Nejednou (dvakrát) jsem o kapele KOHOUT PLAŠÍ SMRT napsal vcelku pochvalná slova a do třetice všeho dobrého to zopakuji. Považuji kapelu za zvláštní úkaz na naší punkové scéně, kam je, asi trochu neprávem, řazena. On je totiž punk a punk. Punk špinavý, naštvaný a kritizující společenské nešvary, nebo punk čistý, melodický, nic moc složitého neřešící... a právě do druhé kategorie bych si dovolil zařadit KOHOUT PLAŠÍ SMRT.
Na kapele je mi léta sympatické, že v textech nebojuje proti společenským nešvarům takovým tím naivním způsobem, jak bývá u punkových kapel obvyklé. Tudíž žádné útoky na systém, žádná anarchie a podobně, ale spíše střípky ze života obyčejných lidí, ať už odlehčeně, či vážněji. Ale i ta vážná témata dokáže textař (basák Krtek) podat s nadhledem a posluchač tak s úsměvem poslouchá smutný text o tom, že všechno jednou skončí („Buď nás oheň spálí, nebo půjdem do hlíny...“). Mně se líbí i postřehy ve skladbě „Zprávy“, kde se s textem zcela ztotožňuju – Krtek zaujímá stejný postoj jako já – na události zveličované v médiích dlabe a nepřipouští si všechny ty ošklivé zprávy k tělu; a totéž radí všem ostatním. Nechybí ale ani vtipné blbinky na různá témata, ať už jde o pozvánku na koncert kapely, postřehy z taneční zábavy plné furiantů, blahořečení jisté Vilmy za možnost herecké dráhy (v poněkud zvláštním průmyslu – úsměv) nebo trápení na Jizerské padesátce. Texty jsou napsané vcelku obratně, žádné zbytečné vulgarismy, žádné křečovité rýmovačky, prostě slova neruší a pobaví – a občas přinutí k zamyšlení, aniž by moralizovala. Snad jen takovéto nánanananá v „Bestselleru“ zamrzí... jako kdyby došla slova.
Hudebně se KOHOUT PLAŠÍ SMRT od minulé desky příliš nezměnili. Sázejí na svižné melodické písničky, v nichž je na punkový základ roubován obyčejný bigbít, díky dechům trocha ska („Konec hlášení“), tu se hraje hodně rychle, tu naopak pomalu, samozřejmě nechybí klasický model pomalá sloka, rychlý refrén. Refrény jsou hodně chytlavé, snadno zapamatovatelné a tak se asi budou líbit i nepříliš náročným posluchačům. Kolega si ze mě dělal legraci, když jsem kapelu chválil – že prý jsem středoškolák... (smích) Ale ono to není jen o té jednoduchosti a hitovosti, pánové umí i pěkné sólíčko („Furianti“), zemitě zpomalit („Všechna sláva...“), ale na druhou stranu se nevyvarují monotónním a jalovým pasážím (znovu „Všechna sláva...“, v níž v kvapíkovém tempu to kytara drtí opravdu triviálně; ono je to v této pasáži postavené na chytlavém zpěvu a okolí nikdo neřeší, jen protivný recenzent – úsměv; když už jsem se u „Vší slávy...“ tak zasekl, tak ani v ní nechybí vcelku pěkné sólo – prostě je v ní kde co...). Jako zpestření se objevuje foukací harmonika, nechybí ani vyložená pohodovka (jak jinak než „Pohoda“), ani trochu rozevlátá nestylová písnička „Roztáhni křídla a leť“, kterou ale zbytečně kazí, v tomto případě podle mě úplně zbytečný, druhý refrén; mně by stačil ten první. V „Hej!“ se lehce koketuje s HC a prim hrají sborové řevy a jediná vyloženě negativistická skladba „Sysifos“ taky docela frčí, a navíc v ní pánové plnými ústy láteří na nesmyslnými výhodami politiků – je to krátké a úderné a jako závěrečný apel – proč ne.
Ctrl C + Ctrl V z minulé recenze: „Ani zvuková stránka není odbytá, nahrávalo se u Stani Valáška v Šopě a výsledkem je krásně čitelný a dynamický zvuk. K instrumentálním výkonům bez výhrad, zpěv je taky v pohodě, kromě kvalitního a dobře nafrázovaného čistého sólového jsou časté i sborové halekačky.“
Obal se mi ani tentokrát moc nelíbí, respektive se mi nelíbí obrázky, které na něm jsou, ale to je samozřejmě věc vkusu, přičemž ten můj je prostě jinde. Digipack vlastně nabízí dvě tváře, barevnou (vlastní přebal) a černobílou (vložená textová příloha, která je informačně dostačující, leč graficky strohá). Nejvíc se mi líbí portréty pánů muzikantů pod plastovým úložištěm CD, nejméně titulní strana, navíc nechápu, o čem že vlastně je... A nechápu ani to, kdo je oním vykřičeným mužem...
Seznam skladeb:
Čas: 33:43
Sestava:
www.kohoutplasismrt.cz
www.bandzone.cz/kohoutplasismrt
Distribuce: Papagájův Hlasatel
www.phr.cz
Na kapele je mi léta sympatické, že v textech nebojuje proti společenským nešvarům takovým tím naivním způsobem, jak bývá u punkových kapel obvyklé. Tudíž žádné útoky na systém, žádná anarchie a podobně, ale spíše střípky ze života obyčejných lidí, ať už odlehčeně, či vážněji. Ale i ta vážná témata dokáže textař (basák Krtek) podat s nadhledem a posluchač tak s úsměvem poslouchá smutný text o tom, že všechno jednou skončí („Buď nás oheň spálí, nebo půjdem do hlíny...“). Mně se líbí i postřehy ve skladbě „Zprávy“, kde se s textem zcela ztotožňuju – Krtek zaujímá stejný postoj jako já – na události zveličované v médiích dlabe a nepřipouští si všechny ty ošklivé zprávy k tělu; a totéž radí všem ostatním. Nechybí ale ani vtipné blbinky na různá témata, ať už jde o pozvánku na koncert kapely, postřehy z taneční zábavy plné furiantů, blahořečení jisté Vilmy za možnost herecké dráhy (v poněkud zvláštním průmyslu – úsměv) nebo trápení na Jizerské padesátce. Texty jsou napsané vcelku obratně, žádné zbytečné vulgarismy, žádné křečovité rýmovačky, prostě slova neruší a pobaví – a občas přinutí k zamyšlení, aniž by moralizovala. Snad jen takovéto nánanananá v „Bestselleru“ zamrzí... jako kdyby došla slova.
Hudebně se KOHOUT PLAŠÍ SMRT od minulé desky příliš nezměnili. Sázejí na svižné melodické písničky, v nichž je na punkový základ roubován obyčejný bigbít, díky dechům trocha ska („Konec hlášení“), tu se hraje hodně rychle, tu naopak pomalu, samozřejmě nechybí klasický model pomalá sloka, rychlý refrén. Refrény jsou hodně chytlavé, snadno zapamatovatelné a tak se asi budou líbit i nepříliš náročným posluchačům. Kolega si ze mě dělal legraci, když jsem kapelu chválil – že prý jsem středoškolák... (smích) Ale ono to není jen o té jednoduchosti a hitovosti, pánové umí i pěkné sólíčko („Furianti“), zemitě zpomalit („Všechna sláva...“), ale na druhou stranu se nevyvarují monotónním a jalovým pasážím (znovu „Všechna sláva...“, v níž v kvapíkovém tempu to kytara drtí opravdu triviálně; ono je to v této pasáži postavené na chytlavém zpěvu a okolí nikdo neřeší, jen protivný recenzent – úsměv; když už jsem se u „Vší slávy...“ tak zasekl, tak ani v ní nechybí vcelku pěkné sólo – prostě je v ní kde co...). Jako zpestření se objevuje foukací harmonika, nechybí ani vyložená pohodovka (jak jinak než „Pohoda“), ani trochu rozevlátá nestylová písnička „Roztáhni křídla a leť“, kterou ale zbytečně kazí, v tomto případě podle mě úplně zbytečný, druhý refrén; mně by stačil ten první. V „Hej!“ se lehce koketuje s HC a prim hrají sborové řevy a jediná vyloženě negativistická skladba „Sysifos“ taky docela frčí, a navíc v ní pánové plnými ústy láteří na nesmyslnými výhodami politiků – je to krátké a úderné a jako závěrečný apel – proč ne.
Ctrl C + Ctrl V z minulé recenze: „Ani zvuková stránka není odbytá, nahrávalo se u Stani Valáška v Šopě a výsledkem je krásně čitelný a dynamický zvuk. K instrumentálním výkonům bez výhrad, zpěv je taky v pohodě, kromě kvalitního a dobře nafrázovaného čistého sólového jsou časté i sborové halekačky.“
Obal se mi ani tentokrát moc nelíbí, respektive se mi nelíbí obrázky, které na něm jsou, ale to je samozřejmě věc vkusu, přičemž ten můj je prostě jinde. Digipack vlastně nabízí dvě tváře, barevnou (vlastní přebal) a černobílou (vložená textová příloha, která je informačně dostačující, leč graficky strohá). Nejvíc se mi líbí portréty pánů muzikantů pod plastovým úložištěm CD, nejméně titulní strana, navíc nechápu, o čem že vlastně je... A nechápu ani to, kdo je oním vykřičeným mužem...
Seznam skladeb:
- Konec hlášení
- Vilma
- Furianti
- Bestseller
- Padesátka
- Prezenčka
- Všechna sláva...
- Zprávy
- Čím budu
- Roztáhni křídla
- Hej
- Pohoda
- Sysifos
Čas: 33:43
Sestava:
- Matěj – zpěv
- Krtek – basa, sbory
- Honza – kytara, sbory
- Vítek – bicí
www.kohoutplasismrt.cz
www.bandzone.cz/kohoutplasismrt
Distribuce: Papagájův Hlasatel
www.phr.cz
