Nejbližší koncerty
  • 27. 07. 202427.7 první ročník festivalu Leviathan Open Air, fotbalové...
  • 03. 08. 202427. ročník festivalu extrémní hudby v posázavských Krhani...
  • 09. 08. 2024Druhá zastávka nukleární fúze proběhne v Kestřanech na fo...
  • 20. 08. 2024Ruská pagan metalová kapela Arkona se vrací do Ostravy s ...
  • 22. 08. 2024More Noise For Life Vol. 16 BASTARD ROYALTY - Crust co...
  • 23. 08. 202423.-24. 8. 2024, fotbalové hřiště Lužná u Rakovníka SQUA...
  • 24. 08. 2024TOUTATIS FEST První ročník jednodenního plzeňského fest...
  • 30. 08. 2024Warm-up festivalu METAL!!! v čele s ILL NIÑO je zde! Tato...
LLYR

15. 5. 2013, Praha - klub Strahov 007

Středeční večer by šel trávit mnoha jinými způsoby, než jít poslouchat muziku do sklepního prostoru klubu 007 na Strahově. Venku tou dobou svítilo slunce, studenti z přilehlých kolejích se proháněli na místních hřištích, kde hráli fotbálek a basket, nebo jen tak vysedávali u orosených půl litrů, a při tom jen o pár metrů dál a hlouběji, se něco po osmé hodině spustila zkáza, valící se na zhruba padesátku příchozích. Obě zaoceánské kapely BELL WITCH a SAMOTHRACE si libují v bahenních lázních, a i nám dali okusit, jaké je to se v nich vykoupat.

Společným jmenovatelem obou kapel, které se premiérově objevily v Evropě, je basák Dylan Desmond. Zatímco v BELL WITCH tvoří duo společně s bubeníkem Adrianem Guerrou, v SAMOTHRACE kryje záda dvojici kytar a bubeníkovi. Dalším společným bodem obou kapel jsou jejich loňská alba, které si u příznivců stylu „pomalý a dlouhý“ ihned sjednaly patřičný respekt a vyvolaly nadšené reakce. K oběma kapelám jsem se dostal na přelomu roku a tou dobou mě ani ve snu nenapadlo, že by se mohly objevit u nás. Proto mi zpráva, že se tu obě představí, udělala radost a o tom, že bych koncert nenavštívil, nemohla být řeč.

Po pravdě větším tahákem pro mě byli BELL WITCH. Jejich debut „Longing“ jsem několikrát s pomocí počítače protočil, a musím říct, že na mě udělal slušný dojem. Dvojčlenné uskupení vyznavačů dredů, si kromě svého nepraktického porostu na hlavě, to platí především na basáka Dylana, výtečně rozumí i po hudební stránce. BELL WITCH se nejčastěji pohybují ve funerálních vodách doom metalu, který v určitých momentech, pravda není jich moc, přechází do sludge a je z nich cítit jejich základ v HC scéně. Když jsem doma album poslouchal neustále mi vrtalo hlavou, jak to, že slyším z desky kytaru, i když ta není nikde avizována. Vysvětlení přišlo záhy. Dylan si se svojí šestistrunou basou pohrával, tak důmyslně, že mi chvílemi přišlo, jakoby měl čtyři ruce a držel v nich basu i s kytarou naráz. Se soustředěným výrazem ve tváři zvládal vyluzovat, jak vysoké, tak i hluboké přebuzené tóny najednou. BELL WITCH odehráli dvě věci, což dohromady dalo 35 minut hudby. Zazněly dvě první skladby z desky, jenom mě trochu zamrzelo, že v druhé „Rows (of Endless Waves)“ když došlo na její gradaci, nezazněl čistý vokál, tak jako je tomu na desce, kde jim vokálně vypomáhá Erik Moggridge. Když už tak srovnávám desku s koncertem, Dylan měl svou basu naladěnou o dost brutálněji a celkově na mě působili BELL WITCH syrovějším dojmem, než když je teď doma z vinylu poslouchám. Oboje mělo/má své klady. Důležité bylo, že BELL WITCH s tím svým málem dokázali udělat mnoho. A tím mám na mysli ponurou atmosféru, která během jejich setu nastala. Při první skladbě jsem měl pocit, že nedýchám. Jakoby se zastavil čas, a nebyl jsem schopen, ani pohnout hlavou do rytmu. A takhle to má být, u tohohle typu muziky to přímo vyžaduju, podobného pocitu se mi dostalo loni na skvělém koncertě ESOTERIC, takže vše jak má být. Jednoznačně skvělé vystoupení.

SAMOTHRACE to u mě po zážitku, jaký mi způsobili BELL WITCH, neměli lehké. Oproti kolegům nabídli dvě kytary navíc, jednu z nich obsluhovala černovlasá paní. SAMOTHRACE to hrají také pomalu a dost často vynechávají ze hry bubeníka úplně, ten při nicnedělání pokládal hlavu na virbl a zřejmě meditoval (úsměv). Jejich set stál na kontrastu táhlých momentů s těmi gradujícími, kdy bubeník v těch nejvypjatějších chvílích mlátil do činelů, až mu z paliček lítaly třísky. V těch rychlejších momentech, vlastně i v těch pomalejších, jsem se ale ne vždy dokázal plně soustředit, nebo na mě jejich ponuré tóny nepůsobily až tak silným dojmem jako u BELL WITCH. Po dvou odebraných skladbách se skromně vystupující kapela pakovala z pódia, ale jelikož do policejní hodiny zbývalo něco času, vysekla na závěr ještě jednu věc a to konkrétně „When We Emerged“ z posledního alba „Reverence to Stone“, která je v mých očích jejich nejlepší skladbou, a její přednes byl naživo parádní. Přesto mě jejich koncert pouze bavil, zatímco set BELL WITCH mě nadchnul.

A tak po celkově pěti odehraných skladbách skončil příjemně temně naladěný večer, který nám dal díky organizátorovi této akce (budiž pochválen xmr. Bananax) nahlédnout na novodobou americkou doom/sludge vlnu a to rovnou v podobě dvou vysoce kvalitních formací.

Zveřejněno: 17. 05. 2013
Přečteno:
3545 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář