Kvůli všem těm různým hudebním serverům a televizním kanálům vysílajícím stále novou a především zahraniční hudbu mi málem uteklo nové cd českých STRANGEFEELINGS. Celé čtyři roky si jejich fanoušci museli počkat na nový materiál a podle mého názoru se to víc než vyplatilo. Délku 32 minut vyplňuje příjemně se poslouchající a také pěkně odsýpající materiál, plný náhlých zvratů a techničtějších pasáží, tvořících každou chvíli jinou atmosféru. A možná právě proto je hudba na One More Last Day pěkně barevná a v jistém slova smyslu i napínavá.
To, co tomuto albu docela škodí, jsou vokální linky. Některé, především ty corové, mají nebezpečně řezavý zvuk, ale těch je bohužel jen jako šafránu. Na zbytku desky se zpěv pohybuje spíš v docela nepříjemných intonacích, což má za následek rušení jinak propracované hudby. Pravdou ale je, že vlastně sám pořádně nevím, jestli je to mnou, nebo zpěvákem. Ostatně když je členem kapely od roku 2005, tak chyba bude asi někde u mě na kovadlince. Opakem zpěvu jsou kytary. Ty po celé délce alba vytváří skvělou atmosféru, se kterou si dokáží pohrát jako absinth s játry. Chvilku tvrdě řežou a po chemické reakci plynule přejdou do klidové polohy proto, aby si nás dokázali připravit a rozválet na další atak a pak pomocí krátkých rifů nasekali na malinké kousíčky, až se svět začne protahovat do mlhavých stínů. Mnohdy jde zachytit i hezké kytarové výjezdy, postupně přecházející do sól, které mají hlavu i patu. Především v poslední skladbě kapela shrnuje všechno dění na celém cd. A mimochodem se jedná o hodně reprezentativní kousek.
Rytmická sekce se stejně tak jako kytarové party nedá opomenout, protože na One More Last Day bicí předvádí ladnou a progresivní hru, plnou zvratů a nečekaných momentů, stejně tak jako basa. Ta si nehraje jen druhé housle v pozadí podpírající jako berlička bubeníka, když zrovna nestíhá, ale plní úlohu plnohodnotného nástroje.
O obalu se dá napsat, že koresponduje s názvem desky. Na první pohled si člověk řekne, že na něm není nic zajímavého a vlastně ani nechápe, proč tam je taková mazanice, ale při bližším zkoumání jde vidět smysl celé té šílenosti. Pokroucení duchové tvořící spirálu nám pomalu uzavírají cestu proniknout někam dál, a proto nezbývá, než prosit o ještě jeden poslední den, než se vše nad námi uzavře a každý zvuk se nadobro rozpustí.
STRANGEFEELINGS na svém cd nepředvádí extra nátěr v bestiálních otáčkách, ale promyšlenou hudbu, která bude lahodit především melodičtěji nakloněnému posluchači, který nepohrdne občasným krátkým výletem do tvrdě metalového ranku. Jen kvůli zpěvu jsem nucený dát sedmičku, ale ten, komu hlas Kuby nijak nevadí, si jeden bodík může přičíst.
Seznam skladeb:
Čas: 32:43
Sestava:
Hosté:
http://www.strangefeelings.estranky.cz/
http://bandzone.cz/strangefeelings
To, co tomuto albu docela škodí, jsou vokální linky. Některé, především ty corové, mají nebezpečně řezavý zvuk, ale těch je bohužel jen jako šafránu. Na zbytku desky se zpěv pohybuje spíš v docela nepříjemných intonacích, což má za následek rušení jinak propracované hudby. Pravdou ale je, že vlastně sám pořádně nevím, jestli je to mnou, nebo zpěvákem. Ostatně když je členem kapely od roku 2005, tak chyba bude asi někde u mě na kovadlince. Opakem zpěvu jsou kytary. Ty po celé délce alba vytváří skvělou atmosféru, se kterou si dokáží pohrát jako absinth s játry. Chvilku tvrdě řežou a po chemické reakci plynule přejdou do klidové polohy proto, aby si nás dokázali připravit a rozválet na další atak a pak pomocí krátkých rifů nasekali na malinké kousíčky, až se svět začne protahovat do mlhavých stínů. Mnohdy jde zachytit i hezké kytarové výjezdy, postupně přecházející do sól, které mají hlavu i patu. Především v poslední skladbě kapela shrnuje všechno dění na celém cd. A mimochodem se jedná o hodně reprezentativní kousek.
Rytmická sekce se stejně tak jako kytarové party nedá opomenout, protože na One More Last Day bicí předvádí ladnou a progresivní hru, plnou zvratů a nečekaných momentů, stejně tak jako basa. Ta si nehraje jen druhé housle v pozadí podpírající jako berlička bubeníka, když zrovna nestíhá, ale plní úlohu plnohodnotného nástroje.
O obalu se dá napsat, že koresponduje s názvem desky. Na první pohled si člověk řekne, že na něm není nic zajímavého a vlastně ani nechápe, proč tam je taková mazanice, ale při bližším zkoumání jde vidět smysl celé té šílenosti. Pokroucení duchové tvořící spirálu nám pomalu uzavírají cestu proniknout někam dál, a proto nezbývá, než prosit o ještě jeden poslední den, než se vše nad námi uzavře a každý zvuk se nadobro rozpustí.
STRANGEFEELINGS na svém cd nepředvádí extra nátěr v bestiálních otáčkách, ale promyšlenou hudbu, která bude lahodit především melodičtěji nakloněnému posluchači, který nepohrdne občasným krátkým výletem do tvrdě metalového ranku. Jen kvůli zpěvu jsem nucený dát sedmičku, ale ten, komu hlas Kuby nijak nevadí, si jeden bodík může přičíst.
Seznam skladeb:
- Their Eyes (Wolfride, Part II)
- Destined
- Summer Nights
- Green Hell
- Balance
- Closing The Gates Of Senses
- You Will Never Fly Again
- Bad News
- Transylvanian Highway
- The Tragedy Of Being Born
Čas: 32:43
Sestava:
- Jakub Trnavský – zpěv
- Robert Polcar – kytara, hudba
- Matěj Balabán – kytara
- Petr Heřman – basa, texty, hudba
- Robert Volf – bicí
Hosté:
- Zdeněk Šikýř – klávesy
- Jan Cerha – klávesy
- David Pavlík – kytara
http://www.strangefeelings.estranky.cz/
http://bandzone.cz/strangefeelings
