Vcelku brzký termín v polovině května byl jistým rizikem z hlediska počasí, ale on si v dnešní době málokdo může říci, že bude hezky v červnu nebo v srpnu. Pořadatelům nakonec štěstí jakž takž přálo, nějaká slota se přehnala jen v sobotu, ale to jsem ještě v Plzni nebivakoval. Vyrazil jsem cíleně jen na nedělní, pro mě nejzajímavější, program.
Ten měli v 10:45 otevřít ELVENKING, ale protože Steelwing na poslední chvíli (údajně kvůli dopravním problémům) své vystoupení odřekli, posunul se začátek o čtvrt hodinky s tím, že volný čas si mezi sebe podělí všechny zbývající kapely. Elvenking spustili svůj melodický metálek a houslemi před zhruba tisícihlavým publikem, které, i přes brzkou hodinu, nešetřilo nadšením. V podstatě klasický heavy metal posunovaly housle tu k folk, tu k symfonickému metalu. Zajímavá byla hlavně skutečnost, že prakticky všechna sóla hrály housle, ta kytarová by každý spočítal na prstech jedné ruky. Největší ohlas vzbudila hitovka klipovka The Divided Heart a hned po ní předělávka dávného disko hitu Beliny Carlisle – Heaven Is A Place On Earth. Ale celkově Elvenking nenudili, byli sehraní, zpěvák kromě velmi dobrého výkonu ještě stihl pobíhat po ploše mezi lidmi a pódiem… slušný začátek.
Zato začátek vystoupení NIGHTMARE spíše nudil – Francouzi měli nějaké technické potíže, moc lidí na ně pod pódium nepřišlo… Ale postupem času set přece jen nabíral na obrátkách, hlavně díky tomu, že zpěvák Joe Amore pořád lidi hecoval, pobíhal sem a tam a nebál ani výškových prací (= lezení po konstrukci). Vrcholem pak byla pocta nedávno zesnulému Diovi, Holy Diver dali Joe a spol.s grácií.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY pro mě byli jedním z taháku nedělního programu, leč těšení vystřídalo rozčarování. Kapelu postihly problémy s dopravním prostředkem, takže část dorazila pozdě, šla z auta rovnou na pódium a z klasického koncertu zbylo pětiskladbové torzo. Kapela mi přišla trochu rozhozená, navíc výběr skladeb, které lidi ještě neměli zažité, taky na vyznění nepřidal. A nemůžu se zbavit dojmu, že jak Mokoš, tak Zlatohlav z chystaného alba nedosahují potenciálu přechodních majstrštyků Look nebo I Would Dance. On i ohlas tomu odpovídal – staré skladby byly publikem přivítány bouřlivě, nové odzívnuty. Škoda.
To VADER nenechali nikoho na pochybách, že patří do absolutní špičky smrtícího kovu. Pod pódiem došlo ke střídání stráží – melodici se odporoučeli na pivo, tvrďáci (sem tam i nějací zmalovaní) slušně zaplnili kotelnický prostor. Polští nestorové pak za 40 minut nasypali do lidí parádní porci svého precizního death metalu, nezapomněli se vrátit do hluboké minulosti (Sothis), ale vcelku pochopitelně se hrálo i poslední řadovky Necropolis. Ozdobou pódia byl luxusní stojan na mikrofon připomínající páteř nějakého podivného živočicha.
A další mnou očekávaná parta – MARDUK. Švédské komando vyzdobené warpaintem zahrálo skvělý koncert, kterému nechybělo nic, kromě tmy. Ono sledovat tohle zlo v ostrém slunečním svitu trochu kazí vizuální dojem (i když se konečně dostal ke slovu světelný park, nebylo to ono), dojem posluchačský byl ale v pořádku. Nejsem takový odborník na tvorbu kapely, abych mohl sloužit názvy skladeb, jen konstatuji – skvělé vystoupení. Proti hevíkářům byl projev kapely ukázněný, všichni zůstávali věrní pódiu a do žádných výletů se nepouštěli (úsměv).
BRAINSTORM naopak lítali všude možně, pořád hecovali publikum, ale hudebně to žádný zázrak nebyl. Typický germánský heavy / power metal, bavilo mě to chvíli a pak jsem dal přednost travnaté ploše úplně nahoře areálu a výbornému gyrosu.
Nejlepší kapelou se v mých očích a uších stali LEGION OF THE DAMNED. Po stylovém intru, které odstáli všichni pánové zády k lidem, se rozjel kolotoč thrash / death riffů, vyhrávek, sól a zvratů. V kotli se strhla pěkná mela a „Legion(áři)“ prali do lidí jednu šlehu za druhou a pořádně při tom zaměstnávaly své řádně vlasaté hlavy (hlavně kytarista z mého pohledu vlevo měl pačes…). LOTD možná lehce evokují Slayer, žádná velká originalita z jejich tvorby nezní, ale kdo dnes hraje vyloženě novátorskou muziku? Navíc dokázali roztancovat i hošana s nohou v sádře (viz. foto – smích).
Američtí veteráni DEICIDE nastoupili bez zvukové zkoušky a rozjeli „ten svůj“ death metal. Kapela často zmiňována spíše kvůli excesům frontmana Glena Bentona ale všem pochybovačům rázně zavřela ústa. Vybroušený koncert postavený na instrumentální dokonalosti – to je můj pohled na tyhle týpky. Největší uznání zaslouží šílenec za bicími Steve Asheim, ale i oba kytaristé mu perfektně sekundovali.
Zajímavé, že na festivalu se objevilo několik kapel ze zemí, jejichž hokejisty jsme na MS porazili (Francie), případně vyřadili (Finsko, Švédsko – smích). Právě v době setu FINNTROLL z Finska začalo hokejové finále. Pořadatelům patří dík za zajištění přenosu na velké plátno – a že se u něj shlukl pěkný počet zvědavců, někteří i s vlajkami. Zatímco Finntroll za velké podpory publika juchali na pódiu, po vedoucím gólu našich do ruské branky juchaly stovky příznivců hokeje. K Finntroll jen krátce, hokej byl v tu chvíli důležitější (úsměv) – nelíbil se mi zvuk, na dvě kytary hodně chudý, muzika jako taková celkem ušla, ale hodina byla příliš dlouhá…
Hlavní hvězdy dorazily ze Švédska, ale celý set HAMMERFALL se křížil s hokejem… takže oči směřovaly na Jágra a spol., uši vnímaly muziku. Nemám proti Hammerfall nic, jejich heavy metal se poslouchat dá, ostatně vystoupení nebylo špatné, zvuk byl výborný, lidí v kotli nejvíc za celý den, kapela šlapala… Zajímavé je, že jsme švédské hokejisty v sobotu vyřadili a v neděli nám Švéd s mikrofonem fandil, pořád se ptal, jestli jsme dali gól a na konci setu, právě když skončil hokej a v areálu vypukl frenetický jásot, gratuloval… ale co mu taky zbývalo, přece nebude pěti tisícovkám Čechů říkat, že fandí Rusům… to by se zlou potázal (smích). No nic, závěr v podobě hitu Hearts on Fire pěkně zapadl do euforie po zisku zlata, pak zazněla státní hymna a atmosféra byla náramná.
Hodnocení:
Ten měli v 10:45 otevřít ELVENKING, ale protože Steelwing na poslední chvíli (údajně kvůli dopravním problémům) své vystoupení odřekli, posunul se začátek o čtvrt hodinky s tím, že volný čas si mezi sebe podělí všechny zbývající kapely. Elvenking spustili svůj melodický metálek a houslemi před zhruba tisícihlavým publikem, které, i přes brzkou hodinu, nešetřilo nadšením. V podstatě klasický heavy metal posunovaly housle tu k folk, tu k symfonickému metalu. Zajímavá byla hlavně skutečnost, že prakticky všechna sóla hrály housle, ta kytarová by každý spočítal na prstech jedné ruky. Největší ohlas vzbudila hitovka klipovka The Divided Heart a hned po ní předělávka dávného disko hitu Beliny Carlisle – Heaven Is A Place On Earth. Ale celkově Elvenking nenudili, byli sehraní, zpěvák kromě velmi dobrého výkonu ještě stihl pobíhat po ploše mezi lidmi a pódiem… slušný začátek.
Zato začátek vystoupení NIGHTMARE spíše nudil – Francouzi měli nějaké technické potíže, moc lidí na ně pod pódium nepřišlo… Ale postupem času set přece jen nabíral na obrátkách, hlavně díky tomu, že zpěvák Joe Amore pořád lidi hecoval, pobíhal sem a tam a nebál ani výškových prací (= lezení po konstrukci). Vrcholem pak byla pocta nedávno zesnulému Diovi, Holy Diver dali Joe a spol.s grácií.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY pro mě byli jedním z taháku nedělního programu, leč těšení vystřídalo rozčarování. Kapelu postihly problémy s dopravním prostředkem, takže část dorazila pozdě, šla z auta rovnou na pódium a z klasického koncertu zbylo pětiskladbové torzo. Kapela mi přišla trochu rozhozená, navíc výběr skladeb, které lidi ještě neměli zažité, taky na vyznění nepřidal. A nemůžu se zbavit dojmu, že jak Mokoš, tak Zlatohlav z chystaného alba nedosahují potenciálu přechodních majstrštyků Look nebo I Would Dance. On i ohlas tomu odpovídal – staré skladby byly publikem přivítány bouřlivě, nové odzívnuty. Škoda.
To VADER nenechali nikoho na pochybách, že patří do absolutní špičky smrtícího kovu. Pod pódiem došlo ke střídání stráží – melodici se odporoučeli na pivo, tvrďáci (sem tam i nějací zmalovaní) slušně zaplnili kotelnický prostor. Polští nestorové pak za 40 minut nasypali do lidí parádní porci svého precizního death metalu, nezapomněli se vrátit do hluboké minulosti (Sothis), ale vcelku pochopitelně se hrálo i poslední řadovky Necropolis. Ozdobou pódia byl luxusní stojan na mikrofon připomínající páteř nějakého podivného živočicha.
A další mnou očekávaná parta – MARDUK. Švédské komando vyzdobené warpaintem zahrálo skvělý koncert, kterému nechybělo nic, kromě tmy. Ono sledovat tohle zlo v ostrém slunečním svitu trochu kazí vizuální dojem (i když se konečně dostal ke slovu světelný park, nebylo to ono), dojem posluchačský byl ale v pořádku. Nejsem takový odborník na tvorbu kapely, abych mohl sloužit názvy skladeb, jen konstatuji – skvělé vystoupení. Proti hevíkářům byl projev kapely ukázněný, všichni zůstávali věrní pódiu a do žádných výletů se nepouštěli (úsměv).
BRAINSTORM naopak lítali všude možně, pořád hecovali publikum, ale hudebně to žádný zázrak nebyl. Typický germánský heavy / power metal, bavilo mě to chvíli a pak jsem dal přednost travnaté ploše úplně nahoře areálu a výbornému gyrosu.
Nejlepší kapelou se v mých očích a uších stali LEGION OF THE DAMNED. Po stylovém intru, které odstáli všichni pánové zády k lidem, se rozjel kolotoč thrash / death riffů, vyhrávek, sól a zvratů. V kotli se strhla pěkná mela a „Legion(áři)“ prali do lidí jednu šlehu za druhou a pořádně při tom zaměstnávaly své řádně vlasaté hlavy (hlavně kytarista z mého pohledu vlevo měl pačes…). LOTD možná lehce evokují Slayer, žádná velká originalita z jejich tvorby nezní, ale kdo dnes hraje vyloženě novátorskou muziku? Navíc dokázali roztancovat i hošana s nohou v sádře (viz. foto – smích).
Američtí veteráni DEICIDE nastoupili bez zvukové zkoušky a rozjeli „ten svůj“ death metal. Kapela často zmiňována spíše kvůli excesům frontmana Glena Bentona ale všem pochybovačům rázně zavřela ústa. Vybroušený koncert postavený na instrumentální dokonalosti – to je můj pohled na tyhle týpky. Největší uznání zaslouží šílenec za bicími Steve Asheim, ale i oba kytaristé mu perfektně sekundovali.
Zajímavé, že na festivalu se objevilo několik kapel ze zemí, jejichž hokejisty jsme na MS porazili (Francie), případně vyřadili (Finsko, Švédsko – smích). Právě v době setu FINNTROLL z Finska začalo hokejové finále. Pořadatelům patří dík za zajištění přenosu na velké plátno – a že se u něj shlukl pěkný počet zvědavců, někteří i s vlajkami. Zatímco Finntroll za velké podpory publika juchali na pódiu, po vedoucím gólu našich do ruské branky juchaly stovky příznivců hokeje. K Finntroll jen krátce, hokej byl v tu chvíli důležitější (úsměv) – nelíbil se mi zvuk, na dvě kytary hodně chudý, muzika jako taková celkem ušla, ale hodina byla příliš dlouhá…
Hlavní hvězdy dorazily ze Švédska, ale celý set HAMMERFALL se křížil s hokejem… takže oči směřovaly na Jágra a spol., uši vnímaly muziku. Nemám proti Hammerfall nic, jejich heavy metal se poslouchat dá, ostatně vystoupení nebylo špatné, zvuk byl výborný, lidí v kotli nejvíc za celý den, kapela šlapala… Zajímavé je, že jsme švédské hokejisty v sobotu vyřadili a v neděli nám Švéd s mikrofonem fandil, pořád se ptal, jestli jsme dali gól a na konci setu, právě když skončil hokej a v areálu vypukl frenetický jásot, gratuloval… ale co mu taky zbývalo, přece nebude pěti tisícovkám Čechů říkat, že fandí Rusům… to by se zlou potázal (smích). No nic, závěr v podobě hitu Hearts on Fire pěkně zapadl do euforie po zisku zlata, pak zazněla státní hymna a atmosféra byla náramná.
Hodnocení:
- Organizace: bezproblémová. Vše fungovalo jako na drátkách, moderátor v pohodě, neoblažoval zbytečnými kecy, ale krátce informoval o tom, co bude. Časový plán byl (kromě odpadnuvších Steelwing a opožděných SSOGE) dodržován na minutu.
- Dramaturgie: divná. Pestrá, ale divná. Na jednu stranu si každý vybral, na druhou to často pod pódiem vypadalo jako při vojenských manévrech – banda melodiků pryč, banda drsňáků k pódiu…
- Areál: jedním slovem perfektní. Amfiteátr s lavičkami, byť samozřejmě na odlehlejších místech chátrající, nabízel z každého místa dobrý výhled na pódium a nahoře se nacházela travnatá plocha pro ležáty (úsměv).
- Zvuk: většinou výborný, občasná zaváhání byla velmi rychle napravena.
- Občerstvení: nic moc. Jídlo poměrně drahé a výběr nikterak interesantní – i když gyros byl chuťově i vizuálně v pořádku. Pivo předražené – za půllitr dvanáctky 37,- Kč!!! Navíc mi přišlo, že to ani dvanáctka nebyla. Prostě s pivem průser a vydřidušství!!! Jiná možnost? Nealko!
- Počasí: v neděli letní. Nečekaje sluneční svit, nevzal jsem si žádný krém a tak není divu, že momentálně vypadám jak malomocný (smích). Spálená kůže opouští tělo, ale pořád lepší horko, než zima.
