Dva roky uplynuly od poslední nahrávky STÍNŮ PLAMENŮ Mrtvá komora. Krátce po jejím vydání jsme s Lordem Morbivodem probírali tehdejší dění v kapele a když jsme se dotkli plánů do budoucna, zmínil vrchní skladatel a textař kapely nápad nahrát znovu materiál Ve špíně je pravda z roku 2000. O důvodech, které jej k tomu vedly a také o aktuálním dění v souboru jsme diskutovali, jak jinak, s Morbivodem.
Nestává se příliš často, aby nějaká metalová skupina znovu nahrála své starší album, a když už se tak stane, jde o nějaké velké zahraniční jméno. Co bylo hlavním důvodem, že ses do toho pustil?
Jednoho dne jsem si to staré album pouštěl a napadlo mě: „Jak by tyhle skladby asi zněly s živými bicími a s alespoň trochu basovým zvukem? Ten materiál mi přijde i po deseti letech povedený, v aranžích bych prakticky nic neměnil.“ Zkrátka mě to napadlo, a také jsem si říkal, že když se budu zabývat těmi starými skladbami, mohl bych při tom rozpoložení složit i něco nového v přesně stejném duchu pro další řadové album. Myšlenka toho znovunahrání mě neopustila, takže to bylo realizováno.
Proč ta kosmetická změna názvu?
Já nechtěl, aby to bylo bráno přímo jako reedice, není to prostě to původní album „Ve špíně je pravda“, je to kompilace starých skladeb. „Výprava za pravdou špíny“ je název druhé písně, a přišlo mi ideální album pojmenovat tak, na původní název to jasně odkazuje, ale zároveň je jiný.
Co v samotném materiálu – hudbě, textech – udělal jsi nějaké změny, nebo je vše v „původním znění“, jen v lepším zvukovém kabátku?
Můj záměr byl všechno udělat přesně jako tehdy, přesto na pár úprav došlo. V textech jsem změny nedělal žádné, akorát původně čistý zpěv konkrétně ve skladbách Obsah stoky se řítí městem a Morbivodní potrubí jsem nahradil blackovým vokálem stejným jako ve zbytku alba. Nejprve jsem to zkoušel nazpívat čistě, ale zdálo se mi to špatné, tak jsem se na to vykašlal, výsledku to neuškodilo, atmosféra se nezměnila. Pak zásadní změnou jsou živé bicí oproti programovaným, bubeník vycházel z původních podkladů ovšem hodně přesně. Zvuk nahrávky jsem chtěl takový, aby to znělo jako ještě starší než originál.
Bonusem CD Výprava za pravdou špíny jsou tři skladby, z nichž dvě už dříve kdesi vyšly... Proč zrovna tyhle dva songy? Mají nějakou souvislost s dějem, nebo jsou důvody jiné?
Já ty skladby nemyslel jako bonusy, ale jako normální součást alba. Temná kanalizační hvězda byla na albu Odpadní galerie v angličtině pod názvem Dark sewage star, už víckrát jsem si říkal, že by to bylo dobré i v češtině, a tady bylo pro to ideální místo. Pak jsou tam Šedá pohřební zvadla, song z dema Pokles do temnot kanalizačních hlubin, tam je popsáno, jak to na zvradlech vypadá, co jsou, kdo tam je pohřben a podobně. Celkově to děj většinou netvoří, skladby fungují i samostatně. Poslední můj úmysl byl složit pro album ještě skladbu zcela novou, avšak podobnou těm starým. Vybavil jsem si v tu chvíli nedávnou infernální výpravu do jedné významné kanalizační stoky, a napsal jsem text přesně popisující průběh této výpravy. Pak jsem vzal kytaru a rychle vynutil pasáže hrané po vzoru těch starých, a docela jsem s tím spokojen, povedlo se tu původní atmosféru podchytit. Celou dobu skládání jsem myslel na tu výpravu a na ty strašné plameny, výbuchy a zběsilý úprk stokou. Přehnali jsme to s benzínem.
Většinu staršího materiálu jsi nahrával sám, ostatní členové se ve studiu příliš neohřáli... Jak to bylo tentokrát?
Dělali jsme to akorát spolu s bubeníkem. Ono to i u Mrtvé komory bylo podobně, kytaristi jsou důležití hlavně pro koncerty, na nahrávky to většinou nahraju já.
Taky se v mezidobí odehrála změna v sestavě – proč odešel Lord Oblomov a jak jsi přišel k Lordu Opatovi?
Oblomov odešel, protože neměl už dost času se tomu věnovat, a také už ho to tolik nebavilo. Domluvil se s námi, že odehraje ještě smluvený koncert. Odešel samozřejmě čistě z praktických důvodů, přátelé jsme byli předtím i potom. Hledali jsme tedy někoho nového, výzvu jsme zveřejnili na fórech, a Lord Opat se sám ozval. Do té doby jsme se neznali, ale po prvním zkoušení bylo jednoznačné, že je to přesně člověk, jakého jsme potřebovali.
Album Ve špíně je pravda vyšlo v roce 2000 v Německu u Barbarian Wrath, u kterých pak vyšly ještě další nahrávky, pak ses se STÍNY PLAMENŮ „přestěhoval“ domů. Barbarian ztratili zájem, nebo jsi chtěl mít vše pod lepší kontrolou a v Česku je snazší domluva?
Barbarian Wrath byl pro mě v začátcích něco neuvěřitelného, protože mě ani nenapadlo, že by vůbec bylo možné, aby Stíny Plamenů někdo vydal. Když na to došlo, byla to paráda, ovšem časem ta spolupráce vázla, poslední album u něj vydané čekalo na realizaci přes rok, on měl nějaké problémy. To by ještě nebyl takový průšvih, ale horší bylo, že ta vydaná CD se nedařilo dostat k nám. On měl svůj e-shop, ale z něj se to od nás špatně objednává, on sám to nikam moc neposílal, s jinými distributory CD neměnil, a já chtěl, aby to trochu víc bylo u nás. Tehdy začínající vydavatelství Naga projevilo zájem ale samo od sebe, tak to přišlo vhod.
Co distribuce – není výhodnější zahraniční label? Jak se třeba liší prodeje Mrtvé komory a Odpadní galerie? Samozřejmě roli hraje masivní stahování – jak se na něj vlastně díváš? Názory se dost liší, někdo jej kritizuje, někdo chválí...
Naga dobře komunikuje se světem, takže to jsem považoval i po téhle stránce za zlepšení, bylo to v zahraničí mnohem více vidět, než když to vydával Barbarian Wrath. Je v tom čas a zápal toho příslušného vydavatele. Odpadní galerie se prodal celý náklad tisíc kusů. Mrtvá komora už na tom je hůře, ale také se prodalo dost. S masivním stahováním nic nenaděláme. Na jednu stranu je to takové odcizené, prodejnost CD to snižuje. Na druhou stranu se zas ten materiál takhle různými cestami dostane i k lidem, kteří by na to jinak nenatrefili, pak se třeba o kapelu začnou zajímat a něco i objednají, to je zas ku prospěchu. Sám mám také leccos jen v mp3, ale když mě to neoslovuje, zas to smažu. Co pro mě něco znamená, to mám na LP nebo CD.
V posledních dnech jste si zahráli na dvou velkých festivalech (Czech Rock Block, Brutal Assault) – kde se Ti hrálo lépe? Je pro Tebe hraní Brutalu něčím jako splněním snem, nebo to bereš jako každý jiný koncert?
Czech Rock Block je velký festival, ale zaměřený na hodně odlišné styly, my byli na vedlejším menším pódiu, pro nás to bylo jako na menším festivalu. Měli jsme tam nějaké nepředvídatelné technické potíže, ale převážně se hrálo době, byla noc, tma, dalo se dýchat. Atmosféra tam byla sympatická, pořadatelé nás nestresovali, ba naopak. Hráli jsme zrovna ve stejný čas jako kapela Kabát na hlavním pódiu, přesto tam nějakých sto lidí na nás bylo. Brutal Assault je v současnosti jeden z největších metalových festivalů v Evropě, a i když jsme hráli jen na předpárty, probíhalo to tam už stejně jako v hlavním čase. Nevěděli jsme jak to tam chodí organizačně pro kapely, ale postaráno bylo perfektně. Nejsme zvyklí hrát na tak velkých pódiích, tak i zvučení odposlechů bylo jiné než jsme zvyklí. Jakmile člověk udělá dva kroky stranou, už je všechno slyšet jinak, a v těch nejrychlejších skladbách pak hrozí, že se nám to rozjede. Ono však skoro na každém koncertu to dopadne s odposlechy jinak. Každopádně se hrálo výborně, bylo tam na nás asi dva tisíce lidí, což je víc, než kdekoli jinde. Jako splněný sen to neberu, je to dobrá zkušenost a jsem rád, že to proběhlo dobře, ale jak jsme si říkali s Lordem Sheafraidhem, odehrát se to musí stejně, ať je tam lidí deset nebo deset tisíc. Jako splněný sen v rámci Stínů Plamenů beru skutečnost, že máme plnou sestavu schopnou koncertování. Něco takového jsem si přál v době, kdy jsem to dělal sám. Nějak mi přišla nereálná představa, že na to najdu správné muzikanty, ale ani jsem moc nehledal a stalo se.
Když už jsi v Josefově byl, navštívil jsi tamní podzemí? Případně – jak se Ti tam líbilo?
Někdy v roce 2003 nebo 2004 jsme tam byli s Umbrtkovou legií na prohlídce, bylo to velice zajímavé, navíc tam ten den byly vojenské slavnosti, tak to místo docela žilo. Navštívili jsme i muzeum, hřbitov a další místa. Během návštěvy města jsme průběžně točili amatérský film, který nebude nikdy zveřejněn.
Všiml jsem si, že na živo hrajete hodně skladeb z Mrtvé komory. Považuješ tuhle desku za to nejlepší, co jsi se STÍNY vytvořil?
Při vydání jsme z toho hráli asi jen dvě, a jinak většinou postarší tvorbu, něco bylo také z Odpadní galerie. Chtěli jsme postupně ty nové skladby více zařazovat, protože ty staré jsme hráli pořád dokola. Každé album mám rád, odráží příslušnou dobu. Hudebně i lyricky jsem spokojen se vším od prvního dema, ale až u Mrtvé komory jsem více spokojen se zvukem. Časem třeba zkusíme skladby naživo obměnit a zahrajeme nějaké staré, které jsme nehráli ještě nikdy, například Visutou stoku smrti nebo Vodárenskou mafii.
Na Mrtvé komoře jsi taky ještě se svatými účtoval, ale objevovali se i potkani a nějaké autobiografické prvky, které se objevují i ve zcela nové kompozici Přehnali jsme to s benzínem. Opravdu jsi zažil tak silný výbuch, až šlo o život? A na Štědrý den?
Mrtvá komora asi z poloviny popisuje skutečné výpravy do plzeňských stok. Dal jsem se tehdy dohromady s lidmi, kteří také podnikali výpravy, tak jsme chodili společně na nová místa a bylo to inspirativní hodně. Potkanů jsme viděli cestou celé rodiny a domluvili jsme se s nimi, že budou v textech. Souhlasili pod podmínkou, že jim budeme nosit maso. Párkrát jsem je byl potom nakrmit. Na štědrý den chodíme do kanalizace vždycky, ctíme přece tradici. Přehnali jsme to s benzínem v minulosti už několikrát, ale vždycky se to dělo jen podle plánu. V tomto případě jsme při ústupu před dýmem zaslechli nejdříve tichý podezřelý zvuk, pak nastaly rány jako z pistole, jedna za druhou. Bylo to peklo, po letech jsem se v podzemí opravdu bál. Jedna možnost byla, že se propadá chodba, druhá možnost, že vybuchují plyny. Okamžitě jsme vystartovali maximální rychlostí, běželi jsme chodbou hlava nehlava, voda nevoda, hovna nehovna. Výbuchy zněly pořád za námi. Když už jsme byli v bezpečí, měl jsem obavy, zda jsme nezpůsobili nějakou havárii. Nejsme žádní vandalové, nerad bych milované království jakkoli poškodil, po kontrole jiný den tam žádné následky naštěstí nebyly. S největší pravděpodobností tedy došlo k výbuchům plynů, které se tvoří pod nánosy stojatého kalu.
Ještě pořád vyrážíš na tyhle výpravy, nebo už Tě to tolik nebaví?
Poslední dobou tam nejsem moc často, ale dobře vím, že další výpravy v pravý čas přijdou. Stoky mám hluboko v srdci. Většinu dostupných prostor jsem již navštívil vícekrát, tak mě to tam tolik neláká, jiná už třeba dostupná v současnosti nejsou. Také je těžší najít s dalšími lidmi společný čas.
Napadá mě, že Místo pohřbu zbytků všech svatých a Šedá pohřební zvradla jsou zhruba o tom samém – jde sice o starší skladby, ale víceméně by mohly uzavírat veškeré dění v podzemí – nepřátelé jsou zničeni a pohřbeni... Už výše bylo uvedeno, že jehovisti a zrádci to mají za sebou, takže kam teď? Jak vidíš budoucnost kapely? Nejsou už témata vyčerpaná?
Tak ono to platí pro mnoho dalších skladeb, tématika je podobná. Třeba na albu Rány černým kovem je téměř totéž několikrát. I když jsou nepřátelé pohřbeni, v případě potřeby vynutit nový text se starou tématikou zkrátka někde najdeme ještě nějakého toho nepřítele, který přežil, a hned na něj pošleme naší těžkou špínu, tanky, plameny, poklopy, hněv. Na druhou stranu, nikdy jsem se do psaní nenutil, text vždy přišel po výpravě, kdy jsem pod dojmem z ní potřeboval něco psát. Ne vždy to ale musela být výprava přímo do podzemí, někdy to přišlo i při rozpoložení z jiných působivých míst, mnohdy také při poslechu švédských black metalových kapel. Budoucnost kapely teď nijak nepromýšlím, naživo budeme hrát, když nás někdo někam pozve, nemělo by to být moc často. Nová tvorba zatím v plánu není, zatím pracuji na jiných věcech, časem jistě něco přijde. Potřebný je nosný nápad, nečekaný zážitek. Z hudebního hlediska by Stíny měly vždy být věrné vlastnímu stylu, takže pokud nová tvorba bude, nebudou tam žádná extrémní překvapení, budeme se přehrabovat v klasických postupech a spíše více pronikat do jejich podstaty. Zatímco v případě Umbrtky je čím dál větší stylová otevřenost, zde to musí být co nejvíc klasické Stíny Plamenů.
RECENZE
www.stinyplamenu.net
Nestává se příliš často, aby nějaká metalová skupina znovu nahrála své starší album, a když už se tak stane, jde o nějaké velké zahraniční jméno. Co bylo hlavním důvodem, že ses do toho pustil?
Jednoho dne jsem si to staré album pouštěl a napadlo mě: „Jak by tyhle skladby asi zněly s živými bicími a s alespoň trochu basovým zvukem? Ten materiál mi přijde i po deseti letech povedený, v aranžích bych prakticky nic neměnil.“ Zkrátka mě to napadlo, a také jsem si říkal, že když se budu zabývat těmi starými skladbami, mohl bych při tom rozpoložení složit i něco nového v přesně stejném duchu pro další řadové album. Myšlenka toho znovunahrání mě neopustila, takže to bylo realizováno.
Proč ta kosmetická změna názvu?
Já nechtěl, aby to bylo bráno přímo jako reedice, není to prostě to původní album „Ve špíně je pravda“, je to kompilace starých skladeb. „Výprava za pravdou špíny“ je název druhé písně, a přišlo mi ideální album pojmenovat tak, na původní název to jasně odkazuje, ale zároveň je jiný.
Co v samotném materiálu – hudbě, textech – udělal jsi nějaké změny, nebo je vše v „původním znění“, jen v lepším zvukovém kabátku?
Můj záměr byl všechno udělat přesně jako tehdy, přesto na pár úprav došlo. V textech jsem změny nedělal žádné, akorát původně čistý zpěv konkrétně ve skladbách Obsah stoky se řítí městem a Morbivodní potrubí jsem nahradil blackovým vokálem stejným jako ve zbytku alba. Nejprve jsem to zkoušel nazpívat čistě, ale zdálo se mi to špatné, tak jsem se na to vykašlal, výsledku to neuškodilo, atmosféra se nezměnila. Pak zásadní změnou jsou živé bicí oproti programovaným, bubeník vycházel z původních podkladů ovšem hodně přesně. Zvuk nahrávky jsem chtěl takový, aby to znělo jako ještě starší než originál.
Bonusem CD Výprava za pravdou špíny jsou tři skladby, z nichž dvě už dříve kdesi vyšly... Proč zrovna tyhle dva songy? Mají nějakou souvislost s dějem, nebo jsou důvody jiné?
Já ty skladby nemyslel jako bonusy, ale jako normální součást alba. Temná kanalizační hvězda byla na albu Odpadní galerie v angličtině pod názvem Dark sewage star, už víckrát jsem si říkal, že by to bylo dobré i v češtině, a tady bylo pro to ideální místo. Pak jsou tam Šedá pohřební zvadla, song z dema Pokles do temnot kanalizačních hlubin, tam je popsáno, jak to na zvradlech vypadá, co jsou, kdo tam je pohřben a podobně. Celkově to děj většinou netvoří, skladby fungují i samostatně. Poslední můj úmysl byl složit pro album ještě skladbu zcela novou, avšak podobnou těm starým. Vybavil jsem si v tu chvíli nedávnou infernální výpravu do jedné významné kanalizační stoky, a napsal jsem text přesně popisující průběh této výpravy. Pak jsem vzal kytaru a rychle vynutil pasáže hrané po vzoru těch starých, a docela jsem s tím spokojen, povedlo se tu původní atmosféru podchytit. Celou dobu skládání jsem myslel na tu výpravu a na ty strašné plameny, výbuchy a zběsilý úprk stokou. Přehnali jsme to s benzínem.
Většinu staršího materiálu jsi nahrával sám, ostatní členové se ve studiu příliš neohřáli... Jak to bylo tentokrát?
Dělali jsme to akorát spolu s bubeníkem. Ono to i u Mrtvé komory bylo podobně, kytaristi jsou důležití hlavně pro koncerty, na nahrávky to většinou nahraju já.
Taky se v mezidobí odehrála změna v sestavě – proč odešel Lord Oblomov a jak jsi přišel k Lordu Opatovi?
Oblomov odešel, protože neměl už dost času se tomu věnovat, a také už ho to tolik nebavilo. Domluvil se s námi, že odehraje ještě smluvený koncert. Odešel samozřejmě čistě z praktických důvodů, přátelé jsme byli předtím i potom. Hledali jsme tedy někoho nového, výzvu jsme zveřejnili na fórech, a Lord Opat se sám ozval. Do té doby jsme se neznali, ale po prvním zkoušení bylo jednoznačné, že je to přesně člověk, jakého jsme potřebovali.
Album Ve špíně je pravda vyšlo v roce 2000 v Německu u Barbarian Wrath, u kterých pak vyšly ještě další nahrávky, pak ses se STÍNY PLAMENŮ „přestěhoval“ domů. Barbarian ztratili zájem, nebo jsi chtěl mít vše pod lepší kontrolou a v Česku je snazší domluva?
Barbarian Wrath byl pro mě v začátcích něco neuvěřitelného, protože mě ani nenapadlo, že by vůbec bylo možné, aby Stíny Plamenů někdo vydal. Když na to došlo, byla to paráda, ovšem časem ta spolupráce vázla, poslední album u něj vydané čekalo na realizaci přes rok, on měl nějaké problémy. To by ještě nebyl takový průšvih, ale horší bylo, že ta vydaná CD se nedařilo dostat k nám. On měl svůj e-shop, ale z něj se to od nás špatně objednává, on sám to nikam moc neposílal, s jinými distributory CD neměnil, a já chtěl, aby to trochu víc bylo u nás. Tehdy začínající vydavatelství Naga projevilo zájem ale samo od sebe, tak to přišlo vhod.
Co distribuce – není výhodnější zahraniční label? Jak se třeba liší prodeje Mrtvé komory a Odpadní galerie? Samozřejmě roli hraje masivní stahování – jak se na něj vlastně díváš? Názory se dost liší, někdo jej kritizuje, někdo chválí...
Naga dobře komunikuje se světem, takže to jsem považoval i po téhle stránce za zlepšení, bylo to v zahraničí mnohem více vidět, než když to vydával Barbarian Wrath. Je v tom čas a zápal toho příslušného vydavatele. Odpadní galerie se prodal celý náklad tisíc kusů. Mrtvá komora už na tom je hůře, ale také se prodalo dost. S masivním stahováním nic nenaděláme. Na jednu stranu je to takové odcizené, prodejnost CD to snižuje. Na druhou stranu se zas ten materiál takhle různými cestami dostane i k lidem, kteří by na to jinak nenatrefili, pak se třeba o kapelu začnou zajímat a něco i objednají, to je zas ku prospěchu. Sám mám také leccos jen v mp3, ale když mě to neoslovuje, zas to smažu. Co pro mě něco znamená, to mám na LP nebo CD.
V posledních dnech jste si zahráli na dvou velkých festivalech (Czech Rock Block, Brutal Assault) – kde se Ti hrálo lépe? Je pro Tebe hraní Brutalu něčím jako splněním snem, nebo to bereš jako každý jiný koncert?
Czech Rock Block je velký festival, ale zaměřený na hodně odlišné styly, my byli na vedlejším menším pódiu, pro nás to bylo jako na menším festivalu. Měli jsme tam nějaké nepředvídatelné technické potíže, ale převážně se hrálo době, byla noc, tma, dalo se dýchat. Atmosféra tam byla sympatická, pořadatelé nás nestresovali, ba naopak. Hráli jsme zrovna ve stejný čas jako kapela Kabát na hlavním pódiu, přesto tam nějakých sto lidí na nás bylo. Brutal Assault je v současnosti jeden z největších metalových festivalů v Evropě, a i když jsme hráli jen na předpárty, probíhalo to tam už stejně jako v hlavním čase. Nevěděli jsme jak to tam chodí organizačně pro kapely, ale postaráno bylo perfektně. Nejsme zvyklí hrát na tak velkých pódiích, tak i zvučení odposlechů bylo jiné než jsme zvyklí. Jakmile člověk udělá dva kroky stranou, už je všechno slyšet jinak, a v těch nejrychlejších skladbách pak hrozí, že se nám to rozjede. Ono však skoro na každém koncertu to dopadne s odposlechy jinak. Každopádně se hrálo výborně, bylo tam na nás asi dva tisíce lidí, což je víc, než kdekoli jinde. Jako splněný sen to neberu, je to dobrá zkušenost a jsem rád, že to proběhlo dobře, ale jak jsme si říkali s Lordem Sheafraidhem, odehrát se to musí stejně, ať je tam lidí deset nebo deset tisíc. Jako splněný sen v rámci Stínů Plamenů beru skutečnost, že máme plnou sestavu schopnou koncertování. Něco takového jsem si přál v době, kdy jsem to dělal sám. Nějak mi přišla nereálná představa, že na to najdu správné muzikanty, ale ani jsem moc nehledal a stalo se.
Když už jsi v Josefově byl, navštívil jsi tamní podzemí? Případně – jak se Ti tam líbilo?
Někdy v roce 2003 nebo 2004 jsme tam byli s Umbrtkovou legií na prohlídce, bylo to velice zajímavé, navíc tam ten den byly vojenské slavnosti, tak to místo docela žilo. Navštívili jsme i muzeum, hřbitov a další místa. Během návštěvy města jsme průběžně točili amatérský film, který nebude nikdy zveřejněn.
Všiml jsem si, že na živo hrajete hodně skladeb z Mrtvé komory. Považuješ tuhle desku za to nejlepší, co jsi se STÍNY vytvořil?
Při vydání jsme z toho hráli asi jen dvě, a jinak většinou postarší tvorbu, něco bylo také z Odpadní galerie. Chtěli jsme postupně ty nové skladby více zařazovat, protože ty staré jsme hráli pořád dokola. Každé album mám rád, odráží příslušnou dobu. Hudebně i lyricky jsem spokojen se vším od prvního dema, ale až u Mrtvé komory jsem více spokojen se zvukem. Časem třeba zkusíme skladby naživo obměnit a zahrajeme nějaké staré, které jsme nehráli ještě nikdy, například Visutou stoku smrti nebo Vodárenskou mafii.
Na Mrtvé komoře jsi taky ještě se svatými účtoval, ale objevovali se i potkani a nějaké autobiografické prvky, které se objevují i ve zcela nové kompozici Přehnali jsme to s benzínem. Opravdu jsi zažil tak silný výbuch, až šlo o život? A na Štědrý den?
Mrtvá komora asi z poloviny popisuje skutečné výpravy do plzeňských stok. Dal jsem se tehdy dohromady s lidmi, kteří také podnikali výpravy, tak jsme chodili společně na nová místa a bylo to inspirativní hodně. Potkanů jsme viděli cestou celé rodiny a domluvili jsme se s nimi, že budou v textech. Souhlasili pod podmínkou, že jim budeme nosit maso. Párkrát jsem je byl potom nakrmit. Na štědrý den chodíme do kanalizace vždycky, ctíme přece tradici. Přehnali jsme to s benzínem v minulosti už několikrát, ale vždycky se to dělo jen podle plánu. V tomto případě jsme při ústupu před dýmem zaslechli nejdříve tichý podezřelý zvuk, pak nastaly rány jako z pistole, jedna za druhou. Bylo to peklo, po letech jsem se v podzemí opravdu bál. Jedna možnost byla, že se propadá chodba, druhá možnost, že vybuchují plyny. Okamžitě jsme vystartovali maximální rychlostí, běželi jsme chodbou hlava nehlava, voda nevoda, hovna nehovna. Výbuchy zněly pořád za námi. Když už jsme byli v bezpečí, měl jsem obavy, zda jsme nezpůsobili nějakou havárii. Nejsme žádní vandalové, nerad bych milované království jakkoli poškodil, po kontrole jiný den tam žádné následky naštěstí nebyly. S největší pravděpodobností tedy došlo k výbuchům plynů, které se tvoří pod nánosy stojatého kalu.
Ještě pořád vyrážíš na tyhle výpravy, nebo už Tě to tolik nebaví?
Poslední dobou tam nejsem moc často, ale dobře vím, že další výpravy v pravý čas přijdou. Stoky mám hluboko v srdci. Většinu dostupných prostor jsem již navštívil vícekrát, tak mě to tam tolik neláká, jiná už třeba dostupná v současnosti nejsou. Také je těžší najít s dalšími lidmi společný čas.
Napadá mě, že Místo pohřbu zbytků všech svatých a Šedá pohřební zvradla jsou zhruba o tom samém – jde sice o starší skladby, ale víceméně by mohly uzavírat veškeré dění v podzemí – nepřátelé jsou zničeni a pohřbeni... Už výše bylo uvedeno, že jehovisti a zrádci to mají za sebou, takže kam teď? Jak vidíš budoucnost kapely? Nejsou už témata vyčerpaná?
Tak ono to platí pro mnoho dalších skladeb, tématika je podobná. Třeba na albu Rány černým kovem je téměř totéž několikrát. I když jsou nepřátelé pohřbeni, v případě potřeby vynutit nový text se starou tématikou zkrátka někde najdeme ještě nějakého toho nepřítele, který přežil, a hned na něj pošleme naší těžkou špínu, tanky, plameny, poklopy, hněv. Na druhou stranu, nikdy jsem se do psaní nenutil, text vždy přišel po výpravě, kdy jsem pod dojmem z ní potřeboval něco psát. Ne vždy to ale musela být výprava přímo do podzemí, někdy to přišlo i při rozpoložení z jiných působivých míst, mnohdy také při poslechu švédských black metalových kapel. Budoucnost kapely teď nijak nepromýšlím, naživo budeme hrát, když nás někdo někam pozve, nemělo by to být moc často. Nová tvorba zatím v plánu není, zatím pracuji na jiných věcech, časem jistě něco přijde. Potřebný je nosný nápad, nečekaný zážitek. Z hudebního hlediska by Stíny měly vždy být věrné vlastnímu stylu, takže pokud nová tvorba bude, nebudou tam žádná extrémní překvapení, budeme se přehrabovat v klasických postupech a spíše více pronikat do jejich podstaty. Zatímco v případě Umbrtky je čím dál větší stylová otevřenost, zde to musí být co nejvíc klasické Stíny Plamenů.
RECENZE
www.stinyplamenu.net
