Za oknem se opět schyluje k větrné, deštivé noci (tento rok jich je opravdu nekonečně) a já sedím v zešeřelém pokoji na chvíli osamocen, s novou, teprve druhou dlouhohrající deskou belgické doom/deathové bandy Process of Guilt, abych jejím prostřednictvím tak trochu zavzpomínal na minulou, pro mne vynikající nahrávku „Renounce“ z roku 2006, jsa unášen pomalou rezonancí líně se převalujících doom metalových hudebních vln. Zaprášený desetiminutový opus „Dust (The Circle Part I)“ rezne ještě za pochodu, monotónní growling veterána portugalské scény Hugo Santose (bez čistých vokálů) odříkává text plný utrpení, nástroje jednotlivých aktérů se téměř nehýbají z místa, stojící prach občas rozvíří jen melodické kudrlinky ve stylu My Dying Bride, či dřívější inkarnace právě recenzovaných „Before The Rain“, sem tam se mihne také hyper melodická akustická pasáž, jež je tklivá jako tklivost sama, jednoduše death/doom se vším všudy.
Zapomeňte pak na jakékoliv projevy melodeathu, jako v případě Swallow the Sun, Process of Guilt si jedou tu svou starou školu a jedou ji tak, že celkem obstojně. Pánové již za ty roky působení na scéně přesně vědí, kdy zrychlit a zpomalit, jisté je, že jejich změny temp přicházejí vždy, kdy je čekáte a to blahodárně působí na rychlé sžití se s novinkovým materiálem. PoG jsou opět spíše doom než death metalem a v každé skladbě to dají jaksepatří najevo. Jejich sound by se dal srovnat s finskými Rapture, pokud bychom se soustředili na, již prachem zavátý debut této bandy „Futile“ a vypustili z něj rychlejší songy. Tohle je jednoduše záhrobní, maximálně středně tempá depka s občasnými záblesky naděje a uvolnění. Velmi občasnými, nutno dodat..
Ze skladeb bych rozhodně vypíchl dvojku „Waves (The Circle Part II)“, jež v úvodu připomene nejstarší Paradise Lost, aby se posléze rozjela a vytvořila přenádherné melodické death/doomové pasáže. Trochu repetitivní, ale proboha – jsme v doom metalu..
Rozhodně musím poukázat na to, že pro všechny milovníky uvedených stylů nebudou Process of Guilt nic nového a určitě z jejich hudby neposedáme na zadek. Na druhou stranu, kapele se vcelku schopně daří udržet poměr kvalitních pasáží a prostého hoblování hmatníků na přiměřené úrovni, a proto se po většinu času nenudíte. Určitému stupni fádnosti se sice ve výsledku album tak úplně nevyhne, ale drží se v rámci žánru velice statečně. Důkazem je pomalu se valící „Lava (The Circle Part IV)“, jež svým repetitivním, neustále druhou kytarou rozvíjeným, melodickým motivem připomene legendární „Cry of Mankind“ výše uvedených Britů. Na druhou stranu, následující věru líná 13 a půl minutovka „Abandon (The Circle Part V)“ je na mne už opravdu trochu moc, a kdo není vysloveně funerálně založen, nejspíše tuto skladbu po polovině odehrané stopáže odpíská. A nelze se mu divit. Poté nás naštěstí čeká již jen instrumentálka (velice povedená) „The Circle (Erosion Part I)“, která na ploše pěti minut řekne rozhodně více, než předešlé obří monstrum. Zatěžkanými riffy a do dalšího žití povzbuzujícími vyhrávkami, jež vaši bolest na chvíli odsunou na pozadí, místy probleskuje opět odkaz sakra podceňovaných Rapture a já si říkám, že nebýt předešlého „opusu“, bylo by album velice dynamické.
Takhle na této schopnosti hodně ztratilo a bude na první poslech snad až zbytečně příliš nestravitelným soustem, ovšem milovníci kapely a minimálně standartně odvedeného death/doomu se toho jistě nezaleknou a sami si rozhodnou, zda pro ně nová nahrávka této kapely má smysl. Já bych se rozhodně za minimálně jeden poslech přimlouval – kdo ví, zda vás právě jejich provedení neuhrane. Já osobně si ponechávám jiné favority z tohoto stylu, ale seznámení s novým CD Process of Guilt nikomu neupírám. Zkrátka, poslechněte, uvidíte..
Čas: 55:57
Zapomeňte pak na jakékoliv projevy melodeathu, jako v případě Swallow the Sun, Process of Guilt si jedou tu svou starou školu a jedou ji tak, že celkem obstojně. Pánové již za ty roky působení na scéně přesně vědí, kdy zrychlit a zpomalit, jisté je, že jejich změny temp přicházejí vždy, kdy je čekáte a to blahodárně působí na rychlé sžití se s novinkovým materiálem. PoG jsou opět spíše doom než death metalem a v každé skladbě to dají jaksepatří najevo. Jejich sound by se dal srovnat s finskými Rapture, pokud bychom se soustředili na, již prachem zavátý debut této bandy „Futile“ a vypustili z něj rychlejší songy. Tohle je jednoduše záhrobní, maximálně středně tempá depka s občasnými záblesky naděje a uvolnění. Velmi občasnými, nutno dodat..
Ze skladeb bych rozhodně vypíchl dvojku „Waves (The Circle Part II)“, jež v úvodu připomene nejstarší Paradise Lost, aby se posléze rozjela a vytvořila přenádherné melodické death/doomové pasáže. Trochu repetitivní, ale proboha – jsme v doom metalu..
Rozhodně musím poukázat na to, že pro všechny milovníky uvedených stylů nebudou Process of Guilt nic nového a určitě z jejich hudby neposedáme na zadek. Na druhou stranu, kapele se vcelku schopně daří udržet poměr kvalitních pasáží a prostého hoblování hmatníků na přiměřené úrovni, a proto se po většinu času nenudíte. Určitému stupni fádnosti se sice ve výsledku album tak úplně nevyhne, ale drží se v rámci žánru velice statečně. Důkazem je pomalu se valící „Lava (The Circle Part IV)“, jež svým repetitivním, neustále druhou kytarou rozvíjeným, melodickým motivem připomene legendární „Cry of Mankind“ výše uvedených Britů. Na druhou stranu, následující věru líná 13 a půl minutovka „Abandon (The Circle Part V)“ je na mne už opravdu trochu moc, a kdo není vysloveně funerálně založen, nejspíše tuto skladbu po polovině odehrané stopáže odpíská. A nelze se mu divit. Poté nás naštěstí čeká již jen instrumentálka (velice povedená) „The Circle (Erosion Part I)“, která na ploše pěti minut řekne rozhodně více, než předešlé obří monstrum. Zatěžkanými riffy a do dalšího žití povzbuzujícími vyhrávkami, jež vaši bolest na chvíli odsunou na pozadí, místy probleskuje opět odkaz sakra podceňovaných Rapture a já si říkám, že nebýt předešlého „opusu“, bylo by album velice dynamické.
Takhle na této schopnosti hodně ztratilo a bude na první poslech snad až zbytečně příliš nestravitelným soustem, ovšem milovníci kapely a minimálně standartně odvedeného death/doomu se toho jistě nezaleknou a sami si rozhodnou, zda pro ně nová nahrávka této kapely má smysl. Já bych se rozhodně za minimálně jeden poslech přimlouval – kdo ví, zda vás právě jejich provedení neuhrane. Já osobně si ponechávám jiné favority z tohoto stylu, ale seznámení s novým CD Process of Guilt nikomu neupírám. Zkrátka, poslechněte, uvidíte..
Čas: 55:57
Seznam skladeb:
- Dust (The Circle Part I)
- Waves (The Circle Part II)
- Corrosion The Circle Part III)
- Lava (The Circle Part IV)
- Abandon (The Circle Part V)
- The Circle (Erosion Part I)
