Pondělek v pravé půli listopadu znamenal pro fanoušky post hardcoru z Brna, okolí i celé republiky cestu do klubu Melodka. Agentura Conspiracy sem umístila jednu ze svých kvalitních akcí na poli hardcoru. Tentokrát tu méně drsnou variantu. Do Brna přijelo duo Britských post-rockových kapel The Blackout a We Are The Ocean. Podpořili je slovenští sympaťáci From Our Hands. Popularita těchto Angličanů způsobila největší návštěvnost, co kdy Melodka zažila. Nikdy jsem totiž hodinu a půl před koncertem kterékoliv kapely, co na Melodce hrála, neviděl frontu lidí až ven na ulici. Byl jsem jako v Jiříkově vidění, i když v jiných městech toto není výjimkou. Bylo ale velice příjemné vidět tak dobře přijatý klubový koncert v Brně. Snad se jich v budoucnu objeví na Moravě více. Přece jenom do té Prahy nemůžeme jezdit dvakrát týdně.
Post-hardcorový večer odstartovali rockeři ze Slovenska, FROM OUR HANDS. Kluky jsem už jednou viděl v Praze před koncertem Sum 41 a velice mě překvapili. Proto jsem byl rád, že jsem je mohl vidět znovu. Čtveřice z Bratislavy už hraje nějaký ten rok a na jejich hudbě je to znát. Jejich tvorba zní světově a na československou scénu vlétli silou nevídanou a chytli se tam jako moucha v pavučině. Pro svoji show měli klub zaplněn velice slušně a nic už nás nedělilo od jejich energického rocku. Kapela nám hrála převážně z alba Sinners, se kterým měla úspěch. Zpěvák Matěj se ukázal jako charakterní a zábavný frontman, který bavil početné publikum lačné po rock'n'rollu. Pohled z pozadí klubu na pódium připomínal videoklipy amerických punk-rockových skupin s jednoduchým, leč perspektivním scénářem. Chytlavý skočný refrén, řezání do kytar a skákající, skandující publikum. Přesně takto to při vystoupení From Our Hands vypadalo. Kluci už evidentně oslovili velké množství fanoušků i v České republice a získali si každého návštěvníka Melodky. Výborné, energické vystoupení, které nemohlo zklamat žádného fanouška rocku. Velice příjemný začátek.
Po této parádě se představili první angličtí hosté, WE ARE THE OCEAN. Tato kapela má na svém kontě již dvě desky. Aktuální turné jede na podporu té s názvem Go Now And Live. Tímto mottem se evidentně kapela řídí, protože v Brně předvedla neskutečný výkon. Pětice kombinuje tvrdé screamo party s poprockovými refrény, kterým vládne sympatický hlas kytaristy Liama Crombyho. Sál klubu byl už tak zaplněn, že lidé v předních řadách měli jedinou šanci dostat se dozadu pro trochu vzduchu a prostoru. A to přes šílící dav. Ten se rozjařil hned při příchodu pětice sympatických mladíků. Atmosféra byla úžasná po celou dobu jejich show, ale muzikanty to nijak nevyvedlo z míry. Screamer formace, Dan Brown, k davu promlouval s typickou britskou zarputilostí a vážností. Ale rozvášněné publikum i jemu vykouzlilo úsměv na tváři. We Are The Ocean odehráli devět skladeb z desek Go Now And Live a debutu Cutting Our Teeth. Necelá hodina příjemného postrocku uplynula nepříjemně rychle, ale v hlavách přítomných bude znít ještě dlouho. Křišťálově čistě, epické party Liama Crombyho nekompromisně rozbíjel energický, psychedelický výkon Dana Browna a koncert neměl hluché místo. Druhý jmenovaný i několikrát proběhl s mikrofonem do diváků a kolikrát byl problém udržet drát od mikrofonu nad našimi hlavami. Jednu píseň dokonce odzpíval na stolku na protějším konci od pódia. We Are The Ocean bezpochyby zabodovali u všech. Zejména o dívčí náklonnost neměli nouzi.
Celý post-hardcorový večer uzavírali angličané THE BLACKOUT. Narozdíl od svých kolegů už tato parta není žádným nováčkem. Hrála s takovými kapelami jako Limp Bizkit nebo Funeral For A Friend. Kapela už má čtyři alba a to nejnovější s názvem Hope nám představila v téměř hodinu a půl dlouhém setu. The Blackout se drží stejného receptu jako předchozí kapela. Tvrdší a úderné písně s líbivými, zpěvnými refrény. Blackouti ale kombinují zpěv dvou vokalistů, jejichž hlasy jsou velice podobné, přesto svým způsobem odlišné. Gavin Butler, který se nechal inspirovat vzhledem Freddieho Mercuryho, skvěle vyzpívává výšky čistých pasáží a Sean Smith, který se zase pravděpodobně vzhlédnul ve smetánce osmdesátých let, kromě čistých partů zvládá i skvělé screamo. Kromě alba Hope nám představili i podstatnou část jejich nejúspěšnějšího alba The Best in Town. Z něj zazněly pecky jako skočná 'Children of the Night', nebo 'Save Our Selves (The Warning)', při které aplikovali blindovský patent kapely KoRn. V polovině písně si publikum na Seanovu výzvu kleklo, a jak píseň gradovala, všichni jsme se na povel "Jump the fu*k up" rozdováděli na sto procent. Novinku Hope zastupovala třeba pomalejší 'Hope (Scream It Out Loud)', 'The Storm' nebo závěrečná hitovka 'Higher&Higher'. The Blackout byli bez debat to nejlepší co večer nabídl. Pomyslnou třešničku na dortu. Oba zpěváci byli všude, kam se člověk podíval, při refrénech a zpěvných pasážích zpívala sborově celá kapela a pomáhaly jim i tucty hlasivek v publiku. Oba vokálisti se předvedli jako showmani, navzájem se kočkovali a užívali si show. Přesto si zanechávali svoji britskou kamennou tvář. Tradiční skvrnou na vypraném a vyžehleném ubrusu skvělého zážitku byli lidi. Většina se bavila, pařila v kotli, skákala a spolupracovala s kapelou. Našli se ale i tací, co si mysleli, že jsou na koncertě Lucie Bílé v národním divadle. Co bylo ještě horší, že většina těchto lidí byla vepředu, v prvních řadách. Na paškál si vezmu dvě slovenské slečny v první řadě. Holky byly naparáděné jako do divadla, drdol, velké náušnice, večerní šaty. Chyběly jen cedulky se jménem někoho z Backstreet Boys. Když do nich někdo z moshpitu strčil, tak se rozčilovaly, kopaly kolem sebe jak topící se dítě a nechápavě se po sobě dívaly. Korunu tomu nasadily při děkovačce, kdy z prstů vytvořili tvar srdíčka a skálopevně se snažili upoutat pozornost někoho z kapely. To už bylo opravdu moc. Navíc jejich argumenty jako "vy jste na koncertě asi poprvé že?" nebo "běžte dozadu když se chcete mlátit" radši ponechám bez komentáře. Toto je něco co na koncertech asi nepochopím, a bohužel se s tím budeme pravděpodobně setkávat častěji a častěji. Toto ale koncert neovlivnil a přesto z něj mám jen ty nejlepší vzpomínky. Nenudili se ani chlapi z The Blackout, při odchodu si vysloužili bouřlivý potlesk a rozdávali úsměvy na všechny strany. A já si připsal další tři skvělé koncerty na svoji pomyslnou pažbu.
Snad první corový večer od Conspiracy, co se odehrál v Brně měl úspěch. Pro Melodku to v mých očích znamenal určitý milník. A to takový, že i takto malý a místní klub může hostit takováto jména. Už jen ta fronta na začátku před koncertem mluvila za své. Snad se brzy dočkáme dalších a dalších podobných koncertů v moravské metropoli. Protože jak jsem již psal v úvodu, cesta do Prahy na koncert vyjde na nemalé peníze, a těch kvalitních koncertů je tam požehnaně. The Blackout a We Are The Ocean předvedli Česku výborné koncerty s vynikající hudbou a snad se za námi brzy vrátí. A ani slovenští From Our Hands se neztratili, určitě si na tyto talentované kluky z Bratislavy dejte pozor.
Post-hardcorový večer odstartovali rockeři ze Slovenska, FROM OUR HANDS. Kluky jsem už jednou viděl v Praze před koncertem Sum 41 a velice mě překvapili. Proto jsem byl rád, že jsem je mohl vidět znovu. Čtveřice z Bratislavy už hraje nějaký ten rok a na jejich hudbě je to znát. Jejich tvorba zní světově a na československou scénu vlétli silou nevídanou a chytli se tam jako moucha v pavučině. Pro svoji show měli klub zaplněn velice slušně a nic už nás nedělilo od jejich energického rocku. Kapela nám hrála převážně z alba Sinners, se kterým měla úspěch. Zpěvák Matěj se ukázal jako charakterní a zábavný frontman, který bavil početné publikum lačné po rock'n'rollu. Pohled z pozadí klubu na pódium připomínal videoklipy amerických punk-rockových skupin s jednoduchým, leč perspektivním scénářem. Chytlavý skočný refrén, řezání do kytar a skákající, skandující publikum. Přesně takto to při vystoupení From Our Hands vypadalo. Kluci už evidentně oslovili velké množství fanoušků i v České republice a získali si každého návštěvníka Melodky. Výborné, energické vystoupení, které nemohlo zklamat žádného fanouška rocku. Velice příjemný začátek.
Po této parádě se představili první angličtí hosté, WE ARE THE OCEAN. Tato kapela má na svém kontě již dvě desky. Aktuální turné jede na podporu té s názvem Go Now And Live. Tímto mottem se evidentně kapela řídí, protože v Brně předvedla neskutečný výkon. Pětice kombinuje tvrdé screamo party s poprockovými refrény, kterým vládne sympatický hlas kytaristy Liama Crombyho. Sál klubu byl už tak zaplněn, že lidé v předních řadách měli jedinou šanci dostat se dozadu pro trochu vzduchu a prostoru. A to přes šílící dav. Ten se rozjařil hned při příchodu pětice sympatických mladíků. Atmosféra byla úžasná po celou dobu jejich show, ale muzikanty to nijak nevyvedlo z míry. Screamer formace, Dan Brown, k davu promlouval s typickou britskou zarputilostí a vážností. Ale rozvášněné publikum i jemu vykouzlilo úsměv na tváři. We Are The Ocean odehráli devět skladeb z desek Go Now And Live a debutu Cutting Our Teeth. Necelá hodina příjemného postrocku uplynula nepříjemně rychle, ale v hlavách přítomných bude znít ještě dlouho. Křišťálově čistě, epické party Liama Crombyho nekompromisně rozbíjel energický, psychedelický výkon Dana Browna a koncert neměl hluché místo. Druhý jmenovaný i několikrát proběhl s mikrofonem do diváků a kolikrát byl problém udržet drát od mikrofonu nad našimi hlavami. Jednu píseň dokonce odzpíval na stolku na protějším konci od pódia. We Are The Ocean bezpochyby zabodovali u všech. Zejména o dívčí náklonnost neměli nouzi.
Celý post-hardcorový večer uzavírali angličané THE BLACKOUT. Narozdíl od svých kolegů už tato parta není žádným nováčkem. Hrála s takovými kapelami jako Limp Bizkit nebo Funeral For A Friend. Kapela už má čtyři alba a to nejnovější s názvem Hope nám představila v téměř hodinu a půl dlouhém setu. The Blackout se drží stejného receptu jako předchozí kapela. Tvrdší a úderné písně s líbivými, zpěvnými refrény. Blackouti ale kombinují zpěv dvou vokalistů, jejichž hlasy jsou velice podobné, přesto svým způsobem odlišné. Gavin Butler, který se nechal inspirovat vzhledem Freddieho Mercuryho, skvěle vyzpívává výšky čistých pasáží a Sean Smith, který se zase pravděpodobně vzhlédnul ve smetánce osmdesátých let, kromě čistých partů zvládá i skvělé screamo. Kromě alba Hope nám představili i podstatnou část jejich nejúspěšnějšího alba The Best in Town. Z něj zazněly pecky jako skočná 'Children of the Night', nebo 'Save Our Selves (The Warning)', při které aplikovali blindovský patent kapely KoRn. V polovině písně si publikum na Seanovu výzvu kleklo, a jak píseň gradovala, všichni jsme se na povel "Jump the fu*k up" rozdováděli na sto procent. Novinku Hope zastupovala třeba pomalejší 'Hope (Scream It Out Loud)', 'The Storm' nebo závěrečná hitovka 'Higher&Higher'. The Blackout byli bez debat to nejlepší co večer nabídl. Pomyslnou třešničku na dortu. Oba zpěváci byli všude, kam se člověk podíval, při refrénech a zpěvných pasážích zpívala sborově celá kapela a pomáhaly jim i tucty hlasivek v publiku. Oba vokálisti se předvedli jako showmani, navzájem se kočkovali a užívali si show. Přesto si zanechávali svoji britskou kamennou tvář. Tradiční skvrnou na vypraném a vyžehleném ubrusu skvělého zážitku byli lidi. Většina se bavila, pařila v kotli, skákala a spolupracovala s kapelou. Našli se ale i tací, co si mysleli, že jsou na koncertě Lucie Bílé v národním divadle. Co bylo ještě horší, že většina těchto lidí byla vepředu, v prvních řadách. Na paškál si vezmu dvě slovenské slečny v první řadě. Holky byly naparáděné jako do divadla, drdol, velké náušnice, večerní šaty. Chyběly jen cedulky se jménem někoho z Backstreet Boys. Když do nich někdo z moshpitu strčil, tak se rozčilovaly, kopaly kolem sebe jak topící se dítě a nechápavě se po sobě dívaly. Korunu tomu nasadily při děkovačce, kdy z prstů vytvořili tvar srdíčka a skálopevně se snažili upoutat pozornost někoho z kapely. To už bylo opravdu moc. Navíc jejich argumenty jako "vy jste na koncertě asi poprvé že?" nebo "běžte dozadu když se chcete mlátit" radši ponechám bez komentáře. Toto je něco co na koncertech asi nepochopím, a bohužel se s tím budeme pravděpodobně setkávat častěji a častěji. Toto ale koncert neovlivnil a přesto z něj mám jen ty nejlepší vzpomínky. Nenudili se ani chlapi z The Blackout, při odchodu si vysloužili bouřlivý potlesk a rozdávali úsměvy na všechny strany. A já si připsal další tři skvělé koncerty na svoji pomyslnou pažbu.
Snad první corový večer od Conspiracy, co se odehrál v Brně měl úspěch. Pro Melodku to v mých očích znamenal určitý milník. A to takový, že i takto malý a místní klub může hostit takováto jména. Už jen ta fronta na začátku před koncertem mluvila za své. Snad se brzy dočkáme dalších a dalších podobných koncertů v moravské metropoli. Protože jak jsem již psal v úvodu, cesta do Prahy na koncert vyjde na nemalé peníze, a těch kvalitních koncertů je tam požehnaně. The Blackout a We Are The Ocean předvedli Česku výborné koncerty s vynikající hudbou a snad se za námi brzy vrátí. A ani slovenští From Our Hands se neztratili, určitě si na tyto talentované kluky z Bratislavy dejte pozor.
