PUSTINA

WERGLŮV PJOS – Pia Fraus CD 2009, Cecek Records

Tak trochu rozpačitý jsem z letošní nahrávky moravskotřebovského punkového seskupení s podivným názvem Werglův Pjos. Kapela drží v ruce poměrně vysoké karty, ale občas zahraje tak pitomě, jako kdyby v mariáši hodila na trumfové eso trumfovou desítku, aniž by ta desítka byla plonková a eso patřilo spoluhráči… Že nehrajete mariáš a netušíte, co tím chci říci?

Prvním trumfem v rukou WP resp. Roberta Kelnara jsou housle. Punk s houslemi slibuje neotřelé zvuky – a skutečně, housle dostávají v tvorbě WP poměrně hodně prostoru a posunují ji od jednoduchého skotačivého punkrocku do propracovanějších sfér. Ne, že by to s nějakými složitostmi pánové přeháněli, ale nehraje se „jedno brdo punk“. Svižnější kousky sice převládají, ale dojde i na pomalejší a řekněme promyšlenější písničky – viz. třeba Komunisti. Majoritní rychlé songy jsou napsané tak, aby byly snadno zapamatovatelné a staly se hity (Hošíček). Navíc nelze pominout skutečnost, že nejednou pánové řádně přitvrdí a celkem vážně koketují s HC a světe div se, v některých momentech i s metalem. Nejpřesvědčivějším songem je titulní Pia Fraus – agresivní vypalovačka, ze které je patrné, že kytarista i bubeník jsou instrumentálně na velmi dobré úrovni (tudíž další vysoké karty v rukou).

Druhým trumfem by mohly být texty – ale tady se právě stávají ty největší přehmaty zmíněné v „mariášové vsuvce“. Vedle chvályhodných protikomunistických skladeb či poukázání na problémy středního východu se totiž nachází nehorázný škvár. Tisíckrát slyšená slova o punkovém životě („Postupně roste, nabírá a sílí, do města vtrhne silou punkové revoluce, davy se hrnou, občané šílí, už je zase tady!“), hajlujících xichtech („Pravici před námi vztyčovat nebudete, s agresí a hajlováním do prdele jděte“) či blbina o lehké děvě, která se stane manželkou vietnamského obchodníka, jsou ukázkou textařské marnosti. Jistě, nic proti odsouzení neofašistů, ale ta forma…; jistě, nic proti punku a jeho příznivcům, ale ta forma…; jistě, nic proti legraci, ale ta forma…

Naopak stabilně dobrou formu plzeňského studia Ex-Avik potvrzuje zvuk nahrávky – všechny nástroje jsou příkladně nazvučené a nahrávka skutečně „hraje“. Obal obsahuje vše, co je třeba (texty, fotku, sestavu…), ale graficky je hodně jednoduchý a bez špetky invence.

Nebudu tady používat milosrdnou lež, kterou WP použili coby název alba. Alba, jehož hudební stránka je výrazně silnější než stránka ideová.


Seznam skladeb:
  1. Kupředu levá
  2. Čobol
  3. Arogance
  4. Komunisti
  5. Revolta
  6. Hon-Shu-Lin
  7. Saky paky
  8. Kytky
  9. Pia fraus
  10. Xichti
  11. Hošíček

Čas: 32:03

www.wergluvpjos.cz

 

www.cecek.com


Zveřejněno: 02. 11. 2009
Přečteno:
2849 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář