Plzeňské naděje vydaly svojí debutovou desku a to rovnou pod labelem X Production a lze to považovat za úspěch. To už je samo o sobě důkazem o tom, že se s nimi musí počítat. Za svojí historii se jim podařilo zatím natočit jen dvoupísňové, česky nazpívané, demo Helena Is Good At Match (rok 2008), z kterého se oba dva songy, tentokrát v angličtině, objevují i na prvním oficiálním nosiči. Když jsem Shoguny viděl na živo, přišli mi jako česká odezva na tehdy hodně populární mathcore v jeho méně syrové poloze, něco mezi TDEP a Mars Volta, ale dnes bych to viděl už trochu jinak. Z mathcoru se stal metalcore s melodickými refrény směřujícími k rockovým vodám. Shogun Tokugawa se vezou na módní metalové vlně, kterou sami nazývají screamo/emo rock. Mají to vše vymyšlené a vlastně správně udělané. Od muziky přes zpěv, vše zdánlivě šlape jako dobře namazaný stroj. Jenže...
Shoguni nemají problém napsat song, který je relativně hitový a úderný jako např. první Transmission´s Disconnected, na kterém je vidět podle jaké šablony se to vaří. Metalcorový nářez na rozjezd, po chvilce zpomalení, do toho střídání řvaného a melodického vokálu, samozřejmě nesmí chybět ani úderný refrén, který nemůže urazit. V podání této plzeňské party to vše vypadá velice jednoduše. S následující Let´s Dance přichází vrchol alba: na začátek trochu synťáků, které přejdou v povedený kytarový motiv, a i když neustále se opakující, zde naprosto účelný. Úderné bicí, šílený řev, a hlavně – všechny živé nástroje jsou velmi vkusně podbarveny moderní elektronikou. Jednoznačně nejsilnější věc, kterou lze na této kolekci najít. Trojka Used to Hate It, But Now I´m Curious zabrousí do začátků kapely a připomene trochu těch math momentů, jenž zde nelze přeslechnout. Potom přijde Gentle Evening, která má velmi příjemnou až pop-rockovou melodii a hezky se poslouchá. Bohužel jen do té doby než přijde refrén a ten kapelu sráží do úplně jiných sfér a to díky nasládlému, melodickému zpěvu, který mi dělá největší starost.
Zpěvák Afro je opravdu velmi dobrý v polohách, kdy řve, až mám o jeho hlasivky strach (úsměv). Civilní hlas je také v pořádku, ale problém nastává, když chce zpívat úplně čistým melodickým hlasem – to je největší kámen úrazu. Tato poloha je tak vlezlá a přecukrovaná, že mě z toho začne pálit žáha a v tu chvíli se mi chce CD vypnout. Chápu, že nejsem asi ta pravá cílová skupina, úplně při tomhle momentu vidím náctileté emo holky, jak při koncertě zamilovaně koukají na kluky (úsměv). Ale nemohu si pomoci, v momentu onoho hlasu s kombinací melodické kytarové linky u mě kapela padá někam k pseudo hvězdám z MTV.
Materiál na Y3ARS nabízí zajímavé momenty a je de facto rychle naposlouchatelný a na živo dobře fungující, kde navíc zabírá v kombinaci s pódiovým šílením (vzpomínám si na koncert v Plzni na Defestu, kde zpěvák Afro skončil při svém pařícím záchvatu v bicí soupravě svého kolegy (úsměv)).Ale na můj vkus je na albu příliš již světu známých pasáží a po pár detailních vyslechnutích začíná být debut kouzla zbaven a stává se lehce ohraným. Na druhou stranu je třeba pochválit, že ač prvotina a přes nízký věk některých členů, zní celé album velmi zkušeně a profesionálně, k čemuž určitě dopomohl i ucházející zvuk a celková produkce, která se téměř podobá světové úrovni.
Přesto přese všechno se nemohu zbavit dojmu, že by se vyplatilo ještě chvilku počkat, než tento debut spatřil světlo světa. Tuto myšlenku mi vnukly především tři poslední věci, které jsou celkem nevýrazné. When the Days Are Gone, kde se střídá klidnější poloha s tuctovým metalcorovým riffovým pojetím (kolikrát už tohle člověk slyšel, nebo musel slyšet) a ne příliš povedeným, neustále se opakujícím slovním spojením v refrénu. Say Goodbye Forevermore, i přes svůj povedený začátek, už působí jako vaření z vody, kdy je ze tříminutové skladby udělaná šestiminutová a bonus X, nazpívaný jako jediný song v češtině, působí jako narychlo upečená dodělávka ve studiu, aby se natáhla stopáž.
Shoguni jsou maximálně trendy, co se tohoto stylu týče nemají u nás konkurenci, je o nich slyšet a potenciál mají víc než veliký. Jsou to schopní, mladí muzikanti, jenž mají ve svém středu šikovného vokalistu (i přes ten cukr), mají chuť a umějí složit opravdu povedené skladby, nebo alespoň jejich části. Proto všechno by je bylo škoda zatratit. Bude zajímavé sledovat jejich další kroky, jsem zvědav jakou cestou se vydají. Cukr nebo bič?
Čas: 35:14
Seznam skladeb:
www.myspace.com/shoguntokugawa
Shoguni nemají problém napsat song, který je relativně hitový a úderný jako např. první Transmission´s Disconnected, na kterém je vidět podle jaké šablony se to vaří. Metalcorový nářez na rozjezd, po chvilce zpomalení, do toho střídání řvaného a melodického vokálu, samozřejmě nesmí chybět ani úderný refrén, který nemůže urazit. V podání této plzeňské party to vše vypadá velice jednoduše. S následující Let´s Dance přichází vrchol alba: na začátek trochu synťáků, které přejdou v povedený kytarový motiv, a i když neustále se opakující, zde naprosto účelný. Úderné bicí, šílený řev, a hlavně – všechny živé nástroje jsou velmi vkusně podbarveny moderní elektronikou. Jednoznačně nejsilnější věc, kterou lze na této kolekci najít. Trojka Used to Hate It, But Now I´m Curious zabrousí do začátků kapely a připomene trochu těch math momentů, jenž zde nelze přeslechnout. Potom přijde Gentle Evening, která má velmi příjemnou až pop-rockovou melodii a hezky se poslouchá. Bohužel jen do té doby než přijde refrén a ten kapelu sráží do úplně jiných sfér a to díky nasládlému, melodickému zpěvu, který mi dělá největší starost.
Zpěvák Afro je opravdu velmi dobrý v polohách, kdy řve, až mám o jeho hlasivky strach (úsměv). Civilní hlas je také v pořádku, ale problém nastává, když chce zpívat úplně čistým melodickým hlasem – to je největší kámen úrazu. Tato poloha je tak vlezlá a přecukrovaná, že mě z toho začne pálit žáha a v tu chvíli se mi chce CD vypnout. Chápu, že nejsem asi ta pravá cílová skupina, úplně při tomhle momentu vidím náctileté emo holky, jak při koncertě zamilovaně koukají na kluky (úsměv). Ale nemohu si pomoci, v momentu onoho hlasu s kombinací melodické kytarové linky u mě kapela padá někam k pseudo hvězdám z MTV.
Materiál na Y3ARS nabízí zajímavé momenty a je de facto rychle naposlouchatelný a na živo dobře fungující, kde navíc zabírá v kombinaci s pódiovým šílením (vzpomínám si na koncert v Plzni na Defestu, kde zpěvák Afro skončil při svém pařícím záchvatu v bicí soupravě svého kolegy (úsměv)).Ale na můj vkus je na albu příliš již světu známých pasáží a po pár detailních vyslechnutích začíná být debut kouzla zbaven a stává se lehce ohraným. Na druhou stranu je třeba pochválit, že ač prvotina a přes nízký věk některých členů, zní celé album velmi zkušeně a profesionálně, k čemuž určitě dopomohl i ucházející zvuk a celková produkce, která se téměř podobá světové úrovni.
Přesto přese všechno se nemohu zbavit dojmu, že by se vyplatilo ještě chvilku počkat, než tento debut spatřil světlo světa. Tuto myšlenku mi vnukly především tři poslední věci, které jsou celkem nevýrazné. When the Days Are Gone, kde se střídá klidnější poloha s tuctovým metalcorovým riffovým pojetím (kolikrát už tohle člověk slyšel, nebo musel slyšet) a ne příliš povedeným, neustále se opakujícím slovním spojením v refrénu. Say Goodbye Forevermore, i přes svůj povedený začátek, už působí jako vaření z vody, kdy je ze tříminutové skladby udělaná šestiminutová a bonus X, nazpívaný jako jediný song v češtině, působí jako narychlo upečená dodělávka ve studiu, aby se natáhla stopáž.
Shoguni jsou maximálně trendy, co se tohoto stylu týče nemají u nás konkurenci, je o nich slyšet a potenciál mají víc než veliký. Jsou to schopní, mladí muzikanti, jenž mají ve svém středu šikovného vokalistu (i přes ten cukr), mají chuť a umějí složit opravdu povedené skladby, nebo alespoň jejich části. Proto všechno by je bylo škoda zatratit. Bude zajímavé sledovat jejich další kroky, jsem zvědav jakou cestou se vydají. Cukr nebo bič?
Čas: 35:14
Seznam skladeb:
- Transmission´s Disconnected
- Let´s Dance
- Used to Hate It, But Now I´m Curious
- Gentle Evening
- Math
- Too Much And Not Enough
- Helena
- The Days Are Gone
- Say Goodbye Forevermore
- X
www.myspace.com/shoguntokugawa
