Odpojit se v roce 2003 od zaběhnuté, tehdy populární formace Theatre of Tragedy muselo být pro blonďatou pěveckou hvězdičku Liv Kristine Espenæs Krull vcelku obtížným rozhodnutím. Snad i proto, že od jisté doby se její hudbonázor již nesnesl s diskotékovým pop/metalem její domovské formace, zčásti nejspíše vlivem jejího manžela, Alexandera Krulla, společně s jehož bandou Atrocity nyní Leaves’ Eyes tvoří jednu velkou šťastnou metalovou rodinu. Po skvěle přijatém albu „Vinland Saga“ z roku 2005 vše nasvědčovalo tomu, že se pomalu ale jistě zrodila další hvězda „new wave of gothic metalu“, která bude zářit podobným svitem, jako holandská senzace Within Temptation. Pochopitelně s vokálem barbínky Liv v čele. Tím jistě nechci urážet její osobu, ale v branži nenajdete mnoho pěvkyň, jejichž vokály by zněly tak neuvěřitelně dětsky.
Již první skladba tohoto EP, „My Destiny“ vás zarazí naprostou podobností s Delain, či WT, je očividné, že Leaves’ Eyes se metalovému mainstreamu opět o kousek přiblížili (otázkou je, zda někdy byli něčím jiným). Oproti například poslednímu albu Autumn tam však slyším mnohem méně osobitosti a mnohem více Nightwish. Zatraceně, to znovu poslouchám Once? Ale opravdu..
Frázování, symfonika, riffy – vše jako by snad kapela okopírovala z holandské kuchařky na úspěch. Liv snad ještě nikdy nezpívala tolik ve stylu Sharon, přičemž kytary jsou naprostým ripp – offem skladatelského tandemu Westerholt/ Jolie.. Ano, hrají to zkušení mazáci, kteří vědí, jak napsat silnou skladbu, ale v tomto případě – to je hodně okaté chlapci, tohle pošilhávání!
Disney metal ve dvojce „The Battle of Maldon“ romantiky zahřeje a milovníky originální hudby zdeptá. Texty, které jsme slyšeli stokrát nejen od kožených borců Manowar, hebounký vokálek trochu chudokrevné Liv, jež by jako valkýra neuzvedla ani pochvu (bez dvojsmyslů, pánové), natožpak meč, melodické zátočiny přesně ve stylu pozdějších Atrocity, německý papundekel, protentokrát opatřen skutečně nosnými, leč zoufale neoriginálními riffy. Sice to funguje, ale..
Trojku, „Scarborough Fair“ jsem v kontextu alba/EP nepochopil, ale pokud Němcům připadá v pořádku míchat dohromady keltskou a severskou tématiku, neprotestuji, oproti již hodně fádnímu čistě severskému pagan/viking metalu jde alespoň o nějakou invenci. Ovšem zároveň podotýkám, že zrovna tento Trh jsem slyšel již v mnoha lepších podáních a kolovrátkový, tak trochu indiánsky tam – tamový rytmus se pro tuto nádhernou „kelťárnu“ prostě nehodí. Jako by to snad bandě také došlo a ve zlomech přináší ullinean pipes a všeobecné zvolnění. Pro mne nadmíru kontroverzní skladba a to nejen díky vcelku jasnému textovému zaměření kapely. No dejme tomu, na nadcházejícím dlouhohrajícím materiálu budou Němci také míchat hrušky s jablky, tak uvidíme, jak to vše dopadne.
Musím pochválit Liv za zlepšení, její vokál si začíná mnohem více věřit a oproti minulé nahrávce je zase o chloupek silnější. Ani na okamžik si pak nemyslete, že bude sedět všem. Její „zlato v hrdle“ je pro někoho požehnáním a pohlazením utrápené duše, zatímco pro jiného kníkáním malé holčičky, uzavřené v těle dospělé bloncky. Ale to je prostě Liv a kdo si ji pamatuje z ToT (neplést s Trail of Tears), nebude touto mou informací nikterak zaskočen.
Frázování naprosto totožné s Tarjou v předposlední „Nine Wave Maidens“ snad prokoukne úplně každý, stejně jako zatracenou snahu se zalíbit. Inu, nahrávání něco stojí a muzikanti z něčeho žít musejí, ale mixtura všeho, co se nám hodí do krámu, mne frustruje. V případě Atrocity občasnou skladatelskou impotenci (již trochu unaveně) přehlížím, Leaves’ Eyes však s novým EP opět překročili pro mne únosnou mez. Výkony vcelku dobré, pokud však máme zůstat alespoň trochu objektivní, dáme jim právě adekvátní šestku a budeme sledovat horizont, zda již náhodou nepřiplouvají drakary s novinkou „Njord“.
Čas: 23:58
Již první skladba tohoto EP, „My Destiny“ vás zarazí naprostou podobností s Delain, či WT, je očividné, že Leaves’ Eyes se metalovému mainstreamu opět o kousek přiblížili (otázkou je, zda někdy byli něčím jiným). Oproti například poslednímu albu Autumn tam však slyším mnohem méně osobitosti a mnohem více Nightwish. Zatraceně, to znovu poslouchám Once? Ale opravdu..
Frázování, symfonika, riffy – vše jako by snad kapela okopírovala z holandské kuchařky na úspěch. Liv snad ještě nikdy nezpívala tolik ve stylu Sharon, přičemž kytary jsou naprostým ripp – offem skladatelského tandemu Westerholt/ Jolie.. Ano, hrají to zkušení mazáci, kteří vědí, jak napsat silnou skladbu, ale v tomto případě – to je hodně okaté chlapci, tohle pošilhávání!
Disney metal ve dvojce „The Battle of Maldon“ romantiky zahřeje a milovníky originální hudby zdeptá. Texty, které jsme slyšeli stokrát nejen od kožených borců Manowar, hebounký vokálek trochu chudokrevné Liv, jež by jako valkýra neuzvedla ani pochvu (bez dvojsmyslů, pánové), natožpak meč, melodické zátočiny přesně ve stylu pozdějších Atrocity, německý papundekel, protentokrát opatřen skutečně nosnými, leč zoufale neoriginálními riffy. Sice to funguje, ale..
Trojku, „Scarborough Fair“ jsem v kontextu alba/EP nepochopil, ale pokud Němcům připadá v pořádku míchat dohromady keltskou a severskou tématiku, neprotestuji, oproti již hodně fádnímu čistě severskému pagan/viking metalu jde alespoň o nějakou invenci. Ovšem zároveň podotýkám, že zrovna tento Trh jsem slyšel již v mnoha lepších podáních a kolovrátkový, tak trochu indiánsky tam – tamový rytmus se pro tuto nádhernou „kelťárnu“ prostě nehodí. Jako by to snad bandě také došlo a ve zlomech přináší ullinean pipes a všeobecné zvolnění. Pro mne nadmíru kontroverzní skladba a to nejen díky vcelku jasnému textovému zaměření kapely. No dejme tomu, na nadcházejícím dlouhohrajícím materiálu budou Němci také míchat hrušky s jablky, tak uvidíme, jak to vše dopadne.
Musím pochválit Liv za zlepšení, její vokál si začíná mnohem více věřit a oproti minulé nahrávce je zase o chloupek silnější. Ani na okamžik si pak nemyslete, že bude sedět všem. Její „zlato v hrdle“ je pro někoho požehnáním a pohlazením utrápené duše, zatímco pro jiného kníkáním malé holčičky, uzavřené v těle dospělé bloncky. Ale to je prostě Liv a kdo si ji pamatuje z ToT (neplést s Trail of Tears), nebude touto mou informací nikterak zaskočen.
Frázování naprosto totožné s Tarjou v předposlední „Nine Wave Maidens“ snad prokoukne úplně každý, stejně jako zatracenou snahu se zalíbit. Inu, nahrávání něco stojí a muzikanti z něčeho žít musejí, ale mixtura všeho, co se nám hodí do krámu, mne frustruje. V případě Atrocity občasnou skladatelskou impotenci (již trochu unaveně) přehlížím, Leaves’ Eyes však s novým EP opět překročili pro mne únosnou mez. Výkony vcelku dobré, pokud však máme zůstat alespoň trochu objektivní, dáme jim právě adekvátní šestku a budeme sledovat horizont, zda již náhodou nepřiplouvají drakary s novinkou „Njord“.
Čas: 23:58
Seznam skladeb:
- My Destiny
- The Battle Of Maldon
- Scarborough Fair (Acoustic Version)
- Northbound
- Nine Wave Maidens
- My Destiny (Remix)
