MARTYRDÖD – Paranoia

Švédští MARTYRDÖD zřejmě nebudou patřit mezi známá jména mezi metalovou obcí, zato na hardcore/punk scéně se jedná o dostatečně známou a prověřenou kapelu. Pravidelný účastník festivalu Obscene Extreme si jistě vzpomene na rok 2010, kdy na prknech co znamenají šílenství  MARTYRDÖD vystoupili. Tou dobou jsem je ještě neznal a tudíž naživo nedocenil. To přišlo až zpětně. Prostřednictvím desky Sekt vydané v roce 2009. Na ní totiž kapela, jejíž členové hrají, nebo hráli v kapelách jako SKITSYSTEM, AGRIMONIA, MIASMAL, produkovali metalem načichlý crust s poměrně silnou příměsí black metalu, a tahle kombinace se ukázala jako náramně přitažlivá.

Paranoia vyšla po tříleté odmlce u známé stáje Southern Lord, v jejíž edičním plánu lze nalézt kapely jako SUNN 0))), WINO, SAINT VITUS, WOLFBRIGADE a mnoho dalších neméně zajímavých spolků. Album Sekt nemělo rozhodně dokonalý zvuk, přesto z něho byla cítit ta správná zhoubná atmosféra, která k nahrávce vyloženě pasovala. V tomto směru je novinka jinde. Zvuk je čistější a hlasitější, ještě aby ne, nahrávalo se ve studiu Fredman, kde vznikly nahrávky kapel jako jsou OPETH, AT THE GATES, AMON AMARTH, atd. Už jen z tohoto kroku je jasné, že MARTYRDÖD přistoupili k novince s plnou vážností. A při jejím poslechu mě napadá, že je to jen dobře.

Co zůstalo a nemění se, je zběsilé tempo. Ono taky co očekávat od crust metalové smečky jiného. To jest víceméně striktní crust/punkově znějící bicí, tepající v rychlém kmitu vpřed. Což mě občas zamrzí, protože když MARTYRDÖD zpomalí, zní to výborně, bohužel těchto osvěžujících chvil je na desce poskrovnu. Paradoxně deska začíná jednou z mála „pomalých“ pasáží, která zároveň patří k těm nejvýraznějším momentům na desce. Ale i přesto, že se jedná o čtyřiceti minutovou smršť, jejíž poslech by se mohl jevit jako monotónní, není tomu tak. Je to díky oběma kytaristům, kteří se svou zručnou, ale hlavně nápaditou hrou vytáhli k mimořádným výkonům, a vyloženě desku táhnou a zabraňují nudě. Samozřejmostí jsou tvrdé riffy, ale oba kytaristé nešetří ani melodickými, a dalo by se říct až nakažlivými melodiemi. Sází krátká sólíčka, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě; sóla nějak zvlášť v oblibě nemám, ale jejich užití zde funguje jako správné koření, navíc jsou citlivě zahraná, bez zbytečného patosu. Což je u nekompromisní crust smečky nečekaná záležitost. 

Co mi nepatrně schází z minula, je větší zakomponování blackmetalových momentů. Ty jsou nejslyšitelnější ve čtvrté Hör Världens Rop, kde mi, především svou rytmikou, MARTYRDÖD připomínají nory TAAKE na jejich poslední desce. Jinak je to spíš black metal v náznacích, takové lehké otření se o něj. Být ho tam víc, určitě bych byl ještě o chlup spokojenější.
 
Zajímavostí u téhle kapely je, že zpěvák Mikael Kjellman hlásá svá poselství v rodné švédštině. Texty u desky pochopitelně nechybí, a neschází ani jejich anglický překlad. Toť určitě plus, slabší je to už s grafickým zpracováním obalu. Černobílá patlanina na přední straně desky se mi jednoduše nelíbí, to samé se dá říct o malbě uvnitř a té na zadní straně. Tady v tom smyslu to je paranoia slušná. Naštěstí je vinyl zpracován jako gatefold, což mé výtky k němu trochu krotí.

Paranoia je dobrá deska na vymlácení palice, ale byla by chyba jí využívat jenom k tomuto účelu. Ona totiž má co nabídnout i vnímavějšímu posluchači. Deska, která vládne propracovanými kytarami, jenž lítají nejčastěji v crustových vodách, ale nebrání se nasát do sebe chuť metalu, nabízí zajímavý pohled na věc. Když to hodně přitáhnu za vlasy, tak lze tvrdit, že takhle to dopadá, když pankáčové čichnou k metalu... A že jim to jde (úsměv).