Nemohl jsem si přát lepší zakončení koncertní sezóny, než to, které se nabízelo tohoto mrazivého pátečního večera v pražském Futuru, které se díky své poloze a kultivovanému prostředí, pro mě stává nejlepším klubem v metropoli. Evropu touto dobou na svém turné brázdí legendární CONVERGE a jako support s sebou přivezli zajímavá uskupení, která, stejně tak jako hlavní hvězdy večera, stála za pozornost. Start večírku byl avizován na půl sedmou, ale jelikož mi parkování vyšlo na jedničku a v klubu jsem se ocitl po osmnácté hodině, ani mi nevadilo, že první vystupující THE SECRET začali s předstihem už ve čtvrt na sedm.
Tito Italové se do Prahy vrátili po roce, kdy tu zahráli ve společnosti Kvelertak a Toxic Holocaust. Momentálně mají venku čerstvou desku Agnus Dei, jejíž motiv (lebka) visel i za nimi na plachtě. Začátek vyzněl poněkud rozpačitě, v době nástupu THE SECRET na pódium bylo v sálu kolem dvaceti lidí a kapela z toho byla evidentně rozpačitá. Když ale práskli do nástrojů, frustrace šla stranou. THE SECRET jsou kapelou, která nejde úplně lehce uchopit a zaškatulkovat. Základ stojí na syrově a temně laděném HC, ale třeba úvodní song, to byla nefalšovaná blackmetalová sypačka. Každopádně zajímavý mix. Ponuré atmosféře odpovídal i vizuální koncept, kdy na pódiu svítila převážně červená světla a vypouštěný kouř zahaloval muzikanty do mlhy; jako člověk držící foťák v těchto světelných podmínkách nadávám jako dlaždič. Podobně působila i jejich těžko stravitelná produkce, která bez předchozí znalosti nemohla zapůsobit tak silně. Během jejich setu neustále přicházeli další a další lidi, a tak počáteční chmury byly rozmetány. Povedená, temná půlhodina.
Kromě headlinerů tohoto večera byli pro mě dalším lákadlem A STORM OF LIGHT. Tahle kapela mě dostala na lopatky v roce 2009 svou deskou Forgive Us Our Trespasses, kterou považuji za jednu z nejlepších sludge/post metalových nahrávek. Od vydání této úžasné desky ale A Storm Of Light v Čechách poněkud zevšedněli, za posledních pár let tu hráli minimálně pošesté, letos podruhé, přesto se už na ně díval téměř plný sál a reakce na ně nebyly rozhodně chladné. Ústřední postava kapely Josh možná nevypadá jako dvakrát sympatický chlapík, ale skladatelské geny v něm jsou na vysoké úrovni. Co skladba, to povedená záležitost. Pražská zastávka po hudební stránce nepřinesla nic co by člověk nečekal, to jest kvalitně odvedená práce, za kapelou puštěná nezbytná projekce, tentokrát jela tak na půl plynu, a tak mě jen překvapila kytaristka, která stála víc než za jedno foto (úsměv).
Po relativně klidnějších A Storm Of Light přišel na řadu už jenom běs. TOUCHÉ AMORÉ nehráli ještě ani půl minuty a z pódia už skákala natěšená dívčina, kterou pařící dav s nadšením chytal. A to samé se odehrávalo každou chvíli. TOUCHÉ AMORÉ jsou prezentováni jako mladá, vysoce populární krev na HC scéně. Tento fakt nemohu potvrdit, ale ani vyvrátit. Do této doby jsem je ještě nikdy neslyšel. Pravda je, že spousta lidí s nimi v kotli řvala texty a pařilo se o sto šest, kapela hrála s evidentním zápalem, zejména bubeník se zpěvákem se nešetřili. Přesto mi přišli, v konkurenci třeba zrovna Converge, jako učni. Ale i tak mě v podstatě jejich vystoupení bavilo, ale po nahrávce se zřejmě shánět nebudu. Na druhou stranu živá prezentace byla naprosto v pořádku, a tak ani nepřekvapil skok zpěváka do kotle mezi nadšené lidi, kde s nimi odzpíval téměř celý závěrečný song. Sympatické gesto.
Jestliže při Touché Amoré se kotel slušně zahříval, tak při CONVERGE už vařil. Stačilo tomu pár tónů songu Heartache, kterou následovaly skladby stejně rychlé až po Aimless Arrow , která zároveň otevírá i jejich, na tomto turné propagovanou, čerstvou desku All We Love We Leave Behind. Začátek byl opravdu extrémní. Converge podávali jeden intenzivnější song za druhým, a z nastoleného tempa se nepolevovalo. Zpěvák Jacob předváděl na pódiu kromě zpěvu i prvky, které se v mládí naučil v hodinách tělocviku - ona show Converge je vlastně, tak půl na půl hudebně-sportovním vystoupením. Přestože některé momenty, hlavně ty math, jsou už na hraně hratelnosti, kapela fungovala bez zakolísání a se stoprocentní přesnosti, v tomto směru obdivuju bubeníka Bena Kollera. Lidé létali vzduchem, některé pády na zem vypadaly dost zle. Fotit v první řadě nebyl žádný med, a tak jenom jeden kopanec do hlavy beru jako výhru. Postupem času docházelo i k mírnému „zklidnění“, a i když mám ty divoké pasáže od Converge dost rád, skladby, ve kterých se hraje i na pomalejší strunu, mám úplně nejraději. A tak mě nanejvýš potěšila má oblíbená Worms Will Feed / Rats Will Feast s geniálním kytarovým riffem z předposlední desky Axe to Fall. Na skladbě, která je vůči zbytku vyloženě pomalá, dokázali fans, že i při ní jde udělat pořádný bordel. Dobře zněla i titulní věc z nové desky (ty uhrančivé bicí na úvod a dokonalá basa), která přece jen nabízí přístupnější polohu. Converge jsou na scéně víc jak dvacet let, stihli toho dost, mají za sebou skvělé desky, status kultovní kapely a to vše si s přehledem v Praze obhájili. Letos jsme je měli možnost u nás vidět již podruhé, v létě na festivalu Brutal Assault, kde u mě patřili do festivalového top, a jako jedni z mála tam měli podařený zvuk. Klubový koncert je ale přece jen něco jiného, v podání Converge to platí dvojnásob. Plné Futurum sledovalo divoký mosh, skoky z pódia, nechyběla ani zlomená ruka (Banán z Lahar by mohl vyprávět - úsměv), cítit byl pot a to vše se odehrálo v páteční večer, na který budu rád vzpomínat.
Kompletní fotoreport je zde: Photomusic
