ANAAL NATHRAKH – Vanitas

Představovat ANAAL NATHRAKH je to podobné, jako s tím pověstným nošením dříví do lesa. Kapela, jenž působí na scéně od roku 1998, vydala loni na podzim už svou sedmou velkou desku. Fakt, že Vanitas vyšla pouhý rok po předešlé Passion, se může jevit jako odvážný či ukvapený krok. Nabízí se otázka, proč má kapela touhu vydávat v tak krátkém sledu desky za sebou, když první místo v této kategorii stěží trumfnou, to už dávno zabírají neúnavní a díky tomu i dost otravní SIX FEET UNDER.

Osobně jsem poslech Vanitas poměrně dlouho odkládal, a to i navzdory tomu, že mě jejich předešlá tvorba vždy bavila, a i okolní média ve svých recenzích nešetřila chválou. Jakou kardinální chybu jsem to udělal, já hlava dubová, jsem si uvědomil hned během prvního poslechu. Není totiž sporu o tom, že tahle deska je fantastická. Přijít rok po předešlé desce s takto nabitým materiálem je ukázkou mistrovství a skladatelské invence. Dvojice Mick Kenney (Irrumator), který se stará o veškeré nástroje, a Dave Hunt (V.I.T.R.I.O.L.), který obstarává vokály, se vyšponovala k mimořádnému výkonu.

Deset skladeb a ani jedna nepostrádá švih a lesk. Každá obsahuje skvělé a nosné momenty, přičemž jsme neustále vězněni ve světě ANAAL NATHRAKH, ale že je to příjemné vězení, to se už dávno ví. Svůj svět už před lety vyšperkovali k dokonalosti. Black metal či grind, slova, jenž jsou nejčastěji používány při charakteristice jejich unikátního stylu, stejně úplně nevystihují celou podstatu věci (hudby). Prolínání vícero hudebních tvrdších žánrů se nese většinou v extrémní rychlosti a neštítí se do svého výrazu zakomponovat pro oživení industriální elektro zvuky, či moderní groovy riffy. Ale ať kapela zkombinuje jakékoliv momenty, a vyzobává si z různých stylů to nejlepší, vždy má dar vše převést do svého zvuku a stylu, tudíž z toho vždy leze ten správný ANAAL NATHRAKH. Nad tím vším lomozem se vznáší Daveův vokál, podobně jako u hudby, je i jeho podoba variabilní, přes čistý vokál se plynule dostává k drsnému hlasu, a výjimkou nejsou skřeky jak z ústavu pro choromyslné. Potom je bezpředmětné vyjmenovávat nejpovedenější momenty Vanitas, když jsou zastoupeny na celé ploše desky.

Vnímám hlasy, které tvrdí, že jsou ANAAL NATHRAKH neustále o tom samém a pouze recyklují. Přičemž mi nezbývá, než s tímto konstatováním souhlasit. Jenže je tu jedno velké ALE, na které, by se nemělo zapomínat! ANAAL NATHRAKH si vytvořili svůj vlastní styl a rukopis, jemuž se nikdo nevyrovná, a co je nejdůležitější, neustále jsou schopni přijít se skvělými nápady, které pak umě sestaví a vytvoří z nich desku o deseti hitovkách. A teď mluv, kdo je tohohle, takhle dlouhodobě, schopen? Ač zastávám názor, že kapely se mají neustále vyvíjet, prosím ANAAL NATHRAKH o jediné, zůstaňte sví a hýčkejte si svou studnici geniálních nápadů, ať vám nikdy nevyschne.

Jediná má výtka k Vanitas, směřuje ke zpracování vinylu. Působí to na mne stylem vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Jakoby si firma říkala: „Chtěli jste vinyl, máte ho mít“. Chvályhodné je, že je deska v gatefold verzi, a samotný vinyl v šedé barvě. Titulní obrázek je též v pořádku, ale chybí mi texty a třeba i fotka kapely by se tam taky vešla. Zpracování působí prostým dojmem, a nebo už jsme moc zmlsaní. (úsměv)

Osobně se těším na letošní Obscene Extreme, kde letos kapela vystoupí. Pevně věřím v to, že bude mít kvalitní zvuk (oproti loňskému bordel zvuku na Brutalu), který je k vnímání jejich extrémní a rychlé muziky třeba, a ať si u toho má klidně V.I.T.R.I.O.L. berle, mně je to fuk.