Nepočítám-li dávné zásluhy Tormentor, drží dnes zástavu maďarského metalu tři kapely, jejichž alba jsou respektována nejen doma, ale prakticky na celém světě. Teprve nedávno zazářili The Catafalque, léta se o místo na slunci dělí Casketgarden a SEAR BLISS. SEAR BLISS mi pravda nějak sešli z mysli... Naposledy jsem je viděl na festivalu BlackLights v roce 2009, kde ale jejich vystoupení dopadlo kvůli technickým problémům neslavně, pak mi ze zřetele zmizeli úplně. Ono se není co divit, na novou desku se čekalo skoro pět let, během kterých proběhly personální změny. A také došlo k poměrně výraznému odklonu od netypického black metalu s pozounem... k netypickému metalu/rocku s dechovými nástroji.
Dříve se o SEAR BLISS mluvilo hlavně kvůli pozounu, což je nástroj, který má k metalu relativně daleko. Předsudky ale odvál čas a dnes se nikdo podobnému spojení nediví. Naopak, doba přeje všemu avantgardnímu, a tak to, co dříve vybočovalo, dnes příliš rozruchu nepůsobí. Ale nové album pánů kolem zpěváka a basáka Andráse Nagyho by nějaký rozruch způsobit mohlo (mělo).
Eternal Recurrence je poměrně sevřené album, album, z něhož žádná ze sedmi skladeb nevyčnívá, zato mají všechny velmi dobrou úroveň, a hlavně nezaměnitelnou atmosféru. Už ten začátek s hlasem jak z nějakého filmu a následný atak kytar slibují zajímavé dění, ale v okamžiku, kdy rockové nástroje a zastřený zpěv vystřídá trubka jak z jazzové kapely, je jasné, že se budou dít věci... Po další metalové sloce nastupuje očekávaný pozoun, zpěv se zjemňuje, zase přiostřuje a jestli mě sluch neklame, tak startuje další dechový instrument – tuba. Všechno tohle hraní si s nástroji zastřešuje naléhavá atmosféra, která je dána i tempem, které rozhodně není nějaké svižné, ale střední až pomalé. I Ballad of the Shipwrecked plyne pomalu, zpočátku evokují duch moře šplouchající vlny, později kytary přece jen skladbu zdrsní, ale ne na dlouho – minimalistickou pasáž opět zdobí dechy a nad vším ční Andrásův proměnlivý vokál, často úplně čistý (a naléhavý). Z moře vzhůru do vesmíru, klávesy tedy nastupují s typickými space zvuky jak z nějakého sci-fi filmu, a jestli má tenhle "velký kosmický nepořádek" k něčemu blízko, tak je to doom metal s občasnými rychlejšími pasážemi.
Asi nejrozevlátější je prostřední skladba A Lost Cause, začínající v pochodovém středním tempu, které se z ničeho nic přelije do rockových sfér, v nichž pozoun dotváří odlehčenou náladu... aby se nečekaně rozjela blackmetalová řežba. Je to jen na chvíli a vlastně na nahrávce poprvé, a popravdě, asi by se bez tohohle odkazu k minulosti skladba obešla, protože následující hypnotická pasáž je o poznání interesantnější. Po "nejobyčejnější" skladbě The New Era of Darkness přichází asi vůbec nejsilnější kompozice kompletu – čistý vokál, krásné melodie, vynořující se klávesy, překvapivě výrazná baskytara, chytlavý refrén, táhlé kytarové sólo... překvapivě na samotný závěr songu. A na závěr alba je tu cosi excentrického, alespoň tedy úvod Entering the Seventh Gate není o hudbě, ale o nějakých zkreslených hlasech doprovázených samply... až po chvíli se začne rozvíjet vyloženě avantgardní kus, který v pomyslném žebříčku atakuje první místo předchozí skladby. Kdo by to byl řekl, že závěr cédéčka převálcuje začátek... Zvlášť v době, kdy spousta (ne)fanoušků muziku poslouchá stylem první tři skladby... "baví – založím do adresáře 2012, nebaví – založím do koše". Ti se odměny v podobě "grand finále" nedočkají. (úsměv)
Nová nahrávka SEAR BLISS mě prostě baví a myslím, že Maďaři natočili své nejsilnější album... Popravdě – ta starší v mém archivu místo nemají, ale Eternal Recurrence v něm zůstane...
Seznam skladeb:
Čas: 44:40
www.searbliss.hu
Dříve se o SEAR BLISS mluvilo hlavně kvůli pozounu, což je nástroj, který má k metalu relativně daleko. Předsudky ale odvál čas a dnes se nikdo podobnému spojení nediví. Naopak, doba přeje všemu avantgardnímu, a tak to, co dříve vybočovalo, dnes příliš rozruchu nepůsobí. Ale nové album pánů kolem zpěváka a basáka Andráse Nagyho by nějaký rozruch způsobit mohlo (mělo).
Eternal Recurrence je poměrně sevřené album, album, z něhož žádná ze sedmi skladeb nevyčnívá, zato mají všechny velmi dobrou úroveň, a hlavně nezaměnitelnou atmosféru. Už ten začátek s hlasem jak z nějakého filmu a následný atak kytar slibují zajímavé dění, ale v okamžiku, kdy rockové nástroje a zastřený zpěv vystřídá trubka jak z jazzové kapely, je jasné, že se budou dít věci... Po další metalové sloce nastupuje očekávaný pozoun, zpěv se zjemňuje, zase přiostřuje a jestli mě sluch neklame, tak startuje další dechový instrument – tuba. Všechno tohle hraní si s nástroji zastřešuje naléhavá atmosféra, která je dána i tempem, které rozhodně není nějaké svižné, ale střední až pomalé. I Ballad of the Shipwrecked plyne pomalu, zpočátku evokují duch moře šplouchající vlny, později kytary přece jen skladbu zdrsní, ale ne na dlouho – minimalistickou pasáž opět zdobí dechy a nad vším ční Andrásův proměnlivý vokál, často úplně čistý (a naléhavý). Z moře vzhůru do vesmíru, klávesy tedy nastupují s typickými space zvuky jak z nějakého sci-fi filmu, a jestli má tenhle "velký kosmický nepořádek" k něčemu blízko, tak je to doom metal s občasnými rychlejšími pasážemi.
Asi nejrozevlátější je prostřední skladba A Lost Cause, začínající v pochodovém středním tempu, které se z ničeho nic přelije do rockových sfér, v nichž pozoun dotváří odlehčenou náladu... aby se nečekaně rozjela blackmetalová řežba. Je to jen na chvíli a vlastně na nahrávce poprvé, a popravdě, asi by se bez tohohle odkazu k minulosti skladba obešla, protože následující hypnotická pasáž je o poznání interesantnější. Po "nejobyčejnější" skladbě The New Era of Darkness přichází asi vůbec nejsilnější kompozice kompletu – čistý vokál, krásné melodie, vynořující se klávesy, překvapivě výrazná baskytara, chytlavý refrén, táhlé kytarové sólo... překvapivě na samotný závěr songu. A na závěr alba je tu cosi excentrického, alespoň tedy úvod Entering the Seventh Gate není o hudbě, ale o nějakých zkreslených hlasech doprovázených samply... až po chvíli se začne rozvíjet vyloženě avantgardní kus, který v pomyslném žebříčku atakuje první místo předchozí skladby. Kdo by to byl řekl, že závěr cédéčka převálcuje začátek... Zvlášť v době, kdy spousta (ne)fanoušků muziku poslouchá stylem první tři skladby... "baví – založím do adresáře 2012, nebaví – založím do koše". Ti se odměny v podobě "grand finále" nedočkají. (úsměv)
Nová nahrávka SEAR BLISS mě prostě baví a myslím, že Maďaři natočili své nejsilnější album... Popravdě – ta starší v mém archivu místo nemají, ale Eternal Recurrence v něm zůstane...
Seznam skladeb:
- The Eternal Quest
- Ballad of the Shipwrecked
- Great Cosmic Disorder
- A Lost Cause
- The New Era of Darkness
- There's No Shadow Without Light
- Entering the Seventh Gate
Čas: 44:40
www.searbliss.hu
