Asmodeus

NEVALOTH – La Diabolica Commedia CD 2010, Sonic Temple Records

Po dvou letech existence, několika personálních změnách a jednom demosnímku se o slovo s debutovým albem hlásí slovenská blackmetalová parta Nevaloth. No, blackmetalová... kapela sebe sama řadí do žánru „atmospheric black metal with mystic keyboards“, ale v předkládaném materiálu lze najít i další styly, třeba náznaky doom metalu a dokonce ambientu.

Ale po pořádku. Úvod vypadá slibně, intro postavené na klávesové monumentální melodii, postupně se nabalující kytaře a „pochodových“ bubnech signalizuje otevřenost kapely, ale hned vzápětí přilétá první „moucha“ – amatérský přeskok mezi první a druhou skladbou píchne do uší – intro Apollyon má nenásilně přecházet v první zpívanou skladbu, ale přechod je násilný až běda. Dvojka Blasphemous Metal nabízí porci černého nářezu s několika pomalejšími klávesovými intermezzy, která jinak klasickou rachotu jakž takž tahají z podprůměru. Na tom černém rambajzu totiž není zhola nic zajímavého, jen žánrový průměr se skřehotem, bzukotem kytar, klávesovými natahovanými tóny a prapodivně nazvučenými bicími. V naprosto stejném duchu jede i slovensky nakrákaná Krvilačnosť a túžba, v níž zaujmou občasné zajímavé kytarové vyhrávky a k zamyšlení přinutí jazyk... Proč slovenština, když drmolícímu zpěvákovi není rozumět jediné slovo? Jistě, při civění do bookletu je jasné, o čem že se vyřvává, a vězte, že to není žádná velká paráda. Tisíckrát omleté klišé o touze po krvelačné a zkažené hraběnce je navíc napsané v dětských veršovánkách budících útrpný úsměv.

Už už jsem nad Nevaloth začal lámat pomyslnou hůl, když mě z letargie probudil Azazel. Mnohem propracovanější kompozice se spoustou změn tempa, srozumitelnými čistými vokály (no spíše mluvou a šepotem), klávesovými parádičkami, přívětivými kytarovými melodiemi... v mnohem pomalejším tempu a s opravdu silnou atmosférou. Ještě o fous experimentálněji je pojatá Liber Legis Luciferis, v níž vládne latina a klávesy a atmosféru dotváří i další umělé zvuky. Odkudsi z povzdálí se ozývají „hlasy“ a prolínání syntetických táhlých tónů kláves s klavírem (zřejmě také syntetickým) je působivé. Snad jen stopáž skladby,  sedm a půl minuty, je trochu moc dlouhá.

Závěrečná troj-skladba La Diabolica Commedia trvá sedmnáct minut a je odpovědí na Danteho Božskou komedii. „O takmer sedem storočí neskór sa vydávame po jeho stopách, nezkrývajúc si oči pres lžami a protirečeniami opájajúcimi svet už dve miléniá: je to naša Diabolská Komédia...“. Nutno uznat, že tady pánové sáhli po tom lepším, s čím se vytasili v předchozích stopách a „spáchali“ zajímavý mix minoritního blackmetalového nářezu s odlehčenými doomovými úseky, náznaky death metalu, ambientu i alternativního rocku. O pestřejší vokální složku se kromě členů kapely postarala hostující zpěvačka, která přispěla étericky čistým hlasem, nechybí ani čistý zpěv mužský, oboupohlavní recitace a pochopitelně i havraní křik (a v jednom momentu i křik havranů). Jak klávesám, tak kytarám se daří upoutat pozornost neotřelými a zajímavými melodiemi a sóly a prozatímní vrchol kapely je tu. Škoda, že kvalit závěrečného opusu nedosahují všechny skladby...

Když si příště Nevaloth vyberou kvalitnější studio a grafika (obal sice obsahuje všechny potřebné informace, ale je „nudný“), neztratí nadšení pro míchání a polepší se ve zpěvech, můžou zamíchat kartami slovenské scény. Zatím drží jen pár trumfů, dva krále a několik nízkých karet.

Seznam skladeb:
  1. Apollyon
  2. Blasphemous Metal
  3. Krvilačnosť a Túžba
  4. Azazel
  5. Liber Legis Luciferis
  6. La Diabolica Commedia

Čas: 43:38

www.nevaloth.tym.sk
www.myspace.com/nevaloth


Zveřejněno: 24. 08. 2010
Přečteno:
2791 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář