TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

CASKETGARDEN, FALL OF SERENITY, LIVEEVIL, ABSTRACT ESSENCE, BELLIGERENCE, FROM BEYOND, VICTIMS, KLAN, MACHETA, GENUINE RELIEF

Sobotní večer byl v Táboře o metalu, fotbalu, hokeji a také o počítání ztrát a zisků resp. výher a proher. Začneme-li u ztrát, musíme odškrtnout Smashed Face a F.O.B. Prvně jmenovaní odřekli svou účast předem a náhradou za ně byli Genuine Relief, druzí nemohli zahrát, protože zpěvák Mára nedávno prodělal zápal plic a ještě nebyl schopný odeřvat vystoupení. Již o nějaký pátek dříve bylo jasné, že Rusové Ease of Disgust nepřijedou, ale náhrada byla více než adekvátní. Výhry a prohry přijdou na řadu v průběhu reportu (úsměv).

Začátek anoncovaný na 16. hodinu byl zhruba dodržen, ve čtvrt na pět se pódium v luxusním klubu Milenium vyšplhali pardubičtí KLAN a nacpali do přihlížejících (kterých bylo na první kapelu slušné množství) zajímavý death metal. Sekané riffy, kulometná palba bicích a řádně hrubý hlas Asgara (bývalý frontman Immortal Tears), kytarové vyhrávky a sem tam i nějaké to sólo, případně zvolnění tempa (aby to nebyl pořád jen ultra marš). Klani právě vydávají debutové album Bone By Bone, Soul By Soul...

Brutální doom metal v podání FROM BEYOND má něco do sebe. Před časem mi sice jejich CD Sounds Of The Grave přišlo jednotvárné a nabádal jsem k nějakým zpestřujícím momentům, ale v Táboře jsem změnil názor. Síla From Beyond je právě v určité uzavřenosti či komornosti. Táhlé tóny podladěných kytar, srozumitelný murmur, občasné zrychlení a výlet do deathmetalových vod – to vše do sebe velmi dobře zapadá. Kapela se nikam nežene, sází  na promyšlené kompozice a její vystoupení na mě zapůsobilo mnohem silněji než předchozí rubanice.

Šest týpků (většina v kšiltovkách) – tři kytary, baskytara a dva zpěvy – jo jsou VICTIMS z Chomutova. Hledáte-li bubeníka, tak marně, kapelu žene dopředu bicí automat naprogramovaný v řádně zběsilém tempu (člověk by to asi nezahrál...). Oba zpěváci sice vypadají jak hip-hopeři, ale zdání klame, oba ze svých útrob tahají samé zvrácené řevy, které vystupují z kytarové stěny...

Muzika na pomezí death metalu a grind core na mě ale byla moc, tak jsem se šel podívat, jak se vyvíjí poslední kolo fotbalové ligy. V televizi zrovna ostravští fanoušci rozdělávali ohníčky, házeli sedačkami po policistech a fotbal byl přerušený... Ostrava prohrávala v Příbrami 1:0, další dva aspiranti na titul (Sparta a Jablonec) hráli bez branek.

To mě VICTIMS velmi přijemně překvapili a radost možná jen trochu kazil automatický bicmen, nicméně bylo by asi málo lidí, kdo by tohle zahrál naživo, takže chápu. Už při jejich setu se začlo skákat z pódia a neverending stage diving pokračoval až do poslední kapely. Muzika VICTIMS je něco mezi Despise Icon, krapaet mi připomíná i české Despise, kytary ale zase jedou i melodie, takže je to tak nějak směska výše uvedeného. Zapoměl sem podtknout, že kytaristé jsou tří a není to o tom, že by 3 kytary hoblovaly stejné riffy ale muzika je prorpacovaná, v červnu máme očekávat novou desku. (Márty)
 
Nejvíce zvědavý jsem byl na LIVEEVIL, jejichž album Unique Constellation mi před nedávnem hrálo doma pořád dokola. A musím jen uznale kývat hlavou, Liveevil se pro mě stali jednoznačně nejlepší kapelou celého Žižky. Hymny jako One Night Story nebo Monster World roztancovaly skoro všechny návštěvníky akce a na place se strhla pěkná mela. Liveevil si své vystoupení vyloženě užívali, charismatický frontman Petr Staněk celý set prožíval tak, že jsem mu věřil každé slovo, každý výraz ve tváři... Skvělé vystoupení, vyšperkované závěrečným hitem Sky And Nails z předchozí desky Arctangel.

A zatímco Liveevil triumfovali v Mileniu, ve fotbalové lize na tom byli stejně Sparťané. Ti dokázali udolat Teplice 1:0, a protože Ostrava v Příbrami dokázala jen vyrovnat, Sparta brala titul po gólu nejoblíbenějšího fotbalisty (hlavně tedy v Ostravě – smích) Řepky. A protože Jablonec taky vyhrál, posunul se v konečné tabulce na druhé místo před Ostravu.

BELLIGERENCE jsou vtipálci. Mluvené intro o rybářovi a rybách prý ukradli Simpsonovům a použili jako překvapení úvod k setu plnému death metalu s řevem sličné Markéty. Ta pojala táborský koncert trochu rozverněji (smích), ale pořád s přehledem strčila svým řevem do kapsy nejednoho chlapa. Belligerence tuším opět zeštíhleli, momentálně jsou bez kláves a jen se dvěma kytarami, ale zdá se, že přitvrzují. Klidně se přiznám, že jsem nepoznal některé modifikované starší skladby a ty nové zní o poznání extrémněji, prostě je to pořádný nářez. Nové album prý je ve stádiu příprav.

Večerní blok načali ABSTRACT ESSENCE. Kapela, jejíž muzika se mi z CD líbí, ale kterou jsem naživo ještě neviděl. A opět jsem byl spokojený. Většina skladeb z alba Manifest zněla i naživo výborně, Ondřej kouzlil s hlasivkami, Mani s klávesami a lidi se mohli zbláznit. Na pódium se nejdříve vyšplhala slečna a jala se pařit po boku kytaristy, netrvalo dlouho a z pódia se začalo houfně skákat. Někteří pitivem posilnění mládežníci se nechali nosit na rukou kamarádů  a na konci setu se do křepčícího kotle vydal s mikrofonem i Ondřej – a nejen, že v té rotyce dokázal zpívat, on se při tom dal i do tance (úsměv).

Zatímco Abstract Essence drtili na pódiu, na ledě začali Švýcaři drtit naše hokejisty, a to tak, že v patnácté minutě jsme prohrávali 2:0.

První zahraniční kapelou byli u nás velmi dobře známí maďarští CASKETGARDEN, kteří na Žižkovi hráli už v roce 2008. Viděl jsem je poněkolikáté a tentokrát mi jejich „švédský“ death metal s thrashovými elementy nějak nesedl. Nevím proč... prostě mě to nebavilo...
 
Začalo se úvodním trackem Half-Hearted z desky Incompleteness in Absence, stejně jako před rokem a půl na stejném místě a sjel se i druhý track The Absemt. Následně se dostalo i také na starší tracky, např. 7th Scar, nebo ještě stařickou ...Alone as God. Vracečka na rychlou Sulphur Breath Laughterz poslední desky. Kotel pod pódiem vaří, dostávají mě i kreace skákajících a svlíkající se slečna má jednoznačně body +++ :-) CG hrají opravdu průřez jejich tvorbou a dostane se i na cover od Carcas. Zpět na první album - Song of Tears a už jsme u konce. Necelých 40 minut uběhlo jako voda, ale parádně sme si je užili. (Márty)

Hokejisti na tom byli o fous líp, zrovna snížili na 2:3, jenže v závěru chyběly síly a štěstí, power play k ničemu nevedla a tak jsme ztratili další body. Pravda, Kanada od Švýcarů dostala větší výprask (hořký úsměv).

FALL OF SERENITY jsou, nebo tedy byli, v Čechách jako doma. Pak se nějak rozpadli či co, ale v Táboře prý zahráli za  Ease of Disgust z Ruska jen pro tu dnešní noc... a pak zase hrát nebudou. Těžko říct, jak je to napadlo (smích), nicméně koncert  to byl podařený. Vůbec jim nevadilo, že jejich hokejový tým prohrál s Ruskem 2:3. Energickým, technický death metal se spoustou vyhrávek, sól, melodií... FOS se prý představili v sestavě, která nahrála ceněnou desku  The Crossfire, a ta sestava šlapala znamenitě. Závěrečný cover od Slayer byl onou třešinkou na vynikajícím dortíku.

Třetí kapelou do party, která by se dala nazvat lehce avantgardní, experimentující a míchající (po Liveevil a Abstract Essence), byli GENUINE RELIEF. Ti povstali na troskách Dalgoreth a míchají death s blackem, kytary s klávesami a řev se skřehotem. Zajímavý pohled na pány je – uprostřed řvoucí klávesák v bílé košili není zrovna tradiční metalové pojetí. GR se mi nakonec celkem líbili, na to, že hrají asi půl roku, to bylo vlastně hodně zajímavé a dobré. Ale aby ne, když všichni už někde hráli... bubeník (a někdy kytarista) a redakční kolega Dhram v kapelách, které se po jeho angažmá rozpadly (úsměv). A přece se najdou dobrodruzi, kteří jej do kapely berou... naposled Poppy Seed Grinder, kde právě začal otloukat škopky.

MACHETA – neslyšel jsem, doplní Márty...
 
Poslední kapelka MACHETA, tzv. Vodňanská kuřata, dalo by se říct aneb to nejlepší nakonec :-) No co se přehlídky basáků týče tak jednoznačně. Špatně se sleduje celkově kapela, když za některým z nástrojů je sličná ženština jménem Šárka (pokud sem dobře rozuměl), v našem případě tedy za basou, pro ty méně chápavé. Směska thrash, core a i tvrdších stylů (krapet sem tam slyšel i death a grind) rozhodně neurazila a pařilo se, jak je na Žižkovi zvykem až do konce. Řady fans sice trochu prořídly, ale ne zásadně. Zdravé jádro zůstalo. Mě pouze na muzice chyběl nějaký zásadní záchytný bod, něco co by mě vzalo. To jsem postrádal a tak mi přišlo vystoupení spiše průměrné. (Márty)

Vydařená akce, sedm z devíti kapel mě hodně bavilo, dvě moc ne, ale není na světě člověk ten, aby se zavděčil všem. Ostatně ani ony dvě kapely nemusí z mého názoru dělat vědu, protože pod pódiem měly stejnou kulisu, jako ostatní, t.j. skvělou. A ještě jedna záležitost mě zaujala – počet teenagerů v klubu. Zdá se, že v Táboře dorůstá nová generace metalových fanoušků, některým pařmenům bylo sotva patnáct, některým slečnám snad ani těch patnáct ještě nebylo a jak se dokázaly odvázat (úsměv).
Na závěr, patří jenom uzávěr, jak jsem slyšel na jednom koncertě, nicméně já si musím z role pořadatele postěžovat - opravdu slabá návštěvnost, cca 140 lidiček nás asi takhle časem dovede na mizinu. Takže doufám, že v září to bude lepší. (Márty)

Zveřejněno: 19. 05. 2010
Přečteno:
2789 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář