KLADIVO NA PÝCHU

X-CORE – Life And Stuff CD 2011, vlastní náklad

X-CORE jsem měl, nejspíš kvůli názvu, zafixované jako hardcorové drtiče. Ale byl to jen takový dojem, protože v současnosti jsem o kapele věděl jen to, že existuje a kdysi recenzovaná nahrávka mi z paměti nadobro zmizela. Až teď se ke mně dostalo další kolečko se záznamem hudby téhle party, která existuje od roku 1998 a jak jsem se dočetl na jejich webu, má za sebou spoustu koncertů po boku respektovaných zahraničních kapel i celou řadu nahrávek. Poslechl jsem si pro ilustraci ukázky z předchozího alba In Hell a podle všeho tehdy kapela valila docela tvrdě a střídala drsné zpěvy s čistými – a vyšel mi z toho metalcore.

Ale ať už X-CORE hráli co hráli, teď metalcore nehrají. Těžko jednoznačně říci, co to vlastně je... na BZ uvádí všeobjímající kombinaci metal-rock, já bych po několika posleších Life And Stuff přiklonil k nějakému hybridu rocku, core, metalu, popu.... Slovo hybrid nemyslím hanlivě, jeho význam je ostatně úplně jiný, než si většina lidí myslí, a „přeložit“ jej do hudební rétoriky, vyšlo by „crossover“. Tak že by X-CORE hráli crossover?

První poslech odhaluje, že X-CORE hrají hlavně tak, aby se to líbilo co nejširšímu spektru posluchačů. Tuny melodií, kvanta čistých vokálů, spousta hitových momentů... perfektní instrumentální i pěvecké výkony a dokonalý zvuk. A taky hodně pasáží sladkých jako med a vlezlých až je to protivné.

Úvod slibuje mnohé – po krátkém intru (načíná jej part klavíru, na který se nabalují kytary, bicí i vokály) se rozjíždí asi nejlepší song – Don´t Forget. Od začátku totální šlágr s cizelovanými čistými zpěvy, s obrovským hitovým potenciálem, a aby toho „měkkého“ nebylo příliš, přidává se hrdelní řev. Vcelku pochopitelně čisté vokály jedou s melodiemi a řev s tvrdšími pasážemi hnanými dusotem bicích, nechybí ani kytarové eskapády a klávesové tóny na závěr. Každopádně refrén je nakažlivý až běda a určitě se tahle pecka bude líbit i na živo. Leč s následující Good Bye Forever mé nadšení prudce klesá... Začátek je luxusní, smyčce kouzlí příjemnou atmosféru, ale pak je vystřídá fádní cukrkandlová melodie a ten refrén... ten mi přijde... odpudivý. „Vo oóóu“ zní jak špatný vtip (v bookletu se tedy píše „wooou“), celou skladbu posílá do kopru a nezachrání ji ani dokonalá kytarová sóla a další hrátky... protože se vždycky vrací ona hrůza.

Tak, dvě skladby, a hned tak protichůdné názory. Co dál? Nebojte, nebudu tady pitvat jeden song po druhém, ono by to za chvilku znamenalo opakovat se pořád dokola... V podobně unylém duchu jede i I´m Yours, pak se v několika kusech přitvrzuje, ale vždy se mezi ostřejšími pasážemi objevují i momenty melodické, ústy kapely podmanivé, ústy mými vlezlé...

Zmínit bych měl ještě dvě skladby, které uspěly ještě dříve, než album vyšlo. She´s Magnetic prý vyhrála nejednu hitparádu a přiznejme si, hitparády to musely být mainstreamové, protože jde o cajdák pro slečinky, který načíná neuvěřitelně fádním „jéé ééé ééé“ (booklet -> „yeee“) a který je plný smutku a obsahuje perly typu „we are so far“, „I want you here“ nebo „remember our last kiss“. Mladým se to bude zákonitě líbit, protože X-CORE zpívají o těch jejich problémech, starší jedinci asi otráveně mávnou rukou. Druhá úspěšná skladba, „Black Market´s Soul“ se objevila na soundtracku k filmu Lidice a i když je to pomalá kompozice, drží si odstup od kýče a vlastně téma smutku zpracovává o poznání vyspěleji než propíraná She´s Magnetic.

Je mi jasné, že tahle muzika bude na mladé posluchače zabírat měrou vrchovatou a vlastně nevidím důvod, proč kapele cokoliv vyčítat. Naopak, za všechny doprovodné záležitosti zaslouží pochvalu jako hrom – booklet je skvostný, graficky dokonalý a navíc i pohledný, zvuk jak již bylo naznačeno skvělý a „zahraniční“ – ostatně pořizoval se u mistra Grapowa, který přispěl i kytarovými sóly. A aby těch hostů nebylo málo, v I Love My Schizophrenia si zařval sám Derrick Green a v několika skladbách se o atmosféru stará smyčcový orchestr.

Seznam skladeb:
  1. Intro
  2. Don´t Forget
  3. Good Bye Forever
  4. I´m Yours
  5. Go With Us
  6. I Love My Shizophrenia
  7. Nobody Is Bad
  8. Wingless
  9. She´s Magnetic
  10. Someone Said
  11. Revenge
  12. Black Market´s Soul

Čas: 51:10

www.x-core.cz
http://bandzone.cz/xcore



Zveřejněno: 03. 01. 2012
Přečteno:
2810 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 01. 2012 18:02 napsal/a 666
WTF?
No nepotěšili mě chlapci. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. V čem teď vystupujou? V koženejch tangách s obojkem kolem krku? No nic, jdu si pustit něco normálního na spravení chuti.
05. 01. 2012 19:29 napsal/a skipi
hektor
prispevek pod. jsme psal ja pro hektora....nejak jsem to popletl. pardon :-)
05. 01. 2012 19:25 napsal/a hektor
jasan
rozumne napsano, pohoda. A myslim, ze jsme na fobii ani x-core nejak zvlast nepomlouvali. Jen je to proste undergroundzine, takze 7 od johana, odpovida 10 pro \"dosadte libovolnou oblibenou kapelu\" :-). Jinak Dharm to vystihl, u nas musis hrat agro jinak je to bez sance :-)
05. 01. 2012 13:30 napsal/a Hektor
názor
recenze je myslím napsaná velice dobře, ono je dobře, že se jen tak nehaní toto dílo a jde se na recenzi tak nějak rozumě, protože osobně se mi tato deska opravdu velice líbí, ať již vemu jakoukoliv stránku této placky vše je dotaženo do konce, instrumentálně - vždyť je to pecka kluci hrají velmi dobře, vypracovali se, nápady na jedničku, nebáli se použít vokál a přehnat to s ním proč ne, každý se tu bojí něco udělat aby ho kluci v hospodě pak nepomluvili, X-CORE se neskrývají, ukazují tvář, osobně mám dost pseudometalků, kteří zarputile holdují oldschoolu, pak se přistihnou jak dělají remake Lady Gaga apod...X-CORe fandím...
04. 01. 2012 21:45 napsal/a manafob
super
jsem rád, že tuhle recenzi nenapsal nikdo, kdo poslouchá metalcore, ale právě ty Johane - myslím, že nezaujatě jsi vystihnul plusy a \"průsery\" téhle desky. Jsou tam bezesporu hodně dobrý songy, ale na některé nápěvy mě fakt taky dostaly...