Den před invazí svatomartinských vín do obchodů se mi splnilo jedno veliké přání. Jeho naplněním nebylo samotné setkání s Danielem Landou, v jeho režii vedená řádně řízná rally projížďka se mnou coby spolujezdcem v závodním Mitsubishi Lancer Evo IX., ale atmosféra při novinovém rozhovoru tváří v tvář, o kterou se chci s vámi podělit v následujících řádcích. Skoro vždy po přečtení mnoha lacinou kontroverzí a provokací nasáklých rozhovorů s Danem Landou jsem přemýšlel, jakým obsahovým směrem bych vedl s tímto nesmírně činorodým a emocemi napěchovaným člověkem rozhovor já. Závěr byl vždy týž... jak? No přece zatraceně jinak!
Vše se odehrálo v rámci tiskového dne k landovskému filmu Tacho, který začátkem prosince vstupuje do kin. Tiskovka byla ohlášena na půl jedenáctou. Rozum mi velel naskytnutou šanci nepromarnit, dorazit minimálně hodinu předem a mít tak dost času s produkcí doladit přislíbené požadavky: čtvrthodinový rozhovor a svezení s Danem v jeho závodním voze. Empatie ke kolegům profesionálním novinářům a oborová gramotnost mě totiž dopředu varovaly. Pokud si dostatečně nepřipravím půdičku, agrese korporačních žurnalistických kobylek mě může mou šanci dokonale zplanýrovat. Nastíněné předpoklady se začaly naplňovat, Landa team (Mirjam a Dan) dorazil ještě s kolegyní herečkou Olgou Lounovou s akademickou čtvrthodinkou. Těsně před nimi vzalo konferenční sál útokem posledních dvacet žurnalistů (úsměv).
Jako žák Plha v přední lavici jsem otevřel tiskovku dotazem směrovaným na Landa team: „Jak byste si přáli, aby diváci četli váš film? Jaké jejich bezprostřední reakce by vás potěšily? Ptám se proto, protože vím, že žádný z vašich uměleckých projektů nebyl jen konzumní zábavou, ale vždy nesl nějakou hlavní myšlenku." Dan, oblečený v jezdecké kombinéze, se rozhovořil: „Žijeme v takovém tom obláčku civilizace, že se nám nic nemůže stát. Lidé zapomínají a stresují se s věcmi, které za stres vůbec nestojí. Vědomí konečnosti je zdravá věc. Není to proto, aby se člověk bál žít, ale aby se nebál žít“.
Tisková konference trvala asi čtyřicet minut, v její druhé části jsem dalšími dotazy opravdu nešetřil. Bezprostředně po tiskové konferenci proběhlo v sále focení tvůrčího tria před reklamním bannerem filmu Tacho. Produkční mi vzápětí oznamuje, že Dan nejdříve poskytne venku u svého rally vozu rozhovor pospíchajícímu štábu z Óčka a pak hned přijde na řadu rozhovor pro Auto motor sport, který zde zastupuji.
Vylidněná chodba prvního patra v areálu Golf Resort Konopiště cítí mou nervozitu. Piji zelený čaj, jímž bystřím svou mysl a zároveň se tak trochu mazlím s obsahem sloganu filmu Tacho: Život je o každém okamžiku. Produkční mi po dvaceti minutách čekání přivádí Dana Landu, hned vstupujeme do příjemného salónku. Když jsem se ráno po příjezdu ptal, kde budou vedeny rozhovory, paní produkční mně sdělila, že v sále, kde se konala tiskovka. Velmi jsem ocenil, že mi bylo ihned po vznesení námitky, aby bylo chráněno novinářské know how i samotná atmosféra rozhovoru, vyhověno nabídnutím prostoru, kde nyní sedíme. Fotograf Agentury GRO pořídil pár předjednaných snímků, Danovi bylo přineseno presso s mlékem a rozhovor mohl začít.
„Pane Lando, dovolte mi začít náš rozhovor trochu netradičně a to tím, abych vám poděkoval“. Podal jsem Danielovi ruku a on lehce zaskočený se napřímil do opěradla své židle. Odstartoval jsem zběsile výstižný monolog, který se v mé hlavě již nespočetněkrát přehrál. K dokreslení atmosféry vám zde nabízím určitou zkrácenou parafrázi mých výroků „Chtěl bych vám poděkovat za impulsy, které mě prostřednictvím vašich uměleckých výstupů nabízíte od začátku vaší kariéry. Před mnoha lety řekl Landa v rozhovoru, že miluje Toulky českou minulostí. Sehnal sem si je a dnes patří celá řada k mým nejoblíbenějším knížkám. V dalším rozhovoru padlo, že album Rakovina Karla Kryla těžko u nás nějaká nahrávka překoná. Sehnal jsem si toto album a do Kryla se zamiloval, dnes vlastním jeho kompletní diskografii a i mnoho knížek o tomto jedinečném umělci, bylo mi tenkrát devatenáct let.“ V tomto stylu jsem pokračoval a přidal i příběh o založení velkého sportovního klubu a to čtrnáct let před Zlatým drakem, ale přesně s jeho filosofií. Aby jste dobře chápali má slova a stejně tak, aby je správně četl i Daniel Landa, dodal jsem: „Nejste můj idol, ani neadoruji vaši osobu. Stejně tak mě prostřednictvím médií nezajímá šmírování vašeho soukromého života. Inspiruje mě vaše tvorba a obdivuji vaši cestu duchovního růstu“.
Finálem mých životních eskapád bylo zmínění dálkového studia bakalářského programu mediálních studií, žurnalistiky a sociologie na brněnské Masarykově universitě, kde začala před lety cesta k tomuto setkání. Emoční monolog, kterému Dan přikyvoval s evidentním potěšením a narůstajícím úsměvem, zakončuji slovy: „Pro mě jste zkrátka Donem Quijotem třetího tisíciletí, Donem Quijotem v obklíčení mediálního světa“.
Konečně si mohl vzít slovo i Daniel Landa (úsměv): „Ano, přesně tak se cítím, jako Don Quijote!“ A po této větě jsem do opozice ticha upadl já: „Vy ani nevíte, jakou jste mi udělal radost! Ne vy mně, já vám musím poděkovat! Pro mě vaše slova znamenají strašně moc, vy ani nevíte, co jste teď způsobil.... Já děkuji vám, ne vy mně, já vám!“, glosoval svým typicky zvýšeným, ale přívětivým hlasem Landa. Pozitivní emoce mezi námi doslova tancovaly. Ještě než jsme přistoupili k samotnému rozhovoru, Daniel pocit z před rozhovorového intermezza shrnul takto: „To o čem jsem vždycky snil, bylo být inspirativním člověkem,. A toto když se děje, tak se všechno vrací, všechny ty ústrky, které bohužel k úspěchu v Česku patří. když se potkáte s lidmi a ty vám řeknou něco tak strašně pěkného a hlubokého, tak my to potom celý dává smysl“.
Rozhovor byl veden v atmosféře, kterou předurčilo výše vykreslené duševní souznění. To se samozřejmě přímo promítalo do odpovědí na jednotlivé otázky. Víte třeba, které písně z Danovy tvorby jsou jemu nejmilejší? Jaký epitaf by Landu umělce nejlépe charakterizoval a co by jim chtěl sdělit lidem, kteří by zavítali uctít jeho památku. A představuje si Landa svoji poslední stopu na tomto světě v podobě klasického hrobu, nebo úplně jinak? Dále jsme se bavili o projektech, které byly kdysi naznačené, ale k realizaci doposud nedošlo: jaký je osud filmového scénáře Modrý kříž a jak to vypadá s v minulém století naznačeným projektem Dějiny zemí koruny české hudbou? Co znamená runový nápis na Danově zápěstí? Lákají člověka, který objevil kouzlo potápění, hory? Jaký je nejpodstatnější rozdíl mezi mediálním obrazem Daniela Landy a Landou člověkem? Řeč přišla i na bodový systém i toleranci alkoholu v krvi řidičů. Na tyto i mnoho dalších otázek najdete odpovědi v rozhovoru pro prosincové číslo časopisu Auto motor sport a to podle zvůle šéfredaktora, který rozhodne, co se objeví v tištěné verzi časopisu a co v jeho internetové podobě. Ponoření do rozhovoru bylo tak veliké, že dva invazivní vstupy produkční s nevysloveným dotazem, kdy odšpuntuji prostor dalšímu z novinářů, jsem si poprvé dovolil „odrazit já“, podruhé gestem vybízejícím k trpělivosti zasáhl Dan.
Loučení bylo stejně pěkné jako začátek, ale nebylo ještě úplné, neboť mě čekalo ještě rally svezení na trase utopené v konopišťských lesích. Požádal jsem Daniela o tři podpisy. Jedním mi ozdobil přes deset starou fotku v mém osobním občasníčku s glosou: „To je strašný, jak už jsem byl tenkrát tlustej!“ Pak jsem si nechal na prázdnou čtvrtku napsat věnování pro sebe a následně pro mého ročního syna Patrika. Dan k pozdravu prckovi přimaloval hvězdu a dopsal požehnání ke štěstí a síle. „Jednou to vaše věnování předám klukovi s vašimi cédéčky a třeba ho fotr inspiruje a bude vás mít také rád“, zavírám setkání ještě v sedící pozici. Po rozloučení ještě chvilku debatujeme o hře Tajemství a znovu se shodujeme. No je to pro mě opravdu emoční mazec! Při opouštění rozhovorové komnaty na mě Dan ještě volá: „Opravdu ani netušíte, jakou jste mi udělal radost“, což doléhá k uším dalších zvědavých kolegů, kteří přemýšlejí, co jsme tam tak dlouho dělali a kde se vzaly tyto pozitivně deklarované emoce. Zde se veřejně přiznám, že jsem Danovi přinesl i dárek v podobě CD „Goethit“ mé rockové kapely BRATRSTVO LUNY, ale došel jsem k závěru, že mu ho v tomto okamžiku nedám. I když to byl dar, mohlo by to evokovat promo záměr a já nechtěl právě prožitou symbiózu ničím narušit.
Produkční ohlašuje, že rozhovor vedený po mém je poslední a tedy, že se mohou všichni evidovaní zájemci o rally s Landou přesunout k závodnímu okruhu. Chodba si vylidnila. Jakoby najednou se zde vytvořil trojúhelník s třemi vrcholy: vedoucí produkce Marie Grófová, Mirjam Landa a já. Během chvilky tvoříme švitořiví triumvirát. Od obou dvou dam dostávám téměř shodně stejnou otázku, co že se za těmi dveřmi dělo, že je Daniel tak nadšený. V krátkosti vyprávím obsah tohoto fejetonu a k mému potěšení se dostávám i s paní režisérkou k dalším tématům, které jsem slíbil novinářsky dále nezpracovávat. Kolega novinář z časopisu Rally dostal půl hodinky a zrovna končil v okamžiku, kdy Mirjam prohlásila, že „je jde vyhodit“ (úsměv). Protože mi bylo dobře ve společnost příjemných žen, zůstal jsem jejich společníkem i když Daniel ohlásil odchod na toaletu (smích). Jakmile se vrátil, tak mně ještě zopakoval slova o nadšení a radosti z mé zpětné vazby na jeho tvorbu. Pro mě opravdu maximálně pozitivní sekec mazec!
Projet se s Landou i čelit otázkám zvědavých kolegů o čem, že ten náš rozhovor vlastně byl, bylo velmi příjemné. Stejně i to, kdy mi Mirjam Landa během jízdy s Danem hlídala taštičku s doklady a diktafonem, jehož selhání, ztráta nebo dodatečná desktrukce by mě asi dostali do kolen. Dnes mám rozhovor přepsaný včetně celkem vyvedené tiskové konference k filmu Tacho a mohu s obsahy psanými srdcem komunikovat s dalšími lidmi, kteří sdílejí podobné emoce, nebo třeba chytí impuls a nechají se inspirovat k hlubšímu průniku do Landovy tvorby. Za velmi vstřícné jednání děkuji produkčnímu týmu filmu Tacho vedenému paní Marií Grófovou a hlavně kamarádovi spolužákovi z brněnské univerzity, písmákovi Michalovi, který mě s velkou důvěrou do tohoto krásného příběhu obsadil.
Na webových stránkách motoristického magazínu Auto Motor Sport vyšel Ropothámův rozhovor s Danielem Landou:
www.autopruvodce.cz/magazin/tacho_daniel_landa_rozhovor (Rozhovor byl redakčně zkrácen asi o 1/3. I tento materiál bude brzy zveřejněn).
