První kapela sobotního rána připadla spolku HUNTRESS. Jediná forma heavy metalu, která je mi blízká se schovává za jménem King Diamond a překvapivě i Mercyful Fate. No a právě druhé jmenované mi kapelu v několika aspektech připomněli. Téma čarodějnictví, slušný rozsah zpěvačky a poctivý heavy metal s jedinečným nábojem. Vynikající song Spell Eater ze stejnojmenné desky s oldschool blackovým začátkem jsem dlouho nemohl dostat z hlavy, stejně tak jako Eight of Swords – a k oběma skladbám kapela natočila i klipy. Příjemné ranní probuzení k pivní snídani. (Aleš)
Druzí vystoupivší NEXUS INFERIS mne poměrně zaujali. Našláplý death/black s industriálními a symfonickými vložkami mne až na pár hluchý míst chytnul a v jistých směrech mi připomněl Septicflesh. Extrémně zlá image na mne měla ale spíše úsměvný efekt. Alespoň měly babičky co dělat, když šily a svářely hochům stejnokroje. (Aleš)
Ranní vstávání v mém věku již není po takovýchto akcích žádný med. Musel jsem se poměrně přemlouvat. Manželce se ale povedl gulášek a postavil mě na nohy. Začíná den druhý. Přicházíme v půl dvanácté do areálu. (Asphyx)
Tuzemskou scénu moc detailně nesleduji, nicméně mi neunikla zmínka o u nás stále populárnějších DYMYTRY vystupujících v predátořích maskách. Ač nepřipraven, docela jsem byl zvědavej. Dymytry si zakládají na své vizáži, která se jim myslím solidně podařila a hlavně na jejich propagaci toho, že chtějí a budou zpívat česky, což mi přišlo dost sympatické. Jejich tvorba není nikterak originální, vlastně to je kopírka Korn a jim podobným kapel. Také sami během koncertu několik úryvků z Korních skladeb zahráli. Zvuk byl hodně dobrej a jejich show dost energická a sami tak dokázali přitáhnout a rozeřvat početnou hromadu svých fans na Metalfestu. Pro mne byl jejich koncert zajímavější hlavně v tom, že s nimi jela naše bubenická hvězda Miloš Meier, kterýho jsem letos zaregistroval nejdříve v Buena Vista klubu v Plzni s Michalem Pavlíčkem a pak ještě na Třemfestu opět s Pavlíčkem, ale navíc ještě s Básikovou, Škarohlídem (Hentai Corp.) a Vilibaldem Čokem. Jeho bubenický sólo opět nemělo chybu! Miloš je navíc velký recesista, takže jeho výstup byl okořeněný různými vtípky od vyhazování paliček, nebo kdy si uprostřed svého sóla dal drobnější pauzu na pití, i když pokračoval ve fíglech s kopákem. Myslím, že z Dymytry vyrostla hodně energická kapela, která dokáže oslovit množství rockmetalových fans a to je dobře. Hodně jsem si je užil. (Kubrt)
Tak tohle tedy opravdu ne. Tady budu vostrej. Co to má jako bejt? Ty masky. Jsem vysazenej na takový ty český zábavový kapely. Jako sorry. Koukal jsem ale, že lidi brali stánek DYMYTRY útokem. Omlouvám se fanouškům, ale tohle je na mě moc. (Asphyx)
GRAND MAGUS poslední dobou vcelku často poslouchám a tak jsem do akce vyrazil dříve, než jsem měl původně v plánu. A ještě, že tak, protože tohle nevidět by byla škoda. Tihle švédští heavymetaloví retro bojovníci totiž živě šlapou naprosto nehorázně. Co na tom, že spoustu prvků z jejich tvorby jsme měli možnost slyšet u mnohých klasiků žánru a vokály nejsou jako na cedlu. Tohle jejich vystoupení mě bavilo od začátku až do konce. Navíc když mi zahráli z mé nejoblíbenější fošny Iron Will úvodní song Like the Oar Strikes the Water a poté i titulní song Iron Will, byl jsem zcela spokojen. Patřičná dřevní image samozřejmě nesměla chybět. V daném hudebním ranku, alespoň pro moji osobu, nenašli během celého festu přemožitele. (Goro)
GRAND MAGUS. Zemitý heavy doom metal. Mají skvělej zvuk. Akorát mě iritoval ten zpěvák. Přitom z desky se mi to docela líbí. Když hráli svoje sabbathovské riffy, moc se mi to líbilo. Pak přišel zpěv a nelíbilo. Inu, co nadělám. (Asphyx)
GRAND MAGUS ze Švédska byl druhý a poslední spolek koketující s doom metalem. V tomto případě byl základem klasický heavy metal, neodehrálo se zde nic objevného, i přesto mne ale jejich vystoupení bavilo. Tříčlenný spolek si vystoupení užíval, stejně tak i pár řad fanoušků, z jehož středu se po každé skladbě ozývalo Hammer of the North, čímž Grand Magus ve finále diváctvo oblažili. Odcházel jsem spokojeně pro pivo a hlavou mi hřmělo I-RON WILL!! (Aleš)
Deathaři z Řecka, SEPTICFLESH. Jedna z kapel, kterým by slušel spíše nějaký klub. Každopádně mě to bavilo. Není to vynikající, je to chvalitebně. Některé symfonické pasáže mi trošku splývaly dohromady. Jejich vystoupení nepostrádalo náboj. Naopak. Šli do toho po hlavě. A to se cení. (Asphyx)
V poslední době jsem sice řecké SEPTICFLESH slyšel hned několikrát, stejně jsem byl ale zvědav, co předvedou. Chce to ale přimhouřit oči nad tím, že má Spiros baskytaru hlavně na ozdobu a polovina toho, co dělá kapelu kapelou, zní ze samplů. Sice zazněly songy jen ze dvou posledních desek, I tak to ale stálo za to. Lovecraft’s Death, Annubis a Pyramid God mi udělaly z vystoupení zážitek mazající všechna negativa. (Aleš)
Kapelu VADER už jsem viděl několikrát a ještě nikdy mně nezklamala. Opět precizně odehraný death metal se vším všudy. Skvělá pódiovka, hutný zvuk, prostě vše, co k profesionální kapele patří. (IFA)
VADER je moje srdcová kapela. Mě se to od začátku do konce moc líbilo. Zobal jsem to Peterovi z ruky. Musím vyzvednout práci Jamese za bicími. Vynikající práce. Ocitl jsem se chvílemi v jiné dimenzi. Kvůli takovýmto zážitkům mi to za to pořád stojí. Těšil jsem se na ně asi nejvíc. Užil jsem si svoje deathové odpoledne. Hráli hodně i z poslední desky Welcome the Morbid Reich. Hallelujah!! A bez debat. (Asphyx)
Druhou tuzemskou grupou, na kterou jsem se pekelně těšil, byli legendární thrashoví ARAKAIN (kteří jsou už celých třicet let na scéně!). Pro Metalfest si připravili čistě thrashový set složený hlavně ze starých a ještě starších skladeb, jak na začátku uvedl sám Honza Toužimský. Musím říci, že naposledy jsem na Arakainu byl ještě v dobách, kdy s nimi fungoval Aleš Brichta, ale Honza Toužimský na mne udělal velký dojem, myslím, že je skvělým frontmanem. Arakainí set spustil nejen skadbu Pán bouře, ale také nebesa, která se otevřela a na Metalfest se začaly lejt hektolitry dešťové vody. Stejně se to těm Arakainům skvěle povedlo, si to takhle zařídit! Během koncertu Arakain mimo jiné zahrál skladby Šehrezád, Gilotina, 311. peruť nebo Kamennej anděl a jako poslední skladbu Amadeus. Přijetí místních fans bylo divoké a potěšilo, že se kapela vrátila na pódium a ještě přidala úvodní opus z (mého nejoblíbenějšího) alba Schizofrenie - Strážci času. Nostalgicky jsem si připomenul má mladá léta na učňáku a skoro se mi natlačila slza do oka... a nebo to byla kapka deště? (Kubrt)
ARAKAIN zvolil pro letošní Metalfest setlist složený pouze z alb Schizofrenia a Thrash The Trash. Volba na pro takto obsazený festival jistě logické i bez přihlédnutí k faktu, že letos Arakain slaví třicítku. Nápad tedy výborný, provedení už horší. Při setu jsme si mohli zavzpomínat na takové perly jako jsou Pán Bouře, Peruť 313, Gilotýna, Kamenný anděl , Schizofrenia atd. Nejedno srdce sice zaplesalo blahem a vyslovilo přání, aby takhle Arakain hrál dále a už nikdy nezvolnil, nicméně vedle Vader mi i takto nabušený Arakain přišli jako chudí příbuzní. Možná by nevadilo, že zvuk najednou nebyl tak hutný, ale statičnost kapely byla místy až trapná. Při metalovém koncertu přece nelze stát jako Pavel Bobek. A nepředhazujte mi tady stáří členů. Na festivalu byly i starší pardálové a jak to tam dávali…Jinak koncert odehraný perfektně. Někdo si stěžoval na Honzův zpěv, že mu do toho thrashe moc nejde, ale mně to nějak závadné nepřišlo. (IFA)
Po loňském zábavovém vystoupení jsem měl trošku strach. Pak vylezl Toužimský na pódium a oznámil, že budou hrát starý songy. ARAKAIN jsem jako mladej metalák miloval. Takže letos jsem byl spokojenej. Jen ten Brichta mi tam chyběl. (úsměv) (Asphyx)
Německo-rumunská kapela. POWERWOLF měli takový ty kabáty, byli pomalovaný a já byl v šoku. Tentokrát negativně. Otázky typu: „Do you like beer?“ apod. Hudebně to jde úplně mimo mě. Tady jsem si musel odskočit na hruškovici. Fanoušci kapely si to asi užili. Já ne. Mě tohle prostě nebaví. Samý klišé, pózy a k tomu tuctová muzika. Uff. (Asphyx)
Další power heavy kapela. Na rozdíl od předcházejícího zvěrstva vzali svůj power metal z té lepší stránky. Je to samozřejmě hrozně těžké v téhle škatuli muziky vůbec zaujmout, ale AXXIS se to povedlo. Zpěvák je neskutečnej šoumen. Je sice pravda, že bych si tuhle kapelu asi doma ani nestáhl, ale naživo mě to bavilo. Show must go on!! (Asphyx)
Nebe se zatáhlo a na podiu vyrostly kříže a pochodně ohlašující příchod BEHEMOTH. Ov Fire and the Void prořízla vzduch a od té chvíle jsem byl jimi naprosto pohlcen. Pohled na Nergala trestajícího svou nebohou kytaru byl rozhodně sugestivní zážitek, nezůstával za ním však ani zbytek kapely. Všichni hrozili, jako by za to měli přijít do pekla. A pokud je bůh milostivý, pevně věřím, že se to hochům nakonec podaří. Radost mi udělala i Conquer All, jejíž název nemohl být v tu chvíli příhodnější, protože pro mne bylo jejich vystoupení vrcholem celého festivalu. Po všem, co kapela předvedla, ale nemohla odejít jen tak. Z nenápadné trubky v levé části podia k mému překvapení sice nevylítli pečení holuby, anobrž malé kousky černé pásky, které z dálky podpořeny kouřem vypadaly jako hejno netopýrů. Tak odcházejí hrdinové. (Aleš)
Nergala jsem viděl letos už v Praze. Tam mi přišel chvílemi utahaný. V Plzni ale odvedli BEHEMOTH perfektní vystoupení. Berou všechno perfekcionisticky. Vše doladěné k dokonalosti. Ohně, světla, painty. Rád jsem je zase viděl. Myslím, že jsou zpět. Mám rád jejich písně víc hozené do death metalu. A dostal jsem jich požehnaně. Fanoušci jejich blackového období museli být taky spokojeni. Rozsekali mě na maděru. A bez ohňů není underground. (úsměv) (Asphyx)
Jedna věc je jistá. Když máte šanci vidět koncert BEHEMOTH, naprosto spolehlivě dostanete zcela profesionální výkon a show, která je dotažena do posledního detailu. A ani tento večer tomu nebylo jinak. Hned po intru a úvodní klipovce Ov Fire and the Void bylo jasné, že se bude jednat o jeden z vrcholů celého festu. Ale nejen black/death metalu té nejvyšší kvality se dostane fanouškovi. Na své si přijde i oko. Efektivní úbory, masky, ohně, hořící kříže... Ale nejdůležitější je hudba a ta snese nejpřísnější měřítka. Bez letité Chant for Ezkaton 2000 by to nešlo a tak jako předposlední zazněla i tato věc. Na úplný konec pak majestátní hymna Lucifer a bylo vymalováno. Ještě teď mám husí kůži. Je skvělé opět vidět Nergala na místě, kam patří. Na koncertních pódiích. (Goro)
BEHEMOTH nasadili zlou tvář a v areálu přituhlo. Výborná show podpořená vynikajícím výkonem muzikantů. Laťka v ten moment vyletěla hodně vysoko a kdekdo v téhle rouhačné vřavě mohl ztratit dech. Kapela nenechala nikoho na pochybách a neustále překvapovala svou agresivitou a šikovně zvolenými převleky. Nechyběly ohně, neustále se valící kouřová clona a ve finále na nás Behemoth za majestátného bzučení vypustili celou armádu much. Belzebub byl přítomen a dílo bylo dokončeno. (IFA)
KREATOR se s tím nemazal a hned v prvních tónech ohromil několika tisícový dav hymnou Violent Revolution, následovaly další hity a hrálo se i z vynikajícího aktuálního alba Phantom Antichrist. Ocenil jsem výborný zvuk a obrovské nasazení kapely. Zpěvák a kytarista v jedné osobě Mille Petrozza působil neskutečně energeticky, čímž si dokázal podmanit snad všechny fanoušky v areálu. A to se ještě nepustil do starší tvorby z alb např. Coma Of Soul nebo Pleasure To Kill. Kreator tak u mě zvítězil na plné čáře. (IFA)
Dostal jsem se do varu. Mám rád skoro všechny desky KREATOR. Jejich vystoupení bývají vždy skvělá. Nebo jsem zatím neměl tu čest je někde zastihnout mimo formu. Teutonic thrash. Dali mi, co jsem chtěl. Přišli mi syroví. Řezalo mě to a já zase skákal. Neumím být v klidu. Zahráli všechny možné i nemožné pecky. Každý fanoušek si to musel užít. Masakr. Byl jsem sice již docela společensky unaven, ale spokojen. A koneckonců i rád, že jsem to přežil. (smích) (Asphyx)
Bolí mě za krkem a šel jsem domů 2,5 hodiny 15 minutovou cestu. Opět děkuji všem, kdo mě krmili. (smích) Vím, že vás spoustu asi už nikdy neuvidím. Tak aspoň poděkování touto cestou. Hallelujah! (Asphyx)
Fotky: Asphyx
Celá fotogalerie
Fotky BEHEMOTH a KREATOR (na konci fotogalerie): Ignor
Druzí vystoupivší NEXUS INFERIS mne poměrně zaujali. Našláplý death/black s industriálními a symfonickými vložkami mne až na pár hluchý míst chytnul a v jistých směrech mi připomněl Septicflesh. Extrémně zlá image na mne měla ale spíše úsměvný efekt. Alespoň měly babičky co dělat, když šily a svářely hochům stejnokroje. (Aleš)
Ranní vstávání v mém věku již není po takovýchto akcích žádný med. Musel jsem se poměrně přemlouvat. Manželce se ale povedl gulášek a postavil mě na nohy. Začíná den druhý. Přicházíme v půl dvanácté do areálu. (Asphyx)
Tuzemskou scénu moc detailně nesleduji, nicméně mi neunikla zmínka o u nás stále populárnějších DYMYTRY vystupujících v predátořích maskách. Ač nepřipraven, docela jsem byl zvědavej. Dymytry si zakládají na své vizáži, která se jim myslím solidně podařila a hlavně na jejich propagaci toho, že chtějí a budou zpívat česky, což mi přišlo dost sympatické. Jejich tvorba není nikterak originální, vlastně to je kopírka Korn a jim podobným kapel. Také sami během koncertu několik úryvků z Korních skladeb zahráli. Zvuk byl hodně dobrej a jejich show dost energická a sami tak dokázali přitáhnout a rozeřvat početnou hromadu svých fans na Metalfestu. Pro mne byl jejich koncert zajímavější hlavně v tom, že s nimi jela naše bubenická hvězda Miloš Meier, kterýho jsem letos zaregistroval nejdříve v Buena Vista klubu v Plzni s Michalem Pavlíčkem a pak ještě na Třemfestu opět s Pavlíčkem, ale navíc ještě s Básikovou, Škarohlídem (Hentai Corp.) a Vilibaldem Čokem. Jeho bubenický sólo opět nemělo chybu! Miloš je navíc velký recesista, takže jeho výstup byl okořeněný různými vtípky od vyhazování paliček, nebo kdy si uprostřed svého sóla dal drobnější pauzu na pití, i když pokračoval ve fíglech s kopákem. Myslím, že z Dymytry vyrostla hodně energická kapela, která dokáže oslovit množství rockmetalových fans a to je dobře. Hodně jsem si je užil. (Kubrt)
Tak tohle tedy opravdu ne. Tady budu vostrej. Co to má jako bejt? Ty masky. Jsem vysazenej na takový ty český zábavový kapely. Jako sorry. Koukal jsem ale, že lidi brali stánek DYMYTRY útokem. Omlouvám se fanouškům, ale tohle je na mě moc. (Asphyx)
GRAND MAGUS poslední dobou vcelku často poslouchám a tak jsem do akce vyrazil dříve, než jsem měl původně v plánu. A ještě, že tak, protože tohle nevidět by byla škoda. Tihle švédští heavymetaloví retro bojovníci totiž živě šlapou naprosto nehorázně. Co na tom, že spoustu prvků z jejich tvorby jsme měli možnost slyšet u mnohých klasiků žánru a vokály nejsou jako na cedlu. Tohle jejich vystoupení mě bavilo od začátku až do konce. Navíc když mi zahráli z mé nejoblíbenější fošny Iron Will úvodní song Like the Oar Strikes the Water a poté i titulní song Iron Will, byl jsem zcela spokojen. Patřičná dřevní image samozřejmě nesměla chybět. V daném hudebním ranku, alespoň pro moji osobu, nenašli během celého festu přemožitele. (Goro)
GRAND MAGUS. Zemitý heavy doom metal. Mají skvělej zvuk. Akorát mě iritoval ten zpěvák. Přitom z desky se mi to docela líbí. Když hráli svoje sabbathovské riffy, moc se mi to líbilo. Pak přišel zpěv a nelíbilo. Inu, co nadělám. (Asphyx)
GRAND MAGUS ze Švédska byl druhý a poslední spolek koketující s doom metalem. V tomto případě byl základem klasický heavy metal, neodehrálo se zde nic objevného, i přesto mne ale jejich vystoupení bavilo. Tříčlenný spolek si vystoupení užíval, stejně tak i pár řad fanoušků, z jehož středu se po každé skladbě ozývalo Hammer of the North, čímž Grand Magus ve finále diváctvo oblažili. Odcházel jsem spokojeně pro pivo a hlavou mi hřmělo I-RON WILL!! (Aleš)
Deathaři z Řecka, SEPTICFLESH. Jedna z kapel, kterým by slušel spíše nějaký klub. Každopádně mě to bavilo. Není to vynikající, je to chvalitebně. Některé symfonické pasáže mi trošku splývaly dohromady. Jejich vystoupení nepostrádalo náboj. Naopak. Šli do toho po hlavě. A to se cení. (Asphyx)
V poslední době jsem sice řecké SEPTICFLESH slyšel hned několikrát, stejně jsem byl ale zvědav, co předvedou. Chce to ale přimhouřit oči nad tím, že má Spiros baskytaru hlavně na ozdobu a polovina toho, co dělá kapelu kapelou, zní ze samplů. Sice zazněly songy jen ze dvou posledních desek, I tak to ale stálo za to. Lovecraft’s Death, Annubis a Pyramid God mi udělaly z vystoupení zážitek mazající všechna negativa. (Aleš)
Kapelu VADER už jsem viděl několikrát a ještě nikdy mně nezklamala. Opět precizně odehraný death metal se vším všudy. Skvělá pódiovka, hutný zvuk, prostě vše, co k profesionální kapele patří. (IFA)
VADER je moje srdcová kapela. Mě se to od začátku do konce moc líbilo. Zobal jsem to Peterovi z ruky. Musím vyzvednout práci Jamese za bicími. Vynikající práce. Ocitl jsem se chvílemi v jiné dimenzi. Kvůli takovýmto zážitkům mi to za to pořád stojí. Těšil jsem se na ně asi nejvíc. Užil jsem si svoje deathové odpoledne. Hráli hodně i z poslední desky Welcome the Morbid Reich. Hallelujah!! A bez debat. (Asphyx)
Druhou tuzemskou grupou, na kterou jsem se pekelně těšil, byli legendární thrashoví ARAKAIN (kteří jsou už celých třicet let na scéně!). Pro Metalfest si připravili čistě thrashový set složený hlavně ze starých a ještě starších skladeb, jak na začátku uvedl sám Honza Toužimský. Musím říci, že naposledy jsem na Arakainu byl ještě v dobách, kdy s nimi fungoval Aleš Brichta, ale Honza Toužimský na mne udělal velký dojem, myslím, že je skvělým frontmanem. Arakainí set spustil nejen skadbu Pán bouře, ale také nebesa, která se otevřela a na Metalfest se začaly lejt hektolitry dešťové vody. Stejně se to těm Arakainům skvěle povedlo, si to takhle zařídit! Během koncertu Arakain mimo jiné zahrál skladby Šehrezád, Gilotina, 311. peruť nebo Kamennej anděl a jako poslední skladbu Amadeus. Přijetí místních fans bylo divoké a potěšilo, že se kapela vrátila na pódium a ještě přidala úvodní opus z (mého nejoblíbenějšího) alba Schizofrenie - Strážci času. Nostalgicky jsem si připomenul má mladá léta na učňáku a skoro se mi natlačila slza do oka... a nebo to byla kapka deště? (Kubrt)
ARAKAIN zvolil pro letošní Metalfest setlist složený pouze z alb Schizofrenia a Thrash The Trash. Volba na pro takto obsazený festival jistě logické i bez přihlédnutí k faktu, že letos Arakain slaví třicítku. Nápad tedy výborný, provedení už horší. Při setu jsme si mohli zavzpomínat na takové perly jako jsou Pán Bouře, Peruť 313, Gilotýna, Kamenný anděl , Schizofrenia atd. Nejedno srdce sice zaplesalo blahem a vyslovilo přání, aby takhle Arakain hrál dále a už nikdy nezvolnil, nicméně vedle Vader mi i takto nabušený Arakain přišli jako chudí příbuzní. Možná by nevadilo, že zvuk najednou nebyl tak hutný, ale statičnost kapely byla místy až trapná. Při metalovém koncertu přece nelze stát jako Pavel Bobek. A nepředhazujte mi tady stáří členů. Na festivalu byly i starší pardálové a jak to tam dávali…Jinak koncert odehraný perfektně. Někdo si stěžoval na Honzův zpěv, že mu do toho thrashe moc nejde, ale mně to nějak závadné nepřišlo. (IFA)
Po loňském zábavovém vystoupení jsem měl trošku strach. Pak vylezl Toužimský na pódium a oznámil, že budou hrát starý songy. ARAKAIN jsem jako mladej metalák miloval. Takže letos jsem byl spokojenej. Jen ten Brichta mi tam chyběl. (úsměv) (Asphyx)
Německo-rumunská kapela. POWERWOLF měli takový ty kabáty, byli pomalovaný a já byl v šoku. Tentokrát negativně. Otázky typu: „Do you like beer?“ apod. Hudebně to jde úplně mimo mě. Tady jsem si musel odskočit na hruškovici. Fanoušci kapely si to asi užili. Já ne. Mě tohle prostě nebaví. Samý klišé, pózy a k tomu tuctová muzika. Uff. (Asphyx)
Další power heavy kapela. Na rozdíl od předcházejícího zvěrstva vzali svůj power metal z té lepší stránky. Je to samozřejmě hrozně těžké v téhle škatuli muziky vůbec zaujmout, ale AXXIS se to povedlo. Zpěvák je neskutečnej šoumen. Je sice pravda, že bych si tuhle kapelu asi doma ani nestáhl, ale naživo mě to bavilo. Show must go on!! (Asphyx)
Nebe se zatáhlo a na podiu vyrostly kříže a pochodně ohlašující příchod BEHEMOTH. Ov Fire and the Void prořízla vzduch a od té chvíle jsem byl jimi naprosto pohlcen. Pohled na Nergala trestajícího svou nebohou kytaru byl rozhodně sugestivní zážitek, nezůstával za ním však ani zbytek kapely. Všichni hrozili, jako by za to měli přijít do pekla. A pokud je bůh milostivý, pevně věřím, že se to hochům nakonec podaří. Radost mi udělala i Conquer All, jejíž název nemohl být v tu chvíli příhodnější, protože pro mne bylo jejich vystoupení vrcholem celého festivalu. Po všem, co kapela předvedla, ale nemohla odejít jen tak. Z nenápadné trubky v levé části podia k mému překvapení sice nevylítli pečení holuby, anobrž malé kousky černé pásky, které z dálky podpořeny kouřem vypadaly jako hejno netopýrů. Tak odcházejí hrdinové. (Aleš)
Nergala jsem viděl letos už v Praze. Tam mi přišel chvílemi utahaný. V Plzni ale odvedli BEHEMOTH perfektní vystoupení. Berou všechno perfekcionisticky. Vše doladěné k dokonalosti. Ohně, světla, painty. Rád jsem je zase viděl. Myslím, že jsou zpět. Mám rád jejich písně víc hozené do death metalu. A dostal jsem jich požehnaně. Fanoušci jejich blackového období museli být taky spokojeni. Rozsekali mě na maděru. A bez ohňů není underground. (úsměv) (Asphyx)
Jedna věc je jistá. Když máte šanci vidět koncert BEHEMOTH, naprosto spolehlivě dostanete zcela profesionální výkon a show, která je dotažena do posledního detailu. A ani tento večer tomu nebylo jinak. Hned po intru a úvodní klipovce Ov Fire and the Void bylo jasné, že se bude jednat o jeden z vrcholů celého festu. Ale nejen black/death metalu té nejvyšší kvality se dostane fanouškovi. Na své si přijde i oko. Efektivní úbory, masky, ohně, hořící kříže... Ale nejdůležitější je hudba a ta snese nejpřísnější měřítka. Bez letité Chant for Ezkaton 2000 by to nešlo a tak jako předposlední zazněla i tato věc. Na úplný konec pak majestátní hymna Lucifer a bylo vymalováno. Ještě teď mám husí kůži. Je skvělé opět vidět Nergala na místě, kam patří. Na koncertních pódiích. (Goro)
BEHEMOTH nasadili zlou tvář a v areálu přituhlo. Výborná show podpořená vynikajícím výkonem muzikantů. Laťka v ten moment vyletěla hodně vysoko a kdekdo v téhle rouhačné vřavě mohl ztratit dech. Kapela nenechala nikoho na pochybách a neustále překvapovala svou agresivitou a šikovně zvolenými převleky. Nechyběly ohně, neustále se valící kouřová clona a ve finále na nás Behemoth za majestátného bzučení vypustili celou armádu much. Belzebub byl přítomen a dílo bylo dokončeno. (IFA)
KREATOR se s tím nemazal a hned v prvních tónech ohromil několika tisícový dav hymnou Violent Revolution, následovaly další hity a hrálo se i z vynikajícího aktuálního alba Phantom Antichrist. Ocenil jsem výborný zvuk a obrovské nasazení kapely. Zpěvák a kytarista v jedné osobě Mille Petrozza působil neskutečně energeticky, čímž si dokázal podmanit snad všechny fanoušky v areálu. A to se ještě nepustil do starší tvorby z alb např. Coma Of Soul nebo Pleasure To Kill. Kreator tak u mě zvítězil na plné čáře. (IFA)
Dostal jsem se do varu. Mám rád skoro všechny desky KREATOR. Jejich vystoupení bývají vždy skvělá. Nebo jsem zatím neměl tu čest je někde zastihnout mimo formu. Teutonic thrash. Dali mi, co jsem chtěl. Přišli mi syroví. Řezalo mě to a já zase skákal. Neumím být v klidu. Zahráli všechny možné i nemožné pecky. Každý fanoušek si to musel užít. Masakr. Byl jsem sice již docela společensky unaven, ale spokojen. A koneckonců i rád, že jsem to přežil. (smích) (Asphyx)
Bolí mě za krkem a šel jsem domů 2,5 hodiny 15 minutovou cestu. Opět děkuji všem, kdo mě krmili. (smích) Vím, že vás spoustu asi už nikdy neuvidím. Tak aspoň poděkování touto cestou. Hallelujah! (Asphyx)
Fotky: Asphyx
Celá fotogalerie
Fotky BEHEMOTH a KREATOR (na konci fotogalerie): Ignor
