TELEPATIE

Pátek 14.10.2011, Hořovice - klub Labe

Klub Labe v Hořovicích svoji návštěvou poctila Sepultura. Možná odvážné tvrzení, ale na každém šprochu pravdy trochu. Určitě daleko od pravdy nebudu.

Revivalové kapely vlastně ani nevyhledávám, prakticky mi to ani nic neříká. Vždy jsem si myslel – než toto, tak si raději pustím originální hudbu na CD nebo shlédnu nějaké video. Ale něco mi říkalo, že Tortharry se zpěvákem a kytaristou Danem, kteří si právě občas zahrají jako Sepultura, jsou zárukou kvality a že to bude trochu něco jiného.

Krátce po deváté večerní hodině do nepříliš naplněného klubu na podium nastoupila rokycanská parta SUN.HAS.CANCER, která funguje již od roku 2001. Na svém kontě má dvě alba, a to Kamikaze Spirit a Burn!, které plují ve vodách elektro metalcore. Jejich otvírákem byla skladba Hippie Black a vzápětí nejstarší skladba Eyes, na kterou vznikl první videoklip SHC. Hned v úvodu překvapil velmi čistý zvuk a pěkně dunivá basa, kterou ovládá sličná černovláska Antcha. Zpěv se pohybuje v deathových melodičtějších polohách se zálety do screamingu a rapu. V polovině setu se se skladbou Piano se dočkáme zvolnění se zpěvákovým zvoláním "let's dance", ale je to pouze relativní, protože celá muzika SHC je přesně taková – taneční. Sedmiskladbový set končící coverem amerického industry-techno skladatele Cervello Elettronico (taková hudba jde už mimo mě...) utekl ve svižném tempu.

Ozývá se intro, v dálce šamanské bubny indiánského kmene Kaiowas, řev pralesa a z hluboké temnoty neprobádaného území brazilské Amazonie se na tebe vyvalí Roots Bloody Roots. Běsnící živel hronovské mlátičky Tortharry alias Czech SEPULTURA revivalu neutichne od první skladby až k poslední. Po této skladbě následuje hit za hitem z pestré palety řadovek brazilské smečky. Za mikrofonem se střídají nebo souběžně doplňují frontmanův zpěv kytarista Máca a basák Lemy. Následuje Refuse/Resist. Pro menší srovnání bych nynější originální nebo jestli chcete Greenovou verzi vložil doprostřed mezi verzi bratří Cavalerových, kteří letos v létě na Sonisphere předvedli takovou uhlazenou, učesanou skladbu oproti verzi, kterou jsem slyšel od české Sepultury, která byla více brutálnější, živočišnější. Taky, aby ne, když za bicíma sedí Panther. A vy si můžete po poslechu udělat svůj obrázek, který "originál" je lepší. Mně se líbí všechny verze, každá má něco do sebe.

Řežba pokračuje songy Slave New World a staršími skladbami jako Beneath the Remains nebo Inner Self. Je tady sólo na bicí, menší úprava na podiu, přibudou tři žlutozelené sepulturovské bubínky pro každého kytaristu a už se líhnou tóny kultovního songu Ratamahatta. Panther zde odvádí nadlidský výkon. Vůbec všem dává Sepultura "zabrat". Mimochodem se jako hudební nástroj  uplatní i láhev od piva, na kterou paličkou od bicích "hraje" Máca, kterého můžete vidět, pokud se nemýlím, již na pár posledních koncertech kapel Tortharry nebo Sepultura revival. Po krátké vsuvce skladby od Soufly je tu závěrečná skladba Troops of Doom. Samozřejmě nesmí chybět zasloužený přídavek v podobě vynikající skladby Territory. Sepulturovsko hronovskou řezničinu jsme si vychutnávali bez pár minut celou hodinu. Splnili moje očekávání, ne-li víc. Před takovou silou energie a napětí by se nemusel stydět ani originál. Hudba u první kapely vyvolala u přítomných děvčat tančící atmosféru a u druhé se do popředí dostali chlapci a ukázali, jak vypadá headbanging.

Hořovický AMOK znám již delší dobu, naposled jsem jej zhlédl na začátku října na Onion festu, taktéž konaném v Hořovicích. Mají na svém kontě CD Negative World a v těchto dnech nové připravují. Amok pravidelně hraje s menšími obměnami prakticky standardní deathmetalový set. Tak jen krátce: Aggression Driven out by Aggressivity, Butchered Alive, Within My Self, výborné Police Brutality, Dead End a Memory is Dead. Richardu Abrahamovi, bývalému basákovi, je věnovaná Extinction of Mankind a poslední Freedom. Jako bonus na závěr Amok předvedl v premiéře novou skladbu Wheels of Pessimism. Určitě je těžké hrát po takové mlátičce jako byla revivalová Sepultura, ale Amok svůj koncert odehrál bravurně i přes skutečnost, že kytarista Erik Arnošt se zřejmě neslyšel v odposlechu. Přítomní lidi vydrželi až do konce a jejich hudbu si vychutnali. Překvapil mě zahraný delší set než obvykle a bavili mě o mnoho víc než například na zmiňovaném Onion festu.

Koncert se všem zúčastněným kapelám vydařil, zvukař odvedl dobrou práci, v klubu byl čitelný, přehledný zvuk a lidi si pořádně užili večer. A já bych to ukončil slovy Jardy Pelána z Amoku: "Když zemře člověk zůstane po něm vzpomínka. Když zemře vzpomínka, nezbyde už nic". Tato akce určitě zůstane dlouho v paměti.


Zveřejněno: 19. 10. 2011
Přečteno:
2847 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář