TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Cynický večer vyděděnců, galakoncert oslavující desítky let na scéně, temně ironická atmosféra... To vše a ještě něco navíc byl koncert tří velikánů na české undergroundové scéně, který se konal sobotního večera na brněnském Faválu.

Cynický večer vyděděnců, galakoncert oslavující desítky let na scéně, temně ironická atmosféra... To vše a ještě něco navíc byl koncert tří velikánů na české undergroundové scéně, který se konal sobotního večera na brněnském Faválu. Okolí klubu tepalo lidskými srdci a nával na sousedícím Velodromu mi přivodil lehký pocit děsu. Avšak ten nakonec panoval oboustranný, když jsem ve svém temném koncertovém outfitu vcházela do prostoru konání akce okolo nevěřícně koukajících lidí a dětí zaplavených balónky. Za zvuků skladby Felicie od Těžkého Pokondru (ne, nejsem fanouškem jejich předělávek) jsem se konečně probojovala do centra dnešní noční zábavy. Nebylo plno a tak jsem si mohla i tu svoji tělesnou schránku uložit na nějakou sedačku a byla svědkem zvukové zkoušky Insanie, která mě hned vrhla do správné posluchačské nálady. Jak jsem se obávala, že v konkurenci dalších skvělých akcí tento koncert propadne, tak jsem byla překvapena náhlým návalem ze strany obecenstva. Za chvíli začal i vzduch houstnout...

Přišel čas ponořit se do hardcore/crossoveru z Bučovic, kteří oplývají jménem FORREST JUMP, při jehož vyslovení se mi vždy v mysli vybaví jeden nejmenovaný film. Letos tato banda slaví již deset let na scéně, ale paradoxně není, ani s tímto požehnaným číslem, nejdéle fungující kapelou dnešního večera. Za svoji existenci vydala již pět alb a může se pyšnit opravdu chytlavými riffy, díky kterým si i zde získala značný divácký ohlas a zaplnila neuvěřitelně prostor před pódiem. Promyšlené melodie mě opravdu hladily a mix nu – metalu, hardcoru a thrashe se trefoval přesně do mých emocí. Pódiová show už jen dotvořila dojem pohodové a kvalitně zpracované live prezentace.

Po nezbytné pauze, kterou jsem strávila broukáním si melodií z předešlého vystoupení, vlétla na scénu ostravská crust / rock'n' rollová parta MALIGNANT TUMOUR. Za dvacet let, po kterých se pohybují v české undergroundové scéně, stihli projít několika hudebními styly (noise/core, grind) a zakotvit u něčeho, co vám evokuje proslulého Lemmyho a jeho Motörhead. Tato „ostravská mlatička“ o sobě s nadhledem hovoří jako o nejlepší kapele na světě, avšak i její ocenění vypovídá o jejich kvalitách. Poslední album Earthshaker získalo Anděla a druhé místo v Břitvě. O tom, že se dostavila jedna z těch větších hvězd večera nebylo pochyb a dav v klubu to dal pečlivě znát, za chvíli jsem se na svém těžce vydobytém místě cítila jako sardinka a vzduchu rapidně ubylo. To mi však stejně jako ostatním nezabránilo v pohupování do rytmu, které provázelo občasné uskakování do strany, před pogování chtivými návštěvníky. Na to, že je Brno podle ostravských návštěvníků plné buzerantů, byla symbióza mezi davem a pódiem dokonalá. Ve stejné vlně se nesla řízná hudba do všech uší, ať už člověk poslouchat chtěl, či nikoli.

Nastal okamžik, kvůli kterému většina dorazila na Favál. Brněnská INSANIA slavící neuvěřitelných dvacet čtyři let na prknech, která znamenají davy fanoušků a spoustu ocenění od hudebních kritiků (Anděl za Rock'n'Freud a Břitvu za Rock'n'Freud a Kult hyeny), si odskočila potěšit tento večer všechny svým hudebním sestupem do podsvětí. Vzkřísili několik svých starých hitů, které potěšily všechny dlouholeté přívržence jejich kultu. Nechyběla také překvapení v podobě Olase z dnes již rozpadlé kapely Rhodian, který podpořil a zhutnil zvuk u čtyř skladeb. Druhým velkým překvapením bylo zařazení Dashy a Křečka z dobře známých Tisíc let od ráje, ti svým typickým projevem oživili celé vystoupení a pro mě vnesli do večera trochu jinou atmosféru.

Jelikož jsem Insanii neměla doposud možnost naživo uslyšet, byla jsem překvapena z jejich živého vystoupení a některé falzety, které obyčejně trhají uši, mi je tu naopak vynesly do výše a to obzvláště ve skladbě Čas nízkých pudů. Melodie a vtíravý text mi natolik uvízly v hlavě, že jsem si ji prozpěvovala ještě cestou domů.

„Zakládám oheň, ale světlo už je pryč. A tma je dnes už rychlejší a chrlí tupej kýč. A kýč se zase rychlostí tmy vzmáhá. A kýč se rychlostí tmy vzmáhá. Zakládám oheň, ale světlo už je pryč. A tma je dnes už rychlejší a chrlí tupej kýč. A kýč se zase rychlostí tmy vzmáhá. A kýč se rychlostí tmy vzmáhá. A já se bojím, žes to chtěl! Je čas tupých mozků a bezduchých žvástů. Tma předčí rychlostí světlo stokrát. A já mám pocit, žes to chtěl! Tys to chtěl! A já mám pocit, žes to chtěl!“

/Insania – Čas nízkých pudů/

Večer černých ovcí ve mně zanechal příjemné vzpomínky a zapsal mi do uší další skvělé kapely, které jen tak nevymizí. Některé koncerty zavánějí už od začátku plochostí bez emocí a nakonec se vypaří z mysli rychleji, než při oblevě tající sníh. Ne však vystoupení Insanie, Malignant Tumour a Forrest Jump...

Fotografie: Jan 'obrjen' Vašulín
http://www.photomusic.cz/report/717-insania-malignant-tumour-forrest-jump.html

Zveřejněno: 06. 10. 2011
Přečteno:
2796 x
Autor: Niviat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář