Kapela REVERIES ENDE byla založená v roce 2011 v Tampere, což je třetí největší město Finska. Ze začátku šlo jen o pouhý jam, na kterém vznikly základy pozdějších písní, a proto se muzikanti rozhodli založit kapelu, které dali název REVERIES ENDE a jež měla dostat do vínku melancholické písně s krásnými melodiemi. Tak nějak se to píše na oficiálních stránkách této finské formace.
Že jde o opravdu melancholické písně, není pochyb. Vždyť každý metalový posluchač by se rozplakal pod nadvládou Sariinina hlasu dřív, než by skončily poslední vteřiny titulní písně, která je opravdovým opusem ne do konce snění, ale spíše do jeho začátku. Na vlnách melodií se posluchač vznáší po neprozkoumaných oblastech panenských krajin, kam lidská noha nikdy nevstoupila a sestup z hlubokých dálek vesmíru nás láká do mrazivého objetí naší vlastní mysli. Nikdo nikam nespěchá, vše se vleče v pomalém tempu, až nás najednou po spirále kytarových vyhrávek a nakřáplého zpěvu vtáhne tma temného lesa, kde se v hnijících listech boříme do měkké půdy. Najednou záblesk a kolem se rozprostírá louka s kvetoucími kytkami sahající až k patě průzračného jezera, od kterého se slunce odráží, do nekonečna a až někde tam pomalu utichají poslední zvuky „Descent.“
„Crowned In Oblivion“ není tak působivou kompozicí, jako její předchůdce, ale i přes tento hendikep obsahuje určité pasáže, kdy se člověk zaposlouchá a slyší něco víc. Například když se hrábne v druhé půli čtvrté minuty do strun a bicí začnou pracovat podstatně divočeji, než je u této bandy zvykem a zpěv se přiostří tak, že atmosféra zhoustne a potemní, mám pocit, že jsem svědkem zrození vlka v rouše beránčím.
Závěrečná „Of Darkness And Desire“ je jako stvořená pro melancholiky a hlavně pro milovníky pomalé hudby, protože to, co se v předchozích dvou písních zdálo pomalé, zde dostává nový rozměr a každý si přehodnotí rychlost předešlých minut. Poslední skladba se jeví jako nejslabší kousek ze všech tří kompozic, protože se odehrává stále ve stejném rytmu a tempu, bez přídavku dalších melodií, nebo zvuků, které by posluchače vytrhly z monotónnosti.
REVERIES ENDE je kapelou, která ve svém ranku bude znamenat to, co všechny ostatní hudební uskupení tohoto druhu. Je to hudba, která nikoho neurazí, ale kterou nejspíš nikdy nebudou vyhledávat masy, ani nijak velké skupiny posluchačů. Naopak pro pár jedinců to bude příjemný výlet a pohoupání se na nepřeberném množství pocitů. Já za sebe můžu napsat, že jsem si po dvou hodinách poslechu tohoto dema pěkně vyčistil hlavu. Kdyby všechny tři kousky byly tak propracované, jako první skladba, dal bych osm. Jenže nejsou. Proto dávám šest.
Seznam skladeb:
Čas: 15:02
Sestava:
http://www.reveriesend.net/?page=news
https://www.facebook.com/reveriesend
https://soundcloud.com/reveries-end
http://www.youtube.com/user/ReveriesEndBand/videos
Že jde o opravdu melancholické písně, není pochyb. Vždyť každý metalový posluchač by se rozplakal pod nadvládou Sariinina hlasu dřív, než by skončily poslední vteřiny titulní písně, která je opravdovým opusem ne do konce snění, ale spíše do jeho začátku. Na vlnách melodií se posluchač vznáší po neprozkoumaných oblastech panenských krajin, kam lidská noha nikdy nevstoupila a sestup z hlubokých dálek vesmíru nás láká do mrazivého objetí naší vlastní mysli. Nikdo nikam nespěchá, vše se vleče v pomalém tempu, až nás najednou po spirále kytarových vyhrávek a nakřáplého zpěvu vtáhne tma temného lesa, kde se v hnijících listech boříme do měkké půdy. Najednou záblesk a kolem se rozprostírá louka s kvetoucími kytkami sahající až k patě průzračného jezera, od kterého se slunce odráží, do nekonečna a až někde tam pomalu utichají poslední zvuky „Descent.“
„Crowned In Oblivion“ není tak působivou kompozicí, jako její předchůdce, ale i přes tento hendikep obsahuje určité pasáže, kdy se člověk zaposlouchá a slyší něco víc. Například když se hrábne v druhé půli čtvrté minuty do strun a bicí začnou pracovat podstatně divočeji, než je u této bandy zvykem a zpěv se přiostří tak, že atmosféra zhoustne a potemní, mám pocit, že jsem svědkem zrození vlka v rouše beránčím.
Závěrečná „Of Darkness And Desire“ je jako stvořená pro melancholiky a hlavně pro milovníky pomalé hudby, protože to, co se v předchozích dvou písních zdálo pomalé, zde dostává nový rozměr a každý si přehodnotí rychlost předešlých minut. Poslední skladba se jeví jako nejslabší kousek ze všech tří kompozic, protože se odehrává stále ve stejném rytmu a tempu, bez přídavku dalších melodií, nebo zvuků, které by posluchače vytrhly z monotónnosti.
REVERIES ENDE je kapelou, která ve svém ranku bude znamenat to, co všechny ostatní hudební uskupení tohoto druhu. Je to hudba, která nikoho neurazí, ale kterou nejspíš nikdy nebudou vyhledávat masy, ani nijak velké skupiny posluchačů. Naopak pro pár jedinců to bude příjemný výlet a pohoupání se na nepřeberném množství pocitů. Já za sebe můžu napsat, že jsem si po dvou hodinách poslechu tohoto dema pěkně vyčistil hlavu. Kdyby všechny tři kousky byly tak propracované, jako první skladba, dal bych osm. Jenže nejsou. Proto dávám šest.
Seznam skladeb:
- Descent
- Crowned In Oblivion
- Of Darkness And Desire
Čas: 15:02
Sestava:
- Sariina Tani – vocals
- Veli-Matti Olkinuora – guitar
- Jaakko Oksanen – bass
- Timo Klinga – drums
http://www.reveriesend.net/?page=news
https://www.facebook.com/reveriesend
https://soundcloud.com/reveries-end
http://www.youtube.com/user/ReveriesEndBand/videos
