
Kluci z Dirty Talking ten svůj agro grind táhnou již od roku 2002, po „Fecal Beauty“ následovaly „Trhák“, „Nic Nám Není Svaté“ a minulý rok „Částice Zla“, tedy nahrávka, které se na následujících řádcích podíváme na zoubek.
Předem je nutno říci, že Dirty Talking si rozhodně nehrají na nějaké obrýlené intelektuály, kteří svým grindem upozorňují na nepěkné poměry v naší společnosti. Buďto jí to totiž naserou přímo do ksichtu, či si poletují ve zcela jiných vodách. O dementní řev se stará Vlasta Buček, kytarové kejkle Miloš Polášek, basu a growl Jura Štěpán a bicí Alan „Alda“ Vičánek.
Očekávejte hrnclující grind ve starém punkovém stylu, v němž se na nové svěží nápady moc nehraje, prim udávají texty o hovně (či v lepším případě žertovné kraviny ve španělštině), záhrobní basa, která sem tam zahraje klasickou „Skákal pes“, vokály pohybující se od growlu přes blackmetalový harsh až ke blíže neurčeným skřekům naprostého šílenství. Naprosto neočekávejte žádnou progresi, na celém albu se částice po částici představí bordel grind z nádražní hospůdky k ránu, jenž se vlivem občas zdravě našláplých bicích přerodí někam k lepšímu průměru.
O textech se nemá cenu bavit, je to celkem klasický výběr toho, co nás napadne, znáte to. Jdete po ulici a najednou vás napadne rým, který vám přijde žertovný. No a Dirty Talking takhle skládají texty na desky. Je to sranda, hlína z motyčína, obyč grind, sem tam trochu šmrncnutý dechovkou („Hrůza tak strašná, že se o ní nemluví“), ovšem zapomeňte, že vám kapela nějak nakope prdel. Ta si spíše jen tak neškodně pohrává se slovy a nástroji, přičemž občas zabaví více, občas méně. Trvalé hodnoty Částice zla sice nepředstavují, ale pokud máte náhodou chuť na funny grind a nebude vám vadit jistá infantilie a typická „českost“ materiálu, pak se s Dirty Talking možná i dobře pobavíte.
P.S.: Ten cover od Cranberries jste měli dovést do konce kluci, znělo to zajímavě…
Předem je nutno říci, že Dirty Talking si rozhodně nehrají na nějaké obrýlené intelektuály, kteří svým grindem upozorňují na nepěkné poměry v naší společnosti. Buďto jí to totiž naserou přímo do ksichtu, či si poletují ve zcela jiných vodách. O dementní řev se stará Vlasta Buček, kytarové kejkle Miloš Polášek, basu a growl Jura Štěpán a bicí Alan „Alda“ Vičánek.
Očekávejte hrnclující grind ve starém punkovém stylu, v němž se na nové svěží nápady moc nehraje, prim udávají texty o hovně (či v lepším případě žertovné kraviny ve španělštině), záhrobní basa, která sem tam zahraje klasickou „Skákal pes“, vokály pohybující se od growlu přes blackmetalový harsh až ke blíže neurčeným skřekům naprostého šílenství. Naprosto neočekávejte žádnou progresi, na celém albu se částice po částici představí bordel grind z nádražní hospůdky k ránu, jenž se vlivem občas zdravě našláplých bicích přerodí někam k lepšímu průměru.
O textech se nemá cenu bavit, je to celkem klasický výběr toho, co nás napadne, znáte to. Jdete po ulici a najednou vás napadne rým, který vám přijde žertovný. No a Dirty Talking takhle skládají texty na desky. Je to sranda, hlína z motyčína, obyč grind, sem tam trochu šmrncnutý dechovkou („Hrůza tak strašná, že se o ní nemluví“), ovšem zapomeňte, že vám kapela nějak nakope prdel. Ta si spíše jen tak neškodně pohrává se slovy a nástroji, přičemž občas zabaví více, občas méně. Trvalé hodnoty Částice zla sice nepředstavují, ale pokud máte náhodou chuť na funny grind a nebude vám vadit jistá infantilie a typická „českost“ materiálu, pak se s Dirty Talking možná i dobře pobavíte.
P.S.: Ten cover od Cranberries jste měli dovést do konce kluci, znělo to zajímavě…
Čas: 41:02
Seznam skladeb:
- Vymývání mozků
- Otevřené Prdele
- Hymna nasraného občana
- Nemyslíš, zaplatíš! (Práce III.)
- Barvy - laky
- Sociální politika
- Zděšený výkřik Jehovisty, spatřivšího 6 postav v černých hábitech, s pentagramy na hrudích
- Seňor
- Otevřená zlomenina
- Životní úděl
- Wolf Creek
- Hrůza tak strašná, že se o ní nemluví
- Černobyl
- Láska k bližnímu
- Ukolébavka pro Kinder Grinder
- Boj
- Zácpa
- Rozhovor s vrahem
- Zombie
- JÚ. ESS. EJ.