Doby, kdy jsem mikulášské večery trávil u televize pojídáním tuny čokolády jsou již pryč. Letos jsem vyrazil za bigbítem do ostravského Barráku. Tam pátého prosince vystoupili amíga z Mexika, kapela HERE COMES THE KRAKEN. Mezi veřejností od oznámení koncertu v Ostravě koluje historka o kaufu manažera kapely. Původně měli totiž HCTK hrát v Brně za jistý obnos peněz, nezávisle na návštěvnosti. Manažer ale kývl na méně výhodnou nabídku z Ostravy, kde výše jejich honoráře závisel na tržbě za vstup. A není žádným tajemstvím, že v Brně tyto akce prosperují podstatně více než v Ostravě. Šlo tedy o rozdíl v návštěvnosti. Je ale pravda, že Ostrava si už podobný koncert zasloužila. Praha, ale i Brno jsou na dojíždění daleko. Aktivita ostravských fanoušků je ale dost vlažná a tak takovéto akce často končí fiaskem. Brno by tedy bylo podstatně výhodnější destinací. Jak finančně pro kapelu, tak pro lidi a návštěvnost akce. Na severu Moravy je ale akcí jako šafránu a tak jim to musím přát. Vydal jsem se tedy do Ostravy. Netušíc, že celou akci provázely i problémy s kapelami. Nejprve si v pátek zranil ruku kytarista z ENNOI, která měla po delší době vystoupit a tak byla nahrazena bandou I SURVIEVED CREMATION. Několik hodin před začátkem ale přišla zpráva od rakouských GIVE EM BLOOD, kteří doprovází HCTK na celém turné, že se jim porouchala dodávka. Tudíž nemohli přijet. Na poslední chvíli do line-upu naskočili domácí THE TRUTH IS OUT THERE. Tady je na místě pochválit organizátora, že si s nepříjemnou situací poradil a v šibeničním čase obstaral náhrady tak vysokých kvalit. Návštěvníků bylo poskromnu, přesto o půl deváté obsadila pódium první banda.
Tou byla I SURVIVED CREMATION z Bohumína. Už dříve u mě tato kapela vzbudila zájem díky svému názvu. S hudební tvorbou už to bylo horší. Nepříliš nápaditý deathcore doléhal k uším několika desítek posluchačů, ale nikoho nezaujal natolik, aby pod pódiem zapařil. Kvalitní, dvoubarevný vokál zpěváka, kde střídal growlení a screamo, což nejlépe vyznělo u coveru Suicide Silence 'Unanswered'. Statické vystoupení bez velké cirkulace energie nezachránily ani pokusy kytaristů o kraby nebo se alespoň pohybovat v rytmu breakdownů. Mladá kapela nepochybně potřebuje zapracovat především na pódiové prezentaci. Hudebně to tak hrozné není, ale cenu za originalitu a inovaci žánru bych jim neudělil. Krátký set I Survived Cremation v mých očích uběhl ve zlomku času a zástavu srdce mi nezpůsobili. Ba ani zvýšený tlak. Lituji.
Přímo průvan do české corové scény vnesla následující kapela THE TRUTH IS OUT THERE. Ti zachytili rozjíždějící se vlak do slibných krajů čím dál více populárního trance-coru. Milovníkům škatulkování se omlouvám, ale o přesném žánru romány sepisovat nebudu. TTIOT zkrátka kombinují řízný deathcore s elektro prvky. Nejde ale jen o pár beatů. Mezi kytarovými riffy se objevoval energický, výborný rave-trance sound, který vnášel do žil tolik chtěný párty feeling. Zpěvák Hanzi se na pódiu roztancovall jako pravověrný technař na Love Parade a spolu s jeho psychedelickým zpěvem a křečovitými pohyby mělo vystoupení TTIOT neskutečnou šťávu. Ani ostatní spoluhráči nezůstávali pozadu a sršeli energií kterou usměrňovali do přesných, naučených pohybů. Skvělé věci jako single 'Bounce', 'Big Lobogo' nebo 'DEX' měli sílu trhat žíly všem pochybovačům. Hanzi nezapomněl ani na interakci s lidmi a jeho přirozené charisma a uvolněný projev přispěl k velice přátelské a uvolněné atmosféře. Přestože měli problémy s technikou, předvedli velkolepou show. TTIOT jsou bezesporu jednou z nejtalentovanějších, nejživějších a nejoriginálnějších současných kapel v ČR. A dle mého názoru se jedná o nejlepší pódiovou show v rámci českých kapel. Budu citovat slova jednoho z návětěvníků, který řekl: "jsem rád, že v Ostravě vznikla kapela takového žánru ještě dřív, než Pražáci vůbec zjistili, že tento žánr existuje." To bez debat značí, že TTIOT pro místní aktivní fanoušky a hudebníky znamenají něco jako národní klenot. Už teď se těším na další koncert a na nové věci, a kterých kapela dle svých slov pracuje
Večer ale patřil mexické deathcorové kapele HERE COMES THE KRAKEN. Šestice amígos byla připravena velmi rychle a začala do nás sypat středoamerické riffy. Kapela jede na turné k aktuální desce Hate, Greed and Death, před kterou se musela vypořádat se změnou na postu nejdůležitějším. Mike, coby hlas debutového alba Here Come The Kraken, uvolnil místo novému vokálistovi Danielovi, který už nazpíval zmíněnou novinku. Oproti debutu je podstatně melodičtější, ale rozhodně neztratila na své drsnosti. Kapela hned v úvodu vystřílela své nejostřejší náboje, písně 3.33 AM, Never Regret a Nu Beginning. Ty přilákaly většinu návštěvníků a poměrně dost se jich nebálo pařit, takže atmosféra byla i přes nepříznivou účast velice dobrá. Ve zmíněných písních ale chyběly čisté vokály, které na desce výborně dokreslují drsnou tvář kapely. To ale vůbec neuškodilo a udrželo to tvrdší feeling koncertu. Mě to ale trošku zamrzelo. Je pravda, že by čisté vokály možná trochu zkazily dojem z hard core koncertu, protože v Barráku se podařil vyladit skvělý, tvrdý a syrový zvuk, který HCTK krásně sedl. Daniel byl jako utržený ze řetězu a na jednom místě moc dlouho nepostál. Živé vystoupení tedy bylo zaručeno. Zároveň v úvodní řeči omluvil absenci kapely Give Em Blood, pochválil vystupující kapely a poděkoval návštěvníkům za crazy monday night. Určitě jsou ale zvyklí na daleko větší šílenost. Daniel působil jako sympatický a otevřený člověk, určitě tedy do kapely dobře zapadl. Při několika skladbách nechával některé části odzpívávat i první řadu zarytých fanoušků a nešetřil vlídnými slovy. Bohužel i koncert HTCK utekl jako voda a při oznámení, že se chystá poslední song, jsem čekal ještě přídavek minimálně dvou, tří písní. Přidali pouze jednu. V řádném hracím čase zazněly ještě např. Beverly Hell nebo jediná věc z debutu Confessions Of What I've Done. Přídavkem pak byla jediná zbývající dobře známá skladba, a to Don't Fail Me Darko. S ní také skončila návštěva mexického deathcoru. Here Comes The Kraken se rozloučili ,ale nebyl problém si je u merche odchytit a přátelsky si pokecat. Kapela také na pódiu pózovala pro četné skupinové fotografie a všem fanouškům se snažila splnit, co jim na očích viděla. Takhle nějak by to mělo vypadat vždycky. Proto také preferuji klubové koncerty a miluji corovou scénu. Kde nejsou žádné namyšlené hvězdičky, ale normální, pohodoví lidé. Koncert byl u konce a mě už čekala jen noční cesta domů z výletu, kterého jsem ve finále ani přinejmenším nelitoval.
Koncertu jako z mexických telenovel jsme se nedočkali. Kluci s sebou neměli ani velké sombréro, ani tequilu v ruce. Nedošel asi ani žádný Chuan, Chosé nebo Pablo. I bez nich ale Here Comes The Kraken odehráli strhující show a ostudu si rozhodně neutrhli. Jak jsem již psal v úvodu, je škoda že nevyšel dříve dohodnutý deal v Brně. Neříkám to ze sobeckých důvodů, že bych ušetřil za cestu. Brněnský koncert by pro kapelu znamenal více peněz, pro nás lepší atmosféru a to i ve větším počtu. V Ostravě je ale opravdu podobných akcí málo. Tak pro tentokrát buďme tolerantní. Velká poklona patří organizátorovi akce, který hbitě sehnal dvě velmi kvalitní kapely jako náhradu. The Truth Is Out There opět ukázali, že jsou něco extra.
Autor fotek: Pajulka
Fotoreport na Photomusic zde
