Opět dorazila pravidelná zásilka od, čtenářům Fobie již poměrně povědomého (alespoň doufám) švédského studia ViciSolum, jež ve své stáji drží některé opravdu kvalitní muzikantské spolky. Proto jsem i v případě melodic death/thrash metalové bandy Los Sin Nombre ze švédského města Linköpingu, kteří se v roce 2002 dali dohromady, aby si společně secvičili nějaký ten cover Entombed, očekával celkem dost Ze strany kapely posléze přišlo rozhodnutí zaměřit se spíše na vlastní tvorbu a již dopředu vám mohu říci – ještěže tak! Jinak by totiž těžko vznikl materiál „Blind Leading Blind“, k vydání plánovaný na 13. Listopadu 2009. Ano, jsme trochu napřed, ale to snad ani trochu nevadí.
Budu se snažit to toho 13. Všem milovníkům melodic death metalu připomenout.
Předně, pokud patříte mezi fandy zejména novějších Nightrage, měli byste v následujících chvílích zpozornět. S výše uvedenými mají totiž společného kde co, od thrashujících mdm riffů ze staré školy, až po dobré technické zázemí (opakoval bych se již příliš, pokud bych zde opět zmínil národnost) všech, ano, všech zúčastněných. Nejenže Linus Melchiorsen své party odtluče s naprostou precizností (včetně vždy chirurgicky přesně umisťovaných kopáků), on při tom všem očividně ještě stíhá pokukovat po okolí, či si na zkouškách dávat cigárko. Oba kytaristé, jak Martin Fogander, tak Saul Camara to mají v hlavě zatraceně dobře srovnané, a nestane se, že by na hmatnících sáhli zcela vedle. Zdroj jejich inspirace je očividný, sem tam se mihne odkaz na ikony největší (Flames, DT, At The Gates), ale povětšinou si Los Sin Nombre s žánrem melodic death metalu laškovně pohrávají – po svém.
Žádné zbytečné prostoje, vokál Pär Palmeho má skvělé grády, nejedná se o typický hluboký melodic death metalový growl (Insomnium), ale o chrčivý, vysoce znějící štěkot (fandové chápou, že tu mluvíme o struktuře „Reconcile“/“A Condemned Club“ od Nightrage) jenž se poslouchá vskutku - náramně. Uznale hlavou pokyvuji při skvěle načasované „čistě hrané“ zastávce v pětce „Enemy“, prostoru pro zběsilé mlácení hlavou je pak na desce – inu, téměř celých těch 42 minut. Melodic death metal ze staré školy - tradiční i moderní naráz. Paráda.
V některých momentech se dotkneme novějších The Haunted (povědomá melodická linka v „Infected“), sem tam si chlapi střihnou skvělou vybrnkávanou instrumentálku „Passing Through“ (připomene cover Black Sabbath „Planet Caravan“ v podání Pantery), více než polovina desky je pryč, a stále se jedná o příjemný poslech. Navíc, deska vysoko nastavenou laťku první poloviny v té druhé ani náhodou nemá sklony podlézat, ba naopak, ladně se přes ni přehoupne a vy nechápete, kde se tato talentovaná smečka tak zničehonic vzala. No, hlavně, že tu je, chtělo by se dodat..
Dobré, opravdu dobré. Přičtu-li navíc velmi profesionální produkci (vcelku klasický jev u kapel ze stáje ViciSolum), kde se na nic nezapomělo, basová linka je výrazná, jako žiletky ostré kytary samozřejmě švédsky řežou a chřestí, melodické vyhrávky a sóla – vše je tam, kde má být. Příjemné překvapení a jedna z nejlepších kapel, co u mne již od tohoto výrazně nadprůměrného vydavatelství přistály.. Palec nahoru, snad dáme i tu devítku? Dáme.
Čas: 38:58
Budu se snažit to toho 13. Všem milovníkům melodic death metalu připomenout.
Předně, pokud patříte mezi fandy zejména novějších Nightrage, měli byste v následujících chvílích zpozornět. S výše uvedenými mají totiž společného kde co, od thrashujících mdm riffů ze staré školy, až po dobré technické zázemí (opakoval bych se již příliš, pokud bych zde opět zmínil národnost) všech, ano, všech zúčastněných. Nejenže Linus Melchiorsen své party odtluče s naprostou precizností (včetně vždy chirurgicky přesně umisťovaných kopáků), on při tom všem očividně ještě stíhá pokukovat po okolí, či si na zkouškách dávat cigárko. Oba kytaristé, jak Martin Fogander, tak Saul Camara to mají v hlavě zatraceně dobře srovnané, a nestane se, že by na hmatnících sáhli zcela vedle. Zdroj jejich inspirace je očividný, sem tam se mihne odkaz na ikony největší (Flames, DT, At The Gates), ale povětšinou si Los Sin Nombre s žánrem melodic death metalu laškovně pohrávají – po svém.
Žádné zbytečné prostoje, vokál Pär Palmeho má skvělé grády, nejedná se o typický hluboký melodic death metalový growl (Insomnium), ale o chrčivý, vysoce znějící štěkot (fandové chápou, že tu mluvíme o struktuře „Reconcile“/“A Condemned Club“ od Nightrage) jenž se poslouchá vskutku - náramně. Uznale hlavou pokyvuji při skvěle načasované „čistě hrané“ zastávce v pětce „Enemy“, prostoru pro zběsilé mlácení hlavou je pak na desce – inu, téměř celých těch 42 minut. Melodic death metal ze staré školy - tradiční i moderní naráz. Paráda.
V některých momentech se dotkneme novějších The Haunted (povědomá melodická linka v „Infected“), sem tam si chlapi střihnou skvělou vybrnkávanou instrumentálku „Passing Through“ (připomene cover Black Sabbath „Planet Caravan“ v podání Pantery), více než polovina desky je pryč, a stále se jedná o příjemný poslech. Navíc, deska vysoko nastavenou laťku první poloviny v té druhé ani náhodou nemá sklony podlézat, ba naopak, ladně se přes ni přehoupne a vy nechápete, kde se tato talentovaná smečka tak zničehonic vzala. No, hlavně, že tu je, chtělo by se dodat..
Dobré, opravdu dobré. Přičtu-li navíc velmi profesionální produkci (vcelku klasický jev u kapel ze stáje ViciSolum), kde se na nic nezapomělo, basová linka je výrazná, jako žiletky ostré kytary samozřejmě švédsky řežou a chřestí, melodické vyhrávky a sóla – vše je tam, kde má být. Příjemné překvapení a jedna z nejlepších kapel, co u mne již od tohoto výrazně nadprůměrného vydavatelství přistály.. Palec nahoru, snad dáme i tu devítku? Dáme.
Čas: 38:58
Seznam skladeb:
- Ashes to Ashes
- Bleed
- Blind Leading Blind
- Breaking Silence
- Enemy
- Infected
- Our Daily Bread
- Passing Through
- Raised In Anger
- Taker Of Innocence
- Wounds
