DARK GAMBALLE

WERGLŮV PJOS – Memento doby CD 2012, Cecek Records

Letos uplynulo deset let od chvíle, kdy se sešla parta muzikantů, z níž se v roce 2003 vyklubal WERGLŮV PJOS. Kapela s podivným jménem zamířila do punkového světa, vydala dvě nahrávky („Lid Fucktor“ v roce 2004 a „Pia Fraus“ o pět let později), odehrála řadu koncertů v klubech a na punkových festivalech, přičemž ten „Pod Parou“ sama organizuje.

Nyní se hlásí o pozornost s novinkovým materiálem, který se od punkových kořenů zase o kus vzdálil. Zatímco album „Pia Fraus“ nebylo jen o punku, ale i o HC či náznacích metalu, „Memento doby“ nyní otáčí kormidlem spíše do rockových vod.

Poznávacím znamením kapely jsou housle, v punku vcelku neotřelý nástroj, který kapela do svých kompozic implantuje zcela nenásilně. Navíc dostávají housle prostor prakticky trvale, ostatně před pěti lety nahradily chybějící kytaru. A právě houslím patří první tóny nahrávky, postupně se k nim přidávají ostatní nástroje a pomalu se rozjíždí úvodní skladba „Cesta“. WP se nikam neženou a celá skladba se odvíjí ve středním tempu, důraz je kladen na drobné vychytávky a nejspíš i na sdělení, byť už samotný název skladby předem signalizuje, o čem že se bude zpívat. A nekoná se žádné překvapení, je to o cestě, kterou kdosi kráčí dál a dál, vše se v prach obrátí a roztáčí se soukolí... Nicméně proti minulým textům je „Memento doby“ otextováno s mnohem větším rozmyslem, úplně vymizely rádoby vtipné říkačky a celá deska se tváří hodně vážně. Řeší se na ní problémy současného světa z pohledu jedince (žádná globalizace, oteplování, politika), který se zmítá v pochybnostech, hledá pravdu, štěstí, cosi jej (pro)následuje (ve „Věčném páru“ je to vlastní stín, v „Druhém já“ „překvapivě“ druhé já) – prostě texty jsou o něčem a mají celkem solidní úroveň.

Podobně je na tom i muzika – žádné laciné halekačky, žádné vlezlé a snadno zapamatovatelné melodie, ale promyšlená a řekl bych dospělá rocková hudba, která nejspíš zaujme spíše rockové než punkové posluchače. Housle jako nositelky většiny sól hrají často spíše vážnohudebním stylem a muzika díky nim dostává další rozměr. Ale abych nezapomněl na ostatní nástroje (které jsou díky čitelnému zvuku pěkně slyšet) – i ty si spolehlivě hrají to svoje, nezřídka se objevují i minimalistické pasáže, v nichž hraje prim třeba jen kytara. Trochu se liší lehčí „Vy...!“, v níž si akustickou kytaru vzal do rukou zvukař studia Ex-Avik Pavel Brom; stejný pán pak obstaral klávesy v závěrečné „Magické knize“. K hlavnímu zpěvu se přidávají i další dva pánové a díky tomu jsou docela pestré i vokály; žádný z pánů sice není vyloženým slavíkem, ale k téhle muzice jejich hlasy celkem pasují a poslech neruší.

Grafika obalu je sice jednoduchá, ale pořád lepší než nějaká patlanina. Šestnáctistránková knížečka  z kvalitního lesklého papíru obsahuje texty (oproti pořadí na CD jsou přeházené - ?), fotky i další nezbytné informace.

Sympatická nahrávka, nejspíš ale jen pro hrstku hledačů neotřelé muziky, která se právě zbavila punkových tenat. I když občas tam ten punk ještě probleskne... hojně v jediné vypalovačce „Opraš svou čest“, méně uprostřed alba ve „Volbě“ a v „Nic není tak zlé“. A ani tohle album... není tak zlé. (úsměv)

Seznam skladeb:
  1. Cesta
  2. Memento doby
  3. Vy...!
  4. Strůjce štěstí
  5. Volba
  6. Nic není tak zlé
  7. Věčný pár
  8. Druhé já
  9. Opraš svou čest
  10. Ruka váhavá
  11. Magická kniha

Čas: 38:06

Sestava:
  • Tomáš Kolkop – bicí, zpěv
  • Jiří Leier – zpěv
  • Robert Kellnar – housle
  • Aleš Navrátil – kytara, zpěv
  • Michal Šrajt – basa

www.wergluvpjos.cz
www.cecek.com

Zveřejněno: 12. 10. 2012
Přečteno:
2818 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář