Před pár dny vyšla v Česku dosud nevídaná věc – shape vinyl. Tvarované gramodesky jsou libůstkou pro vinylové nadšence, v recenzi jsem spekuloval nad, tím, zda tady náhodou nevítězí forma nad obsahem (a došel k závěru, že ne) a nakonec jsem se domluvil na rozhovoru s člověkem, který je určitě hodně zajímavý, a to nejen kvůli hudebním aktivitám.
RABIES
Z úvodu je patrné, že máš množství aktivit, tak se jimi pojďme postupně prokousat. Začneme kapelou RABIES, kterou jsi spoluzakládal v roce 1996 a od nějakého "hluku" jste se postupně dopracovali až k fastcore. Čím to – přestal vás ten "bordel" postupně naplňovat, třeba i kvůli tomu, že jste se zlepšovali jako instrumentalisté? Nebo jste prostě vyčerpali výrazové prostředky a popošli jinam – napřed ke grindu, pak k mixu všemožných divokých stylů (grind/crust/punk) a teď jste zakotvili u "speedhardcore", jak jsem schválně "blbě" (ale vtipně – smích) napsal v recenzi? (úsměv)
Čau, prvně díky za prostor k vykecání se. Máš pravdu, v závěru roku 1996 jsem s kámošema založil RABIES. Ani jeden z nás na nic neuměl hrát a nehodlal se jakkoliv zlepšovat než přirozeným způsobem (což vlastně platí dodnes). Hudební vkus jsme měli v těch dnech podobný, ale nikterak zásadně neovlivnil to, co jsme hráli. Bylo teda jasný, že noisecore bude naše škatulka. Ovšem i noisecore je potřeba umět zahrát a tak jsme stvořili jakýsi bordel. A z bordelu se dá už něco vytáhnout a tak postupem času jsme zjistili, že políčka na krku kytary tam nejsou pro parádu, ale mají svůj význam. Častější a častější návštěvy koncertů, kde jsme okoukávali prstoklad, se musely někde projevit. Detailní sledování videokazet jakbysmet. Postupem času jsme začali poslouchat kromě noisecore a grindcore i death metal, crust, punk… a to byl další kousek do skládačky zvané hudební posun kapely RABIES. S odstupem času jsme se skutečně zlepšili jako instrumentalisté, což je asi silný slovo pro většinu lidí se zdravým sluchem.
Jak vůbec probíhá komponování u takhle zběsile rychlé muziky? Skládáte společně ve zkušebně, nebo nosí někdo již hotové songy, které společně jen cizelujete?
Kurva práce, co to je za slovo, cizelujete? Poslední dobou jsem dal drtivou většinu songů dohromady sám doma a už hotový je přehrál na zkoušce. Opravdu jen výjimečně si nechám do hotových věcí kecat a upravovat je. Málokdy to je totiž ku prospěchu věci. Jenže jsme kapela a tak sem tam musím přistoupit na kompromis. Pár skladeb přitáhnul Syky (basa a zpěv) a po pravdě, máme s nima problémy. Poslední dobou mám jasno, jak skladba má znít (ve skutečnosti nikdy nezní jak bych chtěl, když ji hrajeme společně), ale to až poté, kdy vymyslím kostru. Kdysi dávno dělal skladby i Koloděj (basa). Ty byly poměrně chaotické nebo naopak hodně punkové. Jednu nebo dvě složil Vosa (bicí). Shrneme-li to, většinou se dotáhnou hotové věci a společně se jen doupravují detaily.
Je jasné, že u téhle muziky převládají kratinké skladby, jedna minuta už je v podstatě hodně dlouhá hrací doba... Tím pádem jsou krátké i texty, kterým ale není vůbec rozumět. Jak to na koncertech vnímají vaši fanoušci – řeší vůbec to, o čem zpíváte, nebo jim jde hlavně o energii, která se z pódia valí, a o to se pořádně vyřádit? Protože zpívat si s vámi asi stíhat nebudou...
Člověče, někdy se dá s námi řvát. Texty vytiskneme a při skoro každém vystoupení je nabízíme publiku. Někdy zmizí hned, někdy až po koncertě a někdy vůbec žádný. Taky je sporadicky rozdávám po stolech a na barový pult jich taky pár šoupnu. O propagaci textů se starám výhradně sám, ačkoliv všechny píše Syky. Záleží taky na typu akcí. Někdy hraješ pro lidi, kteří jdou jen za hudbou nebo jen za zábavou, ty většinou zájem o texty nemají.
Kde je vrchol pro fastcorovou kapelu – ve vydání plnohodnotného vinylu, účasti na nějakém prestižním festu, nebo kam bys to s RABIES chtěl dotáhnout?
My rozhodně vrchol nemáme. Sem tam ze srandy utrousíme slova v duchu až budeme hrát před SLAYER, apod. Prostě kraviny, nic vážnýho. Jak to maj jiný kapely nevím a je mi to jedno, ale třeba ty co jsou v jakémsi širším povědomí, maj nějaký cíle daný. Ty lidi se trochu změnili, dělají pravej opak toho co kdysi. U těchto kapel to jsou prestižní festivaly a LP desky s co možná nejhezčím obalem, propagací, blablabla. A samozřejmě následnej zisk. Ale jmenovat je nebudu. S RABIES jsem kdysi chtěl brázdit svět, žel spoluhráči k tomu nejsou. Ale chlape, sny mám, avšak za vrcholek je nepovažuji (v případě realizace). A jelikož to jsou sny, tak je nechám v utajení.
Jak početná je tuzemská fastcorová scéna? Myslím co do počtu kapel i fanoušků... Kolik lidí v průměru chodí na akce a existuje třeba nějaký festival, kde si podobní "šílenci" dávají sraz?
Sakra, to fakt nevím a docela by mě to zajímalo. Když napíšu 100 lidí? Víc jich nebude. Myslím tím tu ortodoxnější část. A kapel? Tak to je jednodušší. LYCANTHROPHY, SAY WHY?, SHEEVA YOGA, LIVER GARNISH, PRŮMYSLOVÁ SMRT, PRÜGELKNABE a GRIDE. Na akce chodí málo lidí oproti dřívějšku, což je ale věc běžná ve všech hudebních stylech. Akce jsou většinou mixem různých stylů, od punku přes crust a grindcore až po fastcore a metal. Záleží na mnoha faktorech, od kterých se odráží návštěvnost. Běžný koncert v klubu nebo hospodě je navštěvován průměrně 50 platícími. Menší festivaly jsou na tom hůř, protože tam se návštěvnost pohybuje od 50 do 200 platících, což s ohledem na větší finanční nároky není mnoho. O velkých festivalech se moc mluvit nedá. OEF (Obscene Extreme Fest) není až tolik hlučný a tak jediný větší festival (a stále v duchu DIY) je Playfast or don´t. Tam je návštěvnost kolem 800 platících, možná víc. Ale ani Playfast není festival čistě zaměřený na fastcore a podobné odnože, protože na něm vystupuje dost crustových kapel. Když bych měl doplnit návštěvnost u OEF, tak tam se pohybujeme v číslech vyšších, tak 4 – 5 tisíc. Každý týden je v ČR zorganizováno cca 5 a více akcí. Strašný číslo.
Kolik položek dnes čítá vaše diskografie? Ve stylech, kde jste se pohybovali resp. Pohybujete, je tvůrčí přetlak docela běžný, hlavně se hojně splitkuje a vinyluje…
Ztrácím přehled, haha. Etapu RABIES bych rozdělil do dvou období. Kazetovou a vinylovou. Kazetová část zahrnuje dvě originálky a šestnáct roztáčených kazet. Sem bych zařadil šest CD-R nahrávek a jednu online CD verzi. Také bych sem zařadil 3 VHS. Nutno podotknout, že spousta těchto titulů jsou kompilační vydání se spoustou live nahrávek. Myslím, že asi šest titulů obsahuje nahrávky pořízené ve studiu. Vinylová část zahrnuje celkem deset titulů. První je split 7“ s kapelou DEN ZA DNEM. Tento titul nakonec vyšel ve dvou verzích, lišily se pouze obalem. Druhý split 7“ bylo se slovenskými ČAD. Třetí split 7“ se mělo uskutečnit se španělským grindcorem DENAK, ale do doby vydání se stačili rozpadnout a tak se split uskutečnil s nově založenou kapelou DISTURBANCE PROJECT, ex-členů DENAK. Další split 7“ bylo s GREX. Poté následovala účast na kompilačním 7“ SEKEC MAZEC QUATTRO, dále na kompilačním festivalovém LP PLAY FAST OR DON´T, jihočeském LP výběru POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY vol.1 a na německém festivalovém LP nazvaném NÄGEL MIT KÖPFEN. Na nějaký čas byla s nahrávkama pauza a v roce 2012 vyšlo split LP s jihočeským komandem STAND UP SPEAK UP! Poslední vinylový zářez máme s jedním starším songem na kompilačním festivalovém LP výběru nazvaném stejně jako festival, jako tamní hospoda PALLASIT (Zruč nad Sázavou). Na závěr dodám jen to, že dvě kazety nikdy nevyšly nebo o nich nevíme, že už vyšly. Ten přetlak, no já bych to tak neviděl. Hrajeme téměř 16 let a všechna splitka nebo kompilační nahrávky obsahují z naší strany jen pár minut a to s porovnáním jak dlouho hrajeme, není až tak moc. Splitkování je asi proto, že v této muzice udělat nahrávku dlouhou 30 – 40 minut by bylo docela složitý a hlavně dost nudný. Druhou stránkou splitkování je snažší dostupnost k lidem. Někomu se líbí jedna kapela, ale dostane dvě, haha. Nebo kamarádství a společně vydaný titul, to je další důvod. A třeba i ta zmíněná nuda. Jedna strana rachotu a druhá strana jiného rachotu má taky něco do sebe.
Pojďme k aktuálnímu splitu se STAND UP SPEAK UP! To vyšlo v kooperaci pětadvaceti vydavatelských subjektů, často spíše jedinců, než firem. Můžeš popsat, jak se taková spolupráce "šéfuje"? Přijde mi to docela složité...
Složité… jak se to vezme. Od prvopočátku jsem měl asi štěstí a nikdy nenastal větší problém ani při jednom vydání. Úplně první vinyl jsem nechal ošéfovat kámošem, ale nedopadlo to nejlépe. Pak jsem se do všeho pustil sám a poslední nahrávky realizuji přes firmy. Ale než se nahrávka dostane do finále k lisování a tisknutí, projde spoustou etap a až poté předávám podklady firmě. Prvně vyberu kapely a nabídnu jim vinyl. Do určitého data od nich chci pokud možno kvalitní nahrávku a jejich část bookletu / obalu. Výjimečně s nahrávkami ještě manipuluji a totéž platí pro obaly, ale tuhle práci zadávám profíkům. Vyrobím master pro lisovnu. To už dávno sháním labely přes známosti, tak i namátkově brouzdám po netu a píšu na adresy, o kterých si myslím, že by to šlo. Na každý titul odešlu kolem 1 000 mejlů. Odpovědí je minimum, pozitivních jak šafránu. Labelům podám pokud možno co nejpodrobnější info o chystaném titulu a požadavky, které od nich vyžaduji. Poté už jen čekám až se všechno sejde a to je vše. Každému labelu píšu pokud možno co nejčastěji, aby měl každý z nich přehled, co se děje s jejich penězi a s nahrávkou. Jakmile je všechno hotovo, ověřím si adresy labelů a odešlu zkompletovaný titul pokud možno co nejrychleji (do dvou týdnů nejpozději). Jak vidíš, nic složitého. No, všechno má mouchy. Já zápasím s časem. Nejenom kapely, ale hlavně labely jsou slibotechny a potom je deadline a já stále nemám podklady pro obal nebo peníze. A tak se čeká, někdy i 2 měsíce. Nakonec vše dobře dopadne, kromě split LP RABIES / S.U.S.U. Ale ani to nebylo až tak hrozný a deska vyšla jen s dvouměsíčním zpožděním.
Jak se vlastně jednotlivé labely na vydání podílí? U dvou bych to chápal jako fifty-fifty, ale u 25? V jakém nákladu vinyl vyšel a jak si jej labely podělily?
Náklad byl 500 ks, respektive 525 ks. Jak se labely podílí na vydání je na osobě, která to šéfuje. Já mám stále stejný podmínky a tou hlavní, co potřebujete vědět, je částka. Požaduji minimální vklad 500 Kč, případně ekvivalent k dolaru nebo euru. Labely musí splnit ještě technickou stránku věci a tou je logo labelu v určité kvalitě, kontaktní adresy a komunikovat se mnou kdykoliv to je potřeba. Za jejich peníze dostanou odpovídající počet nahrávek. Poštovné si samozřejmě hradí každý label ze svého. Částka za poštovné je v několika tisících! Samozřejmě z celkového nákladu jde pár kusů na propagaci a pro kapely. Opět velice jednoduché. Ve spolupráci tolika labelů osobně vidím velké pozitivum. Mnohem rychlejší a lepší distribuce. Každý label má další kontakty, kámoše a to je cesta k propagaci, zároveň distribuci. Nehledě na to, že se snažím sehnat labely z několika evropských i zámořských států, což usnadňuje opět distribuci / propagaci.
V čí hlavě se vyloupl nápad na extravagantní formát? Přece jen vinyl podobný okružní pile, případně ozubenému kolu, není běžnou záležitostí… navíc je deska zároveň „batikovaná“ (haze)… Kdo je designérem haze a shape – a kdo mu do toho „kecal“?
Od začátku je to můj nápad. Samozřejmě tvary i barvy se konzultovaly. Byl to jeden z mnoha snů, které jsem nosil dlouho v hlavě. Měl jsem několik nápadů s ohledem na hrací čas, kterej jsme pevně stanovili na 9-10 minut. A tak odpadly všechny krkolomné tvary a soustředil jsem se na různě zdeformovaná kola. Kotouč do cirkulárky je už známý z CD nosičů, např. EXHUMED. A už i vinyl se dočkal tvaru cirkulárky, najdi si někde obrázek splitka MACHETAZO / MARROW. Výběr / nápady se velice zúžily, a jelikož jsem dělal poslední dobou hodně s rozbrusem na kameny, napadlo mě, udělat vinyl alá kotouč na kámen / beton (diamantový). Vyrobil jsem výkres, zaslal do Loděnic, tam na to kývli a bylo vymalováno. S výběrem barvy to bylo horší, nakonec jsme se usnesli na haze provedení, konkrétně podkategorie Strana A, strana B. Kdybych v té době věděl, co se tady děje za machinace, určitě bychom šáhli po mnohem šílenějším barevném ztvárnění, přestože oficiální stanoviska v Loděnicích mlčí. Osobně jsem chtěl průhledný vinyl, do kterého by se prolínala žlutá / zlatá barva, ale byl jsem ukecán na bílou a černou v mléčném stavu, haha.
Jak se na to dívali v lisovně? Jsou už na podobné záležitosti zvyklí, nebo byly nějaké problémy, dlouhé diskuze... Jestli to není tajné, na kolik vyjde lis takhle fajnového nosiče při výše uvedeném nákladu?
Vše bez problémů. Lisovna je zvyklá na ledacos. Už v roce 1999 díky Radkovi Kopelovi vyšlo split 7“ NAPALMED / PRAYING FOR OBLIVION, kdy v Loděnicích dokázali ručně vysypat barvy do klasického bílého vinylu, což ve výsledku vypadá jako průhledné (taky že je průhledné) okýnko hrající mnoha barvami. Loděnice jsou schopny udělat cokoliv, akorát o tom nemluví. Momentálně mám z Loděnic 5“ vinyl. Cena? No, to bych musel vyhledat fakturu, ale kolem 50 tisíc bez obalů.
Přijde mi škoda, že tak nádherná gramodeska je schována v nepříliš honosném přebalu, navíc dva vnitřní obaly mi zase přijdou trochu zbytečné...
Původně jsem chtěl desku s bookletem, bez hlavního obalu, to vše v igelitovém přebalu, aby byla hned na první pohled vidět. To však neprošlo a tak jsem zadal kámošovi namalování obalu podle kritérií, které jsem mu dodal na fotkách. Ten to odmítnul a přišel s vlastním nápadem „fanouškem RABIES = hlučné muziky, jak se zuby nehty drží své oblíbené desky, přestože je to totální uragán“. Nápad se mi hned zalíbil. Bohužel do deadlinu jsem obdržel poloviční obal. Chyběl jak gramofon, tak detaily a okolí. Okamžitě jsem obrázek vrátil k dodělání s novým datem dodání, ale dostal se mi do rukou nedodělaný obal. Začal jsem zkoušet kraviny v PC a obrázek dodělal hodně bídně, přestože jsem dolaďoval detaily. Okolí jsem měl jasný, ale nakonec jsem se nechal ukecat k odlišnému stylu a pozadí jsem udělal černý. Za stranu STAND UP SPEAK UP! nemůžu mluvit. Dva vnitřní obaly jsou zbytečné? To si Syky (basa / zpěv RABIES) taky myslel, ale ať mi někdo ukáže, jak narve ten náš texťák na jeden papír a stále to bude čitelný, nepřeplácaný. Vím, o čem mluvím, protože jsem dělal booklety ke kompilacím P.J.Č. vol. 1 – 3. Spousta lidí nadává jak špaček na malá písmena, každej chce šetřit na papíru, kterej ve finále prodraží nahrávku o 2 koruny na kusu. A jestli máš na mysli, že by se texťák spojil s druhým papírem, co je v desce vložen, tak to na ceně nic nemění a takhle to alespoň vypadá zajímavějc. S bookletem jsem naprosto spokojenej. S hlavním obalem nikoliv, kdyby nebyl, bylo by to mnohem lepší. Osobně se mi fakt obal k takovéto desce nehodí, maximálně výsekový obal by se šiknul.
NOISE MASTER RECORDS
Můžeš v krátkosti představit svou vydavatelskou misi? Jak dlouho funguje, kolik titulů máš za sebou, kolik ještě na skladě, který se povedl nejlépe a který naopak považuješ za omyl?
Sakra, to je odpověď na hodiny, haha. Psal se rok 1997, kdy jsem začal s vydáváním fanzinu. A tak nějak mě napadla myšlenka vydávat videokazety z koncertů, které jsem navštěvoval. Zakoupil jsem sakra drahou kameru, ale pro tyhle účely byla nevhodná. Obraz parádní, zvuk bídnej. Vydal jsem kompilační videokazety Mad Eye vol. 1 a vol. 2. V té době se našlo pár dalších nadšenců, co začalo točit koncerty s trochu horším obrazem, ale lepším zvukem a tak jsem se na to vysral. Pak jsem na jednom koncertě v Záboří viděl českokrumlovskou kapelu DEN ZA DNEM, a jelikož jsem už v roce 1997 domlouval s Drobkem z ENTERRORHAGIE split 7“ s naším bordelem, které nikdy nebylo z realizováno, a D.Z.D. se mi hodně moc líbili, nabídnul jsem split právě jim. Už v té době jsem si zakládal na tom, že nechci následovat zástupy kapel, které si vybíraly na splitka známé kapely (v té době hlavně AG) a že chci splitkovat s českými, pokud možno málo známými kapelami. Takže první vinyl na Noise Master Records byl split 7“ RABIES / DEN ZA DNEM, samozřejmě v kooperaci. Následoval split 7“ RABIES / ČAD. Poté split 7“ RABIES / DISTURBANCE PROJECT, sice nešlo o českou kapelu, ale tady šlo spíš o poctu a do určité míry propagaci nové skvělé kapely. Další titul byl z kamarádství, split 10“ LAHAR / IDIOT SAVANT. Pak jsem vydal split 7“ RABIES / GREX a kompilační výběr na 7“ SEKEC MAZEC QUATTRO. Všechno kooperace. Další podpora byla pro split 7“ HIBAKUSHA / KONFIDENT, split LP SHEEVA YOGA / DISNEY (tady to byl unikát v obalech, protože obal je leporelo) a pak jsem začal s v/a POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY vol.1. Na to jsem podpořil split 7“ KAHKASHAN / CAMARA DE GAS a udělal druhý díl POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY. Následoval dlouho připravovaný limit, RABIES BOX, třetí díl POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY a zatím poslední titul byl split 12“ shape RABIES / STAND UP SPEAK UP!
Na skladě mám pár kusů „jihočechů“ (myslím, že druhý díl) a to proto, že se vyrobilo (chybně) málo obalů. Až jednoho dne bude čas, udělám speciální obaly a vydám limitku… Pak mám na skladě čerstvou novinku, split 12“ shape RABIES / S.U.S.U. Mé tituly rozpráším do celého světa docela rychle, trvá mi to tak měsíc, někdy dva nebo tři. Výjimečně déle.
Nejlépe? Asi žádný. Každej má nějaký mouchy. Mezi nejlepší však patří split 12“ shape RABIES / S.U.S.U. a split LP SHEEVA YOGA / DISNEY se split 10“ LAHAR / IDIOT SAVANT. Vysloveně omyl nebyl žádný. Nejhorší byl asi první titul, ale tím nemám na mysli, že byl špatný. A to samé platí o split 7“ KAHKASHAN / CAMARA DE GAS.
Je tahle aktivita spíš koníčkem, na který jsi nucen doplácet ze svého, nebo se vydáváním těchhle "běsů" firmička uživí – tím nemyslím, že by přinášela nějaké závratné zisky, ale alespoň tu nulu...
Je to jednoznačně koníček, a dostávám se na nulu do půl roku od vydání, někdy i dřív. V plusu asi nejsem, protože preferuji výměny pro mou sbírku než prodej, a než případný prodej z vyměněných titulů. Druhá stránka věci je, že když se podaří dobrá výměna, tak na tom vydělám. Určitě se dá vydělat nějaká stokoruna a tisícikoruna, ale to jde mimo mě.
Co máš v nejbližší době ve vydavatelském plánu? Přijde čtvrtý díl vstřícně přijatých samplerů Posloucháte jižní Čechy?
Tak plány mám a jsou hodně vzdálené. Nahrávky RABIES jsou prioritou a samozřejmě v kooperacích pokud možno co nejvíce labelů. Prozradit můžu zatím jen dva tituly. První je split 7“ s indonéským power violence / fastcore komandem zvaným WICKED SUFFER, které jsem viděl na živo přímo v Indonésii. Ptáš se na čtvrtý díl „jihočechů“ a já ti odpovím, že to je ten druhý titul. Už dlouho je jasno, že půjde o 7“. Důvodem je nedostatek kapel a čekat, jestli se nějaká objeví, by byla blbost, protože tady jsou kapely jako KAOSQUAD, KRAOST a další, co si své místo na čtyřce „jihočechů“ zaslouží. Čtyři, maximálně pět kapel na 7“. Je jen otázkou, kdy se dát do vydání, protože peněz je málo a bude jich ještě méně. Mám v plánu začít vydávat tituly ve 250 – 300 ks. Pak jsem namočen v kooperaci pro split LP KAOSQUAD / BEHIND THE CEMETERY WALL, což sice nekoordinuji já (tak jako několik výše uvedených titulů), ale na tomto splitu jsem se musel spolupodílet. Tenhle split bude vraždit!!!
NOISE MASTER ZINE
Vydáváš xeroxovaný zine, klasické "udělej si sám", čímž nemyslím, že bys vše sám psal... Táhneš to už taky nějaký ten pátek – co Tě k tomu pořád vede?
Tak Noise Master jsem začal dělat na jaře 1997 a fakt si už nepomatuji proč. Zřejmě to bylo na propagaci mých oblíbených kapel. Od začátku je to moje dítě, na kterém se nepravidelně podílí víc lidí, avšak skutečně vše je pod mou taktovkou. Na prvních číslech se podílel snad každej, kterej přede mnou neutekl, haha. Dokonce mistr v práci mi přepisoval z papírů do PC a na psacím stroji rozhovory, případně recenze. Tisklo se v práci, celá osmihodinová pracovní doba byla určena jen fanzinu, krásný časy, haha. Pomalu, ale jistě jsem přecházel k trochu jinčí grafice, rozhovory se přesto držely velice jednoduchých not. Zcela obyčejný otázky pro hlučný kapely. Od druhého čísla jsem započal rozhovory i se zahraničními kapelami. To byla taky komedie, já uměl anglicky tak akorát „děkuji“. Všechno mi překládal spolužák a pak syn mého vedoucího, v té době v USA na jakési katolické škole. Díky konexům mám přístup k levné kopírce, ani nechtějte vědět, kde se to tiskne, haha. Proto stále držím xerox nad vodou, ale jakmile skončí levný kopírování, budu muset přejít na profi tisk, což asi zlevní cenu za kus, ale já budu muset platit za celek mnohem víc. Přestože to není už taková zábava jako kdysi, nedovedu si představit, že bych toho nechal. Na fanzinu jsem závislej, pořád musím něco psát, přestože to moje psaní většinou stojí za hovno. Plánů, co bych všechno chtěl ještě s fanzinem udělat je tolik, že nemůžu přestat. Navíc pár hlav je s Noise Masterem navýsost spokojena.
Nepřemýšlíš třeba o vylepšení grafiky? Při vší úctě mi přijde, že v případě Noise Masteru jednoznačně vítězí obsah nad formou – stránky jsou psané různými fonty, se sazbou si příliš hlavu nelámeš, čísla stran jsou psaná rukou, pravopisných chyb a překlepů je taky všude spousta... prostě old school jak prase. (smích)
Grafika mě netrápí, pokud budu dělat xerox. Pravda, pár pokusů bylo, ale psát časák ve Wordu není tak jednoduchý a jsem limitován. Samotná kopírka na kráse taky nepřidá. Několik grafických stylů mám v hlavě, ale fakt nejdou realizovat ve Wordu. Tos ještě neviděl první čísla, co bys řekl pak, haha. Jasně, několik fontů mě baví, proto tom tak je. Sazba, to je neznámý pojem. Očíslování bylo vždycky v PC, ale teď jsem dělal zin trochu jinak a jinde a nechtělo se mi nic jinýho, než vzít pero a načmárat stránky ručně. Překlepy jsem měl vychytaný, ale jak jsem začal dělat s novejma systémama, tak mi to ty automatický sračky kazí. Pravopisný chyby moc neřeším, ale já si myslím, že jich tam ode mne moc nebude. To spíš od jednoho recenzenta, kterýmu jen tak narychlo opravím šílený chyby, při kterých by se češtináři zbláznili a zbytek nechávám tak jak mi byl dodán.
V době internetu je zájem o tištěné čtivo asi malý, dá se nějak porovnat prodaný náklad třeba u prvního, desátého a aktuálního čísla?
To máš pravdu. Kde jsou ty zlatý časy, kdy vycházel jeden fanzin za druhým, kupoval se ve velkém a zájem byl fakt velkej a čtenáři dychtivý po dalším čísle a to jich vycházelo třeba 20 do roka a každý s několika čísly. Já zkusil nedávno udělat několik čísel po dvou měsících od sebe a je to špatný. Lidi nestačí číst a kupovat. Už dávno nejsou zvyklí šáhnout po zinu, kterej vychází pravidelně. U Noise Masteru nepoznáš rozdíl v zájmu. Dělám stále od 60 – 100 ks, výjimečně 150 – 200 ks (stalo se asi jen dvakrát). Tenhle počet mi vyhovuje i kvůli té kopírce. Čtenáři sem tam časák půjčí dál, takže o pár kousků se čtenářská základna rozrůstá, a i kdyby ne, jsem takhle spokojen. Když jsme se ve Strakonicích bavili o nákladech, docela mě překvapilo, jak špatně na tom jsou profi časáky.
CESTOVATEL – SPISOVATEL
Je o Tobě známo, že rád cestuješ a také o svých cestách píšeš. Jaký nejexotičtější výlet máš zatím za sebou a jak dlouho trval?
Jsem hrdej na cestování, ale pokud mluvíš na správných místech se správnými lidmi, zjistíš, že cestuje snad každej desátej člověk, kterýho potkáš na ulici a každej pátej, kterýho potkáš na koncertech. A když jsi někde ve světě, tak si myslíš, že třetina planety je zrovna tam, kde jsi ty. Chci tím jen říct, že to nejsem jen já, kterej cestuje, to aby si někdo nemyslel, že jsem kdovíco za cestovatele. Nevím, jestli je to výjimečné, psát o svých cestách, ale co tak čtu cestovatelský servery nebo soukromé blogy, tak do jisté míry si deník píše téměř každej a taky je prezentují veřejnosti (hlavně na netu). V papírové formě vychází v ČR tak 2 deníky nebo skutečné knihy do roka, ale v duchu DIY. A když jsem zmínil tuhle myšlenku, tak se mrkni po zinu V prach cesty, kterej je složen pouze z cestopisů od různých lidí z ČR. Nejdelší výlet byl pouhý 3 měsíce. A žádnej smích. Tři měsíce jsou fakt směšná doba pro cestování. Odpovědět na nejexotičtější výlet není tak jednoduchý, protože z jedné strany navštěvuji exotické země z pohledu „běžného občana“, ale když už něco máš za sebou, tak ti to až tak exotický nepřipadá. Ale jo, Filipíny, Indonésie a Bolívie s Peru. Kdybych teda měl nějakou zemi napsat. Když se na to podívám očima toho „běžného člověka“, tak to byly všechny státy, co jsem navštívil mimo Evropu, takže kromě zmíněných ještě Ekvádor, Argentina, Chile, Brazílie, Thajsko, Singapur a Malajsie. Tou exotikou se může myslet kde co, že?
Vydáváš se na cesty sám, nebo s obvyklou skupinou přátel? A co s sebou "táhneš" – jen ten obligátní batůžek? (úsměv)
Mimo Evropu jsem cestoval ve skupině. Po Jižní Americe se Zbyňou, Zebrou a Soudruhem. Po JV Asii se Zbyňou a Mr.Halgašem. Po Evropě sám, ale jak se to vezme a zda-li se tomu dá říct cestování v pravém slova smyslu. Vzal jsem stopa kamion a nebo v dalších jízdách domluvený kamioňáky, zda mě hodí tam a tam, s tím, že jedu opět nazpátek s nima. Bylo to jen o nakupování, ožírání a sezení v kamionu. Myslím, že tímto způsobem jsem třikrát během jednoho roku navštívil moje oblíbené Španělsko. Na těchto cestách jsem měl pouze baťůžek a jednou videokameru. Mimo Evropu se sebou táhnu obligátní baťůžek o váze 20 kg a příruční baťůžek o váze 5 kg. Táhnu v nich od hygieny počínaje přes náhradní boty a spacák až po stan, zásoby slivovice a samozřejmě mapy a průvodce a slovníky a zápisníky a mnoho a mnoho dalšího potřebnýho bordelu.
Nejsem samotář, možná jsem poseroutka, možná mi chybí udělat ten velký krok a osamostatnit se. Každopádně nejsem připraven vyrazit na další cesty sám už jen kvůli tomu, že potřebuji občas nakopnout pro větší extrém, pro větší dobrodružství. Ale co není, může jednou být.
Zážitky ze svých cest publikuješ – kde a jak? Je o tohle čtení obecný zájem, nebo si to čtou jen podobně "postižení" jedinci jako Ty? Můžou tyhle cestopisy sloužit i jako návod nebo průvodce?
Jo, píšu deník přímo na cestách. Po návratu deník doplním o přesné názvy, zaplním to špetkou „omáčky“, doladím detaily a vydám jako knihu. Deník, to je to, o co mi jde. Nechci z toho dělat román, průvodce nebo cokoliv jiného. Ale ten můj deník se dá fakt použít jako průvodce, protože vypisuji názvy ulic, autobusů, zastávek a cesty tak jsou docela srozumitelně popsaný. Knížku z Jižní Ameriky jsem původně chtěl vydat maximálně ve 30 kusech. Nakonec jich bylo asi 220ks a rozebraly se sakra rychle nad veškerá má očekávání a co mě překvapilo ještě víc, že ty bláboly zaujaly 99% čtenářů. JV Asii jsem udělal stejným způsobem a momentálně se připravuje pro tisk. Tentokrát budou v knize č/b fotky a tak jako u minulé knížky, bude přidáno DVD s barevnými fotkami. Kniha neskončí odletem z Thajska, ale naváže na asijské dobrodružství cyklovýlet ze Sýrie, Jordánska, Iráku, Gruzie, Ukrajiny, Turecka, Arménie, Švédska, Dánska a Norska, který uskutečnil Zbyňa na jeden zátah. Nemůžu mluvit za ostatní cestopisy a autory, ale mnou napsaná kniha Jižní Amerika 2007 byla, jak jsem už psal, velice mile přijata a čtenářskou obec tvořila různorodá směsice lidí. Od mladých lidí přes kamarády až po důchodce. Přes lidi motající se kolem muziky až po hospodské povaleče, učitelky základních škol nebo veškeré moje příbuzenstvo. Hlavní devizou je slovo, sprosté slovo, které je v knize nespočetněkrát napsané a taky nijak složitě napsané věty. V neposlední řadě spousta bonmotů.
ZÁVĚR
Máš v nejbližší době nějaké cestovatelské plány, nebo hudební plány, nebo úplně jiné plány?
Jasně, plány jsou na všech frontách. Jestli se někdy uskuteční nevím, ale doufám, že aspoň některé jo. Zajímá mě Mexiko, Kuba, celá centrální Amerika jako je Honduras, Kostarika, Panama, atd. Stále mě láká Kambodža, Laos a částečně Barma. Japonsko, Borneo a Čína. Trochu odlehčím, na kole nebo pěšky si dát poutní stezku do Santiaga de Compostela (jen z francouzsko – španělských hranic: 760km), Řecko, případně celej Balkán. Tak to je z cestování. Hudební nemám žádný a sny ti neřeknu. Momentálně postavit barák, to je priorita.
www.rabies.wz.cz
RABIES
Z úvodu je patrné, že máš množství aktivit, tak se jimi pojďme postupně prokousat. Začneme kapelou RABIES, kterou jsi spoluzakládal v roce 1996 a od nějakého "hluku" jste se postupně dopracovali až k fastcore. Čím to – přestal vás ten "bordel" postupně naplňovat, třeba i kvůli tomu, že jste se zlepšovali jako instrumentalisté? Nebo jste prostě vyčerpali výrazové prostředky a popošli jinam – napřed ke grindu, pak k mixu všemožných divokých stylů (grind/crust/punk) a teď jste zakotvili u "speedhardcore", jak jsem schválně "blbě" (ale vtipně – smích) napsal v recenzi? (úsměv)
Čau, prvně díky za prostor k vykecání se. Máš pravdu, v závěru roku 1996 jsem s kámošema založil RABIES. Ani jeden z nás na nic neuměl hrát a nehodlal se jakkoliv zlepšovat než přirozeným způsobem (což vlastně platí dodnes). Hudební vkus jsme měli v těch dnech podobný, ale nikterak zásadně neovlivnil to, co jsme hráli. Bylo teda jasný, že noisecore bude naše škatulka. Ovšem i noisecore je potřeba umět zahrát a tak jsme stvořili jakýsi bordel. A z bordelu se dá už něco vytáhnout a tak postupem času jsme zjistili, že políčka na krku kytary tam nejsou pro parádu, ale mají svůj význam. Častější a častější návštěvy koncertů, kde jsme okoukávali prstoklad, se musely někde projevit. Detailní sledování videokazet jakbysmet. Postupem času jsme začali poslouchat kromě noisecore a grindcore i death metal, crust, punk… a to byl další kousek do skládačky zvané hudební posun kapely RABIES. S odstupem času jsme se skutečně zlepšili jako instrumentalisté, což je asi silný slovo pro většinu lidí se zdravým sluchem.
Jak vůbec probíhá komponování u takhle zběsile rychlé muziky? Skládáte společně ve zkušebně, nebo nosí někdo již hotové songy, které společně jen cizelujete?
Kurva práce, co to je za slovo, cizelujete? Poslední dobou jsem dal drtivou většinu songů dohromady sám doma a už hotový je přehrál na zkoušce. Opravdu jen výjimečně si nechám do hotových věcí kecat a upravovat je. Málokdy to je totiž ku prospěchu věci. Jenže jsme kapela a tak sem tam musím přistoupit na kompromis. Pár skladeb přitáhnul Syky (basa a zpěv) a po pravdě, máme s nima problémy. Poslední dobou mám jasno, jak skladba má znít (ve skutečnosti nikdy nezní jak bych chtěl, když ji hrajeme společně), ale to až poté, kdy vymyslím kostru. Kdysi dávno dělal skladby i Koloděj (basa). Ty byly poměrně chaotické nebo naopak hodně punkové. Jednu nebo dvě složil Vosa (bicí). Shrneme-li to, většinou se dotáhnou hotové věci a společně se jen doupravují detaily.
Je jasné, že u téhle muziky převládají kratinké skladby, jedna minuta už je v podstatě hodně dlouhá hrací doba... Tím pádem jsou krátké i texty, kterým ale není vůbec rozumět. Jak to na koncertech vnímají vaši fanoušci – řeší vůbec to, o čem zpíváte, nebo jim jde hlavně o energii, která se z pódia valí, a o to se pořádně vyřádit? Protože zpívat si s vámi asi stíhat nebudou...
Člověče, někdy se dá s námi řvát. Texty vytiskneme a při skoro každém vystoupení je nabízíme publiku. Někdy zmizí hned, někdy až po koncertě a někdy vůbec žádný. Taky je sporadicky rozdávám po stolech a na barový pult jich taky pár šoupnu. O propagaci textů se starám výhradně sám, ačkoliv všechny píše Syky. Záleží taky na typu akcí. Někdy hraješ pro lidi, kteří jdou jen za hudbou nebo jen za zábavou, ty většinou zájem o texty nemají.
Kde je vrchol pro fastcorovou kapelu – ve vydání plnohodnotného vinylu, účasti na nějakém prestižním festu, nebo kam bys to s RABIES chtěl dotáhnout?
My rozhodně vrchol nemáme. Sem tam ze srandy utrousíme slova v duchu až budeme hrát před SLAYER, apod. Prostě kraviny, nic vážnýho. Jak to maj jiný kapely nevím a je mi to jedno, ale třeba ty co jsou v jakémsi širším povědomí, maj nějaký cíle daný. Ty lidi se trochu změnili, dělají pravej opak toho co kdysi. U těchto kapel to jsou prestižní festivaly a LP desky s co možná nejhezčím obalem, propagací, blablabla. A samozřejmě následnej zisk. Ale jmenovat je nebudu. S RABIES jsem kdysi chtěl brázdit svět, žel spoluhráči k tomu nejsou. Ale chlape, sny mám, avšak za vrcholek je nepovažuji (v případě realizace). A jelikož to jsou sny, tak je nechám v utajení.
Jak početná je tuzemská fastcorová scéna? Myslím co do počtu kapel i fanoušků... Kolik lidí v průměru chodí na akce a existuje třeba nějaký festival, kde si podobní "šílenci" dávají sraz?
Sakra, to fakt nevím a docela by mě to zajímalo. Když napíšu 100 lidí? Víc jich nebude. Myslím tím tu ortodoxnější část. A kapel? Tak to je jednodušší. LYCANTHROPHY, SAY WHY?, SHEEVA YOGA, LIVER GARNISH, PRŮMYSLOVÁ SMRT, PRÜGELKNABE a GRIDE. Na akce chodí málo lidí oproti dřívějšku, což je ale věc běžná ve všech hudebních stylech. Akce jsou většinou mixem různých stylů, od punku přes crust a grindcore až po fastcore a metal. Záleží na mnoha faktorech, od kterých se odráží návštěvnost. Běžný koncert v klubu nebo hospodě je navštěvován průměrně 50 platícími. Menší festivaly jsou na tom hůř, protože tam se návštěvnost pohybuje od 50 do 200 platících, což s ohledem na větší finanční nároky není mnoho. O velkých festivalech se moc mluvit nedá. OEF (Obscene Extreme Fest) není až tolik hlučný a tak jediný větší festival (a stále v duchu DIY) je Playfast or don´t. Tam je návštěvnost kolem 800 platících, možná víc. Ale ani Playfast není festival čistě zaměřený na fastcore a podobné odnože, protože na něm vystupuje dost crustových kapel. Když bych měl doplnit návštěvnost u OEF, tak tam se pohybujeme v číslech vyšších, tak 4 – 5 tisíc. Každý týden je v ČR zorganizováno cca 5 a více akcí. Strašný číslo.
Kolik položek dnes čítá vaše diskografie? Ve stylech, kde jste se pohybovali resp. Pohybujete, je tvůrčí přetlak docela běžný, hlavně se hojně splitkuje a vinyluje…
Ztrácím přehled, haha. Etapu RABIES bych rozdělil do dvou období. Kazetovou a vinylovou. Kazetová část zahrnuje dvě originálky a šestnáct roztáčených kazet. Sem bych zařadil šest CD-R nahrávek a jednu online CD verzi. Také bych sem zařadil 3 VHS. Nutno podotknout, že spousta těchto titulů jsou kompilační vydání se spoustou live nahrávek. Myslím, že asi šest titulů obsahuje nahrávky pořízené ve studiu. Vinylová část zahrnuje celkem deset titulů. První je split 7“ s kapelou DEN ZA DNEM. Tento titul nakonec vyšel ve dvou verzích, lišily se pouze obalem. Druhý split 7“ bylo se slovenskými ČAD. Třetí split 7“ se mělo uskutečnit se španělským grindcorem DENAK, ale do doby vydání se stačili rozpadnout a tak se split uskutečnil s nově založenou kapelou DISTURBANCE PROJECT, ex-členů DENAK. Další split 7“ bylo s GREX. Poté následovala účast na kompilačním 7“ SEKEC MAZEC QUATTRO, dále na kompilačním festivalovém LP PLAY FAST OR DON´T, jihočeském LP výběru POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY vol.1 a na německém festivalovém LP nazvaném NÄGEL MIT KÖPFEN. Na nějaký čas byla s nahrávkama pauza a v roce 2012 vyšlo split LP s jihočeským komandem STAND UP SPEAK UP! Poslední vinylový zářez máme s jedním starším songem na kompilačním festivalovém LP výběru nazvaném stejně jako festival, jako tamní hospoda PALLASIT (Zruč nad Sázavou). Na závěr dodám jen to, že dvě kazety nikdy nevyšly nebo o nich nevíme, že už vyšly. Ten přetlak, no já bych to tak neviděl. Hrajeme téměř 16 let a všechna splitka nebo kompilační nahrávky obsahují z naší strany jen pár minut a to s porovnáním jak dlouho hrajeme, není až tak moc. Splitkování je asi proto, že v této muzice udělat nahrávku dlouhou 30 – 40 minut by bylo docela složitý a hlavně dost nudný. Druhou stránkou splitkování je snažší dostupnost k lidem. Někomu se líbí jedna kapela, ale dostane dvě, haha. Nebo kamarádství a společně vydaný titul, to je další důvod. A třeba i ta zmíněná nuda. Jedna strana rachotu a druhá strana jiného rachotu má taky něco do sebe.
Pojďme k aktuálnímu splitu se STAND UP SPEAK UP! To vyšlo v kooperaci pětadvaceti vydavatelských subjektů, často spíše jedinců, než firem. Můžeš popsat, jak se taková spolupráce "šéfuje"? Přijde mi to docela složité...
Složité… jak se to vezme. Od prvopočátku jsem měl asi štěstí a nikdy nenastal větší problém ani při jednom vydání. Úplně první vinyl jsem nechal ošéfovat kámošem, ale nedopadlo to nejlépe. Pak jsem se do všeho pustil sám a poslední nahrávky realizuji přes firmy. Ale než se nahrávka dostane do finále k lisování a tisknutí, projde spoustou etap a až poté předávám podklady firmě. Prvně vyberu kapely a nabídnu jim vinyl. Do určitého data od nich chci pokud možno kvalitní nahrávku a jejich část bookletu / obalu. Výjimečně s nahrávkami ještě manipuluji a totéž platí pro obaly, ale tuhle práci zadávám profíkům. Vyrobím master pro lisovnu. To už dávno sháním labely přes známosti, tak i namátkově brouzdám po netu a píšu na adresy, o kterých si myslím, že by to šlo. Na každý titul odešlu kolem 1 000 mejlů. Odpovědí je minimum, pozitivních jak šafránu. Labelům podám pokud možno co nejpodrobnější info o chystaném titulu a požadavky, které od nich vyžaduji. Poté už jen čekám až se všechno sejde a to je vše. Každému labelu píšu pokud možno co nejčastěji, aby měl každý z nich přehled, co se děje s jejich penězi a s nahrávkou. Jakmile je všechno hotovo, ověřím si adresy labelů a odešlu zkompletovaný titul pokud možno co nejrychleji (do dvou týdnů nejpozději). Jak vidíš, nic složitého. No, všechno má mouchy. Já zápasím s časem. Nejenom kapely, ale hlavně labely jsou slibotechny a potom je deadline a já stále nemám podklady pro obal nebo peníze. A tak se čeká, někdy i 2 měsíce. Nakonec vše dobře dopadne, kromě split LP RABIES / S.U.S.U. Ale ani to nebylo až tak hrozný a deska vyšla jen s dvouměsíčním zpožděním.
Jak se vlastně jednotlivé labely na vydání podílí? U dvou bych to chápal jako fifty-fifty, ale u 25? V jakém nákladu vinyl vyšel a jak si jej labely podělily?
Náklad byl 500 ks, respektive 525 ks. Jak se labely podílí na vydání je na osobě, která to šéfuje. Já mám stále stejný podmínky a tou hlavní, co potřebujete vědět, je částka. Požaduji minimální vklad 500 Kč, případně ekvivalent k dolaru nebo euru. Labely musí splnit ještě technickou stránku věci a tou je logo labelu v určité kvalitě, kontaktní adresy a komunikovat se mnou kdykoliv to je potřeba. Za jejich peníze dostanou odpovídající počet nahrávek. Poštovné si samozřejmě hradí každý label ze svého. Částka za poštovné je v několika tisících! Samozřejmě z celkového nákladu jde pár kusů na propagaci a pro kapely. Opět velice jednoduché. Ve spolupráci tolika labelů osobně vidím velké pozitivum. Mnohem rychlejší a lepší distribuce. Každý label má další kontakty, kámoše a to je cesta k propagaci, zároveň distribuci. Nehledě na to, že se snažím sehnat labely z několika evropských i zámořských států, což usnadňuje opět distribuci / propagaci.
V čí hlavě se vyloupl nápad na extravagantní formát? Přece jen vinyl podobný okružní pile, případně ozubenému kolu, není běžnou záležitostí… navíc je deska zároveň „batikovaná“ (haze)… Kdo je designérem haze a shape – a kdo mu do toho „kecal“?
Od začátku je to můj nápad. Samozřejmě tvary i barvy se konzultovaly. Byl to jeden z mnoha snů, které jsem nosil dlouho v hlavě. Měl jsem několik nápadů s ohledem na hrací čas, kterej jsme pevně stanovili na 9-10 minut. A tak odpadly všechny krkolomné tvary a soustředil jsem se na různě zdeformovaná kola. Kotouč do cirkulárky je už známý z CD nosičů, např. EXHUMED. A už i vinyl se dočkal tvaru cirkulárky, najdi si někde obrázek splitka MACHETAZO / MARROW. Výběr / nápady se velice zúžily, a jelikož jsem dělal poslední dobou hodně s rozbrusem na kameny, napadlo mě, udělat vinyl alá kotouč na kámen / beton (diamantový). Vyrobil jsem výkres, zaslal do Loděnic, tam na to kývli a bylo vymalováno. S výběrem barvy to bylo horší, nakonec jsme se usnesli na haze provedení, konkrétně podkategorie Strana A, strana B. Kdybych v té době věděl, co se tady děje za machinace, určitě bychom šáhli po mnohem šílenějším barevném ztvárnění, přestože oficiální stanoviska v Loděnicích mlčí. Osobně jsem chtěl průhledný vinyl, do kterého by se prolínala žlutá / zlatá barva, ale byl jsem ukecán na bílou a černou v mléčném stavu, haha.
Jak se na to dívali v lisovně? Jsou už na podobné záležitosti zvyklí, nebo byly nějaké problémy, dlouhé diskuze... Jestli to není tajné, na kolik vyjde lis takhle fajnového nosiče při výše uvedeném nákladu?
Vše bez problémů. Lisovna je zvyklá na ledacos. Už v roce 1999 díky Radkovi Kopelovi vyšlo split 7“ NAPALMED / PRAYING FOR OBLIVION, kdy v Loděnicích dokázali ručně vysypat barvy do klasického bílého vinylu, což ve výsledku vypadá jako průhledné (taky že je průhledné) okýnko hrající mnoha barvami. Loděnice jsou schopny udělat cokoliv, akorát o tom nemluví. Momentálně mám z Loděnic 5“ vinyl. Cena? No, to bych musel vyhledat fakturu, ale kolem 50 tisíc bez obalů.
Přijde mi škoda, že tak nádherná gramodeska je schována v nepříliš honosném přebalu, navíc dva vnitřní obaly mi zase přijdou trochu zbytečné...
Původně jsem chtěl desku s bookletem, bez hlavního obalu, to vše v igelitovém přebalu, aby byla hned na první pohled vidět. To však neprošlo a tak jsem zadal kámošovi namalování obalu podle kritérií, které jsem mu dodal na fotkách. Ten to odmítnul a přišel s vlastním nápadem „fanouškem RABIES = hlučné muziky, jak se zuby nehty drží své oblíbené desky, přestože je to totální uragán“. Nápad se mi hned zalíbil. Bohužel do deadlinu jsem obdržel poloviční obal. Chyběl jak gramofon, tak detaily a okolí. Okamžitě jsem obrázek vrátil k dodělání s novým datem dodání, ale dostal se mi do rukou nedodělaný obal. Začal jsem zkoušet kraviny v PC a obrázek dodělal hodně bídně, přestože jsem dolaďoval detaily. Okolí jsem měl jasný, ale nakonec jsem se nechal ukecat k odlišnému stylu a pozadí jsem udělal černý. Za stranu STAND UP SPEAK UP! nemůžu mluvit. Dva vnitřní obaly jsou zbytečné? To si Syky (basa / zpěv RABIES) taky myslel, ale ať mi někdo ukáže, jak narve ten náš texťák na jeden papír a stále to bude čitelný, nepřeplácaný. Vím, o čem mluvím, protože jsem dělal booklety ke kompilacím P.J.Č. vol. 1 – 3. Spousta lidí nadává jak špaček na malá písmena, každej chce šetřit na papíru, kterej ve finále prodraží nahrávku o 2 koruny na kusu. A jestli máš na mysli, že by se texťák spojil s druhým papírem, co je v desce vložen, tak to na ceně nic nemění a takhle to alespoň vypadá zajímavějc. S bookletem jsem naprosto spokojenej. S hlavním obalem nikoliv, kdyby nebyl, bylo by to mnohem lepší. Osobně se mi fakt obal k takovéto desce nehodí, maximálně výsekový obal by se šiknul.
NOISE MASTER RECORDS
Můžeš v krátkosti představit svou vydavatelskou misi? Jak dlouho funguje, kolik titulů máš za sebou, kolik ještě na skladě, který se povedl nejlépe a který naopak považuješ za omyl?
Sakra, to je odpověď na hodiny, haha. Psal se rok 1997, kdy jsem začal s vydáváním fanzinu. A tak nějak mě napadla myšlenka vydávat videokazety z koncertů, které jsem navštěvoval. Zakoupil jsem sakra drahou kameru, ale pro tyhle účely byla nevhodná. Obraz parádní, zvuk bídnej. Vydal jsem kompilační videokazety Mad Eye vol. 1 a vol. 2. V té době se našlo pár dalších nadšenců, co začalo točit koncerty s trochu horším obrazem, ale lepším zvukem a tak jsem se na to vysral. Pak jsem na jednom koncertě v Záboří viděl českokrumlovskou kapelu DEN ZA DNEM, a jelikož jsem už v roce 1997 domlouval s Drobkem z ENTERRORHAGIE split 7“ s naším bordelem, které nikdy nebylo z realizováno, a D.Z.D. se mi hodně moc líbili, nabídnul jsem split právě jim. Už v té době jsem si zakládal na tom, že nechci následovat zástupy kapel, které si vybíraly na splitka známé kapely (v té době hlavně AG) a že chci splitkovat s českými, pokud možno málo známými kapelami. Takže první vinyl na Noise Master Records byl split 7“ RABIES / DEN ZA DNEM, samozřejmě v kooperaci. Následoval split 7“ RABIES / ČAD. Poté split 7“ RABIES / DISTURBANCE PROJECT, sice nešlo o českou kapelu, ale tady šlo spíš o poctu a do určité míry propagaci nové skvělé kapely. Další titul byl z kamarádství, split 10“ LAHAR / IDIOT SAVANT. Pak jsem vydal split 7“ RABIES / GREX a kompilační výběr na 7“ SEKEC MAZEC QUATTRO. Všechno kooperace. Další podpora byla pro split 7“ HIBAKUSHA / KONFIDENT, split LP SHEEVA YOGA / DISNEY (tady to byl unikát v obalech, protože obal je leporelo) a pak jsem začal s v/a POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY vol.1. Na to jsem podpořil split 7“ KAHKASHAN / CAMARA DE GAS a udělal druhý díl POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY. Následoval dlouho připravovaný limit, RABIES BOX, třetí díl POSLOUCHÁTE JIŽNÍ ČECHY a zatím poslední titul byl split 12“ shape RABIES / STAND UP SPEAK UP!
Na skladě mám pár kusů „jihočechů“ (myslím, že druhý díl) a to proto, že se vyrobilo (chybně) málo obalů. Až jednoho dne bude čas, udělám speciální obaly a vydám limitku… Pak mám na skladě čerstvou novinku, split 12“ shape RABIES / S.U.S.U. Mé tituly rozpráším do celého světa docela rychle, trvá mi to tak měsíc, někdy dva nebo tři. Výjimečně déle.
Nejlépe? Asi žádný. Každej má nějaký mouchy. Mezi nejlepší však patří split 12“ shape RABIES / S.U.S.U. a split LP SHEEVA YOGA / DISNEY se split 10“ LAHAR / IDIOT SAVANT. Vysloveně omyl nebyl žádný. Nejhorší byl asi první titul, ale tím nemám na mysli, že byl špatný. A to samé platí o split 7“ KAHKASHAN / CAMARA DE GAS.
Je tahle aktivita spíš koníčkem, na který jsi nucen doplácet ze svého, nebo se vydáváním těchhle "běsů" firmička uživí – tím nemyslím, že by přinášela nějaké závratné zisky, ale alespoň tu nulu...
Je to jednoznačně koníček, a dostávám se na nulu do půl roku od vydání, někdy i dřív. V plusu asi nejsem, protože preferuji výměny pro mou sbírku než prodej, a než případný prodej z vyměněných titulů. Druhá stránka věci je, že když se podaří dobrá výměna, tak na tom vydělám. Určitě se dá vydělat nějaká stokoruna a tisícikoruna, ale to jde mimo mě.
Co máš v nejbližší době ve vydavatelském plánu? Přijde čtvrtý díl vstřícně přijatých samplerů Posloucháte jižní Čechy?
Tak plány mám a jsou hodně vzdálené. Nahrávky RABIES jsou prioritou a samozřejmě v kooperacích pokud možno co nejvíce labelů. Prozradit můžu zatím jen dva tituly. První je split 7“ s indonéským power violence / fastcore komandem zvaným WICKED SUFFER, které jsem viděl na živo přímo v Indonésii. Ptáš se na čtvrtý díl „jihočechů“ a já ti odpovím, že to je ten druhý titul. Už dlouho je jasno, že půjde o 7“. Důvodem je nedostatek kapel a čekat, jestli se nějaká objeví, by byla blbost, protože tady jsou kapely jako KAOSQUAD, KRAOST a další, co si své místo na čtyřce „jihočechů“ zaslouží. Čtyři, maximálně pět kapel na 7“. Je jen otázkou, kdy se dát do vydání, protože peněz je málo a bude jich ještě méně. Mám v plánu začít vydávat tituly ve 250 – 300 ks. Pak jsem namočen v kooperaci pro split LP KAOSQUAD / BEHIND THE CEMETERY WALL, což sice nekoordinuji já (tak jako několik výše uvedených titulů), ale na tomto splitu jsem se musel spolupodílet. Tenhle split bude vraždit!!!
NOISE MASTER ZINE
Vydáváš xeroxovaný zine, klasické "udělej si sám", čímž nemyslím, že bys vše sám psal... Táhneš to už taky nějaký ten pátek – co Tě k tomu pořád vede?
Tak Noise Master jsem začal dělat na jaře 1997 a fakt si už nepomatuji proč. Zřejmě to bylo na propagaci mých oblíbených kapel. Od začátku je to moje dítě, na kterém se nepravidelně podílí víc lidí, avšak skutečně vše je pod mou taktovkou. Na prvních číslech se podílel snad každej, kterej přede mnou neutekl, haha. Dokonce mistr v práci mi přepisoval z papírů do PC a na psacím stroji rozhovory, případně recenze. Tisklo se v práci, celá osmihodinová pracovní doba byla určena jen fanzinu, krásný časy, haha. Pomalu, ale jistě jsem přecházel k trochu jinčí grafice, rozhovory se přesto držely velice jednoduchých not. Zcela obyčejný otázky pro hlučný kapely. Od druhého čísla jsem započal rozhovory i se zahraničními kapelami. To byla taky komedie, já uměl anglicky tak akorát „děkuji“. Všechno mi překládal spolužák a pak syn mého vedoucího, v té době v USA na jakési katolické škole. Díky konexům mám přístup k levné kopírce, ani nechtějte vědět, kde se to tiskne, haha. Proto stále držím xerox nad vodou, ale jakmile skončí levný kopírování, budu muset přejít na profi tisk, což asi zlevní cenu za kus, ale já budu muset platit za celek mnohem víc. Přestože to není už taková zábava jako kdysi, nedovedu si představit, že bych toho nechal. Na fanzinu jsem závislej, pořád musím něco psát, přestože to moje psaní většinou stojí za hovno. Plánů, co bych všechno chtěl ještě s fanzinem udělat je tolik, že nemůžu přestat. Navíc pár hlav je s Noise Masterem navýsost spokojena.
Nepřemýšlíš třeba o vylepšení grafiky? Při vší úctě mi přijde, že v případě Noise Masteru jednoznačně vítězí obsah nad formou – stránky jsou psané různými fonty, se sazbou si příliš hlavu nelámeš, čísla stran jsou psaná rukou, pravopisných chyb a překlepů je taky všude spousta... prostě old school jak prase. (smích)
Grafika mě netrápí, pokud budu dělat xerox. Pravda, pár pokusů bylo, ale psát časák ve Wordu není tak jednoduchý a jsem limitován. Samotná kopírka na kráse taky nepřidá. Několik grafických stylů mám v hlavě, ale fakt nejdou realizovat ve Wordu. Tos ještě neviděl první čísla, co bys řekl pak, haha. Jasně, několik fontů mě baví, proto tom tak je. Sazba, to je neznámý pojem. Očíslování bylo vždycky v PC, ale teď jsem dělal zin trochu jinak a jinde a nechtělo se mi nic jinýho, než vzít pero a načmárat stránky ručně. Překlepy jsem měl vychytaný, ale jak jsem začal dělat s novejma systémama, tak mi to ty automatický sračky kazí. Pravopisný chyby moc neřeším, ale já si myslím, že jich tam ode mne moc nebude. To spíš od jednoho recenzenta, kterýmu jen tak narychlo opravím šílený chyby, při kterých by se češtináři zbláznili a zbytek nechávám tak jak mi byl dodán.
V době internetu je zájem o tištěné čtivo asi malý, dá se nějak porovnat prodaný náklad třeba u prvního, desátého a aktuálního čísla?
To máš pravdu. Kde jsou ty zlatý časy, kdy vycházel jeden fanzin za druhým, kupoval se ve velkém a zájem byl fakt velkej a čtenáři dychtivý po dalším čísle a to jich vycházelo třeba 20 do roka a každý s několika čísly. Já zkusil nedávno udělat několik čísel po dvou měsících od sebe a je to špatný. Lidi nestačí číst a kupovat. Už dávno nejsou zvyklí šáhnout po zinu, kterej vychází pravidelně. U Noise Masteru nepoznáš rozdíl v zájmu. Dělám stále od 60 – 100 ks, výjimečně 150 – 200 ks (stalo se asi jen dvakrát). Tenhle počet mi vyhovuje i kvůli té kopírce. Čtenáři sem tam časák půjčí dál, takže o pár kousků se čtenářská základna rozrůstá, a i kdyby ne, jsem takhle spokojen. Když jsme se ve Strakonicích bavili o nákladech, docela mě překvapilo, jak špatně na tom jsou profi časáky.
CESTOVATEL – SPISOVATEL
Je o Tobě známo, že rád cestuješ a také o svých cestách píšeš. Jaký nejexotičtější výlet máš zatím za sebou a jak dlouho trval?
Jsem hrdej na cestování, ale pokud mluvíš na správných místech se správnými lidmi, zjistíš, že cestuje snad každej desátej člověk, kterýho potkáš na ulici a každej pátej, kterýho potkáš na koncertech. A když jsi někde ve světě, tak si myslíš, že třetina planety je zrovna tam, kde jsi ty. Chci tím jen říct, že to nejsem jen já, kterej cestuje, to aby si někdo nemyslel, že jsem kdovíco za cestovatele. Nevím, jestli je to výjimečné, psát o svých cestách, ale co tak čtu cestovatelský servery nebo soukromé blogy, tak do jisté míry si deník píše téměř každej a taky je prezentují veřejnosti (hlavně na netu). V papírové formě vychází v ČR tak 2 deníky nebo skutečné knihy do roka, ale v duchu DIY. A když jsem zmínil tuhle myšlenku, tak se mrkni po zinu V prach cesty, kterej je složen pouze z cestopisů od různých lidí z ČR. Nejdelší výlet byl pouhý 3 měsíce. A žádnej smích. Tři měsíce jsou fakt směšná doba pro cestování. Odpovědět na nejexotičtější výlet není tak jednoduchý, protože z jedné strany navštěvuji exotické země z pohledu „běžného občana“, ale když už něco máš za sebou, tak ti to až tak exotický nepřipadá. Ale jo, Filipíny, Indonésie a Bolívie s Peru. Kdybych teda měl nějakou zemi napsat. Když se na to podívám očima toho „běžného člověka“, tak to byly všechny státy, co jsem navštívil mimo Evropu, takže kromě zmíněných ještě Ekvádor, Argentina, Chile, Brazílie, Thajsko, Singapur a Malajsie. Tou exotikou se může myslet kde co, že?
Vydáváš se na cesty sám, nebo s obvyklou skupinou přátel? A co s sebou "táhneš" – jen ten obligátní batůžek? (úsměv)
Mimo Evropu jsem cestoval ve skupině. Po Jižní Americe se Zbyňou, Zebrou a Soudruhem. Po JV Asii se Zbyňou a Mr.Halgašem. Po Evropě sám, ale jak se to vezme a zda-li se tomu dá říct cestování v pravém slova smyslu. Vzal jsem stopa kamion a nebo v dalších jízdách domluvený kamioňáky, zda mě hodí tam a tam, s tím, že jedu opět nazpátek s nima. Bylo to jen o nakupování, ožírání a sezení v kamionu. Myslím, že tímto způsobem jsem třikrát během jednoho roku navštívil moje oblíbené Španělsko. Na těchto cestách jsem měl pouze baťůžek a jednou videokameru. Mimo Evropu se sebou táhnu obligátní baťůžek o váze 20 kg a příruční baťůžek o váze 5 kg. Táhnu v nich od hygieny počínaje přes náhradní boty a spacák až po stan, zásoby slivovice a samozřejmě mapy a průvodce a slovníky a zápisníky a mnoho a mnoho dalšího potřebnýho bordelu.
Nejsem samotář, možná jsem poseroutka, možná mi chybí udělat ten velký krok a osamostatnit se. Každopádně nejsem připraven vyrazit na další cesty sám už jen kvůli tomu, že potřebuji občas nakopnout pro větší extrém, pro větší dobrodružství. Ale co není, může jednou být.
Zážitky ze svých cest publikuješ – kde a jak? Je o tohle čtení obecný zájem, nebo si to čtou jen podobně "postižení" jedinci jako Ty? Můžou tyhle cestopisy sloužit i jako návod nebo průvodce?
Jo, píšu deník přímo na cestách. Po návratu deník doplním o přesné názvy, zaplním to špetkou „omáčky“, doladím detaily a vydám jako knihu. Deník, to je to, o co mi jde. Nechci z toho dělat román, průvodce nebo cokoliv jiného. Ale ten můj deník se dá fakt použít jako průvodce, protože vypisuji názvy ulic, autobusů, zastávek a cesty tak jsou docela srozumitelně popsaný. Knížku z Jižní Ameriky jsem původně chtěl vydat maximálně ve 30 kusech. Nakonec jich bylo asi 220ks a rozebraly se sakra rychle nad veškerá má očekávání a co mě překvapilo ještě víc, že ty bláboly zaujaly 99% čtenářů. JV Asii jsem udělal stejným způsobem a momentálně se připravuje pro tisk. Tentokrát budou v knize č/b fotky a tak jako u minulé knížky, bude přidáno DVD s barevnými fotkami. Kniha neskončí odletem z Thajska, ale naváže na asijské dobrodružství cyklovýlet ze Sýrie, Jordánska, Iráku, Gruzie, Ukrajiny, Turecka, Arménie, Švédska, Dánska a Norska, který uskutečnil Zbyňa na jeden zátah. Nemůžu mluvit za ostatní cestopisy a autory, ale mnou napsaná kniha Jižní Amerika 2007 byla, jak jsem už psal, velice mile přijata a čtenářskou obec tvořila různorodá směsice lidí. Od mladých lidí přes kamarády až po důchodce. Přes lidi motající se kolem muziky až po hospodské povaleče, učitelky základních škol nebo veškeré moje příbuzenstvo. Hlavní devizou je slovo, sprosté slovo, které je v knize nespočetněkrát napsané a taky nijak složitě napsané věty. V neposlední řadě spousta bonmotů.
ZÁVĚR
Máš v nejbližší době nějaké cestovatelské plány, nebo hudební plány, nebo úplně jiné plány?
Jasně, plány jsou na všech frontách. Jestli se někdy uskuteční nevím, ale doufám, že aspoň některé jo. Zajímá mě Mexiko, Kuba, celá centrální Amerika jako je Honduras, Kostarika, Panama, atd. Stále mě láká Kambodža, Laos a částečně Barma. Japonsko, Borneo a Čína. Trochu odlehčím, na kole nebo pěšky si dát poutní stezku do Santiaga de Compostela (jen z francouzsko – španělských hranic: 760km), Řecko, případně celej Balkán. Tak to je z cestování. Hudební nemám žádný a sny ti neřeknu. Momentálně postavit barák, to je priorita.
www.rabies.wz.cz
