SEZARBIL – Dark God

Sezarbil na sebe poprvé výrazněji upozornili v roce 1999 účastí na nelítostném splitku Proti všem, kde dělali společnost Maniac Butcher a Inferno. Tehdy byli jejich spolubojovníci o nějaký ten krok vepředu, ale uplynulo deset let, Maniac Butcher to dávno zabalili (nepočítáme-li jeden speciální koncert v roce 2009) a Inferno se loni uvedlo pozoruhodným albem Black Devotion. Sezarbil by se teoreticky měli pohybovat na podobné úrovni, ale srovnám-li Dark God s Black Devotion, prohrávají Sezarbil ne o hlavu, ale o několik koňských délek. (Srovnání uvedených kapel mi přijde na místě, protože se prezentují jako extrémní black metal a fungují přibližně stejnou dobu.)

Začnu-li negativy, v první řadě musím zmínit zpěv / řev. Ač se Lord Sezarbil snaží měnit výraz a dát do „toho“ všechnu zlost, která v něm vězí, nemá dispozice, aby ono „zlo“ dokázal přenést do drážek stříbrného kotoučku. Někde to vyznívá jakž takž snesitelně, ale většinou je jeho projev tak nějak nucený a upachtěný. Druhá záležitost, která vyloženě otravuje, jsou texty. Jistě, k black metalu nenávist ke křesťanství patří, ale to, co Lord Sezarbil sesmolil, je skutečně mizérie. Naivní říkanky, ve kterých to schytávají všichni svatí, andělé, křesťané a v posledním songu i Ježíš s Marií... Právě Jesus bastard je největší zoufalost – snad krátká citace poslouží jako ilustrace marnosti:

Ta ohromně věřící kunda
ať pohlédne do chřtánu ohně.
Který zjeví celou pravdu
o pobožné kurvě Marii.
Naštěstí není zpěvu dobře rozumět...

Alespoň, že je rozumět kytarám, které drží album nad vodou. Kompozičně nejsou skladby vůbec špatné, album je docela pestré a překvapivě často ve středních tempech, ve kterých vyniknou všelijaké kytarové hrátky a vyhrávky. Na ultrarychlé sypačky taky samozřejmě dojde (klasicky monotónní vichřice), ale síla kapely je evidentně ve valivých pasážích, třeba Doba temna s úvodem na středověkou notu a následujícím hypnotickým úsekem se poslouchá příjemně. Za nejsilnější kompozici považuji Sílu černých srdcí, v níž mi kytarové eskapády přijdou nejzajímavější a ve spojení s celkem solidním textem působí skladba nejdotaženěji.

Zvuk z Blackoshova studia Descent (kde vzniklo i poslední CD Cales Krf) je... zajímavý. Při poslechu na obyčejných reproduktorech od minivěže jsem prskal, ale ono to chce slušnější aparát. Jistě lze dosáhnout vyčištěnější produkce, ale k tvorbě Sezarbil lehce rozostřený sound sedne. A kdyby ještě rytmičák zněl trochu méně uměle a kopáky trochu více duněly, bylo to by to výborné.

Obal od Deathera by měl být zárukou kvality, ale nacházím v něm několik momentů, které mi přijdou jako opomenutí, nepozornost, odbytá kontrola... V první řadě názvy skladeb – v knížečce všechna slova velkými písmeny (Síla Černých Srdcí), na zadní straně obalu velké jen první písmeno. Že se před čárkou a vykřičníkem nedělá mezera by taky mohl někdo vědět, stejně jako že se v češtině skloňuje... pak by totiž nemohlo být napsáno, že Morion děkuje „Všechny black metalový fans a osobnosti, co si to zaslouží...“. Ale jinak graficky stylově řešeno, titulní kresba parádní.

Celkově sotva průměr... Ale nelamme nad Sezarbil hůl – nápady kapele nechybí, nedávno ji posílil nový vokalista a kdyby se našel textař a příště pohlídal zvuk bicích, mělo by to dopadnout podstatně lépe.

Seznam skladeb: