Nejbližší koncerty
  • 26. 09. 2020Selfexile, Narcoleptic, Ytivarg, Shampoon Killer, Incarna...
  • 26. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: ETERNAL EVIL - bl...
  • 26. 09. 2020Hrají: ZNOUZECTNOST ( Plzeň ), NAŠROT ( Havl. Brod ), ATO...
  • 26. 09. 2020Po vydařeném letním blackmetalovém večírku jsme se rozhod...
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
CÉMURŠÁMUR

RIVER – Když jsem zemřela, stala jsem se Řekou Kniha+CD 2011, vlastní náklad

Insania, Tisíc let od ráje a Tara Fuki – minimálně první dvě jména jsou dobře známá, to třetí pak mohli metaloví posluchači zaregistrovat ve spojení s TLOR, protože zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová z Tara Fuki se objevila jako host na jejich posledním albu Waves. Tam svou trochou přispěl i Petr Tudy Holubář z Insanie a pramen „Řeky“ lze tedy vystopovat ve „Vlnách“, zejména ve skladbě Guilt, která má podobnou náladu jako party „Řeky“.

River je ambiciózní a velkorysý projekt, který by se dal přirovnat k rovnostrannému trojúhelníku, jehož strany tvoří hudba, texty a grafika. Právě grafické zpracování je první na ráně (jak napovídá záhlaví, nejde v tomto případě o klasické CD, ale o komplet sestávající se z knihy a kompaktního disku) a jde o záležitost vskutku luxusní. Kniha s tvrdými deskami obsahuje na stránkách z křídového papíru české překlady textů, specifickou „povídku“ a bohatý obrazový doprovod. Vše působí znepokojujícím dojmem – ať už jde o samotný příběh ženy (která se po smrti proměnila v Řeku), nebo umělecké koláže, které by se neztratily ve větších formátech a v rámech; jejich autorkou je bezesporu talentovaná výtvarnice Barbora Trnková. Příběh a texty jsou dílem Jana Müllera z TLOR, který se při psaní musel asi převtělit (vše, kromě Partu VII., je psáno v první osobě ženského rodu). Trochu zamrzí, že nahrávka je nazpívána anglicky. Tvrzení o zahraničních posluchačích u mě neobstojí – v knize je vše v češtině a projekt je evidentně cílen na tuzemské fanoušky.

Když jsem zemřela
stala jsem se Řekou.
Čas byl v tu chvíli ospalý
a ani můj křik ho neprobral.

Hudba samotná je postavená hlavně na syntetických zvucích (Tudy) a pianu (Helena Filipinská z TLOR), kytary (Jan Müller a Tudy) hrají roli minoritní – z mlhavého „umělého“ oparu se vynořují zřídka a do „žádných větších akcí“ se nepouští. Jistě, tu a tam trochu říznou, ale metalové uši tahle „říznutí“ asi neuhranou. Uhranout by je teoreticky mohla Dorota svým zpěvem, který je většinou takový éterický, zasněný, ale k uhranutí mu přece jen cosi chybí – snad častější dramatický výraz, určitě již jednou „oplakaná“ čeština. Přitom po dramatičnu texty doslova volají, jen „tu rukavici zvednout“ a trochu se do toho opřít. Každé zrychlení a přitvrzení je vítaným zpestřením – třeba refrén v Partu III. (v němž se probouzí kytara, jež se odhodlá i k sólu), předposlední Part IX. (s častými změnami nálad) nebo výlučný Part VII., který je jako jediný nazpívaný mužem, Alešem Weizerem z Ebola Joy. Jeho projevu emoce nechybějí a střídání šepotu s čistým zpěvem (který připomíná Davida Gahana z Depeche Mode), působí na albu jako zjevení. Okamžitě se objevuje myšlenka, jaká je to škoda, že nedostal Aleš větší prostor... A nebo proč nedošlo na nějaký duet... Nebo že by vůbec nebylo od věci, kdyby se častěji objevil jakoby ležérní ženský zpěv vyskytující se ve výborném Partu VIII. Všechna navrhovaná „vylepšení“ směřují k jednomu cíli – k větší barevnosti poměrně sevřené nahrávky.

Leč tvůrci dopředu signalizují, že nejde o rock, natož metal, ale o „emociálně silné ambientní sféry“, tudíž okrajovou a alternativní muziku, kterou na takřka hodinové ploše nabízejí hlavně neortodoxním hudebním hledačům, kteří mají dostatek času se naladit a zaposlouchat, otevřít knihu a číst...

Když jsem zemřela
stala jsem se Řekou
a narodím se jako déšť
jako kapky ve vlasech dívky
jako jsem kdysi měla já.

Zážitek ještě umocní výborný zvuk, který se pořizoval v Tudyho sTudiu (produkovali Jan Müller s Tudym), o mastering se postaral Ecson Waldes ve studiu Biotech.

Album vyšlo v limitovaném (ručně číslovaném) nákladu 100 kusů a pořídíte jej za rovných 1000 Kč – z čehož plyne, že se jedná o raritu pro nadšence pro vše netradiční, netrendové a svébytné. A abyste nekupovali zajíce v pytli, mrkněte na webové profily, kde je nahrávka volně k poslechu či stažení a kde se můžete pokochat i doprovodnými obrázky.

Seznam skladeb:
  1. Part I.
  2. Part II.
  3. Part III.
  4. Part IV.
  5. Part V.
  6. Part VI.
  7. Part VII.
  8. Part VIII.
  9. Part IX.
  10. Part X.

Čas: 56:30

www.river-music.com
www.bandzone.cz/river


Zveřejněno: 19. 03. 2011
Přečteno:
2879 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

19. 03. 2011 21:11 napsal/a Coornelus
je to fajn
Všechno je to takové pěkně udělané. Od textů až po webové stránky, jen ta hudba mi přijde jako nejslabší článek celého projektu.