KLADIVO NA PÝCHU

ANIMÉ – Animé CD 2009, X Production

Pustíte-li novinku Animé někomu, kdo nesleduje tuzemské hudební dění a tudíž o nich nemá páru, dočkáte se dvou zcela odlišných názorů. Mimochodem, ty názory nejsou produktem mé fantazie, ale přesnou citací dvou pánů, kteří si CD poslechli.Ten první (po zjištění, že jde o moravskou kapelu) začal vykládat o podobnosti nahrávky se současnou vlnou rockových kapel z Británie, v jejichž záplavě se našinci ztrácí a kde zní všechny kapely stejně. Ten druhý (aniž by tušil, že jde o naše spoluobčany) začal nadšeně pokyvovat hlavou nad instrumentální zručností, pěkným zvukem a spoustou neotřelých nápadů. A přesně uprostřed se nacházím já (smích).

Ono se totiž na eponymní počin Animé může pohlížet ze dvou (možná i více – smích) stran a oba pohledy budou v podstatě pravdivé. A vůbec nezáleží na tom, zda tušíte nebo netušíte, že pánové jsou z té naší kotliny, ve které zatím album sklízí nadprůměrné recenze. Ale – dostalo by se nahrávce tak přívětivého přijetí, kdyby na ní nebyla MPZ CZ? Nejsem si zcela jistý…

Já totiž dávám za pravdu oběma v úvodu zmíněným pánům. Animé jsou jak instrumentálně, tak kompozičně vyspělou skupinou, každá skladba je jiná a přitom deska drží pěkně pohromadě, zvuk je průzračně čistý… a kapela zní britsky a hotovo! Možná není daleko od novější produkce Anathemy, možná od Support Lesbiens (ke kterým mimochodem nedávno odešel bicmen Zdeněk Raušer) a nejspíš patří do éteru prostřednictvím rozhlasových stanic mnohem víc, než do metalového undergroundu.

Od začátku zaujme hned několik záležitostí. V první řadě vyspělý zpěv Jiřího Kučerovského, který disponuje příjemným hlasem a který umí vedle mazlivého popovějšího výrazu grungeově „chraptět“ či občas trochu přitlačit na pilu a zařvat. V kontextu s na české poměry nadprůměrnou angličtinou první trumf v rukou Animé. Druhým je lehkost, s kterou kytara sází tón za tónem – a ty tóny jsou mile čisté, nezřídka zahrané akustickou kytaru. A třetí plus – zajímavě zahraná baskytara s nadstandardním prostorem neplní jen roli rytmickou, ale často plnohodnotnou jako další nástroj. Kladem je i skutečnost, že skladby nejsou přeprodukované a zahlcené spoustou (zbytečných) zvuků, ale naopak střídmé, místy i minimalistické a přesto nezní chudě. Když už kapela sáhne k syntetickým zvukům, udělá to tak, že jim nechá dostatek prostoru a nezabíjí je pod nánosem riffů. Zamrzí snad jen příliš umírněné, místy těžkopádné a sterilní bicí, třeba v refrénu One Last Time působí vysloveně rušivě monotónní buch, buch, buch…

Vybrat reprezentativní singl do rádia (= nejlepší song) nebude asi jednoduché, adeptů je několik. Bezesporu chytlavá melodická Never Come True, popovější, ale s příjemnou odlehčenou atmosférou. Asi i Phelia, spíše jednodušší a prvoplánovaná hitovka s nedotaženým závěrem „do ztracena“. Noční program by pak mohla zdobit silně melancholická a smutná Shine, která by nejednu slabší povahu mohla uvést do stavu deprese. Na opačném konci seznamu, s dovětkem „do rádia příliš tvrdé“, se nachází svižná  Don't Look Down, ze které tryská energie plným proudem a Jiří v ní řve jak o život. Pro konzumenty bude možná trochu tvrdším oříškem i sedmá, hodně variabilní Eels & Oysters, v níž Jiří předvádí asi vůbec nejlepší pěvecký výkon a která mně osobně přijde jako dosavadní vrchol tvorby Animé.

Závěr: alternativní rock na úrovni.

Seznam skladeb:
  1. One Last Time
  2. Never Come True
  3. Don't Look Down
  4. Crying In Public
  5. Cages
  6. Pintrade
  7. Eels & Oysters
  8. Phelia
  9. Shine
  10. The Great Expectations
Čas: 38:12

www.bandzone.cz/anime

Zveřejněno: 24. 06. 2009
Přečteno:
2795 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář