? a vystoupení plné divokého křepčení Zettora se uzavřelo původní rapovou baladou o vykradení Black Diamondu. Kapela hrála s automatem a měla by ještě větší ohlas, kdyby Zettorovi bylo víc rozumět, to je ale detail. Nevím snad o žádným, kterej by se přitom nebavil už jen pohledem na tu trojku. Mikeš vypadal jako televizní večerníček, jen to autíčko s pohádkami jsem u něj postrádal, skřítek z lesa nerezových preclíků Bubemot působil s pivařským kloboučkem tak nejnormálněji a Zettor to dotáhl ze všech nejdál v modrých obtažených komančských teplákách zastrčených v holínkách, v tílku a hučce s otvírákem na krku.
Následovala krátká pauza během níž jsem měl čas víc si prohlédnout publikum. My metalisti jsme tenokrát byli v menšině, nejmíň polovičku z těch minimálně dvou set hlav tvořila rocková omladina, která si přišla poslechnout grungové Gate Crasher. Nápisy ?Nirvana? a šťastný Kurtův ksicht na hadrech puberťáků byly snad všude. Na Morčata zase dorazily skoro všecky texty dotčené osoby z Diamondu. To spolu s pravidelnými návštěvníky Swampu dávalo dokupy silnou support skupinu, takže kapelám se před plným sálem nehrálo vůbec špatně.
Jako druhý nás po osmé rozhýbal COWARD ze Stříbra. Kapela patří k služebně nejstarším metalovým spolkům u nás, její počátky sahají až do roku 1989, i když oficiální datum počátku Cowardu je stanoveno na listopad 1992. Podle toho taky vypadala jejich muzika ? čtveřice vyzrálých hudebníků zahrála střednětempý technický death s dlouhými melodickými sóly, které bylo navíc perfektně slyšet. No jo, když máte za sebou čtyři alba, koncerty po boku ROOT, PANDEMIA, FLESHLESS, DEBUSTROL a dalších, tak to už něco umět budete. V jejich hudbě se nepřehlédnutelně mísí vlivy staré Sepultury (sóla) a trochu i Metallicy (jakoby táhlý zpěv). Mně se na Cowardu nejvíc líbily chytlavá kytarová sóla, tady je myslím největší síla celé kapely, i když všichni muzikanti působili sehraně a jejich set neměl chybu.
Po Coward se na pódiu začala chystat další místní specialita v podobě kapely YBCA. Sdružení YBCA asi znáte, k životu jej v roce 1993 přivedl Parambucha (současný basák Asgardu) a kapela, která má za úkol parodovat vše a všecky (včetně sebe) se naplnila samými osobnostmi brněnského undergroundu, kteří se právě zde představují v hodně zajímavém a netradičním světle. Kromě Parambuchy, Big Bosse, Míry Horejska, Ashoka (ten nevystoupil), Igora Hubíka, Aleše (ex Asgard) a Olsona má kapela ještě další externí členy, kteří v sobotu pomohli na Svatoboji rozjet pořádnej mazec a pro mě byli vrcholem celý akce. Od první studiové nahrávky ?Bitchbusters aneb Možná přijde i kouzelník? z roku 1997 až po zatím poslední ?Takhle píchá včelka mája? (2001) skupina odvedla pořádný kus prznitelské práce na největších hitech, a naživo to bylo sakra znát. Celému představení spolehlivě šéfovali principál Parambucha v olezlý blond paruce v prapodivným růžovočerveným odění spolu s Mírou, který imagí taky nijak nezaostával. Rytmy měl na starosti bubeník zmalovaný jako kurva, na kytaru hráli vcelku civilní Igor s Alešem, za mikrofonem se objevil i stylový potápěč Ondra z Gate Crasher s přílbou, brýlemi a s bombami z karimatek na zádech.
Za zmínku stojí i neúnavné zpívající křoví kapely, které tvořily dvě přepěkné slečny (Anghellina a ?) plus jedna fakt jedlá transka v černém svůdném odění ? právě tahle trojka dodávala celému gígu na patřičné zvrhlosti ruku v ruce s Mírovými převleky. Gýg začal Parambucha a hrály se hity od Teamu (Reklama na ticho, Držím ti miesto), krátce nato na pódium připlachtil včelák Mája (Míra) vokálně podpořit Parambuchu a rázem na sebe strhl veškerou pozornost obecenstva. Míra byl jako včela udělanej dobře, krovky si ozdobil obrácenými kříži a v kterým dětském oddělení sehnal ty žlutý střapatý pantofle, to fakt netuším. YBCA měla odezvu jako hrom, krajně recesistická show se fans líbila, a to vystoupení teprve začalo. Po Mírovi na pódium zavítal Big Boss v bílém rouchu a kapela se vrhla na Help a All my lovin?. Show gradovala písněmi Jóžin z Bážin, San Francisco a hlavně Zvonky štěstí. Big Boss si v dobré náladě střihl tanec myslím s Ondrou, kytarista Aleš zase dostal prostor a úplně sám odehrál dlouhé pěkné sólo, stejně jako bicmen. A abych nekecal, bylo toho víc, ale o tom zase někdy příště :). Dokonale odvázaná YBCA nás nezklamala a ukázala všem metlošům, jak je důležitý nebrat se vážně.
Po pauze, kdy se Svatoboj přeci jen začal pomalu vylidňovat, na pódium nastoupila poslední kapela večera ? GATE CRASHER. Grungeová kapela inspirovaná kultovní Nirvanou si za šest let existence stačila minimálně v Brně vybudovat silnou fanouškovskou základnu převážně z řad adolescentů, a ta ji přišla podpořit i tuto sobotu do Svatoboje. Kapelu tvoří čtyři kluci; o Ondru Novákovi (voc&g) už byla řeč, na druhou kytaru hraje Lukáš Woff, na basu Jirka Knauer a bicí má na starosti Filip Lančarič. ?Gejti? neměli sice nijak omračující image, ale poslouchali se dobře a mládež (hlavně opilé fanynky) šílela sotva se ozvaly první tóny. Kapela smixovala set z několika skladeb od Nirvany (Smells Like Teen Spirit, Aneurysm) a vlastních věcí z alba Second Sin. I když grunge už moc neposlouchám, musím uznat, že kapela před už prořídlejším sálem odehrála povedené vystoupení a hlavně závěrečný Aneurysm z Incesticide měl ten správný hutný říz jako na desce. Touhle věcičkou zároveň skončil tentokrát hodně netradiční a zajímavý listopadový Metal Swamp, který se dost možná bude do budoucna pyšnit i návštěvnickým rekordem. Koho z vás tento pravidelný brněnský festiválek zaujal, tomu doporučuju mrknout na program dalšího prosincového Swampu, kde vystoupí mj. pagan doomoví Beltaine spolu s Casketgarden a dalšími zajímavými spolky. Zatím čau.
