Nejbližší koncerty
  • 26. 09. 2020Selfexile, Narcoleptic, Ytivarg, Shampoon Killer, Incarna...
  • 26. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: ETERNAL EVIL - bl...
  • 26. 09. 2020Hrají: ZNOUZECTNOST ( Plzeň ), NAŠROT ( Havl. Brod ), ATO...
  • 26. 09. 2020Po vydařeném letním blackmetalovém večírku jsme se rozhod...
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

XIII. STOLETÍ – Dogma CD 2009, EMI Music

XIII. století si vždy dělalo vše po svém. Po několika ortodoxních goticko-rockových albech přehodila družina kolem bratří Štěpánů kormidlo do syntetičtějších vod, aby následně po odchodu klávesistky Ollie oznámila rozchod. Jenže upír nikdy nespí, sem tam o sobě dá vědět prostřednictvím archivních materiálů a z ničeho nic v březnu 2008, po 4 letech v rakvi s hnijící hlínou, znovu vstává z mrtvých. Nejprve coby koncertní těleso, které ústy Petra Štěpána ještě loni v září prohlašovalo, že žádné nové skladby nevznikají. Ale Petr byl vždycky tajemnost sama, takže vlastně ani nepřekvapuje, že 30.4.2009 vyšlo nové album Dogma.

První poslech kolekce deseti skladeb končí zklamáním (nepřestávejte číst!). Sakra, vždyť tohle je tribute sebe sama, napadá mě a tak točím kolečko pořád dokola, do omrzení dalo by se říci… jenže nastává pravý opak (toho omrzení). Místo rozčarování je tu průnik dovnitř, snad i pochopení, ale hlavně – čas je mocný čaroděj. A Dogma toho času potřebuje opravdu hodně, CD jsem poprvé slyšel snad v květnu a recenzi se odhodlal napsat až na konci léta.

Úvod patří krátké introdukci, která asi představuje procitnutí z dlouhého (upířího?) spánku. S otevřením curyšského nočního podniku Kabarette Voltaire přichází chytlavá skladba několika nálad – od minimalistických pasáží s dunící baskytarou (nový člen Mirek Palda Paleček) přes klávesami (taktéž nová tvář Jana Havlová) podbarvené úseky po ostře řezanou kytaru; samozřejmostí je chytlavý refrén a text o nočním dění v podniku, který se v roce 1916 stal místem, kde byl založen umělecký směr dadaismus odmítající konvenční způsoby vyjadřování. V pochodovém rytmu a triviálních riffech se nesou Katakomby, asi nejméně výrazná skladba celého alba s nepříliš podařeným textem, ve kterém slova týkající se MTV působí jak dubový kůl v upírově srdci. Ani následující Hypnotizér nepřináší instrumentální orgie, přesto dokáže zaujmout mnohem více. Snad je to ponurou atmosférou s dominujícími táhlými tóny kláves, snad chytlavým refrénem; každopádně jde o přitažlivou tryznu. Syntetické zvuky na úvod Černých slz příliš nepotěší, ale s nástupem výrazné kytarové melodie je jasné, že tohle by mohl být hit na úrovni kultovní Elizabeth. Skladba jako kdyby vypadla z alba Ztraceni v Karpatech – je melodická, chytlavá, ve středním tempu a s poměrně variabilním zpěvem. Osudová žena aneb (po)citovka s šepotem a s vtipným obratem v textu o „la femme fatale na jednu noc“ – vyberte si, jestli je vám milejší pařížská kurtizána, japonská gejša, orientální Šeherezáda nebo upírka (s posledně jmenovanou z toho ale více než jedna noc nekouká)... V Měsíci lovce kapele sluší melodické hrátky, zato jakoby ležérní zpěv působí odfláknutě. Zvony, honosné varhany, zajímavé kytarové postupy, hluboký zpěv – to je perla alba, Prokletí domu slunečnic. Z textu až zamrazí... tak je silný a smutný. Titulní Dogma, pomalá a skličující skladba, je postavená na deklamaci Petra Štěpána a varhanách a myslím, že tady to pánové a dáma trochu přehnali se stopáží, byť atmosféru kompozici upřít nelze. V závěrečném Martyriu vládnou klávesy (vedle ruchů jediný nástroj) a kdosi (že by upír?) upadá do hlubokého spánku.

Tak, a jsme na konci alba. Někdo by možná po pauze čekal výraznější posun v projevu kapely, třeba pokračování v syntetických a popovějších vodách, kam směřovala Vendetta. To ale nepřišlo, naopak. Skupina se vrátila zpátky do dob dávno minulých a to nejen v hudební rovině, ale překvapivě i v textech. V těch opět ožívají upíři, vládne temnota a strach. Možná to někomu nevoní, možná je to zpátečnické, možná tím kapela ztratí progresivně laděné fanoušky (kteří vítali Vendettu), možná naopak přiláká zpět ty, kteří měli problém s Metropolis a Vendettu nerozdýchali. U mě nehrozí ani jedno, ani druhé, mám k téhle kapele vstřícný vztah a dovolím si tvrdit, že: „Český gotický rock má na trůnu svého knížete temnot již 15 let a ani po vydání alba Dogma se na tom nic nemění.“

Seznam skladeb:

  1. Labyrinth
  2. Kabarette Voltaire
  3. Katakomby
  4. Hypnotizer
  5. Černé slzy
  6. La femme fatale
  7. Měsíc lovce
  8. Prokletí domu slunečnic
  9. Dogma
  10. Martyrium

Sestava:
Petr Štěpán – zpěv, kytara, klávesy, synthetizer
Pavel Štěpán – bicí
Mirek "Palda" Paleček – baskytara
Jana Havlová – klávesy

Čas: 47:00

www.xiiistoleti.com 


Zveřejněno: 01. 09. 2009
Přečteno:
2868 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

04. 09. 2009 00:21 napsal/a Morbivod
bokem
Já byl naopak zpočátku nadšenej, pak to rychle sláblo. ale teď to podlouchájm po čase, a přijde mi to příjemný. Prostě si chtěli připomenout starý časy, trochu to tam přece jen je. Všechno to má takové předem stanovené osvědčené osnovy, standardní postupy atd, ale funguje to.
04. 09. 2009 00:16 napsal/a Morbivod
bokem
Já byl naopak zpočátku nadšenej, pak to rychle sláblo. ale teď to podlouchájm po čase, a přijde mi to příjemný. Prostě si chtěli připomenout starý časy, trochu to tam přece jen je. Všechno to má takové předem stanovené osvědčené osnovy, standardní postupy atd, ale funguje to.
01. 09. 2009 08:54 napsal/a IFA
Tak to vidím (slyším) jinak...
Tribut sama na sebe? Snad parodie sama na sebe, ne?:) Mám rád spíše dřívější tvorbu skupiny, ale tohle album mi tam absolutně nezapadá. Je to takové nemastné - neslané. Prostě chybí tomu šťáva a není tam nic, co by mě donutilo si album pouštět znova a znova jako to bylo u alb předchozích. Jo, kdyby byla každá skladba tak dobrá jako je Dům prokletých slunečnic, pak by ta osmička byla na místě. Takhle bych to viděl maximálně na 4/10.