Ze země tulipánů, ale hlavně ze země kvalitního fotbalu mi dorazilo CD kapely I SAW THE DEEP. Kapely, která je pro mne velkou neznámou, a ani to vlastně nemůže být jinak. I když I SAW THE DEEP momentálně fungují jako regulérní skupina o třech členech, což znamená, že vystupují na živo, zde zkoumanou desku „Astronavigation“, si vzal na svá bedra pouze jeden člověk. Tím je všeuměl jménem Darrell Laclé, který nejen že celou desku sám složil, ale dokonce na ni nahrál veškeré nástroje, nazpíval vokály a navrch ještě vytvořil kompletně všechny grafické práce, které jsou při vydání CD třeba.
To, co Darrell Laclé produkuje za muziku, není jednoznačně jednoduché popsat. Obléct této hudbě jednu škatulku, je docela zapeklitá záležitost. Osobně z „Astronavigation“ cítím nejvíc odkaz někam do devadesátých let, kdy se zrodila v Americe vlna grunge, v této souvislosti mi nejčastěji lezou na mysl ALICE IN CHAINS. Nejde říct, že by se jednalo o nějakou kopírku, ale spíš jde o celkový pocit, ze zde předkládané hudby. Určitě za to může i podobně hutná rytmika, která je zmíněné kapele relativně podobná, svou zatěžkaností. Zaslechnout lze ale i vlivy podobné novodobé tvorbě space rockerů MASTODON, a nebo i lehkého nádechu rock/sludge, spíš ve smyslu kapel jako jsou KYLESA atd.
Darrell Laclé je evidentně šikovný muzikant, ale minimálně ve dvou bodech se podle mě dopustil přešlapu. Prvním z nich je samotná délka desky. Ta lehce přesahuje hodinu, a i v tomto případě platí, že méně je někdy více. I když předkládá spoustu zajímavých nápadů, jeví se mi výsledná stopáž jako přemrštěná. Navíc, když dojde ke konci alba na sedmiminutovou instrumentálku, dostavuje se u mě ne vždy vítaná slečna nuda. Osobně bych o čtvrtinu délku desku krátil, měla by tím pádem větší spád a lépe by se zakousla do těla. Tím druhým bodem, který mě příliš nenadchnul, je hned první song „Phantom Island“, který je zároveň nejslabší skladbou, jakou lze na albu najít. Zpočátku mě v ní vyděsil Darrellův vokál, jehož barva se mi nezdála úplně na úrovni, naštěstí se v dalších skladbách, jak barva hlasu, tak hudba samotná, výrazně zvednou.
Není to jen délka, která slouží ke složitější stravitelnosti „Astronavigation“. Ta je nabitá nápady, až se mi někdy zdá, že až moc. I když se pohybujeme v hudbě popsané v druhém odstavci, je nahrávka plná různých vychytávek a promyšlených struktur, které jsou někdy na škodu lepší stravitelnosti. To ovšem neznamená, že by se zde nenašly opravdu chytlavé momenty, které umí potěšit. Nejlepší skladba na desce „Scarlet Skies“ mě přenáší rovnou o nějakých dvacet let zpět a to rovnou do Seattlu. Povedená záležitost, po všech stránkách. Vyzdvihnout musím ještě osmou „He Who Saw The Deep“, v které se povedl refrén, který k takovému typu hudby bezpodmínečně patří. Podobných skladeb bych snesl víc a to je hlavní důvod toho, proč jsem se v bodovém hodnocení víc neodvázal. Hudba I SAW THE DEEP je bezesporu kvalitní, ale chybí jí to největší koření v podobě opravdu silných gradujících momentů, tedy refrénů, které jsou zatím jen dobré, na ty skvělé si počkám na příště.
Seznam skladeb:
To, co Darrell Laclé produkuje za muziku, není jednoznačně jednoduché popsat. Obléct této hudbě jednu škatulku, je docela zapeklitá záležitost. Osobně z „Astronavigation“ cítím nejvíc odkaz někam do devadesátých let, kdy se zrodila v Americe vlna grunge, v této souvislosti mi nejčastěji lezou na mysl ALICE IN CHAINS. Nejde říct, že by se jednalo o nějakou kopírku, ale spíš jde o celkový pocit, ze zde předkládané hudby. Určitě za to může i podobně hutná rytmika, která je zmíněné kapele relativně podobná, svou zatěžkaností. Zaslechnout lze ale i vlivy podobné novodobé tvorbě space rockerů MASTODON, a nebo i lehkého nádechu rock/sludge, spíš ve smyslu kapel jako jsou KYLESA atd.
Darrell Laclé je evidentně šikovný muzikant, ale minimálně ve dvou bodech se podle mě dopustil přešlapu. Prvním z nich je samotná délka desky. Ta lehce přesahuje hodinu, a i v tomto případě platí, že méně je někdy více. I když předkládá spoustu zajímavých nápadů, jeví se mi výsledná stopáž jako přemrštěná. Navíc, když dojde ke konci alba na sedmiminutovou instrumentálku, dostavuje se u mě ne vždy vítaná slečna nuda. Osobně bych o čtvrtinu délku desku krátil, měla by tím pádem větší spád a lépe by se zakousla do těla. Tím druhým bodem, který mě příliš nenadchnul, je hned první song „Phantom Island“, který je zároveň nejslabší skladbou, jakou lze na albu najít. Zpočátku mě v ní vyděsil Darrellův vokál, jehož barva se mi nezdála úplně na úrovni, naštěstí se v dalších skladbách, jak barva hlasu, tak hudba samotná, výrazně zvednou.
Není to jen délka, která slouží ke složitější stravitelnosti „Astronavigation“. Ta je nabitá nápady, až se mi někdy zdá, že až moc. I když se pohybujeme v hudbě popsané v druhém odstavci, je nahrávka plná různých vychytávek a promyšlených struktur, které jsou někdy na škodu lepší stravitelnosti. To ovšem neznamená, že by se zde nenašly opravdu chytlavé momenty, které umí potěšit. Nejlepší skladba na desce „Scarlet Skies“ mě přenáší rovnou o nějakých dvacet let zpět a to rovnou do Seattlu. Povedená záležitost, po všech stránkách. Vyzdvihnout musím ještě osmou „He Who Saw The Deep“, v které se povedl refrén, který k takovému typu hudby bezpodmínečně patří. Podobných skladeb bych snesl víc a to je hlavní důvod toho, proč jsem se v bodovém hodnocení víc neodvázal. Hudba I SAW THE DEEP je bezesporu kvalitní, ale chybí jí to největší koření v podobě opravdu silných gradujících momentů, tedy refrénů, které jsou zatím jen dobré, na ty skvělé si počkám na příště.
Seznam skladeb:
- Phantom Island
- Astronavigation
- Time. The Tyrant
- Scarlet Skies
- The Djinn
- Oneironaut
- Secrets Of The Blue
- He Who Saw The Deep
- Spira Solaris
- Of Death And Dying
- Map Of Piri Re´is
- Saturniid (The Visit)
