Asmodeus

NEŽFALEŠ – Podtrženo/sečteno, výběr 2005-2007 CD 2009, Cecek Records

Oprášení a opětovný vydání starejch nahrávek je pro kapelu takovej malej svátek… A tak jsme si taky jeden takovej dopřáli! Rozhodli jsme se podat vám ucelenej obraz vývoje naší grupy pěkně na jednom CD, a tak jsme se na dvě odpoledne zavřeli ve studiu 3Bees a zkoušeli s Honzou Balcarem původní nahrávky trochu vyčistit a oživit… nic víc, nic míň… Jistě, mohli jsme naše starý písničky znovu natočit a zněly by jinak, ale to už by tak trochu vymizel duch doby, o kterej nám šlo.

Pražská partička Nežfaleš loni debutovala vcelku vydařeným albem Ber dokud dávám, na kterém se prezentovala mixem punku a rock´n´rollu. Letos oprášila archív a ze starších demosnímků (Jak za války – 2005, Není čas na hrdinství – 2006) plus nevydaného dvouskladbového singlu (2007) slepila komplet pro pamětníky nebo pro ty, kteří se s kapelou seznámili až prostřednictvím poslední nahrávky. Patřím ke druhé skupině a tak je pro mě poslech starších písniček na tomto nosiči zajímavou možností, kterak se dobrat vývoje od kolébky do současnosti.

Kolébkou budiž myšleno sedm skladeb z května 2005, které mají k současné podobě Nežfaleš poměrně daleko. Syrový a neučesaný punk postavený na jednoduchých akordech a jejich častém opakování obsahuje i přes určitou naivitu několik zajímavých momentů. Tím prvním je metalický odér, který se nad nahrávkou lehce vznáší (že by práce bicmena, který svého času otloukal škopky u metalových Eledhel?). Tím druhým pak schopnost napsat chytlavý refrén – hlavně Oběšenci a Do ulic mají poměrně silný hitový potenciál.

Do roka a do dne pořídila kapela ve stejné sestavě (Radek Šedivý – vokál, Saša – kytary, sbory, Franc – basa, Petr Malý – bicí, sbory) další demo, na kterém je patrný odklon od obhroublosti k melodice, posun v instrumentálních schopnostech a pochopitelně i kvalitnější studiová produkce. Hitové momenty se nesou všemi skladbami, nejvýraznější z nich je v tomto směru Opouštím Paříž s vtipnými veršíky (Po čtyřech opouštím Paříž a ty jsi nesmrtelná, ty ještě paříš). Když už jsem nakousl texty – ty jsou možná trochu, pro punk, netypické. Neopěvují punkový styl života ani alkoholické zážitky, ale spíše se nesou v osobní rovině, byť často v podobě neskutečných (= neuskutečněných) zážitků. Za zmínku stojí i zemitá Když tančila Roxie a ponurá Ještě jsme se smáli.

Dvě skladby, které měly vyjít, ale nevyšly, na singlu, natočila kapela po personálním zemětřesení. Změny u obou strunných nástrojů (přišli Honza Řezáč – kytary, sbory a Jakub Sodomka – basa, sbory) vyústily v lehkou úpravu stylu, o kterou se asi postaral hlavně kytarista, který na to jde trochu jinak a instrumentálně je o poznání kvalitnější. Hlavně Komédie, ve které dojde i na kytarové sólování, je hodně silná, i když náznaky sborového zpěvu v ní působí trochu nepatřičně.

Komu se líbila Nežfaleš na albu Ber dokud dávám a dříve o ní neslyšel, měl by si prostřednictvím tohoto nosiče doplnit vzdělání a diskografii kapely, která patří mezi ty zajímavější české plus mínus punkovky, doplnit. Za to kilo to stojí.

Seznam skladeb:
  1. Nože a karty
  2. Panenka z porcelánu
  3. Ohavný motýlek
  4. Čínská zeď
  5. Oběšenci
  6. Do ulic!
  7. Na červenou přísahám
  8. V maringotkách
  9. Opouštím Paříž
  10. Devět životů
  11. Striptér
  12. Výstřely z Aurory
  13. Když tančila Roxie
  14. Ještě jsme se smál
  15. Miluju barmanky
  16. Komédie

Čas: 52:39

Zveřejněno: 24. 11. 2009
Přečteno:
2842 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

01. 01. 2010 19:39 napsal/a Franc
Podařená recenze
Musím uznat, že je to jediná slušně napsaná recenze k tomuto \"albu\". Je pravda, že první album z této kolekce mělo z mého pohledu \"šťávu\"...u druhého už se to přehupovalo spíš do popíku pro holčičky :-D