Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

EVERLASTING DARK – Return To Darkness CD 2010, Pařát

Everlasting Dark jsem měl léta zafixované jako „nic moc doom“, a loni jsem se v tom utvrdil dvakrát i na živo. Ale rok se sešel s rokem a jak to tak vypadá, Moravané zvedají hlavy. Pryč jsou unylé a monotónní skladby, kapela citelně zrychlila a přitvrdila – a oboje je nejspíš dílem Honzy Štencla, který po vyblbnutí se v grindových nesmyslech (Hovní puch) „dostal rozum“ a začal dělat pořádnou muziku. Jistě, napůl s Zdenkem Kaczorem, chlapíkem, který (spolu s bicmenem Martinem Hartlem a druhým kytaristou Petrem Sovou) kapelu v roce 1996 zakládal a léta se staral o její směr.

V první skladbě Succuba se ještě pere starý ED s novým, střídají se utahané a nepříliš interesantní pasáže s ostřejšími výjezdy, a skladba na mě působí roztříštěným dojmem. Dvojka je na tom o něco lépe, byť jistou rozpolceností trpí také. Po úvodu na egyptskou notu následuje klasická rocková pasáž, ve které zpěvačka Hanka Vajčnerová podává vůbec nejlepší výkon; střední polohy jí podle mě sednou podstatně lépe než operní výšiny. Uprostřed songu se opět vracíme do vyprahlé pouště. Líbí se mi tady i využití houslí (Jana Hartlová), které kouzlí příjemné melodie, stejně jako samply kláves... ale pořád to ještě není úplně „ono“. Svižná Return to Darkness chvílemi míří až někam k symfonickému black metalu, chvílemi připomíná Haggard. Zdenek se s úspěchem pouští do skřehotu, Hanka střídá polohy, ale hlavní slovo mají pompézní klávesy.

První opravdu parádní věc se jmenuje The Farewell a z alba vyčnívá jako zjevení – Hanka většinu hracího času recituje a zpívá jen za doprovodu kláves, až v závěru se přidávají ostatní nástroje. Za podobně vystavěnou pomalou a křehkou skladbu by se nemusely stydět ani kapely mnohem zvučnějších jmen. Po smutku následuje veselejší a skočná Oraculum s dalšími ataky houslí i starosvětsky znějícími klávesami, s Hančiným sólovým zpěvem i dvojhlasem obou vokalistů; hlavně epická pasáž se povedla, ale neztratí se ani závěrečný kvapík. Vytí vlků uvozuje Vampirii, ve středních tempech se odvíjející skladbu, v níž Zdenek dokazuje, že mu nedělá problém deklamovat čistým hlasem a Honza, že má schopnost napsat chytlavé klávesové linky, které Jana dokresluje svými housličkami. Nezmínil jsem rytmiku, bubeníka Martina Hartla a basáka Jaroslava Tesaře, kteří spolehlivě pracují ve prospěch celku a do žádných eskapád a extravagancí se nepouští.

Tears of (the) Heaven pochází z alba Symphony For Death, ale těžko mohu srovnávat, když původní verzi neznám. Ani bych nepoznal, že jde o věc starou deset let... tak nenásilně do okolního materiálu zapadá... a patří také k tomu lepšímu. Klávesy v ní simulují nějaký dechový nástroj (flétnu?) a zaujmou i vrstvené zpěvy, stejně jako spousta hitových melodií, takže vůbec nevadí, že stopáž dosahuje úctyhodných sedmi minut. V závěrečném instrumentálním outru vynikají kytarové i samplované vyhrávky a vládne smířlivá nálada – jakoby bylo jisté, že po všech těch neveselých záležitostech přichází konec, byť nějaká naděje (veselejší „cingrlátka“) snad zbývá...

Texty se zabývají (podle očekávání...) samými „dark“ tématy – ať už je to inkviziční tortura, egyptské pohřební rituály, člověk na křižovatce „mezi dvěma vesmíry“, který zoufale potřebuje pomoci nebo upírský příběh, který je jako jediný nazpíván v češtině. Jinak vládne angličtina, jen tu a tam dojde na španělštinu či latinu.

Zvuk ze studia Davida Spilky (kterého metalisti navštěvují čím dál častěji) je velmi pěkný, poněkud horší je to s obalem, ve kterém nejsou odladěny drobnosti typu Scales of the Death resp. Scales of Death nebo Return To Darkness resp. Return to Darkness nebo Tears of the Heaven resp. Tears of Heaven (vidíte ta malá/velká/chybějící písmena/slova?) a ani titulka nehýří nápady.

Celkově lehce nadprůměrný počin, který by mohl do noty padnout těm, kteří mají rádi pestrou muziku, oboupohlavní zpěvy a silné melodie.

P.S. CD vyšlo jako příloha magazínu Pařát a pořídíte jej za lidových 99,– Kč (i s celobarevným časopisem a dvěma velkými plakáty).

Seznam skladeb (podle zadní strany obalu):
  1. Succuba
  2. Scales of Death
  3. Return To Darkness
  4. The Farewell
  5. Oraculum
  6. Vampiria
  7. Tears of Heaven
  8. Gleam of Hope

Čas: 46:47

www.everlastingdark.cz
bandzone.cz/everlastingdark
myspace.com/everlastingdark
www.paratmagazine.com



Zveřejněno: 03. 01. 2011
Přečteno:
3555 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

20. 01. 2011 18:47 napsal/a Ian
V poho
Mi třeba pestřjší muzika vyhovuje, není to aspoň nuda, né ;-) Štvou mě třeba kafemlejnky co melou furt dokola to samý...
20. 01. 2011 17:12 napsal/a DW
Jasný
taky si myslim že to tak je - ale škatulkování je úděl pisálka, dělá to jakž takž přehledný pro čtenáře kterej hledá specifickej hudební styl - když nesnáší fistule asi těžko si půjde poslechnout Edguy aniž by pak seřval recenzenta co mu to doporučil za sranec:)
20. 01. 2011 16:21 napsal/a Coornelus
Ne
to fakt nejde:-))
20. 01. 2011 16:16 napsal/a Ian
Hmmm
A musí být sakra pořád ňáký škatulky? Nemůže bejt jen dobrá, nebo blbá muzika???
04. 01. 2011 11:38 napsal/a DW
To
jsou zase ty naše dvě židle. Sedět se dá ale bolí z toho prdel.