Je zajímavé sledovat jak sám sebe ve svých očích vidí „umělec“, a do jaké míry je tento jeho náhled sloučitelný s perspektivou nezávislé osoby. Je pravda, že v dnešní době, kdy je hranice normálnosti posunuta o trochu dál a obhájit si lze téměř vše, můžeme považovat za umění v podstatě cokoliv. Po přečtení průvodního dopisu k CD dodanému na recenzi se mi dostavil pocit, že poslech Balzaminy bude nevšedním zážitkem, nic přízemního, zcela jistě osobitého a na úrovni. Sestava, kterou tvoří dva muzikanti, dávala dopředu tušit, že se nedá čekat nic ve stylu kanadských Unexpect, ale už několikrát jsme měli možnost se přesvědčit, že i ve dvou se dá prorazit, když se ovšem ví jak na to. Tady to neplatí, protože to, co se line z přehrávače, mě zklamalo, hodně zklamalo. A do jisté míry jsou na vině i promo kecy kapely.
Nedá mi necitovat z dopisu: Sami přesně nevíme jak charakterizovat, škatulkovat naši muziku, jsme vyznavači špinavého zvuku a hluku, prvky grunge, metalu, rocku, punku, alternativy i undergroundu v ní určitě vidíme. Pokud jde o skladbu jednotlivých songů, snažíme se vyhýbat klasickému popovému složení sloka, refrén, sloka, refrén, sólo, refrén a zase refrén, i když je pravda, že v některých případech je tato skladba vhodná, takže se jí na jednu stranu snažíme vyhnout, ale naopak se jí zarytě nebráníme. A jsme zase u prvního odstavce. Proč ne? To co píší, tam lze samozřejmě najít, ale také náležitě zpochybnit. Možná je celá produkce této dvojice jakési podprahové sdělení, ale nemohou se divit, když se jejich počínání může jevit jen jako nepovedený pokus. Ono vydat tento materiál a říct o něm něco ve stylu: Jsme dvojčlenná kapela, docela nás to baví ale moc neumíme hrát a tak se snažíme používat jeden, maximálně dva rify na celou skladbu a tím pádem je naše vyznění něco jako garážovej rock z osmdesátek šmrncnutej starou Nirvanou. Strukturu skladby máme takovou nemastnou neslanou, nepodařilo se nám za pět let existence vymyslet kloudný refrén, i když ho v naší hudbě lze vypozorovat. Sami musíte cítit, že to prostě není ono. No uznejte, takto popsat svou hudbu by neznělo náležitě zajímavě a potenciální fans by to od poslechu zřejmě odradilo, ono ani v opačném případě se nedá říct, že by se lidé po hudbě Balzaminy kdo ví jak pídili.
Kapitola druhá jsou texty, opět poslouží verze kapely: Co se týče textů, vlivy fantasmagorie a surreálna jsou asi nejsilnějším prvkem a všechny zdánlivě jednoduché, dětské rýmy a slova mají pod povrchem a v kontextu svůj hlubší význam. Verze druhá: upřímně, nevíme o čem zpívat, v tomto ohledu tápeme ještě víc než v tom hudebním. Chtěli jsme zpěváka, jednoho jsme měli, zpíval fakt dobře, ale text složit na tu naší muziku neuměl a naše slovní nesmysly, které pravda chápeme jen my dva, zpívat nechtěl. Anglicky neumíme, on bohužel taky ne, je to škoda v ní by se dalo leccos schovat. No nic, nezbylo než si losnout, kdo z nás ten náš materiál nařve. Prohrál/vyhrál kytarista, asi je to tak lépe, na akcích to vypadá přirozeněji, když zpívá on. Je nám jasné, že o zpěvu se zde mluvit nedá, ale úplně nejhorší to taky není. Nebo snad jo?
Ještě, že má celé EP jen čtyři věci, nač se oboustranně trápit. Nezbývá než cvičit, zkoušet, pilovat a věřit, že to přijde. Ono to jde i ve dvou, nemusíme chodit příliš daleko a jako příklad lze uvést pražské Saade, kteří loni ukázali, jak to může vypadat a při tom si nedělat žádné násilí.
Čas: 12:07
Seznam skladeb:
- Mizérie, Malárie, Meluzína
- Kolabující představy
- Pan Makovec
- Jako v hodinách
