TELEPATIE

Celkem v ranném odpoledni jsem se v den státního svátku tj. v úterý 28. září vypravila do Prahy. Proč to? Mrknout na jednu z legend rockové hudby, německé Alphaville. Jejich tvorba bývá v médiích vkládána do škatulky novoromantický rock-pop.

Společnost Pragokoncert pro performanci Alphaville vybrala pražský klub Roxy (poněkud netradiční výběr místa pro podobný koncert). A tady se dostávám k jediné slabině akce ? klub byl naditý k prasknutí, hlava na hlavě, téměř nedýchatelno a dostat se k pódiu tak, aby bylo lze fotit z nějakého smysluplného úhlu, bylo pro křehkou dívku mé konstituce /:-)/ naprosto nereálné. Tento report tedy o ?obrázkový? materiál nedoplním.

I přes stísněné podmínky ? možná spíše díky nim ? návštěvníci koncertu vytvořili výbornou atmosféru a takřka od začátku do konce se minimálně vlnili, když už nepařili o stošest. Fanouškovstvo bylo věkově vícegenerační. Řekla bych tak od sedmnáctiletých po padesátníky. Svým tanečním úsilím mě velmi zaujala dáma v prvním patře v bílé košili a černé sukni? Pokud si tento článek čtete: velice chválím.

A nyní už pár slov k samotné produkci Alphaville. Kapela věnovala České republice celkem dvě koncertní vystoupení u příležitosti svých dvacátých narozenin. První tedy patřilo Praze a druhé následující den moravskému Havířovu.

Pánové Marian Gold, Bernard Lloyd, Rickey Echollete a Frank Martens vstupují na pódium téměř přesně na minutu s úderem dvacáté hodiny. Profesionalita, která je německým kapelám vlastní, se i tentokrát potvrdila. Hned od začátku koncert provází projekce na několika bílých plátnech, která visí v pravidelných odstupech za zády hudebníků od stropu po podlahu pódia. Postupně se na nich ukazuje podmračená obloha s blesky, koruny stromů v šerosvitu, kola v hodinách, vlnící se postavy, nejzajímavější záběry byly při Big in Japan, kdy se na plátnech střídaly animované záběry nahé dívky na kříži s detaily těla svalovce? I osvětlovač byl tentokrát na místě neb světla byla ze začátku vysílána jakoby v podobě stroboskopu a po celý koncert doplňovala a umocňovala výsledný efekt projekce na plátnech.

Z počátku se mi zdálo, že zvukař se malinko přechytnul, když ze začátku se klubem linul poněkud nečistý zvuk. Některé zvuky byly příliš silné, jiné na síle ztrácely. Postupně se tato anomálie vytrácela.

V průběhu celého vystoupení Alphaville publikum střídavě tleskalo do rytmu. Textů znalí fanoušci si společně s kapelou notovali textury jednotlivých skladeb.

Alphaville otevírájí celý koncert skladbou Hurricane z alba Crazy Show. Během bezmála dvou hodin zahráli průřez svojí kariérou, v němž zazněly nejznámější hitovky, mnohdy v pozměněné, lehce zmodernizované podobě (např. Ivory Tower). Ty kapela čas od času proložila novými skladbami z právě připravovaného alba. Jednou z takových novinek je povedená Sweet Dream/s/ (ta se, podle mého názoru, stane populární už kvůli názvu :-)), která má být dle tvůrců ?rodinným songem?. Zaznívají Big in Japan (původně debutový singl kapely z roku 1984), Victory of Love, The Jet Set (čtvrtý singl formace Alphaville v pořadí), maximální odezvu u publika má Sounds Like a Melody z alba Stark Naked. Jak řekl sám zpěvák Marian Gold, byla podána tak trochu jinak ? mnohem silnější basa a klávesy imitující hru na akordeon. Následují pomalá Summer in Berlin, Monkey in the Moon.

A konečně tu je moje od Alphaville v původní podobě nejoblíbenější Jerusalem. Hned jsem si vzpomněla, jak jsem se jako malá holčička v červené puntíkované zástěrce natřásala v obýváku, když si můj otec pouštěl Jerusalem z gramofonové desky v šedém obalu. Tahle melodická, lehce melancholická skladba je mou srdeční záležitostí. Skoro jsem cítila jak mě pálí oči, a to nejsem plačtivá osoba.

Dost mě nadchla i šestá hraná skladba v koncertním podání ? Shadows She Said, která zněla jakoby goticky. Ke konci akce zazněla skladba In the Mood.

Kapela odchází, zdá se, že koncert končí? Publikum skanduje: ?Forever Young, Forever Youg, Forever?? a muži z Alpaville se občerstveni Staropramenem z plechovky vracejí zpět na pódium. Marián promlouvá k fanouškům: ?OK, Forever Young zahrajeme, ale nejdřív ještě jiná skladba, která se vám bude líbit??. Kapela hraje Jackie, po které bezprostředně následuje vytoužená Forever Young.

Alphaville opět odchází, ale podle reakcí publika je zřejmé, že bude potřeba ještě konečný přídavek. Ten kapela realizuje a loučí se paradoxně slovy ?come back home to me? ve skladbě Apollo?

Roztančeným fanouškům byla určena afterparty ve stylu Alphaville a o Alphaville, které jsem se už neúčastnila.

Alphaville rozhodně svým pražským vystoupením dokázali, že jejich hudební kariéra ?nezamrzla? v osmdesátých či devadesátých letech a můžeme se tedy těšit na jejich další studiovou produkci a live vystoupení.


Zveřejněno: 09. 10. 2004
Přečteno:
2807 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář