Sestoupil po ztrouchnivělých dřevěných schodech do temnoty sklepení Pravačkou dobře naučeným grifem rozsvítil blikající zářivku a pozvolné rozsvěcování studeného světla zalilo místnost. Stará rozpadající se židle, na níž byla s neuvěřitelnou, psychopatickou precizností přivázána jeho další oběť, házela na stěně nepřirozené stíny.. Byl čas. Čas zabíjet.
Nejen čas zabíjet, ale i čas zrecenzovat si novou nahrávku sebranky Torture Killer, bandy finských maniaků, kteří příliš milují Six Feet Under a jsou tak dobří, že u nich svého času proháněl hlasivky i ten, v posledních letech tak trochu podivný, principál Barnes. Vypisovat působení všech členů současné sestavy snad nemá smysl, jelikož bychom tím zaplácli celý oddíl recenze, jednoduše to přejdeme s tím, že se jedná o vyhrané a zkušené muzikanty. A upřímně, jejich death n´roll na to velice pěkně odkazuje. Stejně jako na jejich lásku k SFU.
Pokud jste měli tak jako já kdysi rádi stará alba SFU, jež nevyhnutelně určily další směřování stylu death n´roll, budou se vám pochopitelně líbit i noví Torture Killer. Kromě klasického rock n´rollového špinění se na novém albu, v míře menší než malé, rozeznívají i jiné, dosud neslyšené struktury, například parádní melodický riff ve dvojce „I Bathe In Their Blood“, jehož doprovodná melodie mne skoro odkazovala kamsi k post metalu. Slušné.
Následující „The Art Of Impalement“ pak opět představí typickou zadek nakopávající tvorbu kapely. Rychlé kytarové mlátičky („Murder In The Basement“ známe?), dynamická jízda ve stylu „Killchain“ Bolt Thrower, nekompromisní old school death metalový zvuk, probublávající basa a dokonalý klon Chrise Barnese v personifikaci Juri Sallinena.
Jasně, mnozí mohou namítnout, že místo nákupu nové nahrávky Torture Killer si mohou pustit staré SFU a vyjde jim to nastejno, což je fakt, který ani v nejmenším nepopírám. Na druhou stranu, kvalitně zahraného death n´rollu v současné době moc není a pokud vám stejně jako mně přijdou nová alba Barnesových hochů jako naprostá absence jakéhokoliv dobrého riffu či vkusu, Torture Killer vás vrátí znovu do dob „Maximum Violence“, kdy to „šest stop“ točili ve velkém stylu. Nekecám. Je to groovy, je to dynamické, old school jak blázen a hezky se to poslouchá. A pozornost to nevyžaduje, jestli ji tomu věnujete, či ne, si rozhodnete už sami.
Oproti předchozímu „Swarm!“ rozhodně oceňuji snahu o mírnou změnu zvuku, ačkoliv stále zůstáváme v klasickém groovy metalu, který si na nic nehraje. Jednoduše zapnete a s očekáváním old school deathu z poloviny/maximálně konce 90. let dostanete to, co chcete. A to je v dnešní době, kdy kapely natáčejí alba se dvěma či třemi dobrými tracky opravdový luxus. Nebudeme se vznášet v nějakých výšinách a co si budeme nalhávat, kdyby album nevzniklo, vůbec nic by se nestalo, ale když už tu je, co takhle se na to mrknout a sami si pak rozhodnout, zda se právě „Sewers“ nestanou nahrávkou pro death metalový relax? Já osobně už to poslouchám hezky dlouho a ačkoliv to není kotouč, nad kterým bych se intelektuálně pozastavoval v bezbřehém úžasu, adekvátní dávku old school death metalového kolotoče v podání Torture Killer si dám vcelku rád. A to je fajn. Zatím za sedm a díky kluci!
Nejlepší skladby: I Bathe In Their Blood, Scourging At The Pillar
Čas: 29:09
Pokud jste měli tak jako já kdysi rádi stará alba SFU, jež nevyhnutelně určily další směřování stylu death n´roll, budou se vám pochopitelně líbit i noví Torture Killer. Kromě klasického rock n´rollového špinění se na novém albu, v míře menší než malé, rozeznívají i jiné, dosud neslyšené struktury, například parádní melodický riff ve dvojce „I Bathe In Their Blood“, jehož doprovodná melodie mne skoro odkazovala kamsi k post metalu. Slušné.
Následující „The Art Of Impalement“ pak opět představí typickou zadek nakopávající tvorbu kapely. Rychlé kytarové mlátičky („Murder In The Basement“ známe?), dynamická jízda ve stylu „Killchain“ Bolt Thrower, nekompromisní old school death metalový zvuk, probublávající basa a dokonalý klon Chrise Barnese v personifikaci Juri Sallinena.
Jasně, mnozí mohou namítnout, že místo nákupu nové nahrávky Torture Killer si mohou pustit staré SFU a vyjde jim to nastejno, což je fakt, který ani v nejmenším nepopírám. Na druhou stranu, kvalitně zahraného death n´rollu v současné době moc není a pokud vám stejně jako mně přijdou nová alba Barnesových hochů jako naprostá absence jakéhokoliv dobrého riffu či vkusu, Torture Killer vás vrátí znovu do dob „Maximum Violence“, kdy to „šest stop“ točili ve velkém stylu. Nekecám. Je to groovy, je to dynamické, old school jak blázen a hezky se to poslouchá. A pozornost to nevyžaduje, jestli ji tomu věnujete, či ne, si rozhodnete už sami.
Oproti předchozímu „Swarm!“ rozhodně oceňuji snahu o mírnou změnu zvuku, ačkoliv stále zůstáváme v klasickém groovy metalu, který si na nic nehraje. Jednoduše zapnete a s očekáváním old school deathu z poloviny/maximálně konce 90. let dostanete to, co chcete. A to je v dnešní době, kdy kapely natáčejí alba se dvěma či třemi dobrými tracky opravdový luxus. Nebudeme se vznášet v nějakých výšinách a co si budeme nalhávat, kdyby album nevzniklo, vůbec nic by se nestalo, ale když už tu je, co takhle se na to mrknout a sami si pak rozhodnout, zda se právě „Sewers“ nestanou nahrávkou pro death metalový relax? Já osobně už to poslouchám hezky dlouho a ačkoliv to není kotouč, nad kterým bych se intelektuálně pozastavoval v bezbřehém úžasu, adekvátní dávku old school death metalového kolotoče v podání Torture Killer si dám vcelku rád. A to je fajn. Zatím za sedm a díky kluci!
Nejlepší skladby: I Bathe In Their Blood, Scourging At The Pillar
Čas: 29:09
Seznam skladeb:
- Crypts
- I Bathe In Their Blood
- The Art Of Impalement
- By Their Corpse
- Coffins
- Rats Can Sense The Murder
- Scourging At The Pillar
- Sewers
